Jdi na obsah Jdi na menu
 


Města v Karélii - Nurmes

20. 8. 2011

 

Nurmes, na severozápadním výběžku jezera Pielinen, leží v malebné krajině. Samotné Nurmes je příjemné město s dřevěnými historickými budovami v Puu-Nurmes /Starém Městě/, řadami krásných bříz, které lemují Kirkkokatu, a nádherně obnovenou karelskou vesnicí. Město bylo založeno roku 1876 ruským carem Alexandrem II. a Staré Město si stále zachovává podobu, schválenou tímto ruským panovníkem 19. století.

Město má 8503 obyvatel a rozprostírá se na ploše 1,854 čtverečních kilometrů, ze kterých je 253 km2 vodní plocha. Hustota populace činí 5,31 obyvatele na kilometr čtvereční. Město je považováno za evropské oficiální město vánočních koled.


 

nurmes_znak.jpg

 

nurmes_mapka.jpg

 

 

 

Praktické info

Vlakové a autobusové nádraží /osobně bych se zdráhala použít při popisu slovo nádraží, v reálu se jednalo o malý krcálek/ se nachází v centru města. Hlavní ulicí je Kirkkokatu, na jejímž severozápadním konci je Puu-Nurmes, a skanzen Bomba a možnosti ubytování najdeme bohužel několik kilometrů jihovýchodně od centra.


 

276_bomba.jpg

 

277_kostelik.jpg

 

 

 

Co vidět

Severně od kauppatori /tržiště/ stojí luteránský koste z roku 1896. Je největší v Severní Karélii, má 2300 míst k sezení. Uvnitř najdete několik miniaturních modelů starších luteránských kostelů. Tolik říká průvodce LP, v době naší návštěvy byl kostel bohužel uzavřen a bylo nám dáno ho shlédnout jen zvenku.

Vydáme-li se od kostela na severozápad, dorazíme k Puu-Nurmes, Starému městu, které se rozkládá na eskeru nad vlakovým nádražím. Vřele tuto procházku doporučuji, z naší návštěvy města se nám tohle líbilo právě nejvíce – trajdání mezi tradičními památkově chráněnými dřevěnými domy, které obklopují vzrostlé břízy. Plán této části města pochází z roku 1897.

Esker je vlnící se úzký hřbet z písku a štěrku, i mnoho kilometrů dlouhý, vyskytující se v oblastech bývalého kontinentálního zalednění. Vznikl při ukládání materiálu při ústí podledovcových toků v období ústupu ledovce, nebo je výplní podledovcových tunelů těchto toků z doby před ústupem ledovce.

Následující pamětihodnosti se nám nepovedlo najít otevřené, tedy jen teoreticky: muzeum Kotsi, ulice Kotsintie 2, je místní historické muzeum nacházející se ve velké budově Nurmes-talo. Mezi vystavenými exponáty by mělo být několik i z doby kamenné. Stejná vstupenka by měla platit i do muzea Ikola, zemědělského muzea v Tuupale, 1km SV od centra, které je skanzenem karelských dřevěných domů. Ale i kdyby se někomu nepoštěstilo muzea navštívit, tak jako nám, přesto se nic neděje, protože jsme byli bohatě odměněni přiléhajícím parčíkem a zejména nádherným jezerem Nurmesjarvi a zálivem.

 

Bomba

Podle popisu by největší turistickou atrakcí měla být vesnice Bomba, pro nás to ovšem bylo trošku zklamání. Představovali jsme si to jako skanzen, jelikož takto to bylo prezentováno na různých místech Karélie, kde jsme měli možnost vidět zmenšený model této vesnice. Aby nedošlo k mýlce, skutečná vesnička je opravdu velmi pěkná zejména díky původním dřevěnicím, jen je bohužel přestavěná na lázeňský komplex a většina objektů je nepřístupných pro turisty. V době naší návštěvy jediná otevřená budova se navíc přestavovala. V jedné z krajních budov jsme našli malinkatý obchůdek s již zavřenou částí, kde se podle plakátu na dveřích /ve finštině/ promítal naučný film o Karélii. I přesto, co jsem napsala, stojí za to tento komplex navštívit, ale nečekejte nic světoborného, my jsme si mnohem více užili procházku Starým Městem /Puu-Nurmes / a zevlování u jezera Nurmesjarvi.

Vesnice Bomba se nachází asi 2,5km JV od centra. Impozantní hlavní budova, srub Bomba se svou vysokou střechou a vyřezávanými ozdobami je replikou typického karelského rodinného domu, který roku 1855 postavil bez použití jediného hřebíku sedlák Jegor Bombin ze Suojarvi /nyní v ruské Karélii/. Dnes v něm najdeme restauraci Bomban Talo /v době naší návštěvy se budova přestavovala, tudíž objekt byl uzavřen/. V okolí srubu stojí další pozoruhodné domy, ortodoxní tsasouna a letní divadlo. Vesnici tvoří obchody, řemeslnické dílny a letní tržiště. Můžeme si tu nakoupit místní vína, domácí zmrzlinu, řemeslné výrobky.

Tsasouna je ortodoxní modlitebna v Karélii a slovo pochází z ruštiny /часовня/- „tšasovnja“ = kaple, což dále má původ v slově час = hodina, moment, což zřejmě odkazovalo na dobu strávenou v kapli při bohoslužbě. Tsasouna je tradičně dřevěná. Pokud je taková stavba z kamene nebo cihel, používá se pro ni termín kaple.


 

278_kostelik_ii.jpg

 

279_nevim.jpg

 

 

 

Ubytování

My jsme přespali v Hyvarila Camping – je součástí rekreačního střediska Hyvarila. Je to rozlehhlý areál na břehu jezera, asi 5-6km jihovýchodně od města. Tvoří ho kemp, dva HI hostely, hotel, restaurace a golfové hřiště. Poslední údaj je zajímavý zejména v tom, že nám občas míčky lítaly při odpalech až do stanu. Je tu i malá pláž, tenisové kurty, půjčovna kánoí a člunů.

Přístup po silnici je unavující zvláště v horku a pařáku, doporučuji jít raději přes les po široké, částečně zpevněné cestě. Zabloudit není kde a stezka vede přes komplex Bomba.

Za pobyt ve stanu jsme platili 11€, což se při pozdějším cestování Finskem ukázalo jako nepoměrně nízká cena a záhy jsme odhalili, v čem byl problém. Byl to jediný kemp, kde jsem k vypsání dostala formulář ve finštině, což vedlo k tomu, že jsem jen velmi obtížně vyplňovala správné kolonky a tím pádem jsem tam neuvedla Luboše, platila jsem tedy jen za jednu osobu ve stanu, nikoliv za dvě. Protože na omyl jsme přišli o stovky kilometrů dál, neměli jsme už možnost situaci vyřešit a rozdíl doplatit.

Platit doporučuji při příchodu, zvláště v tom případě, kdy bude turista chtít použít první ranní vlak jako my, protože tak brzo nebývá recepce otevřená.

Snažili jsme se dopídit, zda ke kempu nezajíždí nějaký autobus, ale prý tam neexistuje dopravní spojení. Ovšem zkratkou přes les podél zálivu se z toho stane příjemná procházka. My jsme odjížděli první vlakem v 6,40 z Nurmes a kemp jsme opouštěli po páté hodině. Na nádraží jsme byli asi půl hodiny před odjezdem vlaku.


 

280_ulicka.jpg

 

281_panelak.jpg

 

 

 

Stravování, nákupy

V Nurmes jsme v centru našli příjemný obchůdek se smíšeným zbožím, kde jsme si nakoupili vše potřebné. K sehnání zde byly i plynové bomby /kompatibilní s naším VARem/. Obchod se nachází asi pět minut chůze od nádraží. Suvenýry doporučuji nakoupit v komplexu Bomba, protože nákup sám stojí za zmínku - není to jen čistá akce prodej-koupě, ale prodavač u toho stíhne vylíčit historii Karélie obecně se zaměřením na dobu od 2.světové války.


 

284_nurmes.jpg

 

285_mistni_lokalka.jpg

 

 

 

Příjezd a odjezd

Vlakové a autobusové nádraží jsou kousek od sebe.

Jízdenky na autobus se kupují přímo u řidiče a ten akceptuje většinu kreditních karet.

Vlaková stanice má v interiéru moc útulnou kavárničku, ale při nejlepší vůli si nemohu vybavit, zda je tam prodejna lístků. My jsme totiž používali Interrail a jízdenky jsme si nemuseli kupovat.

Toalety nejsou umístěny přímo v budově, ale v samostatné budově v parčíku směrem k centru, asi pět minut chůze z nádraží, cena 1€ /automat ve dveřích/.

Autobusové spojení je pravidelné zejména Kajaani, což je pro cestovale vlastnícího Interrail jediná možnost, jak se na severu napojit na železnici. Kajaani pak leží na jední z hlavních vlakových tras Finska s dobrým spojením například do Oulu a dále do Rovaniemi na sever, či do Kuopio a Mikkeli na jih a pak dále do Helsinek.

Na sever od Nurmes sice vedou koleje, ale jezdí po nich jen nákladní vlaky, turisté mohou odcestovat jen jižním směrem, do Joensuu. Vlaky z Nurmes jedou dvakrát denně /údaj z roku 2009, který jsem si aktuálně ověřila jako stále platný/ a končí v Joensuu, kde je nutné přesednout na vlaky zde začínající či tudy projíždějící.

 

Náhledy fotografií ze složky 2009 Finsko

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

povinný nadpis je otrava

Lawiane,18. 9. 2011 21:10

Oni berou kteditní karty i v buse? Tak to je luxus :-)

Re: povinný nadpis je otrava

sileni-sobi,19. 9. 2011 8:43

Kreditky akceptují v autobusech jak ve Finsku, tak v Norsku. Bezhotovostně se tam dá platit prakticky všude a všechno, i kafe za 1,5 €. Proto byl pak pro nás šok jednodenní výlet do Tallinu, kde naopak nebrali karty nikde.