Výstava je psí svátek. Pejska zde posuzuje odborník na dané plemeno podle platného standardu. On v konkurenci dalších psů rozhodne, podle své odpovědnosti a znalostí, který pes je toho dne pro něj nejlepší, napíše posudek o kvalitách předvedeného psa, uvede vady či přednosti, kvůli kterým určil pořadí psů. Tím dává jakýsi přehled pro všechny ostatní, jak má plemeno vypadat a jakým směrem se má v chovu jít, to vše zejména v exteriéru, ale všímá si i povahy psa - ta může posunout byť krásného jedince na zadní pozici. Pes je oznámkován podle momentální dispozice, ale i podle předvedení. Je to jakási obdoba volby královny krásy: musí se líbit, umět se prezentovat, umožní psovi dostat známku: nejlepší je výborná (označená modrou stuhou), pak velmi dobrá (červená stuha), dobrá ( zelená stuha), dostatečná (?).Dostatečnou dostává pes, kterému chybí do ideálu plemene velmi mnoho.Tedy opět jde o budoucnost chovu. Momentálně nejlepší pes uzná-li rozhodčí za opodstatněné, dostává titul: vítěz třídy, čekatel n šampionátu (juniorského - CAJC pro mladé psy či dospěláckého pro psy dospělé - CAC) nebo i CACIB ( čekatel mezinárodního šampióna krásy). Pak ještě vybere rozhodčí nekrásnějšího psa v plemeni, tedy jediného z vítězů všech tříd, nazývá se BOB. Psi s tímto titulem ještě téhož dne soutěží o nejlepšího psa skupiny ( podle rozdělení plemen FCI - BIG) a je-li zde rozhodčími vybrán, soutěží ( BIS). A to je veliká propagace plemene Vždyť tady si přítomní diváci dělají obrázek, jak má pes daného plemene vypadat a jakého si v případě, po zvážení dalších aspektů, pro sebe vyberou.
V předvedení psa je i velký kus diplomacie. Tou je vhodné oblečení ( černé oblečení k černému psu neumožní odraz a zvýraznění a pes se opticky ztrácí, rozhodčímu splývá. Ideální je podtržení, barevné zviditelnění psa a zároveň i doplněk barevně ladící se psem).Diplomacií je reakce na momentální situaci, fouká-li vítr, natočím psa vždy tak, aby mu vítr slušel. Diplomaticky sleduji i pohled rozhodčího a psovi nedovolím se uvolnit z postoje, pokud jej rozhodčí může vidět. Maximálně se soustředím pouze na to, co je pro předvedení psa rozhodující, ostatního si nevšímám. Respektuji požadavky vedoucího kruhu a rozhodčího. Je samozřejmé, že si pes nechá prohlédnout zuby, skus, že je veden k ochotě spolupracovat a být klidný a vyrovnaný po celou dobu prohlídky.Snažím se zejména respektovat optimální pohyb psa, tedy pohyb, při kterém je pes vyvážený, ani příliš rychlý, ani moc pomalý. Svůj krok přizpůsobuji psu, sladím jej s krokem či klusem psa. Nesmím ho svým pohybem jakoby rozhazovat. Stejně jako jakákoliv společná činnost psa s pánem těší, baví psa i výstavy. Je však pravda, že ne každý pessdílí nadšení pána, a že se najdou chroničtí lajdáci, dávají jasně najevo, že se just nepředvedu, a že vypadat momentální kretének, co má všechny možné vady v pohybu a postoji, je jejich jediný cíl po celou dobu přítomnosti v kruhu. Ambiciózního vystavovatele dohánějí k šílenství do té doby, než rezignuje a pochopí, že má tu čest s bystrým, mnohdy překrásným jedincem, jenž nikdy nebude vynikajícím výstavním psem, který pošupajdí kamkoliv a rád jak panenka, jen ne kroužit před očima rozhodčího. Naštěstí jsou to malé vyjímky. I když jsou tací vystavovatelé, že svoji lenost psa něco naučit a motivovat prezentují právě jeho nechutí se předvést.
V soutěži ,,Dítě a pes" se mohou i lecos ptát. Třeba na znalosti o plemeni, které předvádíš., o názvech jednotlivých částí psa, o standardu či o tvém vztahu k pejskovi, i když o tom vypovídá celé jednání a zacházení se psem.Musíš se naučit předvést psa v postoji, ve kterém setrvá až do doby, než tě pan rozhodčí osloví a vyvolá.
/ Pes přítel člověka 11/2002/
Skupiny FCI
Skupina I
Do první skupiny jsou řazena plemena ovčácká a honácká, tedy plemena, která pásla a chránila stáda skotu i ovcí. Psi z této skupiny FCI jsou většinou dobře ovladatelní, přátelští, ochotní chránit majetek svého pána a bez výrazných sklonů si někde něco samostatně ulovit. V dnešní době už nemají mnoho příležitosti ukázat, jak si poradí se stádem ovcí, ale původní pracovní vlohy jim zůstaly, což občas dokazují při ,,pasení" rodiny svého majitele. V dnešní době jsou původně pastevečtí psi často využíváni jako pracovní. Typickým představitelem této skupiny je německý ovčák, krátko i dlouhosrstá kolie, staroanglický ovčák-bobtail, známý z večerníčků o psu Fíkovi nebo slovenský čuvač. Mýlil by se však ten, kdo by předpokládal, že pastevečtí a ovčáčtí psi jsou pouze psi velcí. Důkazem je například drobná šiperka nebo velškorgi, plemeno, které má tolik ráda anglická královna.
Skupina II
Je asi nejpočetnější skupinou FCI a sdružuje v sobě plemena pinčů a knírače, psi molossoidní a švýcarské salašnické psy. Knírače asi není nutné blíže představovat, stačí jen připomenout, že onen Švejkem ukradený stájový pinč byl jedním z nich. Řekne-li se laikem pinč, představí si asi malého roztřeseného pejska a vykulenýma očima, pro kterého se vžil nelichotivý název ratlík. Správní trpasličí pinčové však určitě nejsou rozklepané a rozmazlené fifinky. Pokud jim to jejich majitel dovolí,jsou stejně stateční a odolní jako jejich velcí kolegové dobrmani patřící do stejné sekce. Molossoidních plemen psů je celá řada a charakterizuje je mohutnost a klidnější letora. U nás dobře známé jsou německé dogy, boxeři, angličtí buldoci nebo rotvajleři. Švýcarští salašničtí psi si v poslední době budují v lidské společnosti výsadní postavení. Asi nejznámější z nich je bernský salašnický pes. Přátelský a laskavý ,,medvídek" se hodí do každé společnosti a radost musí dělat všem majitelům bez ohledu na jejich věk. Sem patří i novofundlandský pes.
Skupina III
Do této skupiny patří teriéři. Vesměs jsou to plemena, jejichž původním úkolem byl lov a některá z nich jsou s výkonem práva myslivosti pevně spojena dodnes. Takovým typickým představitelem loveckého psa je v této skupině jagdteriér. Výborné vlohy pro loveckou práci vykazuje i border teriér, velšteriér a řada dalších plemen. Většina teriérů je dnes ovšem chována spíše jako plemeno společenské. Přesto u nich vlastnosti loveckého,psa nevymizely a snaha dostihnout a chytit si něco živého může zkomplikovat život jejich majitelům. Teriéra charakterizuje temperament, nezdolný životní optimismus a schopnost odstranit ze života svého majitele jednotvárnost a nudu.
/Vladimíra Tichá - časopis Pes přítel člověka 11/2002/