Audience u Svatého otce
Audience u Svatého otce
Je středa čtvrtého července ráno.Vydáváme se do probouzejícího se Říma. Míříme do Vatikánu, dnes by měla být audience Svatého otce. Kolem vysokých zdí, obepínajících Vatikán, se už od ranních hodin line asi kilometrová řada turistů toužících shlédnout Vatikánská muzea. Přicházíme na náměstí Svatého Petra. Je po deváté hodině a slunko se ještě schovává za mraky. Náměstí je poloprázdné.
Bez čekání procházíme kontrolou zavazadel a míříme do baziliky. U bočního vchodu do jednoho z vatikánských paláců hlídají dva členové švícarské gardy, jeden z nich je stylově vyzbrojený kopím. Celou scénu jako z pohádky dotváří rozsvícené lucerny v klenuté chodbě. Máme štěstí, potkáváme zájezd českých turistů. Nevadí jim, že se k nim přidáváme a tak máme zajištěnou prohlídku i s průvodcem. Před vstupem nás ještě vatikánští zřízenci kontrolují, jsme-li řádně oblečeni a pouští nás dál do baziliky. Prohlížíme si svatou bránu, která je spojená se zvláštními milostmi odpuštění hříchů a otevírá se jednou za dvacet pět let. Ještě jeden pohled na vatikánské náměstí, které teď máme jako na dlani. Obelisk uprostřed náměstí se skoro osamoceně, bez „podhoubí“ hemžících se turistů, tyčí k nebi.
Hned za hlavním vchodem nás uvítá snad nejkrásnější a nejdojímavější umělecké dílo z celé baziliky, je jím Michelangelova pieta. Je to prý jediná socha mistrem podepsaná, vytvořil ji ve čtyřiadvaceti letech. V hlavní lodi jsou nachystané židle, které jsou pomalu obsazovány přicházejícími poutníky. Na náš dotaz nás vatikánští zřízenci informují, že asi za tři čtvrtě hodiny zde bude audience Svatého otce. Procházíme ještě s průvodcem levou boční loď baziliky a prohlížíme si kopuli, na kterou se dá vystoupat a vidět Řím z ptačí perspektivy. Čas audience se už pomalu blíží a tak opouštíme skupinku a bereme místo v boční lodi přímo oproti obrovskému černému baldachýnu. Pod baldachýnem je nachystáno křeslo, na které usedne Svatý otec. Snad ho uvidíme odtud. Na pořádek dohlíží vojáci švícarské gardy oblečení do historických uniforem sešitých z oranžových, modrých a červených pruhů.
A už je to tady, v bazilice to začíná šumět, lidé před námi vstávají. Svatý otec zřejmě přichází od hlavního vchodu a prochází středem hlavní lodi a zdraví se s poutníky. Už ho můžeme viděti také, vystoupal po schodech pod baldachýn, ještě jednou všechny zdraví a usedá na křeslo. Po obou stranách baldachýnu mu stojí čestnou stráž vojáci švícarské gardy vyšňoření přilbami s červeným peřím. Svatý otec předčítá krátký proslov, během kterého se snažím vmísit v uličce mezi ostatní poutníky, a vyfotit ho alespoň z dálky. Na závěr dává požehnání a loučí se.
Je to neuvěřitelné, ale vypadá to, že půjde přímo kolem nás. Odchází se svým doprovodem, žehná a potřásá si s lidmi rukou. Kamarádka natahuje také tu svoji, já stoupám na židli a chystám si aparát na ten nejlepší snímek. Skutečně prochází kolem nás, díváme se mu z očí do očí, kamarádka mu potřásá rukou a já fotím. Je to pro nás velký zážitek. Svatý otec přechází a pomalu se nám ztrácí z dohledu v houfu svého doprovodu. Ještě nějakou chvíli si sdělujeme svoje dojmy a říkáme si co ještě lepšího bychom mohli v Římě zažít. Venku potom před baziliku přicházejí hudební a taneční soubory, hraje se, zpívá a tančí zřejmě pro potěšení Svatého otce, ale i to naše.