Iggy
Pop
(vlastním jménem James Osterberg, * 21.4.1947) bývá zcela právem považován za zakladatele punku. V roce 1968 založil v Detroitu undergroundové The Stooges a spolu s dalšími místními kapelami (MC 5, Grand Funk Railroad) definovali nezvykle syrový styl, pro který se vžilo označení "detroitský punk". Základem byla agresivní hudba, dlouhá, často jednotvárná kytarová sóla a divoké koncerty. Po Stooges zbyla 3 kultovní alba - Stooges, Funhouse a především Raw Power, se kterým Iggymu pomohl jeho velký obdivovatel David Bowie. Spolu s MC 5, New York Dolls a Ramones byli Iggy & The Stooges hlavní inspirací pro britské punkery v čele se Sex Pistols, Damned, Stranglers a Clash.
Co dělal Iggy od r.1974, kdy se Stooges kvůli drogám a sebedestruktivním koncertům rozešli, není známo. Až v r.1977 ho vyhledal starý známý David Bowie a nastartoval Iggyho sólovou kariéru. Pozval ho do Západního Berlína, kde v proslulých studiích Hansa natáčel svoji futuristickou trilogii Low, Heroes a Lodger (mimochodem tyto zřejmě velmi inspirativní studia v budoucnu využili takové veličiny jako Lou Reed, Nick Cave a naposled U2, když zde natáčeli LP Achtung Baby). Výsledkem společné práce byla dvě Popova vůbec nejlepší alba: experimentální The Idiot se slavnou "China Girl" a o rok později více rockové Lust For Life. Originální zvuk těchto alb se stal prozměnu vzorem pro britskou novou vlnu, která nastoupila koncem 70. let (jmenujme alespoň Joy Division, Magazine a Siouxsie & The Banshees). U RCA Iggy vydal ještě živák TV Eye, obsahující jak materiál s obou nových alb, tak starší skladby z dob Stooges. Je však především kvůli otřesnému zvuku téměř neposlouchatelný. Pak Iggy přestoupil k Aristě a vydal několik průměrných a podprůměrných alb. New Values ještě ušlo, ale Soldier a Party stojí za zmínku jen díky účasti pražského rodáka Ivana Krale, který k Iggymu na čas přešel po rozpadu Patti Smith Group. Když to už šlo s Iggym z kopce a vypadalo to opět na konec kariéry, přišel - kdo jiný - Bowie a do třetice Iggymu pomohl (především ho přinutil k léčení jeho mnohaleté drogové závislosti). Tentokrát bylo výsledkem chytlavé album Blah Blah Blah, které Popovi přineslo poprvé i výrazný komerční úspěch (singl "Real Wild Child" se umístil v britské Top 20). O tom, že Iggy chytil druhý dech zřejmě natrvalo, svědčí řada dalších komerčně i umělecky úspěšných alb: skoro metalové Instinct, pestrá Brick By Brick a American Caesar s řadou hostů (Kate Pierson, Henry Rollins, Steve Jones) i Naughty Little Dooggie, na němž se Iggy vrátil k syrovému a přímočarému rocku (nechybí ale ani pomalé skladby, které Iggymu tak svědčí - zde především "Shoeshine Girl"). Přestože už Iggy překročil padesátku (což je samo o sobě při jeho divokém "sex, drugs & rock'n'roll"-stylu téměř zázrak), do důchodu se rozhodně nechystá a můžeme se od něj dočkat ještě řady výborných alb - to ukazují obě poslední alba, překvapivě komorní Avenue B i ostrá Beat Em Up.
by volny.cz
