Velký světlý stříbřitý (Vss)

Mezi nejoblíbenější a chovatelsky nejatraktivnější představitele králíků ze skupiny středních plemen patří velký světlý stříbřitý. Svými tělesnými dispozicemi, proměnou zbarvení z černého juvenilního na adolescentní stříbřité, a vlastní atraktivitou stříbřitého zbarvení, patří tento králík k ozdobám výstav i vlastních chovatelských zařízení.

Chov králíků ve stříbřitém faktoru není otázkou posledních let, ale opravdu dávné minulosti. Stříbřití králíci se vyskytli v Anglii podle tamního autora Markhama již v roce 1631 ve volném chovu. Intenzitou zbarvení měli odpovídat současnému černému stříbru. Objevili se zřejmě jako mutace divokých králíků a při společném soužití neměli díky svému výraznému zbarvení větší šanci na přežití. Více než v Anglii byli stříbřití králíci známí ve Francii, kde byli poměrně dávno také cíleně chováni. Ze starých literárních zdrojů vyplývá, že již Doussot v roce 1730 představil králíka jménem "Gris argentes de Champagne", tedy v překladu šedý stříbřitý z Champagne. Předchůdci tohoto králíka měli snad pocházet z Indočíny, odkud byli počátkem století dovezeni portugalskými námořníky. Chov stříbřitých králíků získal v okolí Champagne silnou tradici, o čemž svědčí další zmínky z let 1765 a 1800 a konečně v roce 1823 byli ze stejného města exportováni do Anglie. Zde, v hrabství Linconshire, se velmi úspěšně jejich chov dále rozvíjel. V polovině 19. století byla anglická zvířata ve velikosti a typu divokého králíka se stříbřitostí střední intenzity, zatímco francouzští králíci byli středně velcí, s velmi výraznou stříbřitostí. Kolem roku 1900 začali Francouzi svého králíka zvětšovat, aby docílili větší jatečné výtěžnosti i větších kožek. Do Německa se tito králíci poprvé dostali v mezidobí let 1911 až 1914, kdy byli označováni jako stříbřití z Champagne, ale více se rozšířilo pojmenování obrovitý stříbřitý či francouzský velký stříbřitý. Ideální hmotnost byla stanovena nad 5,5 kg, kterých ale mnozí králíci dosahovali jen překrmením. Převážilo také příliš světlé zbarvení, pro které byli přirovnáváni k mlynářům či "moučným pytlům". Líbivější vzhled získali králíci po přeřazení do skupiny středních plemen, kdy došlo ke snížení hmotnosti, zvýšení typizace a ztmavení zbarvení, pro které jsou dodnes nazýváni velcí světlí stříbřití. Chov tohoto králíka má dlouhé kořeny také u nás, neboť již v roce 1912 byl do Čech dovezen J. Braunem přímo z Francie. Velmi dlouhou periodu byl u nás nazýván francouzským stříbřitým, i když zpočátku přežívalo označení stříbřití šampaňští. Již jsem se zmínil o tom, že v Německu došlo k výraznému zesvětlení původních králíků, kdy také extremity byly světlejší. Tímto vývojem došlo k odklonu francouzských stříbřitých od velkých světlých stříbřitých, kdy vznikla dvě zcela samostatná plemena. V zásadě platí, že Fs mají tmavší extremity a celkově tmavší zbarvení, zatímco Vss jsou bez výrazně tmavších extremit, světlejšího odstínu zbarvení, avšak nikoliv "mouční".

Ačkoliv jsou v současnosti střední plemena poněkud uniformní v pozicích tvar a typ, barevnost každého z plemen je zcela ojedinělá a u Vss ji vyvolává genotyp AA BB CC DD gg P3P3. Z genetického hlediska se jedná o černé zvíře, které v průběhu línání zcela změní svůj fenotyp v důsledku účinku dominantního stříbřitého faktoru. Mláďata se rodí černá, kdy černé zbarvení srsti vytváří přítomnost melanocytů, tedy buněk, které jsou odpovědné za příslušné zbarvení. V těchto buňkách je pomocí oxidačních látek vyvolán proces, který vyvolá příslušné zbarvení srsti. Poměr, koncentrace a uspořádání melaninů přináší srsti konkrétní vzhled. Při pelichání melanocyty sestupují do papil nově se tvořící srsti, kde dochází k opakovanému procesu. V případě stříbřitých králíků je tento proces narušen, kdy melaniny nemohou sestoupit a zůstávají v odstraněné srsti. Nově vyrůstající srst postrádá melaniny a zůstává bez pigmentu.

Vss působí dojmem mléčně šedavým, který vzniká průsvitem břidlicově modrých podsadových chlupů proti světlému krycímu chlupu a pesíkům. Nad krycí chlup zasahují přibližně o centimetr zesílené černé lesklé pesíky, tvořící pravidelné pesíkování, dodávající zbarvení králíka ten správný říz. Na břiše je stříbřitost matnější. Pravidelné stříbření a pesíkování se projevuje i na uších, očních kroužcích, nosní partii, pírku a končetinách, i když tyto extremity mohou být a zpravidla i jsou mírně tmavěji zbarvené. Ke komplexnímu vybarvení králíka dochází mezi 6–8 měsícem.

Ideální hmotnost se pohybuje v rozpětí 4,50 až 5,50 kg, minimální začíná u dospělých jedinců na 4 kg. Hrudní končetiny jsou rovné, s tzv. kočičím nášlapem. Lalok není přípustný, stejně jako vady pírka, vady průběhu hřbetní linie a vystouplé kyčelní klouby. Hlava samců je široká v celém profilu, výrazná až robustní, mírně klabonosá, u samic poněkud jemnější. Uši obou pohlaví si přejeme silné, masité, lžičkovitě otevřené o délce 12 až 13 cm. Oči má tento králík hnědé. Krk je velmi krátký a silný. Tělo tvoří masivní válec s důrazem na šířku nejen hrudní, ale také pánevní oblasti, které jsou výrazně osvalené. Barva drápků je tmavě rohová.

Mezi vady přípustné řadíme drobné odchylky u všech znaků typu a srsti, v páté pozici nestejnoměrnou či vločkovitou stříbřitost, nestejnoměrné nebo slabé pesíkování a tmavší zbarvení extremitů. Do přípustných vad řadíme i zónovitě odsazenou podsadu, která by měla být břidlicově modrá až ke kůži, bez bílých chlupů. Mezi vady výlukové patří tmavá či skvrnitá stříbřitost, černé extremity bez prostříbření, chybějící pesíkování, bílé skupinky, podsada či drápy. Jednou z nejčastějších vad bývají zašpičatělé, rozkleslé a tenčí uši a oproti chovatelům z některých okolních zemí se u nás velmi často objevuje jen průměrná kvalita srsti, na jejíž prošlechtění by se naši chovatelé měli zaměřit zejména.

Králík velký světlý stříbřitý si dosud zachoval vynikající plodnost a vzornou péči o mladé. Je vhodný také k užitkovému meziplemennému křížení, například se samicemi moravských modrých, kalifornských či novozélandských bílých. Křížením dosáhneme efektu heteroze, který může výrazně zvýšit odolnost králičat a vyvolat velmi dobré přírůstky.