PROCES TAVENÍ
„Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přímíšeniny.“ (Iz 1,25)
Ačkoli všichni chceme, aby šperky byly vysoké kvality, nemyslíme si, že by naše srdce mělo projít podobným procesem. Ve skutečnosti je čím dál těžší hovořit o tématech, jako je toto, protože mnoho sborů se začíná podobat světu. „Cítit se skvěle“ a „zůstávat pozitivně naladěn“ se stalo účinnými slogany. Ježíme se při pomyšlení, že Bůh chce v našem životě skutečně důležité změny. Máme rádi, když Bůh říká věci jako „Nikdy se tě nevzdám a nikdy se tě nezřeknu. . . Požehnám tvému vcházení i vycházení“ atd. Ano, Bůh to všechno řekl, ale duchovní realita je komplikovanější.
Protože nás Bůh miluje, bude s námi vždycky jednat na rovinu. Říká nám pravdu. Naprosto nemilosrdně jde po věcech, které ničí přísun Jeho milosti a požehnání do našich životů. Je postupem je oddělit, aby mohl přidávat. Nikdy neuzavře příměří s našimi tajnými hříchy. „Tohle musí pryč“, trvá na svém. „Takhle už to dál nejde. . .“
Musíme se postavit čelem faktu, že abychom byli takoví, jakými nás chce Bůh mít, bude nám muset odebrat věci, které nepatří do našeho života. Musíme se naprosto otevřít a pozvat Boha, aby nás prohlédl a odebral cokoliv uzná za vhodné.
Prorok Malachiáš nám přinesl průkazné proroctví o Kristu: „Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.“ Je naše víra natolik hluboká, aby se podvolila zušlechťujícímu ohni?
Bible říká: „Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbeníl“ (Př 3,12)
Bůh s námi má daleko hlubší záměr, než který vnímáme v přítomnosti. V lásce dopouští zkoušky a tlaky, dovolí, abychom čas od času klesli na dno, to vše proto, aby na povrch vyplavaly naše špatné reakce. Vidíme svůj nedostatek víry, nedostatek lásky – a to je jeho cíl. Úmyslně nás staví do situací, se kterými se nemáme sami možnost vyrovnat. Dovolí, aby přišly těžkosti a my se ptáme: „Proč?“ Pracuje na nás. Učí nás důvěřovat Mu. Směřuje nás od naší vlastní síly ke své. Ví přesně, kolik žáru dovolí do našich životů. Nikdy nás nespálí, ale když předčasně vyskočíme z kotle, protože je příliš horký, má pro nás připravený další. Struska musí být odstraněna.
Jak starověký odlévač poznal, že skončil a konečně může snížit teplotu? V okamžiku, kdy se podíval do kotle a viděl v něm svůj obraz v zářícím stříbře nebo zlatě. Dokud byl obraz temný a zčernalý skvrnami, věděl, že musí pokračovat. Když se jeho obličej konečně objevil jasně, kov byl čistý.
A stejné je to s naším duchovním pročišťováním. Boží věčný plán pro nás je, abychom „přijali podobu jeho Syna“ (Ř 8,29). Ježíš Kristus je stále „čističem“ svých lidí. Pečlivě na našich životech pracuje a hledí do našich srdcí, aby v nich viděl svůj vlastní obraz.
Neměli bychom se Kristu poddat v tomto procesu raději než proti němu bojovat? Je to Boží způsob, jak nás posvětit. Nesmíme zapomínat, že čím čistší bude náš život, tím více zažijeme skutečného vnitřního štěstí. Duchovní nečistoty nás okrádají o nejlepší Boží věci. Přijměme tedy jako fakt skutečnost, že Bůh nám nedovolí zůstat takovými, jakými jsme dnes. Proto do našich životů přichází proces pročištění. Všichni jsme neustále ve „výstavbě“. Dopředu půjdeme jen tehdy, když o některé věci přijdeme.
"Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. (1. list Petrův 1, 4 - 7)
