IV.část PŘÍRUČKA K UČIVU
22. 4. 2011
35. Listy — nejen plíce rostlin
Hlavním cílem tématu je zopakovat hlavní děje probíhající v listech — fotosyntézu a dýchání. Naučit pojmy související s morfologií a anatomií listů (důležité pro systematickou část a práci s určovacím klíčem).
Učivo motivujeme rozhovorem o barevných změnách listů v období podzimu, na základě znalostí žáků o stavbě buňky vyvodíme příčiny těchto barevných změn (pestrou škálu barev podzimu můžeme dokumentovat herbářovými položkami nebo videozáznamem).
Morfologické znaky listů (vnější stavba, jejich tvarová rozmanitost, různé typy žilnatiny) sledují žáci s využitím atlasů, herbářových položek, nákresů v učebnici apod. Tvary a další znaky listů jsou významným určovacím znakem rostlin.
Při práci s přírodninami lze výrazně rozvíjet pozorovací schopnosti žáků formou řízeného pozorování. Herbářové položky si můžeme snadno zhotovit sami při praktiku (zde se již zmíníme o zásadách herbářování a prakticky nacvičíme tuto dovednost). K výkladu i k procvičení můžeme využít pokojové rostliny ve třídě nebo na chodbách. Stavbu pupenu demonstrujeme na velkých pupenech jírovce maďalu, které lze pinzetou rozebrat a jednotlivé šupiny vyrovnat vedle sebe na proužek papíru.
Poukážeme na velkou rozmanitost pupenů, např. buk — špičaté, ostré pupeny s mnoha šupinami, bez černý — nahé pupeny, šeřík — vrcholové pupeny po dvou, jasan — nápadné černé nebo tmavě hnědé pupeny na plochých větévkách. Vhodné je i porovnání pupenů ovocných dřevin.
Poukážeme na příklady parazitických rostlin (pro žáky bývají téměř neznámé). Formou problémové úlohy vyvodíme, proč jmelí nemůže být parazitická rostlina. Pro zajímavost se zmíníme o rostlině, která je jmelí velmi podobná — ochmet evropský (na rozdíl od jmelí opadává).
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
1. Je potřeba zvolit vhodné spektrum rostlin. Např. pelargonii, podéňku, kapskou fialku, klívii, zelenec.
2. Zadáním úlohy již žáky motivujeme. Sami zjišťují, zda skutečně je v cibuli ukryta celá rostlina. Průřez cibulí nakreslí a popíší. Svá pozorování konfrontují s nákresem v učebnici.
36. Květy a květenství poutají nápadností
Hlavním cílem tématu je naučit žáky na základě vlastního pozorování rozlišovat jednotlivé části květu a seznámit se s jeho významem pro rostlinu.
Pojmová náročnost učiva vyžaduje maximální využití nejrůznějších vyučovacích prostředků (květů rostlin, obrazových atlasů, nákresů, magnetické tabule apod.) Následně je však také potřeba učivo důkladně procvičit a upevnit. Nabízí se možnost využití pracovních listů, kdy žáci doplňují nebo dokreslují např. jednotlivé části květů, procvičí si rozlišování květních obalů (okvětí, kalich a koruna). Autodidaktické metody — práce s obrazovými atlasy, s učebnicí doplňujeme pozorováním konkrétních přírodnin.
Pro frontální žákovská pozorování zaměřená na stavbu květu využijeme rostliny s většími květy (např. tulipán, prvosenku, pelargonii, blatouch).
V zimním období využijeme rychlení (zlatice, třešeň). Žáci srovnávají a zjišťují odlišnosti v rozlišení květních obalů, počty květních lístků, tyčinek a pestíků.
Zdokonalujeme dovednost práce s lupou. Vytvořené pojmy využijeme v následující kapitole „Rozmnožování“. Dialogickou metodou odvodíme význam květenství pro rostlinu a jednotlivá květenství porovnáme (rozestavění květů na stonku, přítomnost květní stopky). V atlase žáci sami vyhledávají příklady konkrétních rostlin s určitými typy květenství.
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
1. Upevnění pojmů a jejich roztřídění na samčí a samičí. Možnost zadat jako samostatnou práci.
2. Souměrnost květů procvičíme s využitím nákresů, obrázků nebo konkrétních přírodnin. Spektrum rostlin uvedených v učebnici je možné podle uvážení rozšířit.
3. Květenství je seskupení drobných květů, takže se stává jako celek nápadnější zejména pro opylovače.
37. Rozmnožování — předání štafety potomstvu
Hlavním cílem tématu je vysvětlit žákům podstatu pohlavního a nepohlavního rozmnožování, seznámit je se stavbou a významem semen v životě rostlin. Z výchovného hlediska propagovat uplatnění semen ve výživě člověka a rozvíjet zájmovou činnost spojenou s pěstitelstvím.
K vysvětlení pojmů opylení a oplození využijeme nákresů v učebnici. Žáci odvodí různé možnosti opylení a naváži vlastními zkušenostmi, jakým způsobem může být pyl přenášen. Zjednodušený výklad oplození u krytosemenných rostlin i závěr, že všechny organismy vzniklé pohlavním rozmnožováním se vyvíjejí z jednobuněčného základu — oplozené samičí pohlavní buňky (zygoty). Znalosti o pohlavním rozmnožování budou pak dále využívány v učivu zoologie, biologie člověka a v obecné biologii.
Vytkneme hlavní rozdíly mezi pohlavním a nepohlavním rozmnožováním. U obou typů upozorníme na praktické dopady (nové odrůdy, klonování rostlin apod.). Upozorníme na přizpůsobení květů opylování hmyzem (barvy květů a jejich velikost, květenství) nebo větrem (množství pylu, doba kvetení). Z výchovného hlediska uvedeme nutnost ochrany hmyzích opylovačů, zvláště pak včel a čmeláků.
K demonstraci stavby semene použijeme větší semena rostlin (nejlépe semena okrasných druhů fazolů). Semena si den předem namočíme do vody a necháme je nabobtnat. Při rozboru semen krytosemenných rostlin předvedeme i jednoduché pokusy, kterými dokážeme organické látky obsažené v semenech (např. důkaz škrobu, bílkovin, tuků a vody).
Učivo o semenech je vhodné doplnit ukázkami plodů a semen rostlin (obilnin, okopanin — klubíčka řepy cukrovky se semeny, olejnin a zeleniny). Semena demonstrujeme v epruvetách (trvalá žákovská sbírka semen a plodů) a žáci srovnávají morfologické vlastnosti osiva. Znalosti využijí v praxi při pěstování rostlin na zahrádce.
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
Žáci podle pokynů v úloze provádějí zkoušku klíčivosti, při níž zjišťují počty vyklíčených a nevyklíčených semen. Zjištěné údaje třídí a zapisují do tabulky. Zkouška klíčivosti trvá 21 dnů s tím, že vyhodnocení se provádí po 7, 14 a 21 dnech. Kromě počtu vyklíčených semen je sledová na také energie klíčení, kdy většina semen by měla vyklíčit během 7-14 dnů. Později totiž hrozí nebezpečí kontaminace osiva houbami. Osivo různých druhů rostlin ztrácí různě rychle klíčivost.
38. Plody — kolébka nového života
Hlavním cílem tématu je seznámit žáky s různými typy plodů, s jejich stavbou, tříděním. Na základě vlastního pozorování odvodit způsoby rozšiřování semen a plodů. Upozornit na význam plodů pro rostliny (rozmnožování) a pro člověka (cenný zdroj všech složek potravy včetně vitamínů).
Učivo o plodech umožňuje zařadit do výuky nejrůznější přírodniny z dostupného čerstvého materiálu, např. hrušky, jablka, jeřabiny, rajčata, kiwi, citrusové plody, banány. Jako příklady suchých plodů využijeme obilky, oříšky lísky, nažky slunečnice, tobolky tulipánu nebo máku setého (makovice). Suché plody jsou součástí trvalé žákovské sbírky, kterou lze snad no zhotovit svépomocně, třeba i s pomocí žáků. Sledováním společných a rozdílných znaků plodů a s využitím srovnávacího pozorování odvodíme rozdělení plodů na suché a dužnaté. Znaky, které žáci sledují, je vhodné zapisovat do tabulky, kde získané poznatky lze lépe utřídit a vyvodit závěry. Nejprve pracujeme s plody, které žáci znají, např. rajče, jablko, obilka, teprve při procvičování a upevňování osvojených pojmů upozorníme i na plody cizokrajných rostlin, u nichž stavba plodu může mít určité zvláštnosti (např. bezsemenné pomeranče). Rozbor plodů subtropických a tropických rostlin jsou vhodným námětem pro praktické předvánoční cvičení.
Pojem plodenství odvodíme od květenství (nahloučené plody vznikají z více květů). Plodenství nezaměňovat se souplodím (např. ostružina, která vzniká z jednoho květu s více pestíky).
Upozorníme na významnou úlohu člověka při rozšiřování semen a plodů na velké vzdálenosti spojené s nebezpečím zavlečení nejrůznějších druhů rostlin a jejich chorob a škůdců. Např. bolševník velkolepý nebo křídlatky byly dovezeny jako okrasné rostliny. Také zpočátku se v zahradách pěstovaly. Pak došlo k jejich intenzivnímu šíření do volné přírody. Hrozí i nebezpečí zavlečení různých chorob, např. v roce 1986 spála růžovitých (původce choroby bakterie Erwinia amylovora).
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
Pouze některé přírodniny jsou plody. Rozborem odvodíme hlavní znaky plodů (vznikají z květů a zpravidla obsahují semena).
39. Rostliny a prostředí
Hlavním cílem tématu je podpořit logické uvažování žáků při odvozování souvislostí mezi výskytem rostlin na Zemi a podmínkami životního prostředí.
Důležitými podmínkami, jimž se rostliny v průběhu fylogeneze musely přizpůsobit, jsou klima (rozložení teplot srážek během roku), geologické poměry, které ovlivňují půdní podmínky stanoviště.
Na konkrétních příkladech demonstrujeme příklady rostlin, které se při způsobily zvláště růstu v extrémních podmínkách (nedostatek nebo nadbytek vody, nadměrné oslunění a stín, nedostatek kyslíku v půdě apod.). Žáci na základě vlastního pozorování a s využitím vědomostí z morfologie a anatomie rostlin odvozují nároky rostlin na prostředí. Důležitá je i motivace s možností zařazení problémových úloh. Ve výuce využijeme mezipředmětové vztahy se zeměpisem.
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
1. Rozdíly mezi oběma rostlinami spočívají v nárocích na vodu. 2. Rozdíly jsou v odlišných nárocích obou rostlin na prostředí: voda, světlo.
3. Pokácením lesa dojde k narušení druhové skladby bylinného mechového patra. Změní se stanovištní podmínky. Nastoupí invazní rostliny, např. třtina.
40. Mechy — koberec může být i v lese
Hlavním cílem tématu je na modelovém typu rostliny — ploníku ztenčeném (Polytrichum formosum) — demonstrovat stavbu těla mechů.
Mechy v přírodě najdeme takřka po celý rok. Pro učitele je však výhodné mít ve třídě na chladném a stinném místě vybrané rody mechů jako „mechovou zahrádku“. V mechové zahrádce můžeme mít např. ploník, rašeliník, bělomech, měřík a jeho příbuzné rody. Tyto mechy pak využijeme nejen ve vyučovací hodině, ale jsou k dispozici i pro laboratorní práci. Svépomocně si můžeme s pomocí žáků zhotovit multiplikáty herbářových položek mechů.
Mechy rostou na nejrůznějších stanovištích a kromě lesa je najdeme také na zdech — rourkatec zední (Tortula muralis), na chodnících s asfaltovým podkladem — prutník stříbrný (Bryum argenteum), na střechách — děrkavka poduškovitá ( Grimmia pulvinata), na spáleništích — zkrutek vláhojevný (Funaria hygrometrica), na zahradách a loukách — kostrbatce (Rhytidiadelphus sp.). Bohaté zastoupení mechů najdeme v lese. Akvaristům známá měchýřka jávská nemusí být známá všem žákům a je potřeba ji demonstrovat alespoň na obrázku.
V životním cyklu mechové rostliny zdůrazníme vznik výtrusů v tobolce a existenci zeleného vlákna podobného řase (nevyžadujeme označení prvoklíček). O rodozměně (střídání pohlavní a nepohlavní generace) se vůbec nezmiňujeme.
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
1. Formou samostatné práce zadáme žákům pozorování mechů v přírodě, případně i jejich sběr pro herbářování.
2. Zopakování a upevnění dovednosti mikroskopování, zhotovení vodního preparátu. Upevnění vědomostí o stavbě buňky (buněčná stěna, cytoplazmatická membrána, chloroplasty).
3. Bělomech necháme namočený několik dní v kádince s vodou. V povrchové blance na hladině pak najdeme příklady mikroorganismů ze skupiny prvoků (měňavky, nálevníky). Vyschlé polštáře bělomechu jsou bělavé, pokud však bělomech namočíme, jeho barva se změní na zelenou. Tímto jednoduchým pokusem žákům odvodíme název rostliny. Množství vody zadržované polštářem mechu můžeme změřit odměrným válcem (stanovíme, kolik ml vody bylo v mechovém polštáři obsaženo).
41. Kapradiny a další svědkové dávné minulosti Země
Hlavním cílem tématu je na modelovém příkladu rostliny — kapraď samec (Dryopteris filix-mas) — prezentovat nekvetoucí vyšší rostlinu, zdůraznit při způsobení k suchozemskému způsobu života a poukázat na význam kapraďorostů pro vznik černého uhlí.
Názvu části a „úvodníku“ je vhodné využít k úvodní motivaci. Kapraďorosty jsou žákům představeny jako „svědkové dávné minulosti Země“. Využijeme proto obrazového materiálu v populárně vědeckých publikacích a nástěnných obrazů k vytvoření představy, jak vypadal karbonský prales v dobách před mnoha miliony let. Žáci mohou porovnat, jakých změn tyto rostliny doznaly až do současnosti.
Při výkladu použijeme herbářové položky (nejlépe multiplikáty) nebo čerstvý materiál. Osladič obecný (Polypodium vulgare) najdeme v přírodě i v zimních měsících. Vhodné jsou i pokojové kapradiny — ledviník a netík. Při výkladu o rozmnožování kapradi samce poukážeme na obdobu u ploníku ztenčeného (výtrus — prokel — nová rostlina). Název prokel od žáků nevyžadujeme. Porovnáme stavbu těla přesliček a kapradin (článkování lodyhy, přeslenité uspořádání vedlejších stonků a nenápadných šupinatých listů). Na základě znalostí žáků odvodíme význam jarní a letní lodyhy u přesličky rolní (možno zařadit jako problémovou úlohu). Zelené lodyhy přesličky rolní (Equisetum arvense) mají léčivé účinky a od starověku se používaly proti vnitřnímu krvácení a jako močopudný prostředek.
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
1. Upevňování dovednosti herbářování rostlinného materiálu. Metodou srovnávací odlišíme listy kapradi samce (na bázi řapíku rezavě hnědé šupiny a jednodušší listy) a papratky samičí (Athyrium filix-femina), vícekrát zpeřené listy.
2. Je vhodné demonstrovat několik druhů kapradin, např. kapraď samec, papratku samičí, osladič obecný, jelení jazyk (Phyllitis scolopendrium). Při pozorování pod binokulárem možnost sledování vystřelování výtrusů.
3. Přesličky mají článkovanou lodyhu, přeslenitě uspořádané vedlejší stonky i šupinaté listy. Listy kapradin vyrůstají v trsech a jsou složené, několikanásobně zpeřené.
4. Mechy mají pouze příchytná vlákna, mělce koření a nejsou velkého vzrůstu (nemají cévní svazky, problém rozvádění látek). Kapradiny mají již kořeny, cévní svazky, které zajišťují rozvod živin po celém těle rostliny.
42. Borovice lesní
Hlavním cílem tématu je na příkladu modelového typu rostliny — borovice lesní — demonstrovat hlavní znaky rostlin nahosemenných. V této souvislosti je třeba rovněž žáky seznámit se způsobem rozmnožování borovice lesní a dalších jehličnanů, zopakovat a prohloubit znalosti o některých druzích borovic, které u nás rostou.
Téma nabízí a umožňuje v maximální míře využít aktivizující metody práce — pozorování přírodnin a práce s literaturou. Porovnáme habitus vzrostlé borovice (koruna různého tvaru v horní části kmene, u soliter zpravidla deštníkovitá) s habitem mladé borovice (patrovité umístění větví, možno odvodit stáří stromu).
Při rozlišování druhů borovic využijeme jak větviček, tak šišek. Je potřeba vybrat ty druhy borovic, které se liší počtem jehlic ve svazku:
2 jehlice — b. lesní (Pinus sylvestris), b. černá (P. nigra), b. kleč (P. mugo, více se však vyskytují kříženci, např. P. pseudopumilio),
5 jehlic — b. vejmutovka (P. strobus), b. limba (P. cembra),
3 jehlice — např. b. těžká (P. ponderosa), okrasná, roste v parcích.
Od jehlicovitého tvaru listů (jehlic) odvodíme pojem jehličnany. Můžeme demonstrovat také průřez jehlicí (v bezové duši řežeme tenké příčné řezy ve střední části jehlice).
K větvičkám některých borovic pak žáci přiřazují šišky (b. lesní, b. černá, b. vejmutovka). Ze šišek se uvolňují semena. Žáci si je prohlédnou a odvodí, jak jsou v přírodě rozšiřována. Na obrázku nebo přímo na rostlinném materiálu (čerstvém nebo konzervovaném) ukážeme šištice samičí a samčí. Samčí uchováváme suché v epruvetách (pylová zrna můžeme pak demonstrovat na suchém podložním skle), samičí šištice konzervujeme např. ve formalínu. Na základě pozorováni odvodíme způsob šíření pylových zrn. Čerstvý materiál si obstaráme v průběhu května, kdy jehličnany kvetou.
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
Jehličnany vytvářejí velké množství pylu, který se uvolňuje v době jejich kvetení do ovzduší. Po dešti je možné pozorovat pylová zrna na okrajích kaluží.
43. Jehličnany — velikáni mezi rostlinami
Hlavním cílem tématu je zopakovat poznávání jehličnanů našich lesů a upozornit na jejich rozlišování s využitím diakritických znaků. Dále pak doplnit příklady dalších jehličnanů — především okrasných. Důležité je rozvíjet estetické cítění žáků a vhodně zařazovat prvky ochrany přírody (chráněné druhy jehličnanů, péče o životní prostředí, význam městské zeleně apod.).
Téma opět nabízí maximální možnost uplatnění aktivizujících metod práce (pozorování přírodnin, práce s jednoduchými určovacími klíči, atlasy a s populárně vědeckou literaturou). Materiál pro výuku je k dispozici, až na výjimky, po celý rok, a proto přednostně pracujeme s čerstvým materiálem (multiplikáty). Sbírku šišek a plodů jehličnanů si můžeme zhotovit sami. Lze doporučit i zařazení vycházky do okolí školy, do parku, popřípadě exkurze do arboreta, a to v různých ročních obdobích.
Názvu tématu využijeme k motivaci žáků. Obrazovým materiálem (nástěnné obrazy, populárně vědecká literatura) a uvedením číselných údajů o výšce jednotlivých dřevin dokumentujeme, že se jedná skutečně o „velikány mezi rostlinami“. Zmíníme se také o významu třetihorních jehličnanů pro vznik hnědého uhlí.
Zopakujeme poznávání jehličnanů a s využitím především čerstvého materiálu (šišek, větviček) upozorníme na diakritické znaky zejména podobných druhů (jedle, smrk, tis, douglaska). Zjištěné údaje zaznamenávají žáci do přehledné tabulky (rozmístění jehlic, jejich tvar, délku zakončení, tvar a umístění šišek na větvích).
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
1. Rozborem smrkové šišky (vřeteno, šupiny) si žáci upevní učivo z předešlé hodiny. Pozorují semena smrku, jejich pohyb a odvodí způsob rozšiřování. Semena klíčí větším počtem děloh. 2. Na nových přírůstcích větví nejsou jehlice u modřínu ve svazečcích, nýbrž vyrůstají jednotlivě.
44. Pryskyřníkovité — jedovaté, ale krásné
Řada znaků pryskyřníkovitých dokazuje jejich starobylost a původnost. Proto jsou na počátku systému krytosemenných rostlin, který respektuje fylogenetické vztahy, a proto i v učebnici zahajují skupinu krytosemenných rostlin. Starobylost potvrzují některé primitivní znaky ve květech většiny pryskyřníkovitých. Květní části vyrůstají na prodlouženém květním lůžku buď všechny ve šroubovici (primitivní znak) nebo částečně ve šroubovici a částečně v přeslenech (např. sasanky, pryskyřníky) nebo jsou všechny části květní uspořádané do kruhu — což je odvozený znak (např. orlíčky). Většina pryskyřníkovitých (např. pryskyřník prudký) má tyčinek a pestíků větší a neurčitý počet, což je v květním diagramu označováno ležatou osmičkou (symbol nekonečna). I to se považuje za primitivní znak. Později se počet těchto květních částí ustálí na jednom čísle.
Modelovou rostlinou této skupiny je pryskyřník prudký. Byl vybrán nejen pro typický květ, ale i proto, že roste často na loukách na celém našem území. Také doba květu (květen — říjen) umožňuje demonstrovat tuto kvetoucí rostlinu po značnou část vegetační sezony. Mnohé rostlinné druhy ze skupiny pryskyřníkovitých bohatě kvetou již na jaře. Nejčastěji rostou v listnatých hájích, kde vytvářejí barevnou mozaiku květů — tzv. jarní aspekt. Spočteme-li květní obaly, zjistíme, že jejich počet může být někdy poněkud kolísavý — např. u orseje jarního. I to zřejmě souvisí s primitivní morfologickou stavbou květů pryskyřníkovitých.
Při výuce patří mezi zásadní ty údaje, které zdůrazňují starobylost celé skupiny a upozorňují na některé znaky ve květech, které to dokazují. Mezi ně patří i mnoho pestíků, které vzájemně nesrůstají. Velmi důležité je upozornění, že většina pryskyřníkovitých je jedovatá, ač jsou lákavé na pohled.
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
1. U pryskyřníkovitých je častá různolistost (heterofylie). Lépe než pouhým pozorováním ji zjistíme obkreslením jednotlivých listů, např. pryskyřníku prudkého. Po práci doporučujeme umýt ruce.
2. Květy jaterníku podléšky mohou být nejen fialové, ale méně často i růžové či bílé.
3. Skalničky z této skupiny, které kvetou nápadně žlutě: hlaváček jarní, sasanka pryskyřníkovitá, talovín zimní, oměj vlčí mor.
45. Růžovité — královna květů je růže
Modelovou rostlinou je hojně planě rostoucí růže šípková, kterou zpravidla bez problémů nalezneme v okolí školy. Svými květy poněkud připomíná pryskyřníkovité. Od nich se však liší dvěma listovými úkrojky na bázi řapíku — palisty, a zvláště dokonale kruhovým uspořádáním květních částí včetně tyčinek (což je již znak odvozený, nikoliv primitivní). Počet pestíků se postupně z většího neurčitého počtu (u pryskyřníkovitých) snižuje na pět (jabloně, hrušně) nebo dokonce na jeden (slivoně). Lze to jednoduše dokázat rozborem plodů.
V rozšiřujícím učivu je zmínka o „plnokvětosti“ růží, která vznikla šlechtěním. V tomto případě již neplatí tvrzení, že květ růže je pětičetný i v korunních lístcích, protože ty dosahují u šlechtěných růží daleko většího počtu. Lístky kališní jsou srostlé a pět cípů prozrazuje jejich pětičetnost.
V pletivech růžovitých jsou často silice, které způsobují vůni květů růží, a glykosidy — např. amygdaiín, což je jedovatá látka obsažená v semenech mandloně, meruňky a broskvoně. Pěstované mandloně mají amygdalinu výrazně méně. V každém případě však varujte děti před pojídáním většího počtu těchto semen.
Některé růžovité jsou i léčivkami. Je to např. bobkovišeň lékařská (,‚bobkový list“), používaná jako sedativum (uklidňující prostředek) v lékařství. Velmi váženou léčivkou je i řepík lékařský, až metr vysoká vytrvalá bylina s krátkým oddenkem. Má všestranné použití, její droga je součástí léčivých čajů, například Salvat Thé, Stomaran. Ustní voda a masážní prostředek vy robený s použitím řepíku se jmenuje Herbadent.
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
Pro úlohu se šípkem růže lze použít i veliký šípek růže svraskalé, která se často pěstuje v parcích a zahradách. Doplňující úloha: Rozřízněte napříč jablko nebo hrušku a zjistěte, kolik je uvnitř blanitých pouzder se semeny (nejčastěji je jich pět, protože pestík je pětidílný).
46. Brukvovité — hořčice, zelenina i skalničky
Brukvovité jsou zastoupeny mnoha druhy. Patří mezi ně řada planě rostoucích rostlin, mnohé jsou plevelné, jiné pěstované. Důležitým rozlišovacím znakem jsou plody — mohou to být šešule, šešulky či struk. Za další rozlišující znak se považují chlupy — k jejich pozorování potřebujeme lupu. Společnou vlastností všech brukvovitých jsou dvoučetné květy, důsledně stavěné podle tohoto čísla.
Modelovou rostlinou je kokoška pastuší tobolka. Prvé slovo je rodovým jménem, dvě další jsou druhové jméno — důrazně doporučujeme nezaměňovat. Je to velice častý plevel pozoruhodný velmi různými rozměry celé rostliny — od miniaturních až po statné jedince. Přízemní růžice listová je také velmi proměnlivá, a to ve tvaru i velikosti jednotlivých listů. Často jsou velmi dekorativní.
Zvláštní pozornost si zasluhuje brukev zelná, která je u nás pěstována v mnoha odrůdách. V zelinářských zahradách, ale i v obchodech lze nalézt řadu příkladů šlechtěných rostlin, které často označujeme souhrnným názvem zelenina, někdy s dodatkem košťálová. Má velký význam ve správné výživě. Měli bychom ji jíst po celý rok, po celou tu dobu je běžně dostupná. Mimořádné postavení má zvláště v poslední době brukev řepka označovaná jako řepka olejka. Pěstuje se pro olejnatá semena. Získaný olej se musí ještě upravovat, takže většinou není považován za tak kvalitní jako olej slunečnicový (hvězdnicovité). Nově se u nás pěstuje řepka olejka ve velkém. Často překvapí v krajině rozlehlá pole žlutě zářící květy řepky olejky. Dříve pěstovaná jednak jako krmivo, jednak pro olej, se dnes pěstuje se jako „energetická“ plodina, V této souvislosti je vhodné diskutovat problematiku biopaliv a jejich perspektivu. Současně je vhodné zmínit také problém produkce této technické plodiny a neustále rozšiřování plochy pěstování ve vztahu k produkci potravin. I bionafta (metylester řepkového oleje) a biopaliva mají v této souvislosti své limity.
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
1. Plody brukvovitých jsou důležitými rozlišovacími znaky. K lepšímu seznámení s touto skupinou rostlin pomůže i malá sbírka plodů, na kterých lze jednotlivé druhy demonstrovat.
2. V suché kytici se z brukvovitých nejlépe uplatní odkvetlá měsíčnice vytrvalá nebo měsíčnice roční. Rodové jméno připomíná podobu měsíce, kterou lze vysledovat ve tvaru šešulky. Je oválná a má stříbřitou přepážku. Také latinské rodové jméno říká totéž. Měsíčnice má latinské rodové jméno Lunaria.
47. Bobovité — květy jako motýli
Hrách setý je modelovou rostlinou celé skupiny bobovitých. Již odedávna patří mezi rostliny vážené a ctěné. Jeho velká kulatá semena jsou důležitou součástí potravy chudých i bohatých. V moderní výživě má své nezastupitelné místo jako zdroj vláknin, škrobu a jiných cenných látek. Při popisu této rostliny je třeba zdůraznit, že hrách má dva párovité palisty na bázi řapíku listu, které jsou na vrcholku poněkud zašpičatělé. Jsou veliké a zelené, proto jsou významné i pro fotosyntézu. Bobovité se shodují ve stavbě vegetativních orgánů s růžovitými především ve vytváření párovitých palistů.
Bobovité jsou nápadné zvláště souměrnými květy, které jsou pro ně typické. Pět korunních lístků má svá jména — pavéza, dvě křídla a dvoudílný člunek. Žáci by je měli nejen znát, ale i umět pojmenovat. Pro bobovité jsou typické plody — lusky. I když luštěniny jsou cennými potravinami, některé bobovité jsou jedovaté — např. janovec metlatý, štědřenec odvislý, žanovec měchýřník a trnovník akát. Často patří i mezi léčivky, ale jejich používání je přísně vázáno na lékařské doporučení. Jako u většiny léčivek musejí být léčivé dávky přesné a bývají i velmi malé, aby se dosáhlo léčivého účinku a přitom se neublížilo nemocnému.
Burské oříšky — olejnatá semena podzemnice olejné — se též nazývají arašídy. Nedoporučuje se pojídat větší množství arašídů zvláště pro vysoký obsah tuků. Navíc bývají přesolené a kořeněné — tedy pro děti nevhodné.
V současné době hrozí při konzumaci burských oříšků i jiné nebezpečí. Mohou být napadené plísněmi, které produkují silně jedovaté látky. Při nákupu se doporučuje velká opatrnost (pozor na lhůtu skladovatelnosti, neporušenost obalu, vzhled oříšků atd.).
O čem byla řeč (otázky a úkoly)
Rozbor souměrného květu bobovitých je nezbytný pro seznámení se stavbou květu typickou pro celou skupinu. Nejvhodnější jsou velké květy hrachu setého či některého druhu fazolu. Seznámíme se nejen s květními obaly, ale i s dalšími částmi květu. U většiny bobovitých nalezneme uvnitř květu devět bočně srostlých tyčinek a jednu volnou (nazývají se tyčinky dvoubratré). Pestík je jednoplodolistový. Stavba lusků je u všech bobovitých jednotná.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář