Nepřímý výlet k horskému jezeru
1. 6. 2009
Nepřímý proto, že jsme cca po půl hodině hrdinného stoupání zjistili, že stoupáme opačným směrem. Hrdinně jsme se tedy otočili a pokračovali na druhou stranu - naštěstí zde nebylo více možností, kudy zabloudit.
Dneska jsme se vypravili pouze ve třech - já, Thommas a Marlies (tak se jmenuje má nová spolubydlící z Rakouska - zatím si docela rozumíme, možná proto, že si moc nerozumíme…). Netrvalo dlouho a nastalo to, čeho jsem se předem obávala - skoro celou cestu do mě hučeli německy. Hilfe!!! Jako bych už neměla dost práce s tím, odpárat si z jejich angličtiny německý přízvuk: "I saw a rrrendýýýrrr yestrrrday" (pozn. rendier = los). Se mnou to ovšem také není jednoduché. Má konverzace se skládá z divoké pantomimy a široké škály citoslovců, které mě samotnou občas vyděsí. Když chci říct něco rychle, tak ani nestačím zjistit, že nevím jak a tak to pak vypadá asi následovně: "Ááá, there is a big slimak!" (pozn. slimak = slimák). Občas se mi taky přihodí, že v rámci mé zmatenosti zaměním některá naprosto nezaměnitelná slova. Například se mi přihodilo, že jsem těsně před večeří vstala od stolu, abych našla své boty. Tato myšlenka společně s hladem způsobila, že aniž bych si to uvědomila, jsem všem přítomným oznámila "I´m going to eat my shoes" a odešla…
Zpátky k jezeru, kam jsme skutečně po předchozích nezdarech došli. Jednalo se pro mě opět o dosud nepoznaný zážitek v rámci přírodních krás. Příroda zde má uklidňující a mírumilovnou atmosféru, která se dá jen ztěží zachytit - přesto jsem se o to pokusila a výsledek najdete opět na níže uvedeném odkazu.
Narazíte zde i na podivné fotografie s podivným mužem a jeho podivným psem v jeho podivném příbytku. Muž byl podivný především proto, že byl opilý a potlučený, pes měl jen jedno oko a příbytek obsahoval vycpaná zvířata a jinou veteš…Samozřejmě jsme se báli k tomuto muži vstoupit, poté co nás divoce přemlouval, ať ho navštívíme. Potkali jsme ho náhodou v jedné z vesniček, kterou jsme procházeli na cestě zpátky. Byl neodbytný a tak jsem se zeptala opodál postávajícího chlapce, ve kterém jsme poznali kamaráda syna našeho farmáře: "Do you know this crazy man?"
"Yes, he´s my grandpa", zněla jeho odpověď. Tak jsme tedy vykročili vstříc dobrodružství. V obýváku nám tento místní blázen, kterému jsme nerozuměli ani slovo, přisunul židle a pustil video. Jelikož na mě židle nezbyla, velkoryse mi nabídl sezení u sebe v posteli a jako bonus mi strčil pod nos láhev od Coca Coly, ve které rozhodně nebyla Coca Cola. Byl to tentýž vinný nápoj, který mu táhl z úst a tak jsem k jeho údivu odmítla obě jeho nabídky a raději postála. Video však bylo zajímavé - měl na něm záběry zdejší krajiny ze zimy cca před deseti lety, z dob, kdy býval ještě střízlivý a jeho pes měl dvě oči. Když jsme se rozloučili a vydali se lehce otřeseni na cestu, netušili jsme, že to ještě není za námi. Po chvíli jsme totiž zaslechli opět hlas tohoto podivína, který na nás zároveň zběsile mával z okna a očividně ještě něco chtěl. S otázkou "What?" (a myšlenkou WTF) jsem udělala krok zpět a v tu chvíli mi kolem hlavy prosvištěla mandarinka. Následovaly ještě dvě pro mé kolegy a když jsme každý s "díky" sebral svůj dar, zdál se být muž konečně spokojen.
Pak jsme už museli přidat do kroku - doma nás totiž již čekala večeře, výborná jako vždy včetně dezertu. Zbytek dne jsme tedy trávili trávením a relaxací.
Fotky:
Zpátky k jezeru, kam jsme skutečně po předchozích nezdarech došli. Jednalo se pro mě opět o dosud nepoznaný zážitek v rámci přírodních krás. Příroda zde má uklidňující a mírumilovnou atmosféru, která se dá jen ztěží zachytit - přesto jsem se o to pokusila a výsledek najdete opět na níže uvedeném odkazu.
Narazíte zde i na podivné fotografie s podivným mužem a jeho podivným psem v jeho podivném příbytku. Muž byl podivný především proto, že byl opilý a potlučený, pes měl jen jedno oko a příbytek obsahoval vycpaná zvířata a jinou veteš…Samozřejmě jsme se báli k tomuto muži vstoupit, poté co nás divoce přemlouval, ať ho navštívíme. Potkali jsme ho náhodou v jedné z vesniček, kterou jsme procházeli na cestě zpátky. Byl neodbytný a tak jsem se zeptala opodál postávajícího chlapce, ve kterém jsme poznali kamaráda syna našeho farmáře: "Do you know this crazy man?"
"Yes, he´s my grandpa", zněla jeho odpověď. Tak jsme tedy vykročili vstříc dobrodružství. V obýváku nám tento místní blázen, kterému jsme nerozuměli ani slovo, přisunul židle a pustil video. Jelikož na mě židle nezbyla, velkoryse mi nabídl sezení u sebe v posteli a jako bonus mi strčil pod nos láhev od Coca Coly, ve které rozhodně nebyla Coca Cola. Byl to tentýž vinný nápoj, který mu táhl z úst a tak jsem k jeho údivu odmítla obě jeho nabídky a raději postála. Video však bylo zajímavé - měl na něm záběry zdejší krajiny ze zimy cca před deseti lety, z dob, kdy býval ještě střízlivý a jeho pes měl dvě oči. Když jsme se rozloučili a vydali se lehce otřeseni na cestu, netušili jsme, že to ještě není za námi. Po chvíli jsme totiž zaslechli opět hlas tohoto podivína, který na nás zároveň zběsile mával z okna a očividně ještě něco chtěl. S otázkou "What?" (a myšlenkou WTF) jsem udělala krok zpět a v tu chvíli mi kolem hlavy prosvištěla mandarinka. Následovaly ještě dvě pro mé kolegy a když jsme každý s "díky" sebral svůj dar, zdál se být muž konečně spokojen.
Pak jsme už museli přidat do kroku - doma nás totiž již čekala večeře, výborná jako vždy včetně dezertu. Zbytek dne jsme tedy trávili trávením a relaxací.
Fotky:
http://norsko2009.rajce.idnes.cz/jezero/
PS: Na fotkách je též jedna moc milá kolie, která doslova zpívala blahem, jelikož byla velmi společenská a šťastná za každého kolemjdoucího. To jen aby nedošlo k nedorozumění a záměně s jednookým psem.