Historie
Výpis z německého originálu:
„Der politische Bezir Saaz“ z roku 1904
K Historii obce „ Výškov“.
VÝŠKOV (Wischkowa)
Výškov je vzdálen 12 km severovýchodně od Žatce a 4 km severozápadně od Postoloprt (Postelberg), čítá 70 domů s 313 obyvateli a zaujímá plochu 645 ha a 23 arů.
Obec leží v úrodné rovině, která navazuje na severu na nížinu „Sedlina“ a na západě a severozápadě přechází pozvolna v náhorní rovinu, ze které vyvstává kopec „Wachtberg“ svou výškou 285 m. Východně ve vzdálenosti asi 2,5 km přetíná tuto rovinu k Břvanům (Weberschan) patřící kopec „Chlumberg“ (Chlum) (302 m).
Tmavá ornice, většinou z diluviálního na humus bohatého jílu umožňuje výborné pěstování všech druhů zemědělských produktů. Ječmen, pšenice a cukrová řepa jsou hlavními produkty na polích. V průběhu posledních let se rozšířilo pěstování chmele, jmenovitě na odvodněných polích „Gezera“ (Jezera), v současné době však bude pro malou rentabilitu omezeno.
Před několika desítkami let byly v západní části 2 hnědouhelné doly, v důsledku slabé těžby musel být provoz zastaven.
Celkem pravidelně rozložená obec dělá již svým vnějším vzhledem příjemný dojem. Pěkné tu a tam statné domy rámují ve směru od západu na východ prostornou, s pečlivostí pěstovanými akáty zdobenou náves. Uprostřed návsi stojí v roce 1743 postavená celkem velká a pěkně upravená kaple „Obětování Marii“./ O podnětu k její stavbě se vypráví: voják Engelmann z čísla 8 ve Výškově se dostal při verbování v Postoloprtech s jedním kamarádem do bitky a toho zabil. Jako pokání věnoval svůj dědický díl na výstavbu kaple./¨
Na jižní straně stojí nad stromy a okrasnými keři obklopeném prostranství přízemní budova školy. Velký obecný rybník, obklopen stinným stromovím, je převedením jednoho pramenu zařízen pro pěstování ryb. Vedle tohoto shromažďují ještě dva menší rybníky odtékající dešťovou vodu. Všechny 3 rybníky jsou opatřeny vyzděnými břehy. V roce 1904 vybudovaný přívod z povrchových pramenů, jejichž sběrná nádrž se nachází pod kopcem „Wachtberg“, dodává nutnou užitkovou i pitnou vodu. Osvětlení obce je již několik let zavedeno. Hřbitov leží severně od obce a byl vybudován v roce 1899 společně se sousední obcí Počerady (Potscherad) na bezplatně k dispozici daném pozemku výškovského majitele Josefa Starka.
Za stávající zařízení pro veřejné blaho, jakož i úspěšné prosazování všech zájmů obyvatel, děkuje obec péči a úsilí dlouholetému starostovi Eduardu Mederovi a jeho obecnímu zastupitelstvu.
Výškov je zařazen k břvanské faře, má ale obecní kapli, ve které jsou vedle třech bohoslužeb čteny mše, dále má svůj vlastní hřbitov. O školní vzdělání je postaráno jednotřídní obecnou školou. K měření dešťových srážek je zřízena ombrometrická stanice. Sanitární péče náleží obvodnímu lékaři v Postoloprtech.
Nechybí zde dopravní možnosti. 2 okresní silnice: Rvenice-Počerady (Ferbenz-Potscherad)
a Blažim-Vrbka (Ploscha-Ferbka) křižující obec, třetí silnice z Bitozevse (Wittosess) do Břvan (Weberschan) vede nedaleko jižně kolem. K tomu má Výškov dnem 1. listopadu 1903 otevřenou zastávku státních drah na trati Plzeň-Duchcov (Pilsen-Dux) s přepravou nákladů. Tato je od obce vzdálena 1 km a sní spojena válcovanou silnicí. Poštu obstarává c. a k. poštovní úřad v Počeradech.
Památníky zbožnosti jsou: Dřevěnou mříží oplocená socha Jana na cestě do Třískolup (Schiessglock), 1 socha sv. Václava na cestě do Počerady, 1 kříž na cestě do Rvanic, 1 kříž před školní budovou, misionářský kříž před vchodem do kaple, dále 1 kříž na místě, kde se rozdvojují silnice do Vrbky a do Břvan.
- Jako představení obce byli:
a) jako rychtáři:
- 1740 Josef Brünnler č. 1
- Georg Greisch (1757 prušáky odveden jako rukojmí do Žatce (Saaz))
- Johann Georgenthaler 1775-1800
- Josef Kletschka 1800-1812
- Wenzel Kletschka 1812-1848
- Josef Kletschka 1828-1834
- Michel Liebig 1834-1836
- Anton Hacker 1836-1845
- Josef Schmied 1845-1848
b) jako starostové:
- Anton Hacker do roku 1864
- Josef Liebig 1864-1870
- Wenzel Seemann 1870-1874
- Josef Stark 1874-1877
- Josef Trinks 1877-1880
- Karl Seemann 1880-1883
- Adolf Seemann 1883-1886
- Ferdinand Lenk 1886-1889
- Wenzel Seemann 1889-1892
- Od roku 1892 až do současné doby (1904) úřaduje jako starosta majitel hospodářství Eduard Meder
Jako průmyslové podnikání je třeba jmenovat: 1 parní výmlatové konsorcium a 1 půjčovnu strojů se 2 parními mlátičkami.
Jako živnostníci zde působí: 1 dámská krejčová, 1 řezník, 3 hostinský, 1 obchodník se zeleninou, 2 obchodníci, 1 obchodník s uhlím, 3 zedníci, 2 kováři, 4 ševci, 2 truhláři a 3 tesaři.
Jako spolky zde existují: 1 hasičský (založen 1881), 1 zvelebovací a okrašlovací spolek (založen 1888) a jedno společně s obcemi Počerady a Břvany v roce 1901 založené vodohospodářské společenstvo.
Škola: Místní škola byla kolem roku 1770 povolena jako exponované pomocné stanoviště farní školy v Postoloprtech. Místnosti třídy, která tenkrát sloužila i jako byt pro učitele, byla dlouhou dobu umístěna spolu obecní kovárnou v domě č. 9. Později dělila dřevěná přepážka a ještě později přepážka z cihel byt učitele od školní třídy. V roce 1844 sloužila pronajatá místnost v domě č. 25 jako školní třída; v roce 1847 byla třída umístěna v domě č. 7. V roce 1849 byla kovárna v domě č. 9 zrušena a přestavěná budova použita jako školní budova. V roce 1871 byla zdejší školní pobočka přeměněna na samostatnou jednotřídní obecnou školu. V roce 1895 byla provedena nová výstavba nynější školní budovy s nákladem 18 000K.
Jako učitelé a řídící školy je nutno jmenovat: Johann Grohmann do roku 1793, Buttler Grundig, Schweizer, Wenzel Mathes 1795-1835, Anton Schneider 1835-1853, Josef Schmalfuss 1853-1862, Anton Eichler 1862-1867, Wendelin Tatermusch 1867-1875, Ludwig Haustein 1875-1878, Josef Schubert 1878-1881, Adolf Hacker od 1. září 1881 až dosud(1904). Industriální výuku Julie Zörner(ová).