Oppdrag III. Mostol-Krossvatn-Stranddalen
28.6.11 UT
Tak program na dnešní den žádný nemám, po 10.ráno mi volá Stein (jsem kupodivu brzo vzhůru a už si nepamatuji proč), že mohu jet zase do hor. Chvíli se rozhoduji, ale nakonec říkám ano. Tak jedu na půl třetí do centra a zase se Steinarem vyrážíme do hor. Trajektem do Sand (asi 2 a půl hodiny trvá cesta), pak autobusem do Suldalsosen a taxíkem na Mostol. Cesta je pěkná, trochu mi připomíná Česko, začínají lesy, kopce, trochu skály a řeka. Na Mostole spíme první noc. Počasí nic moc, má pršet. Večer po úklidu (nacházím 1 Euro a zasteskne se mi po Řecku) se jdu koupat do potoka, a jakmile z něj vylezám, začíná pršet. Na chatě jsou dva němci, tak se trochu snažím mluvit německy. Nordland Reise-ten jeden zná toto dílo od Karla Čapka.
Přes noc myslím jenom na jedno-na to, že jestli bude pršet, tak jsem si vzala chujáckou pláštěnku.
29.6.11 ST
Vyrážíme do hor, prší. Je 10.30. Už na začátku máme problém s přejitím potoka, naštěstí můžeme jít podél něj, protože se nahoře zase má přejít zpět na druhou stranu. Dobrodružství tedy začíná. Skutečné dobrodružství. Prší, stoupáme sněhem, jdeme údolím, přecházíme potoky, kde se dá, jak se jdá. Prší, jdeme po druhé straně potoka, protože se další nedal přejít. Na tuto cestu fakt nezapomenu. Bez značky, po značce, bez značky, po značce. Hlavní je, že jdu s dobrým mapařem-skautem-Steinarem. Jdeme po značce a přicházíme na rozcestí. Odtud už jen 2 hodiny. Prší, pořád prší, zase jdeme sněhem, přecházíme potok. Cesta celkem rychle utíká, už vidím z dálky chatu. Příchod na chatu v 17.30, rozdělání ohně a sušení mokrých věcí, odpočinek. Po 6 hodinách chůze v dešti jsme totálně promočení. Nejen já, které se cestou roztrhla pláštěnka, ale i Steinar v Goratexu. V podvečer se trochu vyjasňuje, je krásný západ slunce…...Spát jdeme okolo jedenácté.
Zápis do kroniky v tento den (humoristický fejeton):
Proper clothings for mountains are important!!!
Až si někdy vzpomenu na můj půlroční pobyt v Norsku, tak si vybavím tento den (a snad se taky pobavím J:
Od rána při odchodu z Mostolu pršelo a já naivně vybavená do tohoto počasí pláštěnkou (které jsem do dnešního dne říkala „rain coat“) ovšem bez kapuce (ta se mi roztrhla při misi v horách minulý týden, zimní bunda se mi nechtěla tahat a druhá pláštěnka na kolo se mi při balení nevlezla do batohu 30 l-tehdy bylo počasí či vzduch ve Stavangeru jako v prádelně: mlha a dusno).
Cestou při obcházení potoka, který se nedal přejít, nízkým porostem, se ta pláštěnka (Made in probably China) začala trhat, takže při příchodu na chatu byla na 2 kusy a v pláštěnce několik děr. No more!!! Tentokrát i moje supr goretexové Meindl boty Island trochu selhaly (lépe řečeno nateklo do nich zvrchu tolik vody, že z ponožky na levé noze tekla voda bez většího ždímání už při vyzouvání boty, pravá byla kupodivu o dost sušší)-to je tak, když si s sebou vezmete návleky „home made“, zatímco ty značkové odpočívají doma v ČR, bo jsem je spolu s dalšími potřebnými věcmi zařadila do sekce „nadměrná váha“. Asi nejlépe z tohoto mokrého dne vyvázl můj milovaný batoh Husky, kterému jsem celou cestu na chatu záviděla tu „zabudovanou“ pláštěnku, a v jedné mokré chvíli jsem to nevydržela a prostě si ji půjčila na tu hlavu místo kapuce. Ovšem jsme museli překonat jeden malý „horolezecký výstup“ (čímž jsem uspokojila své lezecké potřeby), tak jsem byla z bezpečnostních důvodů nucena mu ji zase vrátit.
I když jsem viděla z dálky tuto chatu, tak jsem sice byla ráda, že už brzy budu v suchu, ale už jsem byla smířená se svou situací-od půlky cesty mokrá odspodu až nahoru, naštěstí jsem ale nemrzla, i když jsme šli hodně i po sněhu. Já mám ráda sníh, ale dneska ho už mám docela dost! Takové kupy sněhu jsem v životě neviděla! V závěru ještě přejít mostíky přes propojení jezer (kapánek teklo nad limitem, takže překrok ze skály na druhý mostík se neobešel bez šlápnutí do proudu vody) a hurá do chaty! Naštěstí mi batoh uchránil nějaké suché oblečení v sáčku a v dalších sáčcích (ovšem další dvoje ponožky v něm byly mokré J. Teď už jen doufám, že nebude pršet i další dny J.
30.6.11 ČT
Ráno v 9 hodin po probuzení jdu si umýt po návštěvě kadibudky ruce k jezeru, ale zjišťuji, že kudy včera mírně tekla voda z jezera, tak ráno neteče. Venku je docela zima a říkám si, ty vogo, to jezero bude ještě zamrzlé. No ze srandy se stala realita, když musím zlomit 5mm vrstvu ledu na tom mini jezeře, abych si opláchla ruce. To stejné i ve velkém jezeře, přes noc prostě mrzlo. Po snídani začíná naše práce-já natřepávám matrace a trochu zametám, Steinar se vrtá v jídle, přerovnává a tak. K večeru přišla mlha, i přes den bylo zataženo, takže slunce vůbec nevysvitlo. Nebylo vidět na 15-20 metrů od chaty!!! Po večeři jsme šli na kadibudku, vyklidit hovna a zakopat. Jako maras, to jsem ještě v životě neviděla tolik hoven pohromadě. A takový smrad. No další den, na který asi nezapomenu (ale pokusím se zapomenout :D ). Krossvatn se prostě silně zapsal do mého života. Večer se jdu zase opláchnout do jezera (tentokrát důkladněji J ).
1.7.11 PA
Tak nám to nedá a jsme zase zpátky v chaloupce na Krossvatn. Po závěrečném úklidu ráno jsme vyrazili po 11.hodině směr Vassdalstjorn. Již za chatou překonáváme další nadměrný přeliv vody z jezera skalní průrvou (opět horolezecký výkon, naštěstí předávám Steinarovi batoh, takže bez něj, s doskokem tak, že mě začal bolet levý kotník, asi skončím po pobytu v Norsku na invalidním důchodu nebo nevím). No nic, jdeme dál, naštěstí neprší, a máme nějaké rozhledy, ale brzo jde za námi zase mlha. Přicházíme do místa, kde máme přejít přeliv mezi jezery. V místě, kudy vede značka, voda teče nadměrně pod proudem, kameny několik čísel pod vodou. Steinar velí jít dál, pokusit se jezero obejít. To je mi už od začátku jasné, že to je možnost, ale sarkasticky se už v duchu směju, že jezero se asi těžko dá obejít, bo je obrovské a propojené s dalšími. Samozřejmě nacházíme sice užší místo, ale pod takovým proudem vody a hluboké (to se už zase v duchu směju, že průtok Q je 1 metr krychlový za sekundu. Ale co, mi to nedá, já se už snažím vytáhnout lano a zaseknout do něj kámen, že ho hodím na druhý břeh, jenomže Steinar radí se vrátit zpět. Na mapě mi ukazuje kam. Krossvatn. To mi málem vyráží dech. Nechci se zbytečně vzdát, tak se ještě vracíme na místo, kudy vede cesta, abych se přesvědčila, že to opravdu musíme vzdát. Jsem smutná. To už jdeme v mlze. V jednom místě hledáme značku-a to se přesvědčuji, jak je snadné se ztratit v mlze-tedy já našla značku, Steinar také, akorát že já našla tu, po které jsme přišli. No fajn. Občas se leknutím otočím-to se bojím těch mužíčků z kamenů, kolem kterých procházíme-jak kdyby někdo za mnou šel. A hlavně kolik tu mají takových „fake“ těch mužíčků. No nějak si tak vzpomenu na naše a slovenské hory (a jsem ráda, že jsem Čech). Zbývá zase ještě překonat tu skalní průrvu s vodou (ale nahoru se šplhá líp, ale zase bez batohu). No a ve 3 jsme už zpět na chatě. Oběd a relax J. Četba knihy The Confession od Johna Grishema a listování v dalších. Třeba o kamenech. Přijala jsem zájem o mineralogi a geologii na seznam mých hobby-koníčků.
2.7.11 SO
Úžasná snídaně-ovesné vločky ze zbytku, co jsme našli jako otevřené a Steinar to chtěl vyhodit, tak jsem si udělala dobrou snídani. Luxus. Pak cesta na Stranddalen-krásná cesta! Jako na Novém Zélandu! Zeleň a vodopády! Tam dobrá večeře 3-chodová a po večeři super výšlap na horu.
3.7.11 NE
Cesta domů. Steinar včera domluvil u stolu u večeře s 2 staršíma Norkama odvoz, protože jedou taky do Stavangeru. Jo Norové neznají, co to je stopovat, oni odvoz domlouvají osobně přímo náhodně. No možná něco na tom bude, jak minulý týden ten kdosi říkal, že Poláci a Norové mají stejnou povahu.