Vystavování
Předně musíte znát standard a porozumět jeho výkladu. To je alfa a omega celého snažení. Standard vám prozradí, jak má vypadat „ideální jedinec“, který sice neexistuje, ale všichni se popsané představě o jeho vzhledu snažíme chovatelsky přiblížit. Kromě standardu byste měli ovládat základy anatomie psa (to abychom se bez problémů domluvili, o které části těla se nad daným pojmem zrovna bavíme) a vědět, jaký je rozdíl mezi klusem, mimochodem, krokem a cvalem. Čím více znalostí budete mít, tím lépe!
Za druhé musíte být schopní objektivně posoudit vzhled svého psa a zcela kriticky na něm najít všechny nedostatky , abyste s nimi mohli pracovat, a naopak, měli byste na něm objevit jeho hlavní přednosti, neboť ty se stanou vaší „zbraní“ proti soupeřům.
Ve standardu musíte vyčíst i to, jak se má pes správně pohybovat (klusem, mimochodem, vydatně, lehce …), jak má nést ocas, jak držet uši, jakou vyžaduje úpravu, jak má celkově působit, atd. Než se dopracujete k výslednému poznání, čeká vás řada hodin studia nad fotografiemi jiných jedinců stejného plemene. Pro hledání předností doporučuji obdivovat vítěze a ty nejlepší, pro hledání nedostatků pak rozebírat psy s horším hodnocením. Dívejte se nejen na české jedince, ale učte se i v zahraničí, přestože tam mohou mít poněkud odlišný typ v rámci plemene.
Výstavní dispozice každého jedince tvoří nejen jeho exteriér, ale také jeho momentální kondice fyzická i psychická. Měli byste vědět, jakého pohybového rozsahu je váš pes schopen, zda mu svědčí rychlejší či pomalejší tempo, měli byste vypozorovat, jaká rychlost pohybu mu nejvíce „sluší“. Fyzická kondice se v průběhu roku liší a má na předvedení jedince nezanedbatelný vliv. Jiný je psík po prázdninách, kdy dva měsíce řádil na zahradě a denně naběhal spoustu kilometrů, jinak vypadá uprostřed zimy, kterou prolenošil zachumlaný v teplé dece či posteli, obložený vánočními laskominami. V neposlední řadě je vaším spojencem či nepřítelem celková pohoda psa. Psík unavený, nevyspalý, vyčerpaný blinkáním po cestě nebo rozlámaný po tisícikilometrové jízdě autobusem bez možnosti dostatečné předvýstavní relaxace bude zcela jistě reagovat jinak, než jeho dobře odpočinutý kolega, který noc prolenošil roztažený na posteli, ráno se vesele proběhl v parku, před výstavou se dostatečně vyvenčil a pohrál si s dobře naladěným a též neunaveným majitelem. Asi už nemusím dodávat, kdo bude mít ve výstavním kruhu navrch, že?
Pro začínající vystavovatele v kostce zopakuji základní pravidla pro předvádění psa ve výstavním kruhu:
• - pohyb v kruhu probíhá v protisměru hodinových ručiček, takzvaně na levou ruku
• - výstavní vodítko se drží v levé ruce, pes se pohybuje po levé straně těla majitele, tedy uvnitř kruhu
• - posouzení psa v kruhu se skládá z posouzení psa v pohybu, posouzení ve výstavním postoji a z detailní prohlídky (hlava, chrup, oči, tělo, končetiny, varlata ...)
• - základním stylem výstavního pohybu psa je klus
Jaké máte možnosti předvedení psa v pohybu?
1) vedení "S kontrolou" - psa vedeme šikmo vlevo od sebe o krok až dva vpředu na délku výstavního vodítka. Lehce napjaté vodítko se drží v téměř upažené levé ruce při mírně pokrčeném loktu, který poskytuje prostor pro ovlivňování pohybu psa.
Výhody : majitel může svým pohledem kontrolovat pohyb psa, kterého má mírně šikmo před sebou, může volit ideální tempo klusu a přizpůsobovat vydatnost kroku svého svěřence situaci v kruhu.
Určení : pro psy s vyrovnanou sebevědomější povahou, kteří se nebojí pohybovat se v cizím prostředí před svým pánem nebo jsou lehce ovladatelní.
2) vedení "Standardní" - vedeme psa vlevo vedle sebe na vzdálenost alespoň 30 cm od levé nohy, přičemž vodítko držíme v mírně upažené a lehce pokrčené levé ruce (styl chůze ve smyslu přesného povelu "K noze", kdy pes jde téměř u nohy pána se na výstavy nehodí, protože těsným kontaktem pána se psem je porušena přirozenost pohybového projevu psa). Jde o nejčastěji používaný způsob, protože vedení psa se zdá jednoduché, k přípravě psa na výstavu stačí návyk na výstavní vodítko a běžná ovladatelnost.
Výhody : možnost ovlivnění výkonu psa odměnou či hračkou v pravé ruce majitele, relativně snadný nácvik vedoucí alespoň k průměrnému výsledku.
Určení : až na výjimky se hodí pro většinu psů, přednost mu dávají majitelé s nedostatkem času na předvýstavní přípravu psa. K dokonalému předvedení psa tímto stylem musí mít majitel zažité přesné tempo pohybu se psem, protože nemá možnost kontrolovat celkový projev svého svěřence zrakem.
3) vedení " Zpětné" - psa vedeme vlevo šikmo za sebou na téměř prověšeném nebo lehce napjatém vodítku. Vodítko bývá o něco delší než obvykle a je drženo poníž buď v levé ruce nebo v pravé s tím, že vede zprava před tělem majitele na levou stranu, kde kluše pes. Jde o způsob hojně používaný zahraničními vystavovateli.
Výhody : na pohled velice efektní způsob, dává psovi možnost přirozeného, elegantního pohybu a pěkného nesení hlavy. Protože pes sleduje svého pána, hlavu zvedá nenásilně. Pro majitele je způsob náročnější. Pokud chce průběžně sledovat a ovlivňovat výkon svého psa, musí se pohybovat s trupem natočeným vlevo a hlavou otočenou ke psu. Psovi lze dobře ukazovat odměnu, jako podnět za kterým poběží.
Určení : způsob je vhodný zejména pro psy, kteří rádi následují svého pána a také pro ty, kteří nesnášejí přímé ovlivňování pohybu vodítkem.
Cílem snažení dobrého vystavovatele je předvést rozhodčímu psa v ideální psychické i fyzické kondici, s pěknou pohybovou kulturou a maximálně estetickým celkovým projevem. Proto je potřebné znát všechny klady i zápory vlastního psa a umět s nimi tvůrčím způsobem pracovat v jeho prospěch. Kvalitního rozhodčího nijak neoklamete, ale budete mít jistotu, že jste lepší než ti, kteří se psem zacházet neumějí, dostane se vám uznání za vynikající předvádění psa a zaručeně sklidíte obdiv přihlížejících diváků, což je myslím příjemné.
Výstavní postoj majitele a psa
Výstavní postoj psa je nedílnou součástí vystavování. Na našich výstavách tvoří posouzení postoje zhruba polovinu konečného hodnocení psa. Ovšem mnohde v zahraničí je kladen podstatně větší důraz právě na dokonalý postoj.
Není myslím sporu v tom, že ve výstavním kruhu by pes měl stát "výstavně".
1) postoj "Free" - Volný
na zemi - pes stojí klidně, soustředěn na předvádějícího, vodítko je prověšené a vede psu obvykle pod přední částí krku, u malých plemen může být vedeno i bokem, blíže k majiteli
- majitel stojí čelem ke psu buď mírně šikmo před ním nebo rovně proti němu, aby na něj pes viděl. Vzdálenost od psa je individuální, průměrně však půl až tři čtvrtě metru, což závisí na požadovaném sklonu hlavy psa.
Přední končetiny by měly směřovat kolmo k podkladu, zadní stát v ideálním úhlu, krk ladně zdvižený, hřbetní linie rovná, hlava směřuje vpřed mírně nahoru, oči jsou v kontaktu s majitelem, ocásek držen dle standardu plemene, dispozic psa a jeho nálady.
Pro tento postoj je nutné, aby byl pes zvyklý vás stále sledovat, byl dobře ovladatelný a klidný. Ve volném postoji se obyčejně používají dva stupně aktivního napětí psa. Jeden volnější, aplikovaný v době, kdy rozhodčí hodnotí jiného psa nebo se vašemu psíkovi zcela nevěnuje, tudíž můžete se svým psem klidně promlouvat a nemusíte trvat na stoprocentním držení hlavy, ocásku ani na dokonalém vypětí těla. Druhý - maximální, který je určen pro dobu hodnocení právě vašeho psa a pro veledůležitý okamžik rozhodování rozhodčího mezi dvěma psy. To je chvíle, kdy psíkovu pozornost musíte zcela soustředit na sebe, např. pomocí aportku nebo pamlsku, pes maximálně zaktivizuje své svalstvo a celý se "vyšponuje". Stane se tak díky dvěma vlivům, které na něj působí zároveň. Je to povel pro postoj (např. Zůstaň) a váš aktivující hlas nebo podnět. Psíkovu pozornost můžete upoutávat čímkoliv, co se vám osvědčí: hlasem, gestem, hračkou, lákavou odměnou.
2) postoj "Volný s kontrolou"
Zde platí výše uvedený text s tím rozdílem, že vzhled psíka můžete průběžně ovlivňovat pomocí výstavního vodítka, jehož středně utaženou smyčku dáte těsně za psíkovu hlavičku za uši. Vodítko vede psovi středem za hlavou. Jemným tahem, cuknutím či naopak povolením vodítka dáváte psíkovi najevo jak vysoko má mít hlavu, zda si má popostoupit o krůček vpřed, natáhnout se v hrudníku nebo více vytáhnout vzhůru. Majitel stojí obvykle mírně šikmo před psem a upoutává jeho pozornost pravou rukou nebo na sebe. Nikdy však nestojí přímo před psem , protože by ho vodítkem vedeným za ušima nad hlavou rušil. Může se postavit dokonce vedle psíka, pokud ten je schopen sám se soustředit na nějaký podnět z okolí.
Chcete-li aby váš pes dobře vypadal, musíte znát základní pravidla výstavního postoje
1) přední končetiny - obě vždy rovnoběžné, postavené kolmo k podkladu. Můžete je srovnat buď najednou pozvednutím psa zepředu pod hrudníčkem (to zejména v situaci, kdy pes stojí vysloveně špatně) nebo můžete nožky poopravit jednu po druhé jejich mírným posunutím do žádoucího postavení. Nevhodné je posunutí končetin příliš vpřed před tělo nebo příliš dovnitř pod tělo. Obě možnosti nedovolují správně postavit vše ostatní!
2) zadní končetiny
- z pohledu rozhodčího by měly být zadní končetiny v zákrytu, kdy se používá tzv.prodloužený postoj, kdy jsou obě nohy posunuty hodně vzad za tělo ( záleží na úhlení končetin a formátu psa)
3) hlava a úhel držení krku - krk je držen ladně povýš, hlava v mírném nadhledu směřuje vpřed
! Častá chyba: majitel ukazuje odměnu psovi příliš blízko nebo příliš vysoko, pes pak nadměrně zaklání hlavu ve snaze dohlédnout na pamlsek a linie hlavy neodpovídá linii těla, což ruší celkový dojem. Záklon hlavy může být způsoben i silným škrcením psa vodítkem... Ani to není ideální způsob.
4) ocas – i zde máte na výběr více možností, mnohdy je však třeba naučit psa všechny a přizpůsobit se požadavkům rozhodčího i státu, kde vystavujete
Rady technického charakteru
Výstavní číslo
U přejímky psů nebo v deskách s materiály psa ve výstavním v kruhu dostanete obvykle samolepku nebo kartičku s číslem psa, uvedeným v katalogu (dále jen katalogové číslo). Moudrý majitel si sebou vozí zavírací špendlík, aby kartónek s číslem pohodlně zavěsil na svůj oděv a nemusel koumat, kam a jak jej připevní. Zkušený vystavovatel vlastní průhledné pouzdro na špendlíku, kolíčku nebo se širší gumou, do kterého jakékoliv číslo pohodlně zasune a celé viditelně umístí na sebe.
Co znamená umístit katalogové číslo viditelně?
• absolutně nejlépe na levou horní část hrudn íku pomocí klipsy nebo špendlíku. Zejména pro fotografování psů je to nejvhodnější způsob.
• na horní část levého rukávu – nad loket , ale s číslem nasměrovaným více vpřed! To je sice poněkud horší pro orientaci diváků, ale vhodné pro práci do kruhu a fotografování.
Někdy se setkáte s tím, že vám pořadatelé nadělí čísla dvě. V tomto případě je druhé číslo určené pro samostatné označení psa. Co s tím? Mimo výstavní kruh dejte klidně číslo psovi na horní část vodítka, aby se mohli kolemjdoucí diváci orientovat, který že šampión to před nimi stojí. Jakmile půjdete do kruhu, stačí vaše označení.
Jakmile vstoupíte do výstavního kruhu, neměli byste se soustředit na nic jiného než svého psa a na rozhodčího. Částečně musíte vnímat také své nejbližší sousedy vystavovatele. Toť vše. Neměli byste se nechat rozptýlit poznámkami diváků ani jiných majitelů či chovatelů. Slabší nátury svou účast ve výstavním kruhu časem vzdají, silnější vydrží a nenechají si vystavování, jako svého koníčka, nijak zprotivit. Naopak si v něm najdou zalíbení a prima zábavu pro sebe i svého psa.
Po vstupu do kruhu si obhlédněte situaci (z katalogu víte, zda půjdete první, poslední nebo ve středu soutěžících) a zaujměte vhodné místo . Zařadit se musíte podle pořadového čísla, ale v rámci umístění řady vystavujících se dá ledacos ovlivnit. Velmi výhodné z hlediska pohybu v kruhu je být první nebo poslední . Z krajního místa máte možnost ideálně volit tempo klusu, místo pro postoj psa a taktiku svého pohybu v kruhu. Vzhledem k tomu, že rozhodčí si v průběhu posuzování psy často řadí podle jejich předpokládaného umístění, čeká při tomto přeřazování každého z vás i úloha nejtěžší, úloha vystavovatele uprostřed řady.
Druhy výstav
a) Oblastní výstavy - jsou přístupné pro plemena psů vypsaná v propozicích. Jsou nejen příležitostí pro hodnocení exteriéru psů, ale i tak trochu společenskou událostí, na které se sejdou pejskaři z blízkého i vzdálenějšího okolí. Konkurence není obvykle příliš silná a jde o dobrou možnost k zaučení nezkušených psů i ke zdokonalení způsobů předvádění.
Zadávané tituly: Vítěz třídy, Oblastní vítěz, Nejkrásnější veterán
b) Krajské výstavy - svou náplní i organizací jsou velmi podobné oblastním výstavám, liší se v víceméně jen názvem akce a názvy zadávaných titulů. Z adávané tituly: Vítěz třídy, Krajský vítěz, Nejkrásnější veterán
Pozn.: s oučástí oblastních a krajských výstav mohou být speciální a klubové výstavy chovatelských klubů. Opět záleží na znění propozic.
c) Klubové výstavy - jsou přístupné pro plemeno či plemena sdružená v pořádajícím chovatelském klubu. V případě, že je plemeno začleněno do více chovatelských klubů, má každý z nich právo na svou vlastní klubovou výstavu. Pokud na ní bude klub zadávat čekatelství národního šampionátu CAC, musí ji otevřít pro všechny jedince daného plemene a to bez ohledu na to, zda je vystavovatel členem pořádajícího klubu nebo ne. Zadávané tituly: CAJC, CAC, res. CAC, Klubový vítěz mladých (nepovinně), Klubový vítěz, Nejkrásnější veterán, BOB
d) Speciální výstavy - tato výstava může být pro dané plemeno pořádána pouze 1x v roce a to i v případě, že je plemeno chováno ve více chovatelských klubech.
Zadávané tituly: CAJC, CAC, res. CAC, Vítěz speciální výstavy mladých (nepovinně), Vítěz speciální výstavy, Nejkrásnější veterán, BOB
e) Národní výstavy - jsou výstavy přístupné pro všechna plemena psů
Zadávané tituly: CAJC, CAC, res. CAC, Národní vítěz, Nejkrásnější veterán, BOB
f) Mezinárodní výstavy - jsou výstavy pořádané pod patronací FCI a jsou přístupné pro všechna FCI uznaná plemena psů. Na mezinárodních výstavách se posuzuje podle znění výstavního řádu FCI.
Zadávané tituly: CAJC, CAC, res. CAC, CACIB, res.CACIB, Nejkrásnější veterán, BOB
g) Světové výstavy - jsou mezinárodní výstavy pořádané pod patronací FCI konané jednou v kalendářním roce v některé členské zemi FCI se zadáváním speciálních titulů. Země pořadatelství je určována Generálním zasedáním FCI a volí se na základě nabídek kandidatur a představených programů (podobně jako Olympiáda).
Zadávané tituly: CAJC = Světový vítěz mladých, CAC, res. CAC, CACIB = Světový vítěz, res. CACIB, Nejkrásnější veterán, BOB
Základní zkratky uváděné ve výstavních řádech, propozicích a katalozích výstav
FCI - je zkratka používaná pro mezinárodní kynologickou organizaci čili Federation cynologique internationale
CAJC - je čekatelství národního šampionátu krásy mladých CAC - je čekatelství národního (v našem případě českého) šampionátu krásy. Zkratka i tady vyjadřuje výše uvedené označení nebo spíše jeho část Certificat d´aptitude au championat
CACIB - je čekatelství mezinárodního šampionátu krásy. Použitá písmena vyjadřují poměrně dlouhý oficiální název Certificat d´aptitude au championat inernational de beauté
BOB - je titul zadávaný na vyšších typech výstav (klubová, speciální, národní, mezinárodní) a označuje vítěze určitého plemene - Best of Breed
BOG - je titul zadávaný na výstavách národních a mezinárodních a označuje vítěze skupiny FCI - Best of Group (v anglických verzích se často setkáte i s označením BIG - Best in Group )
BIS - je titul označující vítěze výstavy - Best in Show
U nás a u našich slovenských kolegů se můžeme setkat s titulem BOD , který označuje vítěze výstavního dne v případě vícedenních výstav - Best of Day
Podobné zkratky lze najít i při hodnocení výkonu :
CACIT - je čekatelství mezinárodního šampionátu práce - Certificat d´aptitude au championat inernational de travail
CACT - je čekatelství národního (u nás českého) šampionátu práce - Certificat d´aptitude au championat de travai
Základní hodnocení zadávané ve výstavním kruhu
Známky: je to systém podobný jako ve škole, od jedničky pro premianty až po dostatečnou pro ty psy, kteří se ne tak zcela podobají svému plemeni. Váhu každé známky je pak třeba zohlednit typem výstavy a konkurencí, na které byla zadána, a většinou i jménem rozhodčího, který posuzoval.
Výborná (V) : tato známka smí být přiznána jen takovému jedinci, který se velmi přibližuje ideálu popsanému standardem plemene a je předveden ve výborné kondici. Jeho povaha musí být harmonická a vyrovnaná. Typem musí pes odpovídat své třídě a musí mít prvotřídní postoj psa. Převaha jeho kvalit musí vyvážit jeho drobné nedostatky. Musí vykazovat typické vlastnosti svého plemene.
Velmi dobrá (VD): tato známka se přiznává takovému jedinci, který má typické vlastnosti svého plemene, vyvážené proporce a je v dobré kondici. Prominou se mu drobné vady, nikoli však vady morfologické. Toto ocenění může být uděleno jen prvotřídnímu jedinci.
Dobrá (D) : toto ocenění se uděluje jedinci, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale má viditelné hrubší vady.
Dostatečná (Dost.): toto hodnocení obdrží jedinec, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale jehož tělesnému vzhledu chybí do ideálu velmi mnoho.
Neoceněn (Neoc.) : tak bývá hodnocen bývá jedinec pro vady přechodného rázu
Vyloučen z posuzování ( Diskvalif .): musí být jedinec s vadami, které standard taxativně uvádí jako vady vylučující, dále pak jedinci agresivní a vzhledem neodpovídající plemeni.
Odstoupil (Odst.) : zapíše se do posudkového listu, pokud majitel psa nahlásí odstoupení z posuzování před zadáním známek a pořadí. Po vyhlášení ocenění a pořadí již není odstoupení možné.
Ocenění psa se v Čechách provádí zadáním známky a barevným označením (stužka, rozeta apod.).
Třída štěňat (TB) a dorostu (TD)
Velmi nadějný: žlutá barva
Nadějný: bílá
Ve třídě štěňat a dorostu se určuje pořadí prvních čtyř jedinců, ale nezadává se titul Vítěz třídy.
Třída mladých (TM), mezitřída (Mz), otevřená (TO), pracovní (TP), šampionů (TS) (nebo vítězů ) , veteránů (TV) :
Výborná: modrá
Velmi dobrá: červená
Dobrá: zelená
Dostatečná: fialová
Do námi uváděných tříd patří ještě třída čestná nebo-li mimo konkurenci (TC) v níž se nezadává hodnocení ocenění ani ocenění. Do případné speciální finálové soutěže obvykle postupují všichni zúčastnění jedinci.
Vystavování rhodéského ridgebacka
Když si pořizujeme svého rhodéského ridgebacka, měli byste mít u chovatele jasno, zda chcete jen milujícího společníka a přítele, nebo zda doufáte, že si kupujete rhodéského ridgebacka s výstavními předpoklady. Neseriózní chovatel vám prodá štěňátko s tvrzením, že jistě má výstavní kvality, a zatím se můžete tak moc zmýlit, což ukáže vývoj štěněte už v průběhu nejbližších týdnů a měsíců. Chcete-li se se svým psem zúčastňovat výstav, můžete své představy naplnit se štěnětem s "výstavním potencionálem".
Musíte pochopit, že psi mezi sebou ve výstavním kruhu skutečně nesoutěží. Rozhodčí porovnává každého psa s plemenným standardem, který je popisem jedince daného plemene. Tento imaginární pes nikdy nechodil ve výstavním kruhu, nikdy se nerozmnožoval a s lítostí všech chovatelů na celé zeměkouli ani nikdy neexistoval.
Na začátek, vystavování rhodéského ridgebacka ve výstavním kruhu může vypadat snadné, ale za touto snadností je obvykle spousta těžké práce a k vítězství na mezinárodní či světové výstavě potřebujete také alespoň kapičku štěstí. Před tím, než skutečně vstoupíte do kruhu, by pro vás bylo nejlepší sednout si a pozorovat postup rozhodčího ve výstavním kruhu. V České republice nechává rozhodčí většinou psy nejprve "rozběhat", pak teprve požádá každého vystavovatele, aby psa postavil do výstavního postoje - pes by v něm měl ukázat všechny své přednosti a skrýt případné nedostatky. Rozhodčí psa pozoruje zpovzdálí z různých úhlů, přistoupí k němu, prohlédne zuby a skus, strukturu srsti, stavbu těla a osvalení, u samců také varlata.
Jak tedy nato……..
• Vždy pracujte se psem dobře vyvenčeným, ne však příliš unaveným (s nemocným nebo s oslabeným nikdy!)
• Při nácviku na něj mluvte a měňte intonaci hlasu podle toho, zda se cvik daří či nikoliv. Naučte se na svého psa správně mluvit, odlišně intonovat, používejte čitelná gesta rukou i signály těla.
• Mluvte tiše, protože jednak pes slyší, daleko lépe než my, lidé, a jednak tím lépe upoutáte jeho pozornost; navíc na výstavě není vhodné na psa povely pokřikovat, neboť to ruší ostatní vystavovatele a rozhodčí vás může v kruhu i napomenout.
• S pejskem jednejte vlídně, ale trvejte důsledně na provedení požadovaného úkonu.
• Chvalte ho za každý, byť sebemenší pokrok a pěkné provedení požadovaného vítejte s neskrývaným nadšením
• Nebojte se vyjádřit pomocí hlasu své pocity, zejména svou radost a spokojenost, ale i případné zklamání či nelibost.
