7 kapitola
25. 5. 2011
Mia
Ráno jsem se probudila se strašnou bolestí hlavy a nebylo mi moc dobře a tak jsem zůstala ležet v posteli a čekala jsem na Robertu než přijde z koupelny. Když se konečně vrátila ani se na mě nepodívala vzala si tašku a odcházela ke dveřím.
„Roberto.“ Zakřičela jsem na ní a sedla si.
„No co je.“ Odvětila a v jejím hlase bylo slyšet, že dost spěchá.
„Omluv mě ve škole, že mi není dobře.“ Poprosila jsem jí a znova si lehla, jelikož se mi zamotala hlava.
„Jasně .“ Řekla a ještě vběhla do pokoje pro sešit a rychle spěchala do třídy.
„DěkujI.“ Poděkovala jsem ale to už byla pryč. Ležela jsem v posteli a počítala minuty až přijde Miguel a lehne si ke mně. Jak jsem tak ležela a přemýšlela, když v tu chvíli se otevřeli dveře a v nich stál Gaston.
„Ahoj Mio, tak konečně jsme sami.“ Řekla a mě se zastavilo srdce.
„Dobrý den co potřebujete.“ Zeptala jsem se a sedla si.
„Slyšel jsem, že ti je špatně.“ Řekl a přibližoval se ke mně blíž a blíž.
„No to je, proč?“ Odvětila jsem a koukala na dveře jestli se v nich neobjeví aspoň Roberta.
„A bude ti ještě hůř zaplatíš mi za všechno co mi ten tvůj povedený Miguel udělal.“ Řekl a chytil mě pod krkem.
„To bolí Gastone nech mě být prosím.“ Prosila jsem, ale on toho nenechal a chytil mě za ramena a začal semnou cloumat.
„Jestli se s Miguelem nerozejdeš tak to dopadne hodně špatně ne jenom pro tebe, ale i pro něj.“ Řekl a znova mě chytil pod krkem.
„Prosím nech mě být.“ Křičela jsem a v tu chvíli se tam objevil Miguel a odstrčil ho na zem a začali se mlátit. Křičela jsem na ně ať toho nechají, ale nebylo to nic platný a tak jsem vyskočila z postele a utíkala za Diegem.
„Diego, prosím tě pojď semnou, Miguel a Gaston se mlátí u mě v pokoji.“ Naléhala jsem a chytla ho za ruku. Když jsme doběhli do pokoje Gaston tam už nebyl, jenom Miguel a seděl na posteli s rozbitím zápěstím.
„Migueli jsi v pořád? A kde je Gaston.“ Zeptala jsem se ho a koukla se mu na to zápěstí. Když v tu chvíli do pokoje přišel ředitel a řekl Miguelovi a Diegovi ať jdou o svých pokojů a, že to co se tu stalo se bude řešit někde v soukromí. Potom co odešli jsem si sedla na postel a čekala až nikdo nebude na chodbě, abych mohla jít z Miguelem do pokoje a podívat se jak mu je. Když konečně bylo na chodbě ticho otevřela jsem dveře a utíkala po chodbě směrem ke schodům a rychle do druhého patra. Konečně jsem se dostala k Miguelovi dveře byli otevřený a tak jsem zaklepala a pootevřela dveře.
„Ahoj, můžu dovnitř.?“ Zeptala jsem se a koukal na Miguela jak sedí na posteli a jeho kamarád mu dává na ruku led.
„Jo, jasný pojď.“ Řekl a mávl na mě rukou. Sedla jsem si na postel a položila si na postel mastičku, kterou jsem pro něj měla na tu ruku.
„Mohla bych ti namazat tu ruku tímhle jestli teda můžu.“ Zeptala jsem se a vzala mastičku do ruky.
„Jo klidně.“ Řekl a usmál se. Otevřela jsem víčko od mastičky a nabrala jsem si trošku na ruku, potom jsem vzala Migelovu ruku do mí a pomalu mu masírovala klouby, které měl úplně zarudlé. Koukala jsem se na jeho ruku a pak jsem se podívala do jeho očí a naše pohledy se střetli měla jsem obrovskou chuť ho políbit, ale nemohla jsem pustila jsem mu ruku a pomalu se zvedala z postele a šla ke dveřím. Podíval se na mě a podávala mi mastičku.
„Tady máš tu mastičku.“ Oznámil mi a pomalu se zvedal z postele.
„Nech si jí, kdyby tě to náhodou v noci začalo bolet.“ Řekla jsem mu a odcházela ven z pokoje. U dveří jsem se ještě otočila a viděla jsem jak mě stále pozoruje, nemohla jsem odolat a ještě než jsem odešla poslala jsem mu pusu. Po návratu do pokoje jsem si lehla do postele a konečně si lehla, ale pořád jsem měla ten divný pocit, že je tam někdo semnou takže jsem moc dlouho nespala.
Roberta
Když jsem přišla do pokoje ležela Mia pořád v posteli, nechtěla jsem jí vzbudit tak jsem si vzala blok a tužku a šla jsem do zkušebny. Měla jsem štěstí ve zkušebně nikdo nebyl a tak jsem si mohla klidu poslouchat písničky a do toho něco i napsat, ale ta pohoda dlouho nevydržela jelikož jsem nebyla sama kdo měl nápad sem jít. Slyšela jsem hudbu a zpěv a tak jsem šla po hlase až jsem došla k zadnímu vchodu kde seděl Giovanni.
„Ahoj, co tady děláš?“ Zeptala jsem se a usmála se.
„Nic proč se všichni ptáte nechte mě být!“ Odpověděl a odcházel pryč koukala jsem jak opařená tuhle odpověď jsem vážně nečekala. Chtěla jsem vědět co mu je a tak jsem se rozeběhla za ním. Běžela jsem až do haly, ale tam seděla jenom Lupita a tvářila se nějak divně. A tak jsem k ní šla, i když jsem se bála, že se na mě rozzlobí stejně jako Giovanni.
„Ahoj lupito, jsi v pohodě?“ Zeptala jsem se a čekala na stejnou reakci.
„Ahoj Roberto, ale nic mi není jenom jsem se nepohodla s Giovannim.“ Odpověděla a podívala se na mě a mě spadl kámen ze srdce.
„No já jsem potakal Giovanniho ve zkušebně a tak jsem se ho zeptala co mu je a on na mě vyjel a odešel.“ Řekla jsem jí a sedla si vedle ní.
„No víš Giovanni chtěl, abych s ním šla na ten ples jak pořádá jeho rodina, ale já jsem musela odmítnout, protože jdu na večeři se Santosem. Vysvětlila mi proč byl nejspíš Giovanni tak nepříjemný a mě ho přišlo líto, ale najednou stranu jsem Lupitu chápala.
„No tak to leccos vysvětluje a nebylo by dobrý s ním ještě jednou promluvit a pořádně mu to vysvětlit.“ Navrhla jsem a čekala co mi na ten můj nápad řekne.
„Já nevím to bude divný, když za ním půjdu a nemohla by jsi za ním zajít ty?“ Zeptala se a udělala ne mě ty její psí oči.
„Tak to ne Lupito to je jenom mezi Vámi do toho já se motat nebudu promiň.“ Namítla jsem a pomalu jsem couvala ke schodům. A Lupita věděla, že když se takhle vymlouvám tak to myslím zcela vážně.
„Tak nic já to snad zvládnu sama.“ Řekla a odcházela nahoru po schodech a já si jenom oddechla.
Lupita
Než jsem vyšla schody přemýšlela jsem co Govannimu řeknu, aby už nebyl naštvaný a taky, aby mě pochopil. Když jsem došla k jeho dveřím nemohla jsem ani zaklepat pořád jsem si totiž nebyla jistá co mu řeknu. Když jsem se teda konečně od hodlala zaklepat otevřeli se dveře a mezi nimi stál Diego.
„Ahoj Diego, nevíš kde je Giovanni?“ Zeptala jsem se ho a podívala jsem se do pokoje.
„Ahoj, před chvíli tu byl, ale odešel prý na nějaký ples nebo co.“ Řekl mi a udělal krok ke mně a zavřel dveře a mě došlo, že je nejspíš na odchodu.
„Aha tak nic no a nevíš kdy asi tak odešel?“ Zeptala jsem se a pomalu jsem odcházela ke schodům.
„Asi tak před čtvrt hodinou, ale přesně to nevím.“ Odpověděl mi a šel pomalu po schodech dolů. Když jsme sešli schodiště tak jsme se rozloučili a já šla do pokoje kde jsem si sedla na postel a přemýšlela jsem jestli mám Govannimu aspoň zavolat nebo to nechat být. Nakonec jsem se rozhodla, že mu zavolám. Vytočila jsem číslo chvíli to vyzvánělo a pak to zvedla Govannniho mamka.
„Prosím.“ Řekla a já nevěděla co říct a tak jsem radši zavěsila. Věděla jsem, že jsem udělala chybu, když jsem byla ticho ale nemohla jsem ze sebe dostat ani hlásku.
Miguel
Potom co Mia odešla nemohl jsem dlouho usnout vždycky, když jsem zavřela oči hned se mi vybavila Mia jak sedí na posteli naproti mně. Když už to konečně vypadalo, že usnu otevřeli se dveře a do pokoje vešel no spíše spadl Giovanni úplně opilí. Než došel k posteli zakopl snad o všechno co mohl. Když konečně padnul na postel myslel jsem si, že bude klid ale to jsem se spletl. Z ničeho nic mi začal Giovanni vyprávět co všechno na plese zažil bylo mi blbí mu říct ať je ticho byl určitě rád, že to někomu může říct. A najednou se probudil Diego a ten mu to hned vysvětlil.
„Giovanni, nechci být hnusnej, ale mohl by jsi být ticho chtěli bychom se vyspat, díky.“ Zvýšil hlas a lehnul si znova do postele. A nejspíš to zabralo Giovanni si lehnul a byl ticho a já byl rád, že jsem na něj nemusel být nepříjemný já.
Roberta
Když jsem usínala v hlavně mi jel text pro novou písničku nevydržela jsem ležet v posteli, protože bych ten text do rána zapomněla. Sedla jsem si na postel a šahala do nočního stolku pro blok s písničkami, ale nebyl tam a pak mi došlo, že jsem ho určitě zapomněla ve zkušebně. Věděla jsem, že ten text musím někam napsat, ale taky jsem věděla, že musím pro ten blok dojít. Vzala jsem si župan a šla směr zkušebna, ale když jsem šla kolem Diegovích dveří a zaslechla jsem jak si povídá s Miguelem . Šla jsem blíž a položila ucho na dveře, i když jsem věděla, že se to nedělá. Poslouchala jsem pozorně a slyšela jsem jak Miguel říká:
„Víš co je Diego nejhorší, že mi Mii táta platí za to, abych jí hlídal a já s ní chodím a nedokážu jí to říct.“ Řekl a já jsem nevěřila vlastním uším. Dál jsem nic slyšet nechtěla zavázala jsem si župan a rychlím krokem jsem došla do zkušebny vzala si blok a rychle šla zpátky do pokoje. Jak jsem tak ležela v posteli přemýšlela jsem jestli to ráno Mii řeknu, přemýšlela jsem hodně dlouho a nakonec jsem dospěla k tomu, že to není moje věc a říkat jí to nebudu to si musí vyříkat sami.
Když jsem se ráno vzbudila pořád jsem myslela na to co večer řekl Miguel a nemohla jsem tomu pořád věřit. Podívala jsem na budím a bylo teprve sedm ráno a já měla ještě hodinku než půjdu do školy. Ležela jsem v posteli a přemýšlela jsem a pak jsem přemýšlela nad tím, že je to strašný jak moc přemýšlím a nějak jsem se do toho zamotala. Koukala jsem do stropu a najednou jsem slyšela jak se Lupita převaluje v posteli podívala jsem na ní a ona na mě.
„Proč nespíš?“ Zeptala se mě a promnula si oči.
„Ale nějak už nemůžu zabrat, ale ty klidně spi dál.“ Řekla jsem jí a zakoukal se zpátky na strop.
„To nebudu jenom tím něco tě trápí já to na tebe poznám tak co je.“ Namítla, vstala z postele a šla si sednout ke mně.
„Nevím jestli ti to mám říct není to naše věc.“ Oznámila jsem jí, sedla si na postel a přitiskal jsem si polštář na břicho.
„Tak povídej ty víš, že to nikomu neřeknu.“ Pobídla mě a položila si nohu na mojí postel.
„Včera večer jsem šla do zkušebny, protože jsem tam nechala blok a zrovna mi v hlavě jel text k písničce a tak jsem si pro něj šla, a když jsem šla kolem Diegova pokoje slyšela jsem jak Miguel říká, že mu Mii táta platí za to, aby jí hlídal a nedokáže jí to říct.“ Pověděla jsem jí a zabořila hlavu do polštáře.
„Cože, to si děláš srandu.“ Zděsila se a vykulila oči.
„Ne, bohužel je to fakt a já nevím jestli to mám Mie říct.“ Váhala jsem a podívala jsem se na ní s prosebným pohledem.
„No já si myslím, že je by bylo lepší, aby jí to Miguel řekl sám.“ Řekla a podívala se ke dveřím, které se otevřeli a do pokoje vešla Mia. Obě jsem ztichli a koukali se na ní jako na zjevení.
„Ahoj, co tady sedíte jak boží umučení a nejdete ven, když je tam tak krásně?“ Zeptala se a otevřela skříň a vzala si ručník.
„Ale jen tak kecáme a kam razíš ty?“ Zeptala jsem se já a podívala se na Lupitu, která seděla a já věděla, že má nutkání jí všechno říct.
„Jdu s Miguelem k bazénu pojďte taky ať tady nesedíte tak sami.“ Nabídla nám a odcházela z pokoje. Znova jsem se podívala na Lupitu a chytla jí za ruku, jelikož jsem věděla, že by všechno nejradši řekla. Kdyý Mia odešla seděli jsme ještě na posteli a já věděla, že nám oběma běží hlavou jedna a ta samá myšlenka. Máme jí to říct a být pro ní ty nejhorší nebo být ticho, ale to bychom na tom byli potom stejně pokud by jí to Miguel řekl a mi pak řekli, že jsme to věděli moc bychom si nepomohli. Nakonec jsme se převlíkli do plavek a vzali si ručníky a šli k bazénu, když jsme dorazili k bazénu tak jsme se s lupitou rozdělili a každá jsme šla na jinou stranu za našimi chlapci. Sedla jsem si k Diegovi a dala jsem mu pusu jak jsem tak koukala na bazén najednou se můj zrak upnul na Miu s Miguelem jak jsou spokojený a šťastný a v tu chvíli se všechny moje myšlenky vypustili a jenom jsem se spokojeně upřela o Diega a užívala si krásného slunička.
poviedka
(rebelka, 25. 5. 2011 21:24)