Problémy se životem
Obsah:
- Proč mě ponižuje ?
- Proč mě nikdo nemá rád ?
1.Proč mě ponižuješ?
Bývala to láska jako z románu, ale teď je u vás dusno. Nekřičí se, nepadají facky, nerozbíjí se nádobí, jen je občas slyšet zvýšený hlas. V srdci máte pusto, prázdno a v hlavě otázku: Proč? Co všechno znamená ponižování, co k němu vede a jak se chovat k agresorovi?
Raději bych dostala pořádnou facku než snášet neustálý psychický teror,“ svěřuje se dvaačtyřicetiletá Hana. Manžel ji začal slovně napadat poté, co byl celý rok bez práce – nemyl se, neholil, jenom seděl u televize a Hana si ho dovolila upozornit, že jestli mu není dobře a má deprese, může ho doprovodit k lékaři. Touto větou odstartovala víc než rok trvající hrůzu.
Nepadla žádná facka, ale padaly urážky typu: „Jestli ti nerostou prsa, kup si umělá, ať mám na co sahat. Starožitné miniatury vykupuje firma Novák. Tak je tam prodej…“ Nicméně ať jsme spravedliví, ponižování a s ním spojené psychické (a domácí) násilí se netýká pouze žen, ale i mužů, byť se o tom zatím moc nemluví. Sklony k manipulaci, která s ponižováním souvisí, a ponižování samotné (třeba jen ve formě „blbých vtípků“) patří do repertoáru většiny lidí.
To ale neznamená, že jsme všichni intrikáni a agresoři. Jsou však mezi námi i tací, kteří manipulací a ponižováním ovládají své blízké doslova od rána do večera. Proč? Ačkoli se lidé, kteří druhé shazují, zdají velmi silní, opak je pravdou. „Jednoduše řečeno, velmi často se za tendencí druhého ponižovat skrývá potřeba povýšit sám sebe, mít nad druhým moc, ovládat ho a učinit ho na sobě závislým,“ říká psycholožka Martina Trojanová.
Kdyby agresor přijal sám sebe a měl se rád takový, jaký je, jeho potřeba by okamžitě opadla. On se však ve své kůži necítí dobře, proto se snaží, aby se také jeho okolí cítilo hůř. Tím, že někoho znemožní, se sám pro sebe stává silnějším. „Ponižování se často dopouštějí také ti, kteří nezvládají své selhání. Někdy jde u partnerů o reaktivní záležitost, kdy chování jednoho vyvolává latentní agresivitu druhého a ten ji ventiluje tímto způsobem. Občas to může být i přímá touha pomstít se,“ dodává psycholožka Zuzana Lišková.
2.Proč mě nikdo nemá rád?
Nemusíte mít pořád pusu od ucha k uchu. I optimista má občas blbou náladu a pocit, že je úplně sám. Dokonce si v něm občas libuje. Ale všechno má své hranice. A u špatné nálady je třeba vnímat ji citlivě.
Ať už jste jedno, nebo druhé, každý máme v životě tu a tam „blbou“ chvilku. „K výkyvům nálad mohou přispět nejen naše vnitřní dispozice, ale i změny počasí, zprávy v médiích a pochopitelně i naše osobní situace,“ říká psycholog Petr Šmolka. Když s námi něco z toho (nebo všechno dohromady) zacloumá, jsme vyplašení, máme strach, užíráme se.
„Nálada nikdy není objektivním zrcadlem reality, ale pouze naší reakcí na ni. A jsou chvíle, kdy si s trochou masochismu ‚užíváme‘ i pocity zmaru,“ tvrdí odborník. V každé špatné chvíli si člověk přeje, aby ho někdo politoval. Když se k tomu nikdo nemá, polituje se sám: nikdo mě nemá rád. Jenže zatímco někomu stačí prosté konstatování a do druhého dne je blbá nálada pryč, jiný se v tomtéž sebeklamu koupe skoro nepřetržitě.
Podobné věty pronášíme nejčastěji v pubertě – v období zvýšené nejistoty a potřeby ujišťování – že nás okolí považuje za zajímavé, schopné, že nás miluje… „O to hůř pak neseme, když se nám kýžených zpětných vazeb nedostává. Snadno se pak uzavíráme do sebe, čímž ještě více roztáčíme onu pomyslnou spirálu pocitu osamění,“ vysvětluje odborník. A protože mnohé z toho, co si zpočátku třeba jen namlouváme, se časem může stát skutečností, přenášíme si tyto pocity i do dospělosti.
Podle Petra Šmolky je u podobných pocitů rozladění důležité rozeznávat jejich intenzitu a hloubku. „Pokud i zdánlivě značně intenzivní rozladu ‚vyléčí‘ jeden přátelský telefonát, pak zřejmě zase až tak hluboká nebyla,“ tvrdí. Téměř za vražednou kombinaci však považuje pocity zmaru kombinované s konstatováním, že si za ně vlastně můžeme sami – jsme takoví a takoví, tak co se vlastně divíme, že nás nikdo nemá rád.
„Zloba s tím spojená pak zpravidla potřebuje svůj cíl. Můžeme ji obrátit navenek a chovat se asociálně, nebo ji můžeme nasměrovat vůči sobě. V tom případě pak bohužel nejsou úplně výjimečné ani kroky, které nás ohrožují na zdraví nebo dokonce na životě,“ upozorňuje odborník. Nejhlouběji se pak propadáme v důsledku klinických depresí, kde nepomůže nic jiného než odborná pomoc. Ale to už je trochu jiná kapitola.
Asi se shodneme, že není snadné zbavit se špatné nálady a už vůbec ne stát se z pesimisty optimistou. Pokud se vám v životě dobrý pocit vyhýbá, je těžké v něj věřit. Neexistuje však jiný lék než si ho odpracovat. Hlavou. Začít se dá třeba tak, že až vás příště přepadne blbá nálada, nezavírejte se s ní doma a snažte se jí zbavit. Není to snadné, ale věřte, že to pomaloučku jde.