Osvobozené divadlo
Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce Devětsilu roku 1925 či 1926. Počátky souboru, který působil v počátcích Osvobozeného divadla, sahají až do roku 1923. Název dle knihy ruského režiséra Alexandra Tairova Odpoutané divadlo či Nespoutané, Entfesselte Theater, (odpoutané od strnulého dramatického umění). Jeho počátečním cílem byla kritika společnosti, divadlo bylo silně levicově orientováno, rozděleno na vůdce a personál. Jeho uměleckými vůdci byli Jindřich Honzl, Frejka, Emil František Burian. Tato divadelní scéna byla poměrně silně ovlivněna dadaismem, futurismem a později i poetismem. Název Osvobozené divadlo mu dal v roce 1926 Jindřich Honzl [zdroj?], velký obdivovatel Tairova.
V tomto divadle byla uváděna díla G. Apollinaira, A. Jarryho, J. Cocteaua, André Bretona, F. T. Marinettiho a V. Nezvala. Dále se prosadilo moderní pojetí scény tj. velký důraz na světla, na scéně tančily skupiny mladých dívek, cílem bylo „vtáhnout“ diváka do děje, čímž se dostával do kontaktu s hercem.
historie divadla
Počátky
Divadlo začalo hrát 8. února 1926, kdy byla uvedena obnovená premiéra Moliérovy hry Georges Dandin, přejmenovaná na Cirkus Dandin – tato hra zůstala kritikou nepochopena, a pravděpodobně i proto zůstával počet diváků velmi nízký. Toto první představení proběhlo v režii Jindřicha Honzla. Konstruktivistické představení s herci pod vlivem Mejercholda. Další repertoár: Ribemont - Dessaignese, francouzský seurrealista, hra Němý kanár. Polodadaistické šílené představení.
Roku 1927 se divadlo přestěhovalo na Malou Stranu, do Umělecké besedy. Zde poprvé vystoupili Jan Werich (1905–1980) a Jiří Voskovec (1905–1981) se svou hrou Vest pocket revue (tj. „revue z kapsičky u vesty“). Téhož roku (1927) tu se svými klavírními improvizacemi vystoupil i Jaroslav Ježek (1906–1942). Ježkovi publikum vybralo náhodně několik slov a on během představení (tzn. během přibližně jedné hodiny) složil text i melodii k nové písničce s použitím daných slov.
Koncem roku 1927 po sporech Jindřicha Honzla s Jiřím Frejkou a E. F. Burianem si Frejka a Burian založili novou scénu – Dada.
Poslední představení původního Osvobozeného divadla byly Prsy Tirésiovy, autor Guillaume Apollinaire (1880–1918) hrdinka Tereza usiluje o rovnoprávnost, odmítá rodit, zbavuje se prsů, překládal Jaroslav Seifert. V tomto představení poprvé vystupoval Jiří Voskovec. Jindřich Honzl jeho angažmá komentoval: "Koukej tady máš příležitost odvděčit se Devětsilu za to svinstvo, co jsi dělal a proč jsi byl z něj vyloučen a polepšit si reputaci..." Voskovec byl z Devětsilu vyloučen za učinkování ve filmech Pohádka máje, kde hrál Ríšu, Paní Katynka z Vaječného trhu, Ve spárech upíra... Voskovec odpověděl: "Jdi do prdele o to mně nejde. Ale třeba bych si rád zahrál." [1]
V+W
Od této doby bylo divadlo poměrně úzce spjato s autorskou dvojicí Jiří Voskovec a Jan Werich (V+W), ke kterým se záhy přidal i Jaroslav Ježek, který ke hrám skládal hudbu na texty V+W, swing a jazz.
Voskovec s Werichem se znali jako spolužáci již z pražského gymnázia, ale jejich tvůrčí spolupráce započala až v redakci týdeníku Přerod, který vedl Hubert Ripka, pozdější ministr v Benešově vládě. Jednalo se o legionářský týdeník. Voskovcův otec Vilém Wachsmann (během války, aby uchránil rodinu se přejmenoval na Vaksman, později si jméno legalizoval) byl ruský legionář a kapelník, založil vojenskou hudební školu, několik absolventů poté učinkovalo v OD. Voskovec, Werich a Vladimír Muller vedli v Přerodu kulturní rubriku, Werich byl filmový referent, jelikož byl "odborníkem" na detektivní žánr. V tomto uskupení vyšlo 7 čísel. Poté byli propuštěni.
Další výraznou osobností Osvobozeného divadla se stal režisér Jindřich Honzl (1894–1956), který režíroval všechny hry Osvobozeného divadla, zároveň působil jako teoretik avantgardního divadla, později odešel do Brna.