Stránky věnované severským zemím.

Grónsko – co navštívit v Grónsku – průvodce po Arctic circle trail 1. část

V roce 2019 jsme navštívili Grónsko, přešli Arctic circle trail, a zamilovali se do tamní krajiny natolik, že jsme se tam v roce 2020 chtěli vrátit, naše plány nám ovšem zhatil koronavirus a zavřené hranice. Jelikož to vypadá, že letos se dostaneme za polární kruh leda tak prstem na mapě, rozhodla jsem se po 1,5 roce vytvořit průvodce pro Arctic circle trail. Naštěstí jsem si pečlivě vedla deník a po návratu sepsala cestopis, takže to není věštění z ničeho, ale můj průvodce se zakládá na reálném podkladě.

Překonat trek nám zabralo 14 dnů, fakticky se ale jednalo o dnů 12-13, protože první a poslední jsme šlapali jen necelé 3 hodiny. Cíleně, první den jsme se chtěli jen tak „rozehřát“, než do toho dupneme pořádně, navíc nás, tedy přesně řečeno mě, zplacatil jet leg syndrom, a poslední den jsme chtěli tábořit tak daleko, či spíše blízko od Sisimiutu, tedy konečné trasy, abychom tam došli tak akorát na oběd.

Dost ale bylo keců, jde se na to.

Jednotlivé denní etapy budu popisovat tak, aby se příštímu cestovateli podle nich snadno řídilo, a tábory pojmenovávám tak, jak jsme jim přímo na treku pracovně říkali. Délku jsem odečetla sice orientačně, ale v rámci možností pokud možno přesně z mapy, kde jsem měla satelitním komunikátorem sdílenou počáteční a koncovou polohu.

Do chat, které jsou podél treku, jsme moc nechodili, takže nemohu poskytnou validní informace, používám pouze odhad s jedinou výjimkou, a tou je Innajuattoq, kde jsme 9. den spali.

Jestli se Vám bude zdát, že souhrn kilometrů neodpovídá a je větší, než udává knižní průvodce či zdroje na webu, tak vězte, že je to pravda. Námi projdenou vzdálenost jsem si změřila pomocí sdílené polohy ze satelitního komunikátoru a vykreslení na mapě, plus jsem k tomu započetla kilák dva navíc díky tomu, že jsem neměla komunikátor zapnutý trvale, takže jsem v mapě spojovala body přímou trasou, tedy prakticky vzdušnou čarou. První číselný údaj je odečtená vzdálenost z komunikátoru, druhý je reálnější odhad. I tak se ale jedná o větší počet kilometrů, než se dočtete všude na internetu. Těmto oficiálním údajům nevěřte, stačí, když si vezmete papírovou mapu treku a změříte si vzdálenost, hned uvidíte, že se tyto údaje rozchází. I s tímto je nutné počítat, a naši zkušenost nám potvrdilo dost potkavších turistů na to, aby to byla jen náhoda.

1. den

Z Kelly Ville do Karavanu /cca 5-6 km/

Začátek: Šířka: 66.992108 Délka: -50.960641

Konec: Šířka: 66.990520 Délka: -51.060246

První den se jde snadným, dobře značeným terénem, vyšlapaná stezka je snadno sledovatelná, a v dostatečné míře se podél treku nacházejí mohyly s kamením a cákancem červené barvy, označující trail. Není zde ani velké převýšení, kráčí se prakticky po rovině. Kráčí se po suché tundře, nepřechází se žádné brody nebo bažiny.

Na trase se míjí několik jezer, ovšem pozor, jedná se o přítok fjordu, a mají tedy slanou vodu. My ji nepili, ale potkali jsme se s dvojicí Čechů, podle nichž voda chutnala jak Vincentka, a se sebezapřením se z ní dalo vařit, jen se jídlo nesmělo přisolovat. Přesný počet těchto slaných jezer neznám, ale podle těchto turistů jsou tři, a od čtvrtého se již jedná o sladkovodní zdroj.

Po trase je starý karavan, zvaný Hundesø hut, a nabízející tuším 3-4 místa k přespání na holých pryčnách. My jsme pokračovali ještě asi 2 km dále, a zakotvili ještě u slaného jezera, takže jsme museli vydržet s vodou, kterou jsme si nabrali ještě na letišti. Ačkoliv jsme spali dva kilometry za karavanem, pojmenovali jsme naše tábořiště „Karavan“.

2. den

Z Karavanu do Posraného údolí /cca 10-12 km/

Začátek: Šířka: 66.990520 Délka: -51.060246

Konec: N 66.949797 W 51.238995

Opět snadný terén, orientačně nenáročný, již s určitým převýšením cca 100 metrů. Podloží je opět suchá tundra, stezka je dobře patrná, napřed šplhá na náhorní plošinu s pěknými výhledy, a poté klesá zpět do údolí. Zde poprvé se dá potkat s místní květenou, tzv. Labrador tea, viz dále, a taky se začínají zjevovat první sobi.

Protože jsme neměli vodu, putovali jsme jen tak dlouho, dokud nám zásoby dovolily, takže až jsme dopili poslední lok, založili jsme tábor v 17. hodin po dosažení předělu mezi jezery, kdy jsme podél břehu kráčeli několik desítek metrů úsekem, kde si zjevně turisté zbudovali veřejné záchodky, odtud naše pojmenování „Posrané údolí“. Po dostatečném vzdálení se od trailu jsme objevili nedotčený, malebný plácek, na němž jsme přespali. Voda v jezeře naštěstí již byla normálně pitná, a Luboš se v něm vzdor panujícímu chladu vykoupal.

3. den

Z Posraného údolí na Pláž /cca 10-12 km/

Začátek: N 66.949797 W 51.238995

Konec: Šířka: 66.899871 Délka: -51.400823

Zajímavostí je, že v místech, kde jsme si postavili stan, žije bílý, docela drzý králík. Sice neobtěžoval, ale zlobil nás poskakováním pár metrů od nás a zvědavým panáčkováním.

Hned v úvodu se stoupá na prudký krpál, v podstatě první větší kopec na treku, který stojí za zmínku. Stezka má povrch z nafoukané hlíny, takže to dost prokluzuje. Z náhorní plošiny se otevírají nádherné výhledy na hory vpředu, do kterých se později pokračuje. Stezka při pokračování znovu stoupá, a po zvládnutí zbylých výškových metrů se ocitneme na plateau, odkud se pokračuje dále k třetímu stoupání s občasnými menšími výšvihy. Zde je potřeba si hlídat správnou trasu, protože kamenní mužíci ukazují spíše směr, bývají postaveni na vrcholcích a slouží k orientaci směrů z dálky, a zbudování jsou tak, ab byli viděni z obou směrů.

Trail pokračuje podél nádherných jezer celkem po rovině širokou, dobře vyšlapanou a překážek prostou stezkou. Postupně se na stezce objevují kameny, což je nepříjemné, ale v zásadě nic dramatického. Je potřeba si hlídat značení, my jsme tam zakufrovali a ocitli se na srázu mimo trail.

Stezka následně sklesá k jezeru Amitsorsuaq s délkou asi 27 km, po jehož břehu trail pokračuje. Stýkají se tam dvě údolí, v jehož ústí, pár set metrů od stezky, leží maličká chata Kattifik. Nabízí přespání pro cca 3-4 lidi.

Následující úsek je v mapě značen černě, což znamená nejvyšší obtížnost. Zde se jedná o nakupení obrovských balvanů, které se musí přelézat, a nám tato etapa dlouhá pár set metrů zabrala rovnou 1,5 hodiny. Po překonání tohoto nebezpečného úseku následuje již dobře schůdný terén, a tábor jsme založili na pěkné oblázkové pláži, odtud pojmenování tábořiště.

Faktografická poznámka: od chaty Kattifik se dá po jezeře Amitsorsuaq pádlovat v erárních kánoích. Trasa se tím nezkrátí, jen je tak možné šetřit nohy. Znamená to ale riskovat na rozbouřených vlnách jezera za větrného počasí, a taky mít štěstí na volnou loďku ve svém směru. Blíže o půjčení kánoí zde.

4. den

Z Pláže na Krizovku /asi 12-14 km/

Začátek: Šířka: 66.899871 Délka: -51.400823

Konec: N 66.923796 W 51.649755

Za mě v podstatě nejnudnější úsek celého treku, kráčí se pouze po břehu jezera s minimálními výhledy. Nepřekonává se žádné výraznější převýšení, jen občasné traverzy. Nakupení šutrů, podobné tomu včerejšímu, se dnes obchází vrchem přes hřeben. Stezku lemuje spousta mohyl z kamenů, někdy i se sobím parožím.

Tento den jsme nesplnili námi stanovený počet kilometrů, protože nás prudký a vytrvalý déšť donutil postavit stan brzo, prakticky přímo na stezce, a spát jsme šli hladoví a žízniví, kdy zuby jsme si čistili žvýkačkami, proto pojmenování Krizovka.

5. den

Z Krizovky k Bílému stanu /asi 15-17 km/

Začátek: N 66.923796 W 51.649755

Konec: N 66.961540 W 51.916030

Část dne se ještě pokračuje po břehu jezera Amitsorsuaq, na jehož konci je nakupení morénový polí, naštěstí se ale nejedná o obrovské balvany jako dva dny předtím. Před finálním ukončením jezernaté části je potřeba překonat menší skalní hřebínek, kdy se stezka ocitne na náhorní plošině, odkud se podmáčeným terénem sestupuje do údolí, kde začínají první regulérní bažiny, mokřady a rašeliniště.

Ještě na břehu jezera Amitsorsuaq se nachází jedna z větších chat na trase, Canoe Centre, bývalý kanoistický klub, který zkrachoval, a jeho chata je otevřená pro turisty. Vevnitř jsou dvě obrovské ložnice se spoustou paland.

V následujícím úseku, tedy při klesání do údolí, nikde není možné postavit stan, a ani se tam nenechází zdroj vody, je potřeba dojít až k jezero Kangerluatsiarsuaq, jehož pevné břehy nabízí spoustu pěkných plácků k postavení stanu. My naše tábořiště pojmenovali podle bílého stanu nějakého lovce sobů, který stál asi 300 metrů daleko. V tomto úseku je třeba si dát na jedinou věc, vše je mnohem dále, než se to jeví, což nám potvrdil i náhodný potkavší turista.

6. den

Od Bílého stanu na Útes /asi 11-13 km/

Začátek: N 66.961540 W 51.916030

Konec: Šířka: 66.972678 Délka: -52.147936

Tímto jsme se již ocitli ve střední, horskou část treku, nabízející nejhezčí výhledy. Doporučuji jít tyto úseky za pěkného počasí, jednak kvůli kochání se, jednak kvůli bezpečnosti, chápu ale, že turista ne vždy má na výběr.

Stezka hned v úvodu šplhá do kopce v otevřeném terénu, takže tam hodně fouká, a následně klesá, odkud pak pokračuje opět do kopce, tentokrát mnohem prudšího s větším převýšením. Z hřebene se opět sklesá ne vyloženě do údolí, ale na jakousi níže umístěnou náhorní plošinu, kde byla cestička hůře sledovatelná, protože tam chyběli mužici, a jediná orientace spočívala v držení se spoře vyšlapaného chodníčku. V těch místech jsme zakufrovali, protože jsme se ocitli na křižovatce dvou úzkých turistických chodníčků, správné je rameno vpravé, levé končí, jak jsem zjistili, v naprosté pustině. Dále se opět stoupá na další horský hřeben, odkud se klesá k jezeru, kde jsme i přespali, a na jeho břehu na skalách, připomínajících útes, odtud pojmenování tábořiště, jsme postavili stan. Pozor, voda je brčálově zelená, jiný zdroj vody poblíž není. My ji pili pouze převařenou, a žádné následky to v nás nezanechalo.

Pokračování zde.