Život není hra
Čím jsem starší, tím si víc uvědomuji, že život není opravdu žádná hra. Nikdy nezačínáme tzv. „na novo“, ale do každého nového dne si neseme to, co jsme předešlé dny (roky, desetiletí…) udělali i neudělali. Z vlastních zkušeností, si však nejsem jistá, zda si toto uvědomuje úplně každý a tímto výrokem nemyslím pouze mládež, ale žel i dospělé lidi s vysokým společenským, kulturním, pracovním i ekonomickým statusem. Jsem ráda za každé uvědomění si, za každou apokalypsu (apokalypsa neznamená, jak se většina lidí bohužel mylně domnívá, nějakou katastrofu, ale z řeckého originálu αποκάλυψις je překlad tohoto slova vhlédnutí do okolností) do jakéhokoliv problému či špatného postoje, co mám ve své povaze. Vždy mě to posune o kus dál v mé úrovni a vědění. Je těžké, přiznávám zcela otevřeně, vyrovnat se s minulostí a dát plný prostor nové budoucnosti. A zároveň vědět, že co jsem kdy udělala v životě špatně, už bohužel nikdy nevrátím – to se prostě stalo. Co však je daleko důležitější, abych dala věcem ten správný směr, netrápila se minulostí a v budoucnu abych dělala co nejsprávnější kroky.
Ještě však před onou apokalypsou se vám může stát, že máte nějakou domněnku, názor, případně až přesvědčení, že např. vaše chování není tak zlé, nebo že jste jednal pouze s dobrým úmyslem apod. Avšak pokud pracujete upřímně na úpravě své povahy, tak se vám může stát, že jakmile vhlédnete do věci /do problému/, můžete se někdy i trochu zhrozit, že váš názor o sobě samé/m byl mylný a vy jste se nechoval zrovna tak, jak byste případně i rád/a. Ale předtím jste o tom nevěděla/a. Tím se nenechte hlavně nikdy zlomit, neboť každý jsme se narodil s určitou povahou, každý jsme za svůj život nabíral do své povahy z okolních podnětů nějaké postoje a přitom si hledal své životní místo. Ale tím, že jsme neměli správné informace ke všemu, jsme do sebe zaseli i plno nevýhodných postojů. Takže ne vždy při každé své chybě za to opravdu vědomě a úmyslně můžeme. Každopádně je to ale v nás, tak je zapotřebí nenechat se tím zlomit a jednou pro vždy s tím skoncovat.
Pan profesor Šramo mne stále víc přesvědčuje o jeho vysoké odborné znalosti lidské povahy a on říká, že každý máme v sobě schopnost upravovat svoji povahu a tato schopnost je daleko efektivnější a silnější než jakýkoliv jiný nepříznivý tlak z okolí. Nikdo za nás tuto práci neudělá, každý musíme sám na sobě pracovat a „škrabat se na kopec poznání.“ Trochu se i potrápit, projít si obdobím, kdy máme pocit, že nám to vůbec nejde a už bychom opravdu rádi, aby nám bylo jenom dobře atd.To vše k tomu patří - pokud vydržíte, tak jak jsem psala už u vícero svých příspěvků, tak sklidíte sladké ovoce. Už nebudete mít strach, že vás vlastní povaha nemile překvapí.
Toto, co zde píši na celém svém webu, není nějaké malování růžových naivních pohádek – ale je to fakt, o kterém psal už Aristoteles, který vysvětloval, že člověk je schopen dospět do stavu tzv. blaženosti (viz ). V takovém stavu ale neplatí, že veškeré problémy člověka míjí a on si žije jako na prachovém obláčku. Ba naopak, někdy má takto vyladěný člověk ještě víc starostí, neboť mu lidé z okolí, kteří to o něm zjistí a přesvědčí se, závidí, takže se s touto nepříjemností musí dennodenně potýkat. Ale vše daleko lépe zvládá, nekazí si žádnou příležitost být radostný a láskyplný => blažený.
Možná vám toto krátké sdělení opět doplní vaši mozaiku poznání, kterou si sami v životě stavíte. Pociťuji, že panu profesorovi „dlužím“ to, abych díky němu získaná moudra posílala dále.
Napsáno: 27.11.2012