Životopis
Ludmila Babková, takové bylo vlastní jméno herečky, se narodila 7. září 1914 v Praze-Nuslích, krátce po začátku první světové války. Tatínek Karel Babka musel narukovat a domů jezdil jen na krátké dovolenky, teprve po roce 1918 se mohl vrátit domů. Pracoval jako úředník pražského magistrátu a také si přivydělával na sekretariátu strany národnědemokratické. Její maminka Ludmila chtěla být operní pěvkyní, ale rodina byla proti, a tak zpívala alespoň ve sboru. Když byly Ludmile čtyři roky, přestěhovali se s rodinou na Letnou do Ovenecké ulice, kde prožila nejhezčí chvíle svého života. V rodině Babkových se hodně četlo, mluvilo několika jazyky, pravidelně navštěvovalo divadla a někdy po večerech muzicírovalo.
Roku 1924 byla Ludmila přijata na gymnázium a začala brát hodiny tance. Ačkoli se velmi snažila na sebe upozornit, miláčkem rodiny se stala její krásná, o devět let mladší, sestra Zorka. Ve druhé třídě gymnázia se Ludmila rozhodla zkusit divadelní konzervatoř. První pokus jí nevyšel, ale Ludmila nepovolila a celý rok se pilně učila u Anny Suchánkové, členky Národního divadla. Příští rok byla na konzervatoř přijata. Studenti si běžně přivydělávali statováním v divadle nebo ve filmu, ač to školní řád konzervatoře zakazoval. Ve druhém ročníku si Ludmily všimli filmaři a nabídli jí hlavní roli ve filmu "Kariéra Karla Čamrdy". Ludmila roli přijala a tehdy vznikl její pseudonym Lída Baarová (spisovatel Jindřich Šimon Baar, přítel jejího otce). Film měl premiéru o Vánocích roku 1931, hned po vánočních prázdninách se Lída ve škole ke svému prohřešku přiznala a odešla odtud dobrovolně. Další role ve filmu na sebe nedaly dlouho čekat. Hrála s Vlastou Burianem, který jí navrhl účinkování ve svém divadle, protože byl do Lídy velmi zamilován. Lída se v té době stala milenkou režiséra Karla Lamače, kterého velmi obdivovala. V roce 1932 Lídu objevil režisér Vladimír Slavínský a ona začala pracovat na jeho filmech. O dva roky později se zúčastnila kamerových zkoušek pro film Barcarola, pražské pobočky berlínské společnosti UFA. Získala roli nejkrásnější ženy Benátek a odjela s matkou do Berlína, kde musela zhubnout a učit se německy. Partnerem ve filmu jí byl tehdy nejpopulárnější německý milovník Gustav Frölich. Gustl, jak si říkal, i když byl ženatý, se Lídě dvořil a ona podlehla, velice se sblížili a později spolu i žili. Jednoho dne navštívil natáčení Barcaroly Adolf Hitler a všiml si tam Lídy. Dvakrát ji pozval na čaj, kde jí řekl, že mu připomíná osobu, kterou měl kdysi velmi rád. Lída však Hitlerovy návrhy nepřijala a on se stáhl. Vztah mezi Lídou a Gustlem začal ochabovat, Lída prodělala mimoděložní těhotenství, po kterém už nikdy nemohla mít děti. Podle Lídy šlo tehdy o interrupci, která jí byla provedena bez jejího vědomí. V roce 1936 se na berlínské olympiádě setkala s říšským ministrem propagandy, Josefem Goebblesem. Ministr si na Lídě vynucoval další a další schůzky a ona kvůli své kariéře neodporovala. Když se chtěl Goebbles rozvést, zasáhl Hitler a ministrovi nařídil, ukončit vztah s Lídou. V roce 1938 bylo Lídě zakázáno filmování v Německu, z Berlína byla vypovězena, a proto se roku 1939 vrátila do Prahy k rodičům, kterým nechala postavit vilu na Hanspaulce. Ačkoli si doma připadala jako cizinec, brzy ji opět vyhledali filmaři a ona začal zase hrát. Italský režisér Enrico Guazzoni shlédl film "Maskovaná milenka" a rozhodl se obsadit Lídu ve svém filmu "Pekařka". Lída odjela do Itálie, kde natočila několik filmů. Po obsazení Říma se filmovat přestalo a Lída se vrátila do Prahy. Konec války se blížil a Lída dostala strach z možného účtování za pobyt v Berlíně. Lídin přítel, herec Hans Albers, jí nabídl, aby přečkala první poválečné týdny u něj ve vile u Starnberského jezera v Bavorsku. Lída nabídku přijala a v dubnu roku 1945 odjela do Bavorska. Krátce před cílem své cesty byla zajata Američany a dopravena do mnichovské věznice. Později se ocitla v ústavu choromyslných a odtud byla odvezena do Prahy na "čtyřku" do Bartolomějské. Vodili ji k výslechům, aniž by jí vysvětlili, proč je zatknuta. Výslechy museli absolvovat také její rodiče. Lídinu maminku při jednom výslechu postihl srdeční záchvat, na který zemřela. Otec onemocněl a byla mu amputována noha. Sestra Zorka, začínající herečka, nevydržela psychický nátlak a zákaz hraní, a v březnu 1946 spáchala sebevraždu, skokem z okna jejich vily. Jednou přišla Lídu do vězení navštívit herečka Marcela Nepovímová, chtěla pro ni něco udělat, a tak ji Lída poprosila, aby navštívila jejího otce a pomohla mu. Příště navštívili Lídu spolu a později se vzali. Lídu mezitím začal navštěvovat její ctitel a divák, Jan Kopecký. Na podzim roku 1946 byla Lída postavena před soud, svědci však svědčili vesměs pro ni. Také byl předveden jeden zatčený příslušník gestapa, který dosvědčil, že Lída byla na seznamu "politicky nepřátelských živlů". O Vánocích 1946 byla propuštěna domů, kde zjistila, že jí byl zabaven veškerý majetek a polovina vily, druhou půli nechala dříve přepsat rodičům. V červenci 1947 se Lída provdala za Jana Kopeckého, který pocházel z rodiny slavných loutkářů a začali spolu objíždět pouti a hrát loutkové divadlo. Brzy však byla Lídě zakázána i tato činnost. Blížil se únor 1948. Jednou na Hanspaulce zazvonil telefon a varoval Lídu před zatčením. Stačila utéct a ukryla se u přátel, kde s Janem Kopeckým naplánovali útěk do Rakouska. Ten se jim zdařil na druhý pokus a oni se dostali do Salcburku. Odtud chtěli odjet do Argentiny, kde by nejrychleji dostali pasy. Lída však onemocněla a byla přijata do sanatoria lékaře Kurta Lundwalla. Při pobytu v sanatoriu se do lékaře Lundwalla zamilovala. Její manžel mezitím odjel za moře sám a Lída za ním odcestovala o něco později. V Argentině se jí nelíbilo, i s manželem si už skoro nerozuměla, proto vyřídila jen úřední formality a vrátila se do Evropy. Později za Lídou přijel Jan Kopecký a jejich manželství bylo rozvedeno. Ocitla se v Římě, kde na ni nezapomněli a opět jí nabídli role ve filmu. Spolupracovala s režiséry věhlasných jmen, jako byli Robert Rossellini, Vittorio de Sica a Federico Fellini. Svou filmovou dráhu ukončila v roce 1956, avšak bylo tu ještě divadlo. Lída vystoupila v desítce her ve všech větších rakouských, německých a švýcarských městech. Často měla starost o otce, kterého vystěhovali z jejich domu do pohraničí. Psala mu, jako Lídina přítelkyně, Jarmila Gandiani, a posílala mu oblečení a léky. V roce 1965 její otec zemřel.
S lékařem Lundwallem se stýkala dále, scházeli se vždy na půl cesty mezi Itálií a Rakouskem. Po smrti lékařovy ženy se v roce 1969 vzali. Jejich manželství netrvalo dlouho, protože Kurt Lundwall zemřel již roku 1972, toho dne si Lída Baarová přestala barvit vlasy a zešedivěla. Zemřela 27. října 2000 v rakouském Salzburgu ve věku 86. let. Je pohřbena v rodinném hrobě u strašnického krematoria v Praze.
@Zkopírováno z: Bohémský Domek Lídy Baarové - opraveno.@2011.