Čtvrtek, 11.8.2011
Konečně bylo krásné počasí. Problém byl ale v tom, že po několika dnech, kdy foukal silný vítr začalo mámu hodně bolet oko (to, které jí Filípek na jaře zranil pytlíkem od bombónů). Na hřebenovku jsme si tedy opět netroufli, ale vycházka k Bílému Labi a dále podél jeho toku až na rozcestí u Dívčí lávky a zpět na Davidovky a Špindlerovku byla moc fajn. Je fakt, že se máma hodně bála, zda to kluci ujdou - vycházka byla celkem cca 14 km, nejdříve hodn2 z kopce, pak chvíli po téměř rovině a pak prudce do kopce. Oni byli ale výteční, skoro vůbec neremcali a dokonce i velkou část trasy uběhli (hráli si na ninja želvy, pořád se šermovali klacky, fiktivně útočili na německé turisty a při strmém stoupání na Davidovky si hráli na Wipe out a skákali ze silnice do lesa a zpět přes odvodňovací kanály).
Pravdou je, že když jsme se cca v 16,30 dostali k Davidovým boudám a čekala nás ještě 3,5 km dlouhá cesta přes rašeliniště k Erlebachově boudě, a nikde nebylo ani živáčka, dostala máma trochu strach zda nepřecenila své síly nebo zda je někdo v lese nepřepadne. Jediný koho jsme v lese nakonec potkali byla oprsklá srna, která nás kus doprovázela; bylo to ale hodně o strach, zda není nemocná.
Protože měl Adámek hlavní zásluhu na to, že Filípek krásně ušel celou trasu a v průběhu dne pro něj vymyslel řadu zábavných aktivit, dostal večer 20,-Kč na auta-automaty (byla to celá výše úspory za jeho jízdné - do kopce jsme totiž nejeli autobusem, ale šli pěšky). Protože s penězi nepočítal, měl velkou radost.