Dolín (Slaný)

Ves Dolín leží 3 kilometry severovýchodně od královského města Slaný, ke kterému také patří.

První zprávy o katastru dnešní vsi jsou již ze 13. století. František Vacek uvádí, že „Hořejší Dolín“ býval hájem o pěti lánech země. Jeho majitelé, ostrovští benediktíni dali zem vzdělati pluhem a brali z ní až do roku 1305 6 kop grošů ročního platu.  Někdy poté získala na tomto místě založenou ves pražská kapitola. Jako kapitolní majetek je Dolín povrvé písemně doložen roku 1325. O 12 let později (1337) věnoval pražský biskup Jan IV z Dražic některé vsi a s nimi i „co v Dolíně s kostelním právem měl“, nově zřízenému klášteru v Roudnici. Kostel v Dolíně potvrzuje soupis statků roudnických augustiánů a také rejstřík papežských desátků z roku 1352, podle kterého odváděl kostel v Dolíně 21 grošů tohoto poplatku. Z výše uvedené zprávy je zřejmé, že klášter získal od Jana z Dražic pouze část vsi. Jinou část držel Dobrohost z Blahotic, zmiňovaný roku 1316 a 1318. Sedláček uvádí, že Petr syn Dobrohostův prodal roku 1339 zboží své v Dolyni (Dolíně) klášteru Roudnickému. Příkladu toho pak následovali roku 1340 a 1341 bratři jeho Mikeš a Ješek a také klášteru své díly v Dolyni prodali. Jiná část patřila slánskému rychtáři Dobrohostovi, který zemřel někdy v roce 1350. Sirotci po něm pozústalí Jan Rychtář, Jakeš, Mikuláš, Tomáš a několik nejmenovaných dcer prodali roku 1350 s vůlí ovdovělé matky Kláry a za souhlasu přátel, půl lánu dědiny v Dolíně opatrnému muži Bohuňkovi, tak aby jim platil věčného úroku půl kopy grošů.

Ze druhé poloviny 14. Stolezí se dochovalo jméno dolínského faráře. Byl jím Jan, který získal dolínskou faru roku 1375. Byl klerikem a neměl vyšší svěcení. V pátém roce svého pobylu v Dolíně, 13. Prosince 1379, při vizitaci arcijáhna Pavla z Janovic, měl k ruce ještě pomocného kněze Václava ze Slaného. Roku 1393  měl dolínský farář Jan (není jisté zda se jedná o stejného kněze) spor se zlatníkem Janem ze Starého města pražského o desátky z polí ve vsi Žižicích. Ještě za života tohoto Jana udělal jiný Jan, vladyka z Tuřan, u dolínského kostela nadání na dvě mše svaté do roka.

Církevní část Dolína zůstala roudnickým augustiánům až do husitských bouří, kdy o ně klášter přišel. V té době zde také zanikla fara. Roku 1429 byl majitelem nějakého zboží v Dolíně pražský měšťan a královský podkomoří Jan z Kunvaldu. Za dob krále Jiřího z Poděbrad patřila větší část vsi městu Slaný. Roku 1489 se pak při nějakém zboží v Dolíně jmenuje Jakub Kubec z Prahy. V šestnáctém století se, zatím nedoloženým způsobem, dostal Dolín k vranskému panství Jana III Zajíce z Hazenburka. Od roku 1550 byl v majetku Petra Chotka z Vojnína u panství Vraný. Chotkovým dědicem byl roku 1570 jeho zeť Jindřich Brozanský z Vřesovic. Po něm držel panství včetně Dolína jeho bratr Jindřich (1583-87). V dalších letech patřilo panství až do pobělohorských konfiskací rodu Doupovců z Doupova. V Urbáři Fridricha Doupovce z Doupova z roku 1592 se jmenuje ves Dolejn s 12 osedlými lidmi, která „odvádí ouroku o sv. Jiří 18 k,36 gr a o sv. Havla rovněž tak. Suma 38 slepic, roboty 54 dní. Tíž lidé ze vsi Dolejna povinnosti sou vedle jiných dříví k pivovaru Vranskému pomoci časně, když by se jim kdykoliv poručilo svézti a odvézti beze vší odpornosti. Když by se pak v čas k sklizení obilí žencův nedostávalo, tehdy sou povinnosti po jednom ženci poslati, však se jednomu každému  v slušnosti zaplatiti má. Také bylo by potřeba toho a na ně vloženo, pomoci vorati po jednom dni jsou povinnováni. ||||Uvádí se zde také „kostel sv. Šimona a Judy s věží a zvony a jinými klenoty a náležitě vystavěnej, k němuž jest dědin dva lány a ty se od lidí vosívají a třetí mandel všelijakého vobilí, což ho Pán Bůh naděliti ráčil, k témuž záduší se dává a k dobrýmu téhož záduší se dává a k dobrýmu téhož záduší obrací. Více k témuž záduší mají louku dobrou, z kteréžto louky k témuž záduší každoročně plat jistej vychází“.

V pobělohorských konfiskacích Dolín konfiskován nebyl, protože v té době již zřejměpatřil k majetku Kristiny Doupovcové, manželky Jana Zdeňka Vratislava z Mitrovic, který pak Doupovcům zkonfiskované panství od královské komory roku 1623 koupil a manželčiny statky k němu opět připojil. Ve třicetileté válce byla ves úplně zničena. V Berní rule z roku 1654 je uvedeno: Vraný statek Jana Zdeňka hraběte Vratislava z Mitrovic – ves Dolejn s filiálním kostelem pustá, bez strychu orné půdy, s jedenácti opuštěnými statky a dvěma prázdnými chalupami. Ve druhé polovině 17. století koupili Dolín od vranského panství Valkounové z Adlaru a připojili jej k panství Zlonice. Podle některých pramenů patřila ves Valkounům již roku 1666, ale podle Berní ruly byl stále ještě pustý Dolín od panství Vraný separován a roku 1683. Kostel ale spadal pod zlonickou faru již dříve. Bohuchval Bernard Valkoun z Adlaru udělal roku 1671 ve jmení dolínského záduší pořádek a tak z pořízených zápisů víme, že ves Dolín poskytovala roku 1671 dokonalý obraz zkázy. Jedenáct statků, na kterých bylo zaznamenáno 22 zádušních (železných) krav, bylo svými majiteli opuštěno a celá vesnice byla liduprázdná. Majitelé těchto statků se jmenovali: Jiří Vodička, Jakub Votava, Martin Svatoš, Václav Franc, Martin Šrámek, Jiří Novák, Vondra Bartoš, Vohrabka Mikuláš, Jan Mikuláš, Duchek a Machynka.

Až během dalších dvaceti let bylo pět zdejších statků nově osídleno. Do statku Martina Šrámka přišel Martin Novák na statku Vondry Bartoše se usadil Martin Bartoš, místo Mikuláše Vohrabky Tomáš Beneš, místo Jana Mikuláše Matěj Turek a místo Duchka Jan Holý. Roku 1696 bylo v Dolíně stále ještě pět gruntů pustých.

Po finančním krachu posledního žijícího Valkouna, Václava Jana Vojtěcha, byl Dolín při dražbě spolu s ostatním valkounským majetkem prodán 12. října 1707 Norbertu Leopoldu Libštejnskému, hraběti z Kolovrat. Po jeho smrti a po vyřízení pozůstalostí prodal roku 1721 jeho druhý syn Norbert Vincenc celé panství Filipovi hraběti Kinskému ze Vchynic. Také z doby Kinských se dochovala některá jména dolínských osadníků. Tak roku 1721 převedena byla železná kráva ze statku Palmova na statek Janouškův a ze statku Jiříka Pocnera na Jiříka Bečváře. Tou dobou měla dolnská záduš úhrnem 80 železných krav a z toho 22 přímo v Dolíně. (vysvětlení: „Zaduš – věnování majetku pro spásu duše, „železná kráva“ – záduš koupila, nebo zdědila krávu a někomu potřebnému ji na statek, nebo chalupu pronajala – nájemce pak platil určitý polatek a to navždy.)

Mezi dobrovolníky, kteří se přihlásili do kompanie myslivců knížete Ferdinanda Kinského sestavené na obranu země před Napoleonem roku 1808 byli z Dolína Jan Veselý, Václav Koudelka, Josef Beneš a Josef Hnát. Za knížete Rudolfa Kinského, kolem roku 1820, bylo na různých místech hledáno uhlí. Našlo se také u Dolína, na cestě ke Slanému, ale protože zásoba byla malá, nebo protože se narazilo na vodu, nedolovalo se tu. V Popisu okresního hejtmanstí Slánského z roku 1887 se v Dolíně uvádí 65 domů se 415 obyvateli, 205 mužů a 210 žen, 411 katolíků a 4 izraelité. Kroku 1904 žilo v Dolíně v 90 domech 532 obyvatel, starostou byl František Pokorný a radními František Janoušek, Václav Kocourek a Jan Beneš. Působil třu Sbor dobrovolných hasičů čítající celkem 27 členů, z toho 13 činných. Dolín byl v té době spojenou obcí se Želevčicemi. Při sčítání v roce 1930 bylo v Dolíně 123 domů se 148 byty, ve kterých žilo 759 obyvatel, 348 mužů a 411 žen. Při sčítání v roce 1993 bylo v Dolíně napočteno 254 obyvatel, 124 mužů a 130 žen v 99 trvale osídlených bytech. Filiální kostel s. Šimona a Judy v Dolíně byl roku 1793 rozšířen, v roce 1863 byla v jeho průčelí vystavěna nová věž, ve slohu pseudogotickém, místo věže staré, již před lety zbořené. Roku 1864 pak byl kostel upraven v pseudogotickém slohu, odpovídajícímu nové věži a byl také rozšířen hřbitov kolem kostela. Kostel byl opravován také v letech 1907-8 a roku 1908 byl benediktován.

Převzato od autora Libora Dobnera - Slánské listy

Tolik stručná historie obce Dolín (obávám se, že podrobnější už nenajdeme). V Dolíně se ale psala podrobná kronika již od roku 1887. Jenže tato kronika se ztratila, aby posléze přišel vedoucí sběrných surovin, který dvě dolínské kroniky našel a odevzdal je na slánskou radnici. Od této doby jsou kroniky uložené ve slánském muzeu. Kronika byla stránku po stránce přefotografována a uložena na CD.  Proto se pokusím toto CD získat a dolínské kroniky umístím na tento web.

(S použitím článku Vladimíra Rogla ve Slánských listech.)