Vztahy všeobecně
*Všichni lidé jsou navzájem na sobě závislí. Sociální kontakty jsou proto nutné. Když se člověk narodí, neví nic. Neumí ani jíst, má pouze sací reflex. Do určitého času po narození, než získá zkušenosti, nerozeznává prsní bradavku své maminky, která ho kojí, od čehokoliv jiného, co dostane do úst. Všechno přitom saje a to ho, pokud je někým opatrovaný, udrží při životě. Jinak by nepřežil. Informace, znalosti, poznatky, které v životě nasbírá, dostane od přecházející generace. Sporadicky, velmi zřídkavě, někdo sám na něco přijde, něco objeví a přidá poznatek k společným, do té doby jinými nasbíraným.
Každý člověk vkládá svoje představy a pocity do kontaktů. Takže vztahy a okolnosti se neřídí jen osobními ale i cizími, druhých lidí.
Lidí se většinou nesnaží pochopit protějšek. Konají většinou jen podle svého pocitu, představy, vnuknutí. Teda hodnotí okolnosti a podněty jednostranně.
Je neefektivní a neproduktivní, teda zbytečné, stavět se tak, že ten druhý to měl anebo neměl, tak či onak, říct případně udělat, nepochopit ho a pokračovat v nenáležitém, negativním způsobu chování. Nepřiznat si vlastní chybu z nepochopení. Možno se přece zeptat druhého, jak to myslí, neincidentně ho vyzvat, aby vysvětlit svůj záměr, způsob či úmysl. Takovýmto způsobem se většinou člověk přesvědčí, že se zbytečně cítil dotknutý a komunikovat dále může bez negativistického ladění.
Stává se, že někdo z představy, že by podlehl chování se druhého, křečovitě, úporně bojuje o určitý projev anebo postoj, až se úplně vyčerpá. Později zjistí zbytečnost toho boje, protože šlo o záležitost, na které mu nezáleží, jakkoliv by dopadla, neohrozil by ho výsledek. Nedal si práci rozumně věc promyslet, kalkulativně hledat řešení, nedat přednost výkonu citů a pudů. Množství energie vynaložené na zbytečný boj mu vzalo možnost zvládnout všechny problémy, co ho potkaly, proto řešení některých zanedbal. To se zvykne vymstít.
Někteří lidí se projevem zájmy jiných o kontakt, případně až sblížení, cítí dotknutí, proto reagují odmítavě, drze, někdy útočně. Projev zájmu však většinou bývá poklonou, uznáním. Nemusíme ho opětovat, nejsme povinni s každým se sblížit. Ubližovat za projev zájmu se však nepatří.
Nejistí lidé při navazování kontaktu mají většinou zdeformované chování. Ošívají se, dopředu vyslovují pochybnosti o úspěchu vztahu, případně jakoby jeho odmítali. Jistěže dopředu těžko možno vědět výsledek, kdyby ho však dopředu nezatracovali, úspěch by měli častější.
Dost častý případ je, že si člověk sám znepříjemňuje život pesimistickými a negativistickými postoji, komentujíc to například slovy: jaký je svět zlý, lidé nepříjemní a každý se snaží jen pro sebe něco utrhnout a podobně. Poprvé ani v jednom bodě nemají pravdu. Jsou i dobří, stateční, upřímní, přejícní, ochotní lidé. Každý se nesnaží konat na úkor druhých a není to jen jeho přetvářka ale přirozený projev. Pokud odmítavým postojem nedáme takovým lidem příležitost, nemáme možnost se o jejich dobrotě přesvědčit. Zkresleným pohledem a reakcí člověk ubližuje hlavně sám sobě, znepříjemňuje si život. Druzí ho případně ani nevnímají a on jim připisuje zlomyslné snahy vůči němu.
Všeobecně, ve všech okolnostech, platí, že málo je důležité, co člověk zažívá, důležitější je, jak na okolnosti a podněty reaguje. Stačí si všimnout, když dva či více lidí zažijí navlas stejný problém. Jeden dvakrát pohne rukou a je po problému, a jiného to zlomí.
* Citace z typologického kurzu o vztazích
Uveřejněno: 28.11.2011