Hana - Vacenovice

V roce 1968-69 začala společná výsadba vinic na Vinohrádkách. Tehdy Československý zahrádkařský svaz, jeho místní organizace Vacenovice, zajistil rozorání první části orné půdy v trati Vinohrádky a rozměřil každému z žadatelů 4 – 5 arů na výsadbu. Podotýkám, že to tehdy vůbec nebylo na základě vlastnických vtahů k půdě, i když se přihlíželo, že tam kdo jaký pozemek měl. Vinice se vysadily, začaly dávat úrodu.

Ale už tehdy vyvstala otázka, kde se bude ukládat víno. Sklepy byly většinou jenom pod kostelem a když je vlastníci chtěli opravovat, tak hodně lidí volalo: „stavíte hradby před Bohem" (tj. nevhodně před a kolem kostela).
Zahrádkaři uvažovali o stavbě sklepů v „Úvoze" na Vinohrádkách, ale tam byla pouze ta nižší strana na vacenovickém katastru a ta druhá, vhodnější, vyšší strana úvozu, na Miloticku. A když se třeba v Ratíškovicích postavily a opravily sklepy v tzv. trati Slavín, a mnoho vacenovických radních také nemělo žádné skladovací prostory, dohodlo se, že se vyměří v trati „Díly u kapličky" , kousek za dědinou, v mírném žlebu u potoka tekoucího do milotického rybníku, pozemky pro výstavbu sklepů.
Členové tehdejšího zastupitelstva obce (až 33 členů) schválilo tento záměr zahrádkařů a tak obec vykupovala a zase prodávala na každý sklep asi 90 m2 pozemku, tj. rozměr 6 x 15 m. Bylo kolem toho hodně rozruchu, někteří vlastníci nechtěli prodat a tak se směňovalo, doplacelo atd. Pak se ještě musela půda vyjmout z „orné" a převést do „stavební" a začalo se asi tak v roce 1985 stavět.
A pak se přemýšlelo o názvu sklepní uličky. V Miloticích Šidleny, v Ratíškovicích Slavín, ve Vracově Parlament, v Petrově Plže, v Prušánkách Nechory.
A jak u nás? Ve Vacenovicích je vlastně kolem dokola rovná nížina s nejvyšším bodem Čertoprd 200 m nad mořem a nejníže položený žleb kolem járku, no vlastně jakýpak „žleb" je to jenom „žlébek". A tady už vlastně máme ten krajový název „ŽLÉBKY".
Na mapě tento název nenajdete, to se tak jenom hovorově říkalo, až sklepní ulička tento název zavedla. Bylo vyměřeno asi 57 pozemků a zatím postaveno bezmála 30 sklepů. Každý majitel si to zařizoval jak uměl, byly vypracovány pouze 1 stavební plány pro stavební povolení a ty se kopírovaly a už si to každý stavěl sám, jak chtěl. Díry pro sklepy dělaly ještě stroje, ale ostatní už tak mechanizované nebylo. Místní řemeslníci měli napilno, tesaři udělali formy na kvelby, a zedníci, za pomoci celých rodin jako stavebních pomocníků, vytvářeli různé typy vazby cihel.
Dokonce po vzoru dolnobojanovických sklepů, někteří postavili i rotundy - třeba Vaculkovi nebo Bohuš Grůfík.
Byla však podmínka, že sklepy nesmí být patrové, pouze ve střeše mohou být místnosti a musí se dodržet místní historických ráz stavby. Když potom v roce 1997 byla naše vesnice vyhodnocena v rámci soutěže Vesnice roku a hodnotitelé prošli celou dědinu a samozřejmě i sklepní uličku, líbila se jim hlavně tím, že dodržela, až na pár vyjímek (sklep obložený kamenem) krajový ráz.
A tak se stavělo, jak kdo měl peníze a jak kdo měl zájem o výstavbu. Někteří dodnes sklep nepostavili a tak jsou zde mezery, které jsou většinou neupravené a slouží za skládky čehokoliv. Ještě je třeba dopovědět, že ve spolupráci s obcí a za přispění financemi jednotlivých majitelů sklepů, zde byla vybudována pěkná místní komunikace a veřejné osvětlení.
Sklepy, které stojí, jsou opečovávané, opravované a neustále vylepšované. A těch setkání a slavností, co se tu teď konává. Je to opravdu odpočinková zóna, Žlébky se staly součástí vinné cyklistické stezky a tak tu velmi často potkáte nejen místní, ale i hodně turistů.
Aj pěsnička už na počest sklepů byla napsána a zhudebněna Vacenovjáky. „Vacenovské sklépky, menujú sa Žlébky, stavjané sú od járku..."
A tak, když v létě, navečer usednete na lavečku před sklepem, v ruce pohárek dobrého vínečka a díváte se na sluníčko zapadající někde za Stražovským kopcem, říkáte si – „zemský ráj to napohled".