The Mods, Rude Boys - Odnože Skinheads
The Mods
V polovině 60. let zasáhla Mods květinová mánie, která měla za následek jejich rozštěpení. Mnoho z nich začalo brát drogy, ale zatvrzelé gangy Mods odmítli tuto novou zvrácenou módu a stali se ještě tvrdšími – Hard Mods. Byli známi svými módními výstřelky – nebáli se experimentovat a propojovat styly – přebarvené džíny, košile, dlouhý kabát. Všeobecně si libovali v dražším oblečení, jezdili na skútrech, Největší slávu zažili mezi lety 1962 až 1967.
Rude Boys
Rude boys, též známí jako Rudeboys, Rude boy, Rudeboy, Rudie, Rudi nebo Rudy. Takto byli v 60. letech na Jamajce označováni delikventi, kriminálnící, chuligáni, agresoři a rebelové, kteří si nedali nic líbit, což bylo způsobeno asi i díky jejich nelehkému životnímu stylu v chudých ghettech, kde vyrůstali a kde si člověk prostě nesměl dát nic líbit.
Rude na Jamajce znamená něco jako drsný, drzí nebo hrubý. Rudeboys tak byli klasickým prototypem rebelů, bouřících se proti ekonomickým tlakům a sociálním nerovnostem na Jamajce, což napomohlo k vzniku této subkultury, i když někteří lidé Rudeboys neradi označují jako subkulturu, ale spíše jako chuligány a zloděje z ulic. Většina z nich byla bez práce a vzhledem k tomu, že často žili mimo zákon, byli ze začátku svého vzniku také nazýváni „Scofflaws“ a nebo „dancehallcrashers“. Tyto chlápky napodobující americké gangstery z Hollywoodu z 30. let (což dělali moc rádi především mladí Jamajčané hlavně mezi mladými imigranty v Anglii) se dali poznat především podle typického účesu continental, který časem převzali Skinheads (hlava ostříhaná na ježka s kotletami), kloboučku (pork pie hat), černěných brýlí, černého saka, černé, úzké, krátké kravaty, bílé košile, ypsilonových černých kšand, hrubé mluvy a neúcty k autoritám.
Rudeboys byli jedni z mála, kteří se nebáli zkorumpovaných a mnohdy až brutálních policistů, kteří si moc rádi dobírali chudé občany žijící v ghettech, proto byli mezi těmito občany Rudeboys celkem oblíbení. Často byli najímáni jako vyhazovači, kteří měli udržovat pořádek v music-klubech nebo naopak měli bojkotovat a vyvolávat bitky v ostatních konkurenčních music-klubech. Na živobytí si přivydělávali prodejem marihuany, krádežemi a všelijakými podvody, žili takříkajíc z ruky do huby.
Někdy kolem roku 1964 Rudeboys pronikli do ska, určitě všichni znáte taková jména jako Laurel Aitken, Derik Morgan, Desmond Dekker a ze začátku i Bob Marley. Muzika ska se ale začínala čím dál více zpomalovat a čím dál více do ní pronikal soul. A tak v roce 1966 vzniklo rocksteady, což asi byla pravá muzika Rudeboys. Rocksteady, si vytvořili vlastní mnohem hrozivější styl tance, tzv. skanking, který byl mnohem rychlejší než v té době klasický kingston beat. Skanking spočíval v rytmickém pohybováním rukama dopředu a zpět, což vypadalo jako když běží na místě. To do jisté míry ovlivnilo i samotný vývoj tohoto hudebního stylu, výsledkem byla mnohem ostřejší hudba. Basová linka byla více synkopovaná, stojící v protikladu lehkému a uvolněnému boogie stylu. Pro zajímavost pár písní věnovaných tématice „Rudies“ : The Soul Brothers „Lawless Street“, The Heptones „Gunmen Comin to Town“, Desmond Dekkers „07 Shanty Town“, Dandy Livingstones „A Message to You Rudi“!.
Na přelomu letech 1968 a 1969 vzniklo z rocksteady takzvané reggae (ze začátku někdy označováno i jako reggay). Do roku 1971 bylo velmi oblíbené Early reggae, jehož texty se nápadně podobaly textům nejen tehdejších, ale i dnešních Skinheads. Texty byly o zábavě, holkách, pivu, ale občas v nich byla i narážka na sociální nerovnosti. Takováto muzika byla samozřejmě mezi Skinheads oblíbená, časem ale od reggae upustili, protože vznikal nový styl reggae, tzv. Roots reggae, které vlastně zničilo Early reggae, a ve kterém bylo mnohem více textů o politice, marihuaně a které se neslo v pomalejším a houpavějším stylu, vhodném pro vysmažené hippiesáky.
Rudeboys však s vznikem Roots reggae nezanikli, ale ani ho víceméně nezačali poslouchat, ba naopak, s rastafariány se nenáviděli, i když paradoxně, někteři rastafariáni vzešli právě z Rudeboys. Avšak rastafariánům se přestalo líbit chuligánství a tento styl života, který začali Rudeboyům vytýkat. V pozdních 70. letech se Rudeboys/Rudegirls začalo říkat i Angličanům, kterým se znovuzrozené ska, 2-tone a rocksteady líbilo, kteří na něj chodili pařit a kteří se tak trochu oblíkali jako původní a opravdoví Rudeboys z Jamajky. Ovšem ti opravdoví mezitím skoro „vymřeli“. Někteří se stále víc a víc začínali zaplétat s organizovaným zločinem a některým prostě přestal chutnat tvrďácký pouliční život, vedený spíše jako mafiánský.
V 80. letech se především v Americe rozmáhá tzv. třetí vlna ska, kde se opět objevují Rudeboys, i když to jsou spíše „měkčí napodobeniny“. Vznikají kapely složené z Jamajských přistěhovalců, ve kterých je ale i pár starousedlíků z Anglie. Příkladem je kupříkladu kapela The Specials. V době 2-tone éry (1979-81) bylo možné na koncertech opět vidět Rude boys, Skinheads a mods pospolu, stejně tak jako kolem roku 1969.
V roce 2000 se Rudeboys/Rudegirls začalo říkat především mladým lidem, kteří se pohybovali ve street-art umění, ani zdaleka to však nebyli takoví tvrďáci, chuligáni jako jejich Jamajské protějšky, byli a jsou to spíše lidé, kterým se velmi líbí muzika ska a 2-tone a je to pro ně spíše styl, než sociální jev.
Rudeboys se na Jamajce stále zřídka vyskytují i dnes, ale neoblékají se jako v 60.a 70. letech a neposlouchají ska ani rocksteady, jsou to ale většinou jen obyčejní kriminálníci.
Skinheads by bez této „subkultury“ nejspíše vůbec nevznikli, chyběla by jim jejich pověstná hrdost, čest, rebelství, chuť na pivo a nejspíš i láska k ska a 2-tone muzice.