Historie promlouvá

(Levicově tendenční popis historie závodů z pohledu obuvnického - svitovského, údaje příliš neoplývají přesností. Někde informaci opravuji poznámkou, jinde nechávám. C.)

asi kolektiv musea obuvi

Tep 1989

Dnešní generace si už ani neumí představit, že by měla chodit, jako kdysi naši předkové, bosa. Mnozí mladí ani neuvěří, že ještě dnes někde lidé nosí takovou obuv, ve které bychom my, choulostivější, neušli ani krok.

Víte, že se Gottwaldovu říká „město obuvi“. Ale co tomu předcházelo? Abyste si mohli udělat jasnější obrázek, nabízíme Vám procházku minulostí obuvnické výroby v našem městě, v níž se dostaneme až k současnosti. Tak, aby si každý mohl říci: „Vím, kde žiji, vím, kde pracuji.“

Naše obuvnické museum vlastní pečeť, kterou je potvrzena činnost obuvnického cechu na našem území už v roce 1661.

Mezi exponáty musea je uložen i zouvák vyrobený v roce 1809.

První švec – podnikatel ve Zlíně, se jmenoval Robert Florimont, v roce 1875 vyráběl rámovou obuv.

V roce 1894 – tehdy ještě neznámí sourozenci Antonín, Anna a Tomáš Baťovi – zavedli ve Zlíně výrobu papučí s prošívanou podešví.

Z roku 1895 je v obuvnickém museu uložen dokument o školení modelářů obuvi, které se konalo ve Vídni. K tomu patří i předpis výroby na vojenskou obuv z dob Marie Teresie a střevíčky z kůže křečka (1912). To vše darované Růženou Šteflovou z Prahy.

V roce 1896 firma Baťa uvádí na trh lehké plátěné, t.zv. séglové střevíce.

 Strojová výroba obuvi prožívá své ranné počátky, ale její vývoj je perspektivou pro nové směry v obouvání i v technologii výroby.

 V roce 1901 se u nás zkušebně zavádí strojní výroba kožené obuvi, ale zatím se neosvědčila.

V roce 1906 firma Baťa staví první třípodlažní tovární budovu s provozem na parní pohon. Stála v místech dnešní 16. budovy, kde je umístěna část podnikového archivu.

 V tomto roce se datuje také počátek výroby první značkové, ještě symetrické, obuvi „baťovek“. Dochází ale také k prvnímu velkému konfliktu dělníků proti firmě, kdy není splněn požadavek odborů na zvýšení mezd a je pak zavedena známá černá listina, evidence těch, kdo jsou pro firmu nežádoucí.

V roce 1914 využívá Tomáš Baťa mobilizace a ve Vídni získává zakázku na vojenskou, tentokrát již usňovou obuv. Zaměstnává 400 dělníků a díky této zakázce stav stále zvyšuje až do asi 4000 zaměstnanců.  

 Zlín roku 1913 - kolorovaná fotografie

 
Tempo výroby a pracovní podmínky se ale tak zhoršují, že v dubnu 1919 dochází k další stávce, tentokrát strojařů.

V roce 1920 v důsledku propouštění nastal pokles u zaměstnaných dělníků až na 2056 při denní výrobě 6000 párů obuvi.

Dvacátá a třicátá léta byla pro firmu Baťa i přes hospodářské krise úspěšná. Dokazují to stavby nových továrních objektů, obchodního domu, letiště, dnešního Domu umění nebo třeba rodinných domků pro zaměstnance. Ale mají i svůj rub. T. Baťa snižoval počet zaměstnanců, ti pak proti příjmu museli odvádět vyšší výkon než dříve. Expanse fy. Baťa zničila 190 obuvnických podniků s 18 000 dělníky a 157 koželužských podniků s 6200 dělníky.

Kolorovaná fotografie - Letná v polovině dvacátých let. V popředí ještě stojí experimentální dřevěné domy z roku 1919.

Pracovní tempo při pásové výrobě bylo tak vysoké, že správa podniku přijímala pouze mladé pracovníky. V jakých podmínkách museli žít ti, kteří se stali pro firmu nevýkonnými, většinou živitelé rodin, jestliže Tomáš Baťa postupně převzal vedení nad většinou živností v kraji?

V roce 1924 přihlášeno ve Zlíně 6488 obyvatel a plná polovina z nich pracuje u firmy Baťa. Zde se již uplatňuje nová pobídková mzdová soustava s prémiemi, pokutami a systémem osobních kont, se kterými se ale mohlo disponovat pouze se svolením firmy.

Od roku 1925 zahajuje Tomáš Baťa výchovu vlastního pracujícího dorostu.

 Vlajky států zastoupených mezi mladými muži - absolventy Baťovy školy práce.

 
V roce 1927 založena Baťova nemocnice, kde se začíná s deseti lůžky a dvěma lékaři. Dále zaváděna již vzpomínaná pásová výroba a výroba gumové obuvi. Poprvé také dílna 474 vyrobila 2000 párů pánské obuvi za jeden den.

V roce 1928 stojí v republice 421 baťovských prodejen obuvi a jedna se otevírá v Jugoslávii. Jde o téměř trojnásobek počtu z roku 1922, kdy T. Baťa sice snižoval ceny obuvi o 50 %, ale dělníkům přitom snížil mzdy o 40 %.

Koncem dvacátých let došlo k přechodnému oživení v průmyslu, což se ve Zlíně projevilo v dalším rozšiřování baťovských továrních objektů. Po strojírnách, elektrárně, přibyly v roce 1929 gumárny, sklady surovin, garáže, ale i tovární letiště v Otrokovicích – základ pozdějšího podniku Moravan. Z tohoto roku se našly v dokumentech okresního archivu v Klečůvce první zmínky o sbírce, obsahující exponáty k vývoji obuvnické výroby, které jsou dnes uloženy ve svitovském obuvnickém museu.

Ve třicátých letech dochází u firmy Baťa k mnoha novotám. Není to už pouze obuvnická výroba, ve které je postupně ničena veškerá konkurence, ale vliv této firmy se odráží i v rozvoji celého zlínského kraje.

V roce 1931 postavili Obchodní dům  (1932, pozn. C.), šest domovů pro mladé muže a ženy a 500 rodinných domků pro zaměstnance, dále první vrchová koželužna, pneumatikárny a plynárna.

O rok později se opět projevuje stagnace a pokles v odbytu a Tomáš Baťa opět propouští; tentokrát jdou oběti do tisíců. Jako protiopatření firma zřizovala vojensky organizované pracovní tábory při stavbě trati Vizovice-Horní Lideč. Dělníci, aby si udrželi aspoň nějaký příjem, přistoupili k dalšímu zhoršení pracovních podmínek i k nižším výdělkům. V práci se však udrželi jen takoví, kdo zapřeli vlastní politické smýšlení.

V roce 1932 postavili dnešní Interhotel Moskva (hotel otevřeli až v roce 1933, pozn. C.) a Velké kino, v červenci pak s letadlem havaroval vedoucí firmy Tomáš Baťa. Firmu přebírá jeho nevlastní bratr Jan, známý svou bezohledností a přátelskými styky s nacisty.

Právě Jan Baťa otevírá v roce 1933 Památník T. Bati  – dnešní Dům umění, kam přestěhovali ze zámku i exponáty, dokumentující vývoj ve výrobě obuvi, zastoupen zde byl i historický vývoj města.

V této době se firma orientuje především na vývoz. Mimo Evropu do USA, Afriky, Indie a dalších asijských zemí. Firma „sbírá“ stále vyšší kapitál. Jan Baťa má hlavní slovo ve správě města. V tomto roce je také připojením okolních obcí ustaven Velký Zlín, ale úměrně s růstem Baťova kapitálu roste i nespokojenost dělníků. Důkazem jsou články v „Baťováku“, „Rudém právu“.

V roce 1938 uvedena do provozu další dominující stavba našeho města – 16podlažní „mrakodrap“, dnes státní památka.

O rok později představoval akciový kapitál firmy 526 200 000 Kč. Charakteristický byl vysoký stupeň vykořisťování mladé pracovní síly. Věkový průměr činil 26 let, panovala velmi vysoká pracovní intensita. Ve věku 41-50 let ve firmě pracovalo 5 procent z celkového počtu zaměstnanců a 51-60letých pouze 1,6 procenta.

V roce 1935 se firma Baťa na celkovém vývozu obuvi z ČSR podílela 88,6 procenta, což představovalo 10 925 000 párů obuvi.

Ustaven okres Zlín, postavena továrna na masky, gumové hadice a hračky – Fatra v Napajedlích.

V roce 1936 založena společnost BAPOZ – Baťovy pomocné závody, kam patřily lázně, prádelny, hostince a další živnosti pro denní potřebu občanů. Tehdy také Jan Baťa zakoupil pozemky na Kudlově, kde tak položil základ dnešních Filmových atelierů. To už se však hovoří o koncernu Baťa, kde vidíme sloučeny různé t.zv. sesterské společnosti firmy Baťa – účinný prostředek, jak se vyhnout vysokým daňovým přiznáním.

Do roku 1937 odešlo z vlasti za obživou 262 000 většinou mladých lidí. To už koncern Baťa vyrobil 18 638 804 párů gumové obuvi a 28 507 445 párů obuvi kožené.

Nejvíce se propouštělo v letech 1929, 1932, 1935, 1939; průměrný plat dělníka v roce 1935 klesl na 236 korun týdně, úředník dostával v průměru 623 koruny.

Samozřejmostí nebyla ani pense vysloužilých pracovníků. Do roku 1936 úředně uznaný důchod mělo 120 mužů a 38 žen Baťovy firmy, invalidní důchod úřady přiznaly jen 49 mužům a 9 ženám.

V roce 1935 strhl Jan Baťa zaměstnancům na pokutách 360 000 korun, podpor však vyplatil pouze 155 000 korun. Podpora v nemoci, vyplácená z Baťova podpůrného fondu, často nedosahovala ani poloviny dnešní výše. Po jednom měsíci nemoci se už propouštělo. V podnikovém archivu je uložena žádost manželky pracovníka, který onemocněl srdeční chorobou, o příspěvek z BPF na úhradu výloh za léčení a pozdější pohřeb. Pracovníkovi zamítli zdravotní dovolenou a propustili jej. Celkové výlohy činily 36 140 Kč, a to zde nejsou zmíněny injekce v částce 10 000 korun. Z BPF přiznali podporu 5000 korun.

Konec třicátých let do naší země přináší praktiky fašistů. K nim se přikláněl i nový šéf firmy Jan Baťa, který v roce 1939 odjel do Brazílie, odkud zásoboval nacisty surovinami. (Zde autoři, jak bylo dobovým zvykem, silně matou a mlží – J.A. Baťu vytlačila do Brazílie a Argentiny až konkurence a T. Baťa mladší v roce 1941. Pozn. C.)

Přesto, že J. Baťa byl zastáncem nové vlády a znal se s Göringem, jemuž předložil plán vystěhování Čechů do Patagonie, nemohl zabránit v roce 1944 bombardování svých závodů, kdy bylo zničeno 60 % obuvnických dílen. Čtyřicátá léta přinesla mnoho významných změn. (Opět bluf – Baťa a.s. ve Zlíně nebombardovali Němci, ale spojenci – bylo výsledkem úplně jiných zájmů. Nucená návštěva Göringa v roce 1939 na tom mohla sotva co změnit. Pozn. C.)

V srpnu 1944 ilegálně vycházejí první čísla dnešního okresního listu „Naše pravda“.

V roce 1945 už v květnu (třicátého) se ustavuje národní správa koncernu Baťa, o den později začíná pracovat a do konce července je vyroben první milion párů od osvobození.

Rok 1946 – v našem podniku organisují první uhelnou brigádu vyslanou na Ostravsko, ve Zlíně a Otrokovicích postaveno prvních 22 bytů pro naše zaměstnance. Účtuje se ale také s kolaboranty a zrádci. A jedna smutná bilance –jen z našeho podniku za války internovali 481 osob, z toho 18 žen.

 Bombardovaná Kotěrova ulice koncem listopadu 1944.

V roce 1947 vyhlášen první dvouletý plán, podnik dosahuje předválečné výrobní kapacity ve výrobě obuvi, kolektiv vedený inženýrem Moravcem vyvíjí „silon“. V nepřítomnosti odsouzen bývalý majitel firmy Jan Baťa na patnáct let jako zrádce národa.

K MDŽ dostávají naše ženy dárek ve formě prvních zlínských jeslí, na obecných školách zřízeny první útulky pro děti obou zaměstnaných rodičů – družiny, kde bylo umístěno 580 dětí.

V této době ale stále ještě přežívají některé negativní jevy. V roce 1946 správa n.p. Baťa musela řešit situaci, zda může lékař či sestra odmítnout pacienta proto, že nemůže zaplatit účet za ošetření. Šlo o 365 dlužníků, většinou postižených úrazem, rodičky, ale i pacienty s TBC.

Rokem 1948 začíná nová epocha v naší společnosti. Ustaven 18členný akční výbor v n.p. Baťa, stavějí se nové koželužny a jsou už postaveny tři nové pětipodlažní výrobní budovy s roční kapacitou 19 milionů párů obuvi. O růstu životní úrovně svědčí i mzdy dělníků, které vzrostly na 1019 Kčs týdně, úředníkům pak na 1677 korun.

Tato roztomilá kresbička vyšla v Tepu dne 25. února 1948.

V dubnu roku 1949 zahajuje provoz závodní klub pracujících. Zahájen rovněž první pětiletý plán. Náš podnik přejmenován na Svit, město na Gottwaldov, zaměstnanci z Gottwaldova, Otrokovic a Slavičína dostávají dalších 396 nových bytů.

  Národní podnik Svit, největší výrobce obuvi u nás, a dá se říci, že i jeden z největších podniků v Československu v té době, vstupuje do padesátých let se velkým elánem.

V rámci delimitací se od podniku odpojuje většina výroben, které přímo nesouvisejí s obuvnickou výrobou, v roce 1950 mezi prvními ZPS.

Podniková organisace ČSM vyhlašuje akci „Svazák, nejlepší pomocník mistra“.

V roce 1951 vznikají první brigády vzorné kvality, dílny ČSP a jsou vyhlašovány první vstřícné plány.

V roce 1952 zahajuje provoz dílna pro realisaci zlepšovacích návrhů, v gumárnách je vybudována první linka na automatické vysekávání podešví, půdování a cementování.

Rokem 1953 zahajuje činnost nový ZÚNZ a poprvé získáváme Rudý prapor ministerstva a ÚV svazu ROH.

O dva roky později získává n.p. Svit Řád práce, na vysokém stupni pulsuje aktivita svazáků, kteří organisují brigády do zemědělství v pohraničí.

V roce 1956 potvrzen 25 000. zlepšovací návrh – ustalovač odsávaných chemikálií, závodní klub získává první velký autobus Dakotu. Nejlepším řidičem podniku vyhlášen Bohumil Badin, který ujel bez nehody už 450 000 km. Do výroby zaveden nový vzor obuvi, známý i dnes – baleriny.

 Vyřešen je i nový obuvnický „kruh“, postavena další gottwaldovská rarita – elektrárenský komín vysoký 140 m (Zde se opět socialističtí museální popularisátoři mýlí - komín stojí ve městě od roku 1950. Pozn. C.). Zahájena i výstavba zimního stadionu, postaveny první dva panelové domy (Ve skutečnosti první panelový dům  vybudovali roce 1954, šlo o typ G 50. Pozn. C.) a dobudována Havlíčkova čtvrť s 97 byty (dnešní Mokrá, pozn. C.). Smutnou událostí stává se pak požár ve 45. budově, kde se vyráběla převážně obuv na export. Gumárny jako první získávají titul „Vzorný chozrasčotní závod“.

V roce 1957 postavena strojírenská hala 13/2, zahajuje činnost technický kabinet, vybudována trafostanice, ve zkušebním provozu vysílá rozhlasová stanice Gottwaldov, kterou lze naladit na vlně 202 metrů. Otevřeny jsou také první týdenní jesle Nad ovčírnou, další denní na Zálešné, v Morýsových domech, kde je umístěno už 217 dětí.

S rokem 1958 pokračuje vysoké tempo výstavby uvnitř podniku. Zahájena výroba v Kvítkovicích (v režimem zabavené Chludovce, pozn. C.)  a Hrušovanech. Výzkumný ústav kožedělný vyvinul umělý materiál Velur, o titul soutěží první kolektiv BSP v oddělení 621 kovozávodu, vybudována centrální válcovna, gumárenský provoz 250 jako první dosáhnul 100 % socialisace (převod zemědělských pozemků do JZD).

V roce 1959 je po dvouleté přípravě otevřeno obuvnické museum, do provozu v závodní nemocnici uvádějí oddělení neurologie.

 
 Přehledem zajímavostí z let padesátých končíme část pro nás již historickou. Vždyť nejmladší pracující dorost v našem podniku se narodil až deset let za touto pomyslnou hranicí. Proto jsme této části věnovali nejvíce, aby nejzajímavější fakta o našem městě a podniku nezůstala jen nám – pamětníkům. Léta šedesátá a další se už týkají většiny z nás. Proto se omezíme pouze na některé údaje podle našeho soudu méně známé, ale z hlediska podniku či porovnání s minulostí jistě zajímavé.

 
V roce 1960 zahajuje n.p. Svit novou formu bytové výstavby, známé jako družstevní, předáním prvních 18 bytů.

O rok později se už připravuje přestěhování závodního klubu z hotelu Moskva  do I. etáže bývalé Krajské rady odborů. V roce 1962 získalo 104 kolektivů titul brigády a dílny XII. sjezdu KSČ, které pak byly uděleny i provozům a závodů a celému národnímu podniku Svit.

V roce 1963 v ZÚNZ instalovali nové roentgenové zařízení. Potvrzen rovněž 40tisící zlepšovací návrh – podal jej Josef Vykoukal. V listopadu otevřena závodní knihovna v nových prostorách 11. budovy s rozsahem 28 035 knižních svazků.

V roce 1965 uspořádal závodní klub 446 akcí s účastí 74 000 lidí, v kursech se doučovalo 1 340 lidí, 157 000 navštívilo 285 kulturních pořadů, knihovna měla v té době už 132 000 svazků.

Dechovka závodního klubu v roce 1966 slavila své 20. výročí.

Od roku 1963 se mohou naši zaměstnanci rekreovat v Léskovém.

Nejen "na Leskové" (východně od Velkých Karlovic na rozmezí Hostýnsko-vsetínské pahorkatiny a Beskyd) měli svitovci svá rekreační zařízení. Rovněž např. v Kudlovské dolině u Chřibů - zde objekty připadly restituentovi.

V šedesátých letech prudce vzrostla v našem podniku investiční výstavba a potřeba generálních oprav. Od roku 1961 do roku 1965 na tuto činnost vynaložili finanční částku 332 346 000 korun.

V roce 1965 počet lékařů v našich zdravotnických zařízeních vzrostl na 68.

V roce 1970 dosáhl n.p. Svit rekordní výroby 55,6 milionů párů obuvi, exportuje se každý druhý pár. Obuvnický kombinát Svit leží na ploše 92 ha. Od osvobození jsme vyrobili už jednu miliardu obuvi (Párů? pozn. C.). Podnikových rekreací se zúčastnilo 24 725 pracovníků s rodinnými příslušníky, náklady na zdravotnictví představovaly 5 270 000 Kčs, náklady na jesle a mateřské školy dosáhly 2 720 000 Kčs.

V roce 1973 přivítal mezi nás předseda MěstNV 67tisící občanku Gottwaldova. Byla jí Jana Bečicová, dcera našich zaměstnanců.

 
Tímto údajem končí naše povídání. Není zdaleka poslední, ale je třeba, aby čas dozrál, protože pouze s odstupem je možné porovnávat. Všechny informace, které jsme zde použili, čerpali jsme z archívních dokumentů, statistik. A tam se v budoucnu opět vrátíme.

Žádné „v budoucnu“ již pro o.p. Svit nenastalo. Podivnou politiku hospodářskou, nevybíravé vyjídání silně zarudlými odbory a v neposlední řadě asijský konkurenční tlak nevhodně řízená a špatně obchodující firma nepřežila. Noviny TEP zanikly mezi prvními, již v roce 1993.