ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ JAKO GLOBÁLNÍ „META“ PROBLÉM
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ JAKO GLOBÁLNÍ „META“ PROBLÉM
*„Nenapravitelné škody na přírodě, které ve velkém vznikají jako vedlejší produkt tzv. honby za blíže nedefinovanou prosperitou, redukují biologickou rozmanitost planety Země. Případné překročení tzv. globálního, celoplanetárního prahu nenapravitelných škod by znamenalo neodvratný konec lidstva na Zemi (16/s.5), pokud by se lidé nezahubili ještě rychleji jinak. Je řada signálů, že se lidstvo k jeho překročení rychle přibližuje.“ (23/s.19)
„Mnozí upozorňují, že lidstvo si nutnost změny uvědomí až za „bodem zlomu“, kdy již bude na řešení pozdě. Vlivem zděděných antropologických vlastností totiž lidé vždy žili „nadoraz“ a k opuštění stereotypů chování chybí motivace, nehledě na to, že mnohé nezvratné přírodní procesy již byly nastartovány. Predikovány jsou katastrofické scénáře, kdy Země sama obnoví rovnováhu systému. Dojde k překročení absorbční schopnosti ekosystémů a neobyvatelnosti části planety, kdy se sníží lidská populace natolik, aby již nemohla tolik „škodit“.“ (16/s.5)
„Lidstvo žije „tváří tvář zániku“. Filosof M. Machovec (2002) upozornil, že dnes existuje přinejmenším pět hrozeb rychlé globální smrti lidstva: nukleární, ekologická, populační, epidemická a narkomanická hrozba.“ (16/s.5)
Stojí před námi výzva představovaná otázkami životního prostředí (a z toho odvozené další, jako otázka přírodních zdrojů a energie). (22/s.23)
Robert Newmann varuje: „můžete mít buď kapitalizmus, nebo obyvatelnou planetu. Jedno nebo druhé, nemůžete mít obojí“. Řešení tohoto dilematu představuje „meta“ problém nad otázkami jež zaměstnávají dnes sociology, ekonomy a další profese.(22/s.23)
„Moderní přístupy využívají systémový přístup (včetně teorie chaosu a jeho strukturace) a pojímají společnost jako dynamický otevřený systém, který je schopen seberegulace prostřednictvím vědomé činnosti. Od momentu vzniku globálních problémů hovoří pouze o dvou možnostech lidské civilizace. O cestě uvědomělé regulace (kdy např. státní zásahy nejenom do ekonomiky nemohou být chápány pouze jako korekce tržních selhání, ale šířeji jako omezování přirozené expanze trhů) nebo jejím zániku a přenechání místa na planetě „rozumnějším“ druhům.“ (16/s.5)
„Řešení stále existují, ale především chybí politická vůle, která je ovládána krátkodobými individuálními zájmy.“ (16/s.5)
„Na řešení globálních problémů se musí podílet celé lidstvo. Obecně je možné řešení nadiktovat nebo lidi přesvědčit a do řešení je zapojit. „Diktát“ je v demokratických podmínkách silně problematický, nehledě na obtíže spojené s hledáním receptů, nástroji přinucení či nesouladem se ziskovou orientací. Řešení v podobě „osvěty“ se také nejeví jako dostačující.“ (16/s.5)
*„Problémem je také jak rovnoměrněji rozdělit materiální blahobyt, aby to nevedlo k jeho extenzivnímu růstu (7/s.29) při kopírování konzumních vzorů bohatého světa v rozvojových zemích.“ (3/s.5)
Úkolem levice je „dívat se na celý ekosystém a hledat vzájemné vazby jeho jednotlivých částí“, „hledat ekologickou dimenzi v každé otázce sociální spravedlnosti a poukazovat na ní v politickém boji“ (Mitchel Cohen) (22/s.24)
„… musíme čelit nesnadným otázkám globálního řízení přímo, abychom se pohnuli k více humánní a rovnoprávní společnosti“. (Ch. Chase-Dunn) (22/s.23)
„Ekologické problémy, kterým dnešní svět čelí, představují přinejmenším stejnou hrozbu jako ty, které má na svědomí globální nerovnost.“ (6/s.133)
„V dnešní době uvažujeme o ekologické problematice docela jinak. Není důvod, proč by ekologické smýšlení mělo stát v cestě produktivitě průmyslu. Ba naopak, jak dokládá množství příkladů, technologie šetrné k životnímu prostředí mohou pozvednout produkci základních zdrojů.“ (6/s.134)