5. kapitola- Vzpomínky
17. 4. 2011
Když Mia otevřela oči, dívala se do tváře neznámému tmavovlasému muži.
"Ach, Hermiono!" řekl. "Jste v pořádku?"
Pohlédla na něj s překvapeným výrazem ve tváři. "A vy jste kdo?", zeptala se zmateně.
"Vy si mě nepamatujete?"
"Omlouvám se."
"To nemusíte. Pro pořádek, pamatujete si alespoň něco?" , optal se Severus opatrně.
"Podle toho, jak jste mě teď oslovil, jsem Hermiona. A vy jste-?"
"Severus Snape, obávaný, protivný a děsivý profesor lekvarů"
"Vy jste profesor?"
"Proboha, Hermiono! Šest let jsem vám dělal na mých hodinách ze života peklo, a vy přesto nevíte, kdo jsem?"
"Já že jsem chodila na Vaše hodiny? Kde učíte?"
"Ve škole, které se říká Bradavice. Je to škola kouzel.. a vy, vy jste čarodějka."
Hermionin výraz se změnil. Dívala se na Snapea podezřívavým pohledem.
"Jste blázen", usoudila nakonec.
"Mio, já nejsem blázen. Utrpěla jste ošklivé zranění. Způsobilo vám to zlé kouzlo, které vyslal váš nejlepší přítel.. Když viděl, co udělal, chtěl to napravit a vymazal vám paměť. Jenže, to se mu, přiznejme si to, trošku zvrtlo."
"Trošku?" podívala se na něj Hermiona. Ke Snapeovu překvapení jí zacukaly koutky.
"Takže mi věříte?", zeptal se s nadějí v hlase.
"Věřím", řekla prostě Hermiona. "Jen mi povězte.. Kdo mi to udělal?"
Snape si povzdechl. "Harry Potter", oznámil jí. Řekl si, že jí nebude zbytečně zatěžovat hlavu nadávkami na něj.
Hermiona se posadila. "Harry.." zašeptala.
"Vy si ho pamatujete?" Snape na ni zíral s otevřenými ústy.
"Ano.. jen slabé záblesky, ale Harryho si pamatuji.
"Co ještě? Mluvte!"
Hermiona zavřela oči. V duchu se soustředila na všechny vzpomínky, které se jí uchovaly v hlavě. Bylo jich zoufale málo, ale přesto tam něco bylo. Možná to chce jen čas.
"Pamatuji si.. ještě rudovlasého chlapce"... "Ron Weasley", připomněl jí Severus.
"Ano, ten. Často jsme se hádali."
"To mě vůbec nepřekvapuje", ušklíbl se Snape. "Co dál?"
"Moji rodiče... Grangerovi."
"Ano, samozřejmě. Proto se také jmenujete Grangerová."
Mia se na něj zazubila. "Možná jsem ztratila paměť- ale logické uvažování mi v hlavě ještě zůstalo.", protočila oči v sloup. "Na profesora máte docela bliky."
Snape usoudil, že to s ní nebude zase tak špatné, když umí provokovat. Rozhodl se, že další vyptávání nechá na jindy, a proto mírně pozměnil téma.
"Jak se cítíte?"
"No, kromě toho, že mám v hlavě díru- celkem dobře, tedy po psychické stránce. Což se divím, když vy mi máte oficiálně dělat ze života peklo."
Severus se neudržel, prostě se musel usmát. "A po fyzické stránce?"
"No.. ",řekla
"Co vás bolí?", zeptal se Snape, tentokrát bez úsměvu.
"Jen nohy... a záda. A taky hrudník. Zato ten bolí pořádně."
"To máte z toho kašle, který si vlastně ani nepamatujete. No, budete si muset vystačit s vysvětlením, že jste se málem udusila."
Sundal z nočního stolku mastičku, otevřel ji a řekl Hermioně: "Mio, teď vás musím ošetřit a namazat vám rány.. takže, sundejte si prosím tu peřinu. A nestyďte se, dělal jsem to, i když jste spala. Omlouvám se, ale byla to záležitost života a smrti."
Až teď si Hermiona uvědomila, že je nahá.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář