ZEMĚDĚLSTVÍ
Většinu území Evropy pokrývají zemědělsky a lesnicky využívané plochy, které jsou životně důležité pro naše zdraví i hospodářství. Společná zemědělská politika EU zajišťuje, aby se zájmy zemědělství a ochrana životního prostředí navzájem nevylučovaly. Pomáhá s rozvojem hospodářské a sociální sítě venkova a hraje důležitou roli při řešení nových problémů, jako jsou změna klimatu, vodní hospodářství, bioenergetika a biologická rozmanitost. Pravý parmezánský sýr si zaslouží značku jakosti EU. Zemědělská politika Evropské unie se neustále vyvíjí. Před 50 lety, kdy se s ní začalo, bylo nejdůležitější zajistit dostatečné množství potravin pro občany Evropy, která se zotavovala po dekádě válkou vyvolaného nedostatku. Celoplošné dotování produkce a výkup přebytků v zájmu zabezpečení dodávek jsou již většinou minulostí. Díky politice EU mohou producenti všech potravin (od obilnin a masa po ovoce a zeleninu nebo víno) přežít v EU i na světových trzích. Proto v poslední době prošla zemědělská politika EU významnými změnami. Právní předpisy jsou kratší a jednodušší. Téměř 80 právních aktů bylo zrušeno v rámci systému zvaného jednotná společná organizace trhu. Finanční záchranné sítě ještě stále fungují, používají se však cíleně. Společná zemědělská politika (SZP) se uplatňuje například prostřednictvím finanční pomoci zemědělcům, které poškodila přírodní katastrofa nebo propuknutí nemoci u zvířat, jako třeba kulhavky a slintavky či katarální horečky ovcí. V případě potřeby doplňuje SZP příjmy zemědělců, aby jim zajistila přiměřenou životní úroveň. Vyplácení dotací je však podmíněno plněním širších cílů v oblasti hygieny a bezpečnosti potravin, zdraví a životních podmínek zvířat, zachování tradiční venkovské krajiny a ochrany volně žijícího ptactva a zvěře. Dostatečný výběr produktů za přiměřené ceny patří k základním zásadám zemědělské politiky EU. Reformy zemědělské politiky uvolnily finanční prostředky na podporu kvalitních a mezinárodně konkurenceschopných potravin, na inovace v zemědělství a potravinářském průmyslu a rovněž na rozvoj venkova a diverzifikaci venkonvského hospodářství. Podle vyjádření samotných zemědělců v rámci veřejných konzultací k politice jakosti zemědělských produktů jsou největší výzvou celosvětová konkurence a uspokojení poptávky spotřebitelů. Spotřebitelé přisuzují stále větší význam kvalitě produktů. Při jejich výběru jim mohou pomoci různá označení EU. Existují označení pro potraviny s jasným zeměpisným původem, potraviny vyrobené z tradičních složek nebo podle tradičních metod a pro ekologické potraviny. Finanční prostředky EU určené na výzkum podporují inovace v oblasti zemědělství, přičemž se klade důraz na zvýšení produktivity a zároveň šetrnosti k životnímu prostředí. Výzkumné projekty se například týkají toho, jak lze použít zemědělské plodiny (například vedlejší a odpadní produkty) k výrobě energie, aniž by to nepříznivě ovlivnilo zemědělskou produkci určenou k výrobě potravin a krmiv. Reformy zemědělské politiky jsou také v zájmu spravedlivějšího světového obchodu. Snížily riziko, že by subvence EU na vývoz přebytků narušily světové trhy. Během mezinárodních jednání o liberalizaci obchodu v Dauhá navrhla Evropská unie zrušit do roku 2013 veškeré vývozní subvence, i když jednání skončí neúspěchem. V rámci jednání v Dauhá Evropská unie také nabídla významné snížení dovozních cel na zemědělské výrobky. Nicméně i bez těchto opatření je EU již nyní největším dovozcem potravin na světě a největším odbytištěm pro potraviny z rozvojových zemí. Poslední iniciativou zemědělské politiky je „kontrola jejího stavu“. V jejím rámci již vedoucí představitelé EU v roce 2008 rozhodli o řadě změn. Za pomoci této kontroly lze zemědělskou politiku připravit na nové problémy, ale i příležitosti (změna klimatu atp.) Společná zemědělská politika se prostřednictvím „kontroly stavu“ modernizuje, zjednodušuje a zefektivňuje. Na zemědělské podniky se vztahuje méně omezení, díky čemuž mohou lépe reagovat na situaci na trhu a řešit nově vznikající problémy. Ruší se např. požadavek nechávat 10 % obdělávatelné půdy ladem, mléčné kvóty se zvyšují a do roku 2015 budou postupně zcela zrušeny a tržní intervence (EU odkoupí přebytek určitého produktu) se používá jako nouzový prostředek v případě, že ceny klesnou na neudržitelně nízkou hodnotu. Navíc se omezují přímé platby zemědělcům, přičemž se finanční prostředky převedou do fondu rozvoje venkovských oblastí. Bez ohledu na reformy je společná zemědělská politika evropskou politikou s nejvyšším stupněm integrace, a v rozpočtu EU tudíž představuje značnou část. Tento podíl se nicméně snížil z téměř 70 % v 70. letech 20. století na 34 % pro období 2007 až 2013, což odráží rozšíření odpovědnosti EU na další oblasti, úspory nákladů vyplývající z reforem a nové zaměření na rozvoj venkova, na nějž bude přiděleno v témže období 11 % rozpočtu.Zemědělství
V zájmu zemědělců a spotřebitelů
Vývoj politiky
Cílené vynakládání finančních prostředků
Nové potřeby
Spravedlivější hospodářská soutěž
„Kontrola stavu“
Proč stojí SZP tolik peněz?