Východočeský klub celních veteránů

Četař Arnošt HRAD – 100. let od jeho narození …


Hrad se narodil se v Praze 5. dubna 1914 v prosté, ale silně vlastenecké rodině. Jeho otec se nevrátil z 1. světové války. Arnošt se začal učit číšníkem, práce ho však nebavila. V březnu 1931 byl dokonce obviněn z krádeže peněz, odsouzen jako mladistvý k podmíněnému trestu a vyhozen z učení. Trvala velká hospodářská krize a nemohl najít práci. Ztrácel perspektivu. V jistém smyslu pro něho představoval záchranu výkon prezenční vojenské služby. Tady se s ním udála pronikavá změna, začal nacházet smysl života. Bral výcvik velmi vážně. Postupně dospěl k rozhodnutí, že ve vojsku zůstane jako délesloužící poddůstojník. Chtěl být důstojníkem a tvrdě na sobě pracoval. Na svoji minulost se snažil zapomenout.

Roku 1938 je četař Arnošt Hrad zařazen ke 12. rotě IV. praporu hraničářského pluku 6. Pluk měl zaujmout úsek hlavního obranného postavení od vrchu Šerák (kóta 1351 m) východně od Kolštejna (dnes
Branná) za Dolní Boříkovice pod tvrz Bouda v Orlických horách. Jednalo se o citlivé místo styku 35. a 36. Hraniční oblasti, které rovněž tvořilo styk 1. a 2. armády, hájících Čechy respektive severní Moravu a Slezsko.

IV. prapor byl nejdříve dislokován v Králíkách (tovární objekt), aby se v září 1938 přesunul do Červené Vody (Hraničářské kasárny), kde sídlilo též velitelství pluku. Jeho příslušníci se tu ani nestačili příliš zabydlet, když 22. září  opět přišel rozkaz k ostraze a krytu státní hranice s bojovou pohotovostí pro všechna opevnění.

Od 28. září se německý útok očekával každým okamžikem. V nejvyšší ostražitosti zůstávaly obsluhy všech zbraní. V pancéřových zvonech pozorovatelé nepřetržitě sledovali vlastní předpolí i území protivníka. Bdělost se stupňovala do krajnosti a napětí dosahovalo vrcholu. Atmosféru odhodlání snad nejlépe dokládá emotivní závěr rozkazu velitele hraničářského pluku 6 plukovníka Bohumila Boreckého:

,,… a i kdyby nás všichni opustili, jsme zde ještě my sami, Češi a Slováci a státu věrní Němci, kteří, byť všemi opuštěni, budeme se bránit do poslední kapky krve a do posledního dechu. My se ubráníme! Svět nebude moci nečinně přihlížet k našemu zápasu. Žádný národ v historii se nemůže pochlubit, že bojoval sám, všemi opuštěn, proti celé Evropě a že z toho boje vyšel vítězně. Tím se může pochlubit jedině národ náš, a poněvadž se historie opakuje, vyjdeme i z tohoto na pohled zoufalého boje vítězně. Vzpomeňte zpěvu husitů – Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. Stůjte proto všichni pevně tam, kam vás republika postavila. Naším společným heslem budiž NEPROJDOU!“

Místo boje však přišla zdrcující zpráva o přijetí diktátu velmocí z Mnichova a s ní i urgentní příkaz provést  „ihned demontáž a evakuaci cenných zařízení a munice všech objektů u Králík počínaje objektem S – 2 přes Hůrku až po objekt č. 16 v to“. Dne 3. října 1938 těsně předtím, než vojáci IV. praporu hraničářského pluku 6 opustili své postavení, třeskl ve srubu K-S 14 výstřel ze služební pistole, jímž se zástupce velitele objektu četař Hrad smrtelně postřelil.

Nebyl prvním ani posledním čs. vojákem, jež si tenkráte v důsledku přijetí potupné kapitulace sáhl na život. Hradův čin ale patřil k nejuvědomělejšímu výrazu odmítnutí porušit přísahu a vydat území
vlasti nepříteli bez odporu. U umírajícího četaře Hrada byly nalezeny tři dopisy v jedné obálce.

Tato obálka byla adresována veliteli srubu K-S 14 poručíku pěchoty Karlu Kociánovi, dopisy byly datovány dnem 1. října 1938 a prvním byl určen matce:

Milá maminko.
Prosím Vás za odpuštění, že se s Vámi loučím tímto způsobem. Po zralém uvážení rozhodl jsem se odejíti ze světa, neboť nemohu splnit to, co jsem přísahal při památce svého otce. On padl pro vlast a já bych měl od toho, za co on položil život, utéci jako zloděj. Jest rozkaz opustiti území. Já jako voják musím, musím uposlechnouti, smrt mne však této povinnosti zbaví. Chtěl jsem býti dobrým obráncem vlasti, chtěl jsem uhájit to, za co otec bojoval. Bohužel, člověk míní, ne Bůh, ale
Hitler mění. Prosím Vás milá maminko, sestry a bratře, nezazlívejte mi, ale odpusťte. Vykonám své povinnosti k vlasti až téměř do konce, vytrvám na svém místě do poslední chvíle, do odchodu. Až přijde rozkaz ihned opustiti území, pak teprve opustím tento svět.

Ještě jednou všem naposledy, buďte hodně šťastni v té nové vlasti, buďte s Bohem.

Arnošt
    
Prosím, bude li možno, abych byl pohřben doma.

Druhý dopis byl určen veliteli 12. roty, štábnímu kapitánovi pěchoty Leopoldu Medkovi, jeho veliteli roty:

Vážený pane štábní kapitáne.
Prosím, by jste mi odpustil, že Vám přidělávám starosti k tak velkým starostem, jež nyní máte. Děkuji Vám za vše. S klidným svědomím mohu říct, že jste mi byl nejlepším a nejlaskavějším velitelem, jakého jsem poznal. Můj otec padl pro vlast. I já bych rád za ni život položil, ale
nemohu přežíti, abych dobrovolně a bez boje opustil půdu, pro niž otec život položil. Snažil jsem se být dobrým vojákem, dobrým obráncem vlasti. Své povinnosti konal jsem tak, jak mi to srdce a památka mého otce nařizovala. Jestliže jsem však přes to někdy chybil, prosím za odpuštění. Děkuji Vám za vše. Děkuji pánům poručíkům Maříkovi, Slavíkovi, Šáchovi, Novákovi i Kociánovi, zaplať to všem Pán Bůh. Musím uposlechnouti rozkazu opustiti část své drahé vlasti, ale smrt mne této povinnosti zprošťuje.

Buďte sbohem, četař Hrad Arnošt

Poslední třetí dopis zanechal četař Hrad pro své vojáky:

Drazí kamarádi, poddůstojníci, vojáci.
Odpusťte, že se s Vámi loučím takovýmto způsobem, ale nemohu jinak. Konal jsem službu pro vlast podle svého nejlepšího svědomí. Na srub jsme napsali - „VYTRVÁME“.

Já vytrvám na svém místě do poslední chvíle, až do rozkazu opusťte území. Pak teprve Vás opustím s přesvědčením, že nemohu již více pro vlast vykonati. Ublížil-li jsem snad někomu, byl jsem toho přesvědčení, že jednám správně. Přes to však prosím, odpusťte mi.

Buďte s Bohem, četař Arnošt Hrad

Zemřel téhož dne ve 23.20 hodin v nemocnici v Červené Vodě. Byl pohřben 10. 10. 1938 na hřbitově v Praze – Bohnicích.

Po dlouhých padesáti šesti  letech se konečně zásluhou nadšenců dne 2. října 1994 Arnošt Hrad dočkal jistého formálního ocenění a jeho případ opět zaujal pozornost veřejnosti. Náčelník generálního štábu AČS generál Jiří Nekvasil odhalil k uctění jeho památky na vnější stěně objektu K-S14 pamětní desku.

Ta byla několikrát vandaly zcizena a následně nahrazena novou, umístěnou již za mříží. Ta poslední byla odhalena gen.mjr. Petrem Voznicou v rámci vzpomínkové akce „BOUDA 98“ za přítomnosti
představitelů obecní správy, Čestné stráže AČR a Posádkové hudby z Hradec Králové a řady četných  hostů v roce 1998. Umístěna je nad střílnou pro krytí vchodu ve vstupní chodbičce do objektu Muzea
K-S14. Na desce je text:

„ NEUSTOUPIL “
V tomto pěchotním srubu ukončil dne 3. října 1938 svůj život voják 12. roty IV. Hraničářského pluku 6, zástupce velitele objektu četař Arnošt Hrad.
Věčná čest jeho památce.“