Fireshow
Noc zřídla stříbrem hvězd a měsíc ševelí v korunách borovic. Z ohně už nezůstalo nic jen šedý chlad, mastný popel co usedá na řasách, ne, řasy jsou klišé...popel se snáší tam co bydlí strach. Strach a víra, víra v sebe, pod hrudní kost.
Začíná soukromá fire show, trochu zebe, hra světel, ptáci, motýli, květiny..... Fénix.....blízká setkání. Most přes řeku polkla tma, za zády nám už hučí jen moře. Škrábe do dlaní, pískové hřiště plné stop dětí, pláž vyhřátá sluncem.
A hvězdy, všude hvězdy.
“Chceš vidět muj velkej vůz?“
Smích.
“No vážně mam na ruce pihy poskládaný do velkýho vozu...“
Meloun v rumu, medovina a fakt hustý jahody a motýli a květiny a ptáci a sprška jisker co nepálí. Všude písek, hlavně v kapsách a pohoršení diváci, co sledují nás z povzdálí.
Chraň svůj svatý oheň vlasatý satyre. Nocí plachtí dravci a vlk nikdy nevyje sám.
A taky vodka, dobře hoří.
„Mam zapík plnej písku, sakra!!!“
„Bez ohňů je underground.“
„Muchomůrky bíííléééé, bělejší než sněhy, sním je k ukojení, své potřeby něhy...............“
„Kurva držte huby...!!! Vzbudíte celej tábor!!!“
A pak jen ticho, hvězdné nebe, šumění světel, žádnej hřích a prach, jen čisto tam
za hrudní kostí, kde sídlí víra v sebe, odkud oheň vyhnal strach