Dolín (Slaný)

Vážení čtenáři,

možná vám to bude divné, ale mám hluboko zapsané v paměti zážitky z ranného dětství. Mnoho lidí si myslí, že to není možné, ale mám je před očima, jako by se staly včera.

Jednoho krásného dne 47 roku jsem vylezl dírou pro psa ve vratech domu. Šla okolo starší babka z pastoušky, už nevím jak se jmenovala, snad Kocourková. Když jsem se jí ptal kam jde, že prý k Špalkovým do hospody vybírat nebo odkličovat brambory. Protože jsem ji znal jako sousedku, šel jsem klidně s ní. Vím jen, že jsem tam seděl na stoličce u hromady brambor a poslouchal povídání té babky. Až pro mne přiběhla babička, která mne již hledala. Babka Kocourková dostala vyhubováno a já musel domů.

Jiný zážitek mám z máje 1947. Byl jsem s matkou ve Slaném na chodníku u hotelu Pošta. Náměstí tenkrát nebylo obrostlé stromy, tak bylo vidět až k radnici. Přicházelo čelo májového průvodu, v jeho čele se nesly velké vlajky všech spojenců, Anglie, Francie, Sovětská a Americká. Za nimi šli lidé v krojích. Žádné transparenty a obrazy.

V té době jsem často chodil s mámou k učiteli Kaprovi. Bydlel u kostela. Ten první domek, nyní dlouho zbořený. U něho jsem si maloval a učil se. Dokonce jsem se naučil znát ze slabikáře písmena a ještě než jsem se odstěhoval s rodiči do Slaného a šel v záři do školy, jsem se naučil číst. Pan učitel byl mladý, velmi hodný pán. Vím, že tam bydlel se starším pánem,  asi s otcem. Pan učitel hrál hezky na housle.

V zimě se na cestě okolo baráku až k Drvotovým jezdilo na saních. Měli jsmě takové dlouhé, že se nás vešlo hodně. Já sám byl moc malý, ale sáňkoval jsem s matčinými učednicemi . Jedné jsem říkal "elka belka kakabelka ". Byly to Eliška Šelerová, později Kloubková a ještě Olinka z Vítova a další.

Pamatuji se, že jsme měli velkého černého psa. Vlastně čubu, Nera se jmenovala. Vodil jsem ji jako koně za ohlávku, držel jsem ji jako obojek. Když byla Nera v blízkosti, naši se nemuseli o mne bát. Dětem by nikdy neublížila.Vyrostl jsem vlastně také s ní. Jako malý jsem se koupal v plechové vaničce kousek od psí boudy. Také si vzpomínám, že naši jednou v létě malovali v místnosti a měli všechen nábytek vystěhovaný na dvoře. Jako teď si pamatuji, jak jsem lezl pod židlemi nakupený na sobě a liboval si jaký mám pěkný dům.

Spal jsem s babičkou a dědou v jedné místnosti a rodiče měli studenou komůrku na dvoře. V noci to byla ložnice a obývací pokoj, ve dne to byla dílna se dvěma šicími stroji a velkým stolem, na kterém se střihalo a stehovalo. Babička byla ve dne na poli u sedláka a děda v práci. A v mistnosti se učilo šít 6 učednic. Matka byla mladá mistrová, ale uznávaná. Tak se často stávalo, že mne ty učednice hlídaly. Byly to Eliška Šelerovic, Miluška Čermáková, Vlasta Kolaříková, Olinka /z vítova/a další dvě, ty už si nepamatuji.

S bratrancem Milanem jsem často chodil do statku k Pokorným. Sbírali jsme panímámě vajíčka. Měli velký kurník. Čmelíci nám dali co proto. Proto byla panímáma ráda, že jme to udělali. Za odměnu nás pustila na zahradu, kde měli plno malin , angreštu a zeleniny. Panímáma byla mladá a neměla děti, proto nás ráda viděla. Prolezli jsme vše, maštal i přístřešek, kde měli bryčku.

Hospoda u Špalků

Malé podium se zákulisím a pro muzikanty. Pořádaly se zde ochotnická vystoupení. Krejčovská mistrová a malé i větší děti byly v ochotnickém kroužku. Pořádaly se zde taneční zábavy na máje, hasiči o dožínkách a i komunisté. Sál byl v patře, přes celou hospodu a výčep dole v místnosti, kde bydleli majitelé. Ještě tam byla jedna místnost pro hosty.  Před hospodou se stavěl král máje a před domy se stavěly březové májky. O VELIKONOCÍCH JEZDILA OZDOBENÁ BRYČKA a odjížděla do lesíka na "hřiště" , kde se lidi scházeli. Také v hospodě u Nováků se tančilo o dožínkách a jiných příležitostech. V hospodě byl vlevo šenk , kde Nováková točila pivo, potom vchod. NAPRAVO BYL MALÝ SÁL S KRUCHTOU PRO muzikanty, dole se sedělo a tančilo. Sál nebyl velký, ale stačil pro těch pár hostů. Dolní hospoda U Čermáků jen sloužila hostům, co chodili na pivo. Chodilo se do objektu po schodech na dlouhou pavlač, za vchodem byla pípa a u stropu bafal malý kompresor na  výtlak piva ze sklepa. HOSTÉ SEDĚLI JEN ASI U DVOU STOLŮ v MÍSTNOSTI ASI  7X7 M. Byl jsem v té době moc malý kluk, takže si toho už moc nepamatuji.

Zimy asi byly krutější. Pamatuji si, když ni bylo asi pět let, že se na rybníčku rozřezal led asi 15cm silný a vozil se do hospody do sklepa na  chlazení piva.

Dětství

Pamatuji si, že silnice okolo Dolína udržoval cestář, jezdil s vozíkem, zaléval díry ve vozovce asfaltem a zasypával štěrkem, škarpy byly upravené, hluboké. Podle silnice to měli místní králíkáři rozdělené a pravidelně škarpy sekali. Tráva byla čistá, žádné odpadky z plastů a byla dobrá pro dobytek. Každý měl kousek pole v lánu u cesty, mezi silnicemi bylo spoustu malých políček , na brambory a řepu.

Také si pamatuji, jak jsem chodil s babičkou na pole. Jednou se mi cesta na pole stala osudnou. Po cestě u Rumlerů jsem uklouzl na opukovém mělkém žlabu okolo domu proti vodárně. Nesl jsem si na pole pití v limonádové flašce. Upadl jsem tak nešťastně, že se láhev rozbila a já si s obou stran hluboce pořezal  zápěstí. Měl jsem ruku úplně chromou. To mi byly 4 roky. Potom jsem příští rok byl v s rodiči v lázních Velké losiny. Po koupelích se mi hybnost ruky obnovila. Pro mne jako malé dítě to musel být hrozný zážitek, když jsem si to tak důkladně zapamatoval. Úplně se pamatuji, jak jsem byl přikryt bílým prostěradlem a na něj kapal aether narcosi, potom už si nic nepamatuju, až jsem se probudil zafačovaný a zašitá ruka. Jinak jsem celé dětství přežil bez úrazu, když nepočítám rozseklé obočí od půlcihlovou, kterou mi trefil můj kamarád Vašek Rumler. To obočí mám znát do dneška. Často jsme si hráli na malém hřisti, takový trojůhelník pod strání. Byl malý, ale nezarostlý kopřivami. Vůbec jsme neznali jako děti velké kopřivy. Kdo měl doma nějakou zvěř, nebo drůbež,  hned osekal . Po vsi chodili s rancem a sbírali trávu a vůbec krmení pro zvířata.

Také si dobře pamatuji na hudební odpoledne u příbuzných. Můj větší bratranec hrál na harmoniku a všichni přítomní zpívali. Pořádalo se to dost často. Jirka znal spoustu písniček a mně se to jeho hraní zdálo jako výborné. Zpívala s námi i stará teta Tomsová. Seděli jsme do kruhu okolo Jirky. Kamarádil jsem se s mladší bráchou JIRKY. A podnikali objevné cesty. Do cihelny, která byla již polorozbořená,nebo do lesíka, nebo do jasnouškovic skály. Ještě s námi chodil Vašek mužík  Vašek Rumler. Bylo nás celkem málo přibližně stejně starých dětí. Ještě si vzpomínám, že  matka nerada viděla mne s Vaškem Rumlerem, protože to vždy neslo riziko nějáké lumpárny. Ale to mezi dětmi bývá. Z děvčat jsem se kamarádil s Milenkou Jirákovic. To paní selce nevadilo, byl jsem z dobré rodiny, od mistrové krejčové. Občas jsme se kamarádili s Věrou Doubravských ze statku u kostela. Ale to bylo jen zřídka. Kluci jsou kluci. Jinak nebyly stejně staré děti ve vsi, jen o dva tři roky starší.

Kostel

V kostele se pořádaly pravidelné bohoslužby. Bratranec Milan v té době ministroval farářovi. Mne k tomu nedostali, styděl jsem se veřejně vystupovat. Scházelo se v kostele jen asi 10 starších paní. V letech šedesátých to navštěvování kostela úplně přestalo, až daleko později se našli další zájemci o kostel. Máje se přestěhovaly na plac u kostela, aby se dobře uhlídal před chlapci z okolních vesnic, to je už novodobá historie, to již byli vrstevníci, co hlídali máj.

V té době po válce, nikdo neměl ve vsi automobil. Ani sedláci, jen měli bryčky a jinak jen secí stroje, obracečky a samovazy. Janoušek měl v ohradě válce , pluhy a drobné stroje. Mlátička se půjčovala. Tahal jí parní stroj přes dlouhý řemen. Slámu dávali do stodoly a my si jako děti v ní hráli, i první objevy s holkama. Za vesnicí se dávala sláma do stohů.

Motorové vozidlo ale měl můj děda. Vlastnil motorku, zetku. Vozil mne na nádrži před sebou. Když jsme jednou byli u tety v Drnově, tak jsem vylezl na zeď zahrady. Byla při vjezdu do Drnova. A byla asi 1,8 m vysoká. Děda mi ukazoval, kde je DOLÍN . A byla vidět jen špička kostela,.???Přemýšlel jsem jak je to možné a uvědomil jsem si, že se změnila krajina.

Totiž za mého dětství byla cesta ke křížku od hospody nepatrně do kopce a cestou co jsme chodili s babičkou na trávu od hasičské zbrojnice, byla viditelně do malého kopečka. A od křížku se zase svažovala z kopce,  více z kopce než je to nyní. Také ostatní jevy se projevují. Na opukovém podkladu pole, voda stékala více k obci. Bylo více vody v obecní studni u krámu, pod stráňkou u rybníčka. Vody bylo tolik, že například ve stavení pod kostelem vytryskl silný pramen ve stodole. Jen asi 10 m od studny. Vodu z ní bralo 1/2 vesnice a bylo stále dost. Pod stráňkou také proudila voda v deštivých rocích a tekla potůčkem ke hřbitovu. To není tak dávno, asi v 70 roce. Také přítok vody do rybníčka byl daleko silnější a odtékal směrem k silnici. Časem se tato zemská opuková deska jakoby vyrovnala a voda se zasakovala v místě. Také do hlubokých vrtů, vytvořených při důlním průzkumu. V tomto prostoru bylo několik hlubokých vrtů. Ve škole na střední jsem studoval geologii, takže vím že to je možné. Teď je vidět Dolín i od lípy pod Drnovem. U rozcestí  ze Žižic do Drnova.  To dříve nebylo možné, často jsem jako dítě po lipou seděl a poslouchal zpěv včel. Teta měla pole hned za silnicí a babička jí chodila pomáhat. Chodila samozřejmě pěšky až z Dolína. Jen já se vezl, s dědou na motorce. Také si pamatuji , že hostinská, Pospíšilová v Drnově byla totiž otcova sestra. Tam jsme se s dědou stavěli na limonádu. Byla to krásná doba,na silnicích  nejezdila žádná auta, takže jsme jezdili bezpečně.

Cesty okolo dolína

Ze Slaného ke křížku, od křížku k hospodě, odkřížku do babek a do Blahotic, od křížku do Vítova, od křížku do Hobšovic /V ÚVOZU/ tzv Hobšovka a k hřbitovu okolo Janouškovic skály a od křížku k požární zbrojnici.

Potom cesta polema středem na Dolín ze SLANÉHO kde je Grafobal. A potom cesta úvozem, okolo transformátoru a Jirákovy cihelny ke křivatce u BEŘOVIC, cestě se říkalo Beřovka. Nyní zůstala jen cesta na konci větrolamu u EPCE Na DOLÍN. CESTY měly dva pruhy vyjeté od vozů, místy s měkčím podložím, šly až do úvozu a uprostřed cesty vedla cestička pro pěší. Byla trochu vyvýšená protože vozy jedoucí po cestě vyjely trochu koleje. Cesty byly úzké, žádné traktory nebo kombajny by po nich nemohly jezdit.

DVOJÍTÝ PRUH OPEVNĚNÍ OKOLO DOLÍNA ,,Z DRNOVA,OKOLO SLANÉHO PŘEZ STUDENEVES A DÁLE.ZA VÁLKY /2 SVĚTOVÉ/ JE NĚMCI ZNICILI.VYHODILI DO POVĚTŘÍ.ZŮSTAL JEN KRYT VE STUDENĚVSI A NA SMEČNĚ ZA ZÁMKEM,TO SI NĚMCI NEDOVOLILI ODSTŘELIT

Dolín byla čistá vesnice, nesekaná, vše vyzobaly slepice i stráň, žádné nálety, jen sem tam díra, jak se slepice popelily. Všude jen kraťoučký trávníček, žádné kopřivy. Heřmánek pravý slepice nezobaly. Také bodláky, malé šedivě zabarvené.A také rostla medunka na stránce u cesty. Okolo cest kvetly luční květiny a bylo plno krásných motýlů, včetně pěkných lišajů.

Byla doba, kdy lidé v neděli chodili na procházky. Oblíbenou trasou na procházky byla cestička ke "strouze "k místnímu potoku, kde tekla čistá voda, cestička byla pěkně vyšlapaná od spousty lidí, co tam k velkým kamenům nad zákrutem potoka chodili. Okolo cestičky kvetla luka, plno kopretin a jiných krásných květin. Nerostly tu kopřivy ani bolševníky ani ostružiny.

Další trasou a oblíbeným místem byl borový lesík nad bývalým lomem na pískovec. V lese rostla pouze krásná si 10cm vysoká tráva /kavyl/a byly v něm vyšlapány cestičky. V lomu byla bílým pískem z pískovce vysypaná velká rovná plocha. Místní na ní hrávali fotbal s beřovskými. O Vellikonocích a o májích i jindy se zde točil kolotoč a byly střelnice a houpačky pro děti, místní se zde scházeli s beřovskými. O Velikonocích sem jezdila ozdobená bryčka s baráčníky. To vše až do 52 roku asi, už si to přesně nepamatuji, byl jsem moc malý. Jezetdáci sem navezli spoustu odpadu, hnoje,tašky ze střech a další nepořádek. V té době se nedalo nic dělat proti tomu. Do prostoru mezi skalami navezli ten drobnější materiál a do lesa nad skály vysypali aspoň 20 tater pískovcového kamene ze starých staveb a okolí. Osobně jsem odvozil z těchto hromad zarostlých křovím aspoň 20 vozíků za auto pískovcových kamenů, na stavbu skalek a zídek na zahrádce. Touto neblahou činností skončila tato era lomu a časem se na toto místo zapomnělo, i na cestičku ke strouze. Lidé se přestali scházet a bavit se dohromady. To si komunisti nepřáli.

Zrovna tak skončila činnost divadelního kroužku v hospodě u Špalků. Pořádaly se zde taneční zábavy, hasiči, baráčníci, máje a další. I V hospodě u Nováků. Byl vlevo výčep a stoly k sezení hostů, vpravo pak byl sál,s vysokou kruchtou pro muzikanty. Sál byl malý, ale stačil místním na tanec o dožínkách.

Dolínský křížek

Nebyl to pouze náboženský symbol, nýbrž hlavní orientační bod. Před tím než existovala silnice, bylo tak označené hlavní rozcestí cest na Dolín, do Vítova a do Hobšovic. Byly to nejpřímějši cesty, naši předci to měli vymyšlené. K těmto cestám byly vyměřované pozemky statkářů i drobných zemědělců. I silnice šla mezi těmito pozemky, proto je tak nerovná a dvakrát ohnutá.

Křížek také sloužil jako označení ohybu pozemní chodby. Chodby, co vedla od místního kostela do babek a prý až do Slaného. Existenci chodby prokázala stavba kanalizace, když se do ní bagr probořil. Dostal se do ní dvakrát, protože poprvé to bylo pod vozovkou u zdi kostela a po silnici již jezdila těžká vozidla a chodba byla tak 1,5 m pod povrchem, stavebníci ji zasypali. Podruhé u zdi Janouškovy zahrady se probořila také. Paní Lindová tenkráte vlezla do výkopu, kam chodba vede, vedla od kostela směrem pomyslnou čarou ke křížku.

Sám jsem si to s virgulí prověřil, prochodil jsem celé pole/po žních/ až ke křížku a virgule vykazovala pruh jakoby tu vedla cesta. Za křížkem uhýbal mírně doprava k babkám.Vím jen to, že se někde v těchto místech prooral traktor při hlubokém orání také do chodby. To vím jen z doslechu.

Řemesla a obchod - Dolín

Kovárna, podkovář/ Hrdlička/

3 Hospody

/U čermáků ,u špalků ,hospoda Václava Zíchy později U Nováků Krám /později jednota/

Dámská krejčová / 6 učednic/ Zíchová

Pánský krejčí /Toms B./

Pánský holič /Šíma /

Pekařství ???

Řezník /Valenta .-pozdějí postavil nový krám/ Trafika

Krám u žida ???? / zbořen/

Sedláci / statky/ Janoušek,Jirák,Novák,Pokorný jos.

Pokorný Aloiz,Kocourek/zbořen//Doubravských/

Malí hospodáři / Urie, Ryš,Volf,Majzner a další ???? Chata u hřbitova + Zahrada/v 70 let./AdaProcházková Výbor /postavený svépomocí občanů /

Kameník / Jiráček/

Místní zedníci / Zícha Jar,Zícha Jos,Týř Frant, Švec /Lisec /

Obecní pastouška/ 2 byty/

Kostel ???

Jména:Šíma ,Pocner,Rud.Linhart,Náprstek,Hořejsí, Milerová ,Majsner,Mužík,Svoboda,Petržíla, Hegenbart,Kocourek,Jiráček,Čermák,Pokorný Janoušek,Rumler,Toms,Průša,Vacík,Jirák,Zícha Kindl,Týř,Wolf,Starý,Novák,Valenta,Kolařík, Vinš,Lisec,Větrovský,Janoušek,Špalek,Kapr,Toms Krampera,Doubravský,Hantych ,Hrdlička,Němeček, Šíma Kloubek ,Danda ,Šeler ,Průša,Vinš,Bankatner Lišková, Drvota,Klominský

Omlouvám se těm, na které jsem zapomněl, je to přece jen dost dlouho.

Jaroslav Zícha st.