Ať žije politika! Inteligence pláče...
Rutinní sobotní ráno dnes skončilo pár sekund po osmé hodině poměrně tvrdou, lze-li to takto silně nazvat, ránou. Sedm třicet, po hodinovém převalování se člověk konečně uvolí zvednout samou nudou z postele, předvede pár rutinních cviků, to prý aby nechcípnul, zapne laptop a jde preparovat BIOsnídani. Ozývá se stokrát ohraná nová znělka ranních zpráv ČT24 a sled následujících myšlenek je jednoduchý: vládní krize, kauza VV, Lybie, Sýrie, euroskeptické Finsko, exploze v Explosii, jako obvykle. Dnes se však událo něco, co můžeme nazvat stopadesátým finálním důkazem dlouho udržované skandální situace. České politiky, po dnešku jsem již zcela jistě schopna definovat prototyp ideálního politika. Musí být buď ohebný, korumpovatelný, nebo alespoň schopný manipulátor s ekonomickou vizí (nejenom Vítek). Také by měl umět o všem mluvit a hodně mluvit, ale nesmí o tom nic vědět, to by totiž byla velká šance, že s vlastním názorem a odborným pohledem mu skutečně půjde o věc, která je veřejnosti prezentována. To by bylo nepřípustné, odborník, co málo mluví, ale hodně a dobře koná, to není politik, vyplyne z miniúvahy. Asi ano, takovým člověkem pro mne je Leoš Heger, což asi není překvapivé. Lékař, co se vystupování týče člověk schopný, slušný, odborník, kterému o něco jde (snad nepřekročím jistý limit naivity, když začnu chválit politika). "Premiér Nečas připustil odvolání ministra zdravotnictví Leoše Hegera." Nebo alespoň takhle nějak to bylo a je prezentováno, už ani nevím, co udávali za důvody (málo razantní, nedostatečná komunikace), nevím... Přestože nerada pouze stroze papouškuji všeobecně známé, dnes se tomu nemohu vyhnout. Leoš Heger, nastoupil na resort, kde se po reformě volá bezmála dvacet let, překonal pitomou buzeraci "Děkujeme, odcházíme", uměl se věcně a konkrétně vyjadřovat, klidně a odborně jednat. Subjektivní pocit je na nejvyšším stupni sympatií k člověku, který snad představuje téměř protipól ideálního politika. Za příklad takového politika si vezměme pana doktora Ratha - křičí to dost, naváží se to, do čeho může, ohání se to rypákem na všechny strany, sbírá to funkce a platy, rochňá se to u korýtka jako prase v bahýnku a jde mu to, drží se tam jako klíště, až je to obdivuhodné. K tomu umí navíc hlasitě promluvit, sem tam si přijede přestřihnout pásku na nějaké výstavě ve Středočeském kraji, abychom jako viděli ty zásluhy, a žije se blaženě a spokojeně (až do smrti). Abychom mu nekřivdili, není sám, pouze mě v danou chvíli napadl (promiňte, pane hejtmane). Zato Leoš Heger si od počátku nevědomky budoval mé sympatie relativně pěknou figurou, odborností, málo řečmi, jistou tichostí a schopností konkrétně mluvit a vědět o čem mluví, což je u politika zjevně řídkým jevem. A poté tedy není divu, že se tu spekuluje o jeho konci, když je zkrátka slušný člověk ministrem, je to žába na prameni. Vymyslel si to pan Nečas, pochybuji, nebo ono diskutované zákulisí? Na druhou stranu, Bobeš se chystá zjednodušovat už tak primitivní vzdělávání, užvaněný žurnalista postupuje z ministra na vicepremiéra a podle Blonďaté bestie se může vrátit i Pavel. To je společnost, na jednoho až moc. Hodně štěstí!