Chodský pes
Povaha plemene
Chodský pes je značně temperamentní ale ne zbrklý.Je velmi aktivní,snadno cvičitelný a ovladatelný pes.Má rád děti a s ostatními psi vychází velmi dobře.Je také velmi skromný a vyniká svou otužilostí,proto je také možné chovat je celoročně venku,máli zateplenou boudu.Je velmi závislý na své rodině a udělá pro ni cokoli.
Popis plemene
Chodský pes je tipický ovčácký pes střední velikosti.srst chodského psa je dlouhá s hustou podsadou.Zbarvení chodského psa je pouze černo-tříslové.Kohoutková výška u fen je 48-52 cm a u psů 52-56 cm.Tělo chodského psa má obdélníkový tvar,hrudník je spíše oválný a přiměřeně hluboký.Hřbet je pevný a rovný, bedra jsou krátká a slabiny jsou silně vtaženy. Ocas chodského psa je dlouhý, u kořene značně široký a postupně se zužuje do špičky. Je nošen svisle, ale v případě vzrušení se zdvihá až nad úroveň hřbetu. Končetiny má chodský pes rovné, silné stavby s dobře viditelnou svalovou hmotou. Uši jsou vysoko nasazené,vzpřímené a dodávají typický vzhled. Oči mají tvar mandlí a jsou tmavě hnědé.
Základní péče
Chodský pes je velmi otužilý a nenáročný.Nenáročná je i jeho péče o srst. Srst se občas pročesá a prokartáčuje ale v době línání je to více potřeba.Jeho slon k nemocem je velmi malý,vyjímku mohou občas tvořit kloubní onemocnění.Je velmi dobré když může celoročně žít venku samozdřejmě s možností úkrytu před celoročním počasím.Tento pes se hodí k výcviku a pro pracovní zaměření.Toto plemeno je také velmi chováno jako pracovní,protože jeho povaha je k tomu ideální.Pokud je ale chodský pes chován jako rodinný pes je potřeba mu zajistit jiné aktivity jako například agility,dogfresbee,dogdancing..apod.Pokud nemá chodský pes nějaké aktivity může vám ničit zahradu okusovávat nabytek apod. Za vaši péči se odmění jako skvělý společník ale táké jako ostražitý hlídač.
Historie plemene
Chodský pes je české národní plemeno a jeho historie se datuje již od 13. století. Chodové na Šumavě střežili nejdůležitější cesty vedoucí od Domažlic do Německa. Doprovázeli je tvrdí, houževnatí a velmi odolní psi. Kromě střežení pohraničí byli využívání i k pastevectví a stopování zvěře. Jindřich Šimon Baar psal o chodském psu ve svých vzpomínkách, Mikoláš Aleš ho zvěčnil na svých kresbách, které doplnily román Aloise Jiráska Psohlavci. Chodský pes však téměř upadl v zapomnění. Až v roce 1984 se kynologové začali pokoušet o jeho znovuvytvoření. V kynologickém tisku byly uveřejněny obrázky tohoto ovčáka a výzva pro případné majitele. Několik čtenářů se ozvalo s tím, že takového psa mají. První fáze regenerace tedy mohla začít. Základem pro nový chov chodského psa byla fenka Bessy, pes Dixi a později i pes Blesk. Mezi lety 1987 a 1992 bylo odchováno 35 vrhů štěňat. V dalších třech letech se sjednotil typ chodského psa a ustálila jeho kohoutková výška. Dnes je chodský pes výborným rodinným psem, je to ten správný pes "do nepohody".