Podmanivé místo v NP Wádí el-Rayan asi 150 km JZ od Káhiry bylo před desítkami milionů let dnem mělkého tropického moře Tethys, kde se tehdy dařilo jedné z vývojových větví kytovců (dnes víme, že slepé) označované jako Archeoceti - zde především rod Basilosaurus (zavádějící pojmenování, jako kdyby se jednalo o plaza) a Dorudon.

Od roku 2005 je lokalita na seznamu UNESCO, ale davy turistů ji ještě neokupují. Podle názoru této organizace jde o nejdůležitější místo na světě, kte je možno studovat jeden z klíčových momentů evoluce - pronikání savců do vodního prostředí.

Na malé, moderně pojaté muzeum (The Fossils and Climate Change Museum), nedávno otevřené mj. za přispěn italské vlády, přesto již s prvními známkami poškození a neúdržby (častý egyptský nešvar) navazuje trasa (cca 4 km) muzea pod širým nebem.

Měl jsem velké štěstí, že mou procházku krajinou jako stvořenou pro kulisy nějakého filmu z mimozemského prostředí, pod sálajícím sluncem, mezi zbytky korálových útesů, fosilizovaných pozůstatků mangrových porostů a zachovalými kosterními pozůstatky dávných velryb nerušili prakticky žádní další návštěvníci.

Povrch pouště byl pokryt penízkovitými schránkami dírkonošců, letící písečná zrnka mne bodala do lýtek a když jsem se ocitl poblíž erodovaných pískovcových skal, vítr narážející do jejich voštinovitého povrchu zněl k nerozeznání od jeho šumění v korunách lesa.

Fantastické.