Osudy těch, které milujeme...

 Bylo krásné letní ráno a Temari se probudila. Pohodila hlavou ze strany na stranu a nemohla uvěřit tomu co se jí zdálo. Pravou rukou si projela po spánku a neustále myslela na ten sen.

"Ne. To by se přeci nestalo. Nebyla by to pravda. Já a Shikamaru? To je nemožné i když se mi dost líbí to je pravda, ale i tak to není možné." Stále tomu nevěřila.

Vzala si na sebe kimono a posadila se ke stolu. Kankura opět něco řešil s Gaarou a tak neměla nic na práci, ale i tak jí to nedalo. Netušila co by si měla počít a tak si vzala tužku, ktarou začala okusovat. Podívala se na prázdný papír a něco jí napadlo. Pohazovala si tužkou mezi prsty a oči jí jen zářily.

"Nikomu to neusím ukazovat. Nikdo se to nemusí dozvědět. Tak proč to nezkusit napsat na papír? Hmmm... To nemusí být na škodu." A dala se do psaní.

- - -

Vyznání část 1...

V Listové vesnici bylo opět rušno jako obvykle. Každý tu měl co dělat a nikdo si nemohl odpočinout, protože se blížily Chuuninské zkoušky a já jsem měla dohlížet na průběh společně se Shikamaru. Je to vážně opruz být tu s ním. Ten, který se na všechno jen vymlouvá a je šíleně líný. Nevím jak mě mohli dát dohromady s ním. Gaara ani Kankura neměly čas a tak to všechno zbylo na mě. Šel přede mnou a něco si mumlal. Nějak jsem ho nevnímala. Pak se na mě otočil a zeptal se mě znova.

"Hej Temari? Kde lítáš? Pořád na tebe mluvím a ty nic neodpovídáš. Děje se něco?" Podíval se na mě svým neodolatelnýmy pohledem a já jako bych náhle zkameněla. Nemohla jsem se hýbat a v obličeji jsem cítila jak náhle červenám. Rychle jsem pohodila hlavou a vyjela na něho.

"Já nikde nelítám. co si myslíš? A jinak na co si se vlastně ptal?" Zeptala jsem se podrážděně.

"Ale nic. Jen jsem se ptal jestli budou letošní studenti lepší nebo mnohem horší než jsme byly mi. A zkoušky letos musíme vymyslet tak, aby se na nich nikdo moc nenudil. Je to opruz dělat dozor a na vše myslet." Shikamaru se podíval opět před sebe a ruce si založil kolem krku.

" Máš pravdu se zkouškami je vždy potíž, ale Tsunade - sama už má nějaké návrhy nebo ne? Jinak tu je celkem dost nadaných studentů a u nás taky nezahálely. Takže to tu bude opět dost napínavé." Usmála jsem se, protože od minule se toho dost událo a ani bych netušila, že i po tom všem Tsunade - sama bude stále trvat na zkouškách i když je vesnice pořád v nebezpečí. 

"Shikamaru a myslíš, že zkoužky někdo nenaruší? Pořád jskou tu ještě Akatsuki." 

"Ano máš pravdu, ale Hokage - sama už připravuje opatření, které by mohlo nějak zamezit a narušit průběh zkoušek. Tak snad to vyjde bez potíží, ale i tak musíme být dost na pozoru." Prohodil a šel pořád dál. Náhle se zastavil a díval se směrem k lesu. Slunce už pomalu zapadalo a vytvářelo nad stromy jasně naoranžovělý nádech, který se mezi větvemi rozděloval na malé proužky světla a ty prosvětlovaly skrz. Ptáčci prozpěvovali svoje melodie. Zvířátka se uchylovala ukrýt do svých domovů a pátrali po svých mladých. 

Shikamaru se dal opět do pohybu a já šla naštvaně za ním. ("Co si myslí? Nic neřekne a jde si si dál...")

"Hej Shikamaru? Kam zase jdeš?"

"Pojď za mnou Temari. Myslím, že bychom si mohli na chvíli odpočinout. Znám jedno místo kde se mi dost líbí a chodím tam přemýšlet a vlastě i vymýšlet nové strategie. Pokud chceš tak pojď." Vyzval mě a já natšeně souhlasila. Ani nevím proč, ale jakmile jsem s ním tak se cítím jednou v pohodě až se mi točí hlava, ale pak mě dokáže tak naštvat, že bych ho nejraději zabila svým vějířem. Nakonec jsem se uklidnila a prohodila.

"Dobrá, ale co tam budeme dělat?"

"Jen si chvilku dát pauzu. A myslím si, že je to fajn nápad ne?" Zeptal se a mrkl na mě.

- - - 

Dorazily jsme na místo. Byl to velký rozlehlý palouk. Kde bylo jezero s vodopádem. Velké mohutné stromy tu dodávaly mihotavé stíny, protože skrz jejich větve prosvětlovaly paprsky zapadajícího slunce. Shikamaru si sedl pod jeden strom a opřel se o něj. Já si sedle vedle něho a žasla nad tím pohledem. Netušila jsem, že tu něco tak nádherného mají. U nás v písečné vesnici nemáme nic jiného než písek a písečné duny a proto se mi tu tak líbí.

" Tady je to, ale nádherné." 

" Ano to je. Tohle jezoro a vodopád vytvořil kapitán Yamato pro Narutuv tréning. Muselo být asi dost obtížné tu trénovat. Nechtěl bych být na jeho místě." Usmál se spokojeně Shikamaru.

" Opravdu je tohle vše uměle vytvořené? Tomu nevěřím vypadá to tak opravdově." Žasla jsem. Tomu nevěřím, že někdo umí vytvořit něco takového.

" Teď  už víš proč jsem s tebou chtěl jít právě sem? Věděl jsem, že se ti tu bude líbit. U vás nic takového není, že ne." Zamyslel se. Někdy je opravdu velmi chápavý a citlivý, ale co o něm vlastně vím? Skoro nic. Jen to, že je velmi líný a rád dělá věci po svém. Na druhou stranu je velice chytrý a dobrý strateg. Nedivím se, že se stal jouninem. Nejvíce se mi na něm líbí to, že pokud jde o mise a kamarády tak nikdy nikoho nenechá zemřít. Jinak je velice krásný. Nevím proč se mi tak líbí, ale je to tak. Jeho vzhled, jeho tmavé vlasy, jeho temné oči, jeho...

" Temari... Jsi v pohodě?" Zeptal se mě a já se konečně probrala. Usnula jsem a padla Shikamarovi přímo do náruče. Podívala jsem se na něho a opět jsem nebyla schopna cokoliv říct a udělat. Mé tělo se celé třáslo, ale nebylo to zimou. Díval se na mně a pomalu se ke přibližoval. Jeho tvář se neustále přibližovala. Byl tak blízko až se naše rty spojily a on mě políbil. Netuším jak se to stalo, ale já si v tu chvíli nepřála nic jiného. Zavřela jsem překvapením oči a nechala se unášet tím příjemným pocitem.

Poté se na mě podíval. Naše pohledy se spojily a já nebyla schopna mluvit.

"Temari.... Já, milu...." Nedořekl a znovu mě políbil.

- - -

Tužku jsem nechala volně zklouznou z ruky. Natáhla jsem ruce do vzduchu a protáhla se. Lehla jsem si na podlahu a zavřela oči.

"Škoda, že to není doopravdy... Shikamaru, proč mi to děláš?"