Ulice a náměstí ve Zlíně
Vojtěch Křeček a Vladimír Štroblík v osmdesátých letech minulého století
V textu vznikla nutnost dovysvětlování aktuelních názvů: vsunuté poznámky budou odlišeny oranžovou barvou a jinou tloušťkou písma. C.
ÚVODEM
Procházíme-li ulicemi Gottwaldova, leckdy nás napadne, ve které době a za jakých okolností ulice vznikaly a jaký v nich pulsoval život. O vývoji jednotlivých ulic, o jejich úloze v dějinách města, jejich poloze nebo jejich obyvatelích nám někdy napoví už samotné jejich názvy.
Některá uliční pojmenování přejímají jména místních tratí (Díly, Kúty, Zálešná a j.) nebo zaniklých vesnic (Čepkov, Bonětín), jiná až do dneška přenášejí povědomí o mimořádných nebo pozoruhodných událostech (Na požáře, Losky). Mnohé uliční názvy živě zprostředkovávají tradici někdejších městských řemesel či jiných výrobních činností (Zarámí, Kovářská, Hrnčířská, Pivovarská, Hornomlýnská, Mlýnská).
Podle uličního názvu se nám vybaví tvar ulice (Dlouhá, Hluboká, Krátká, Příkrá), nebo její směr (K Pasekám, Mladcovská). Další názvy upomínají na důležité budovy (Nádražní, Soudní, Školní).
Mnoho názvů připomíná obyvatelům obce památná výročí či významné osobnosti (2. května, 25. února (Rašínova), Revoluční (tř. T. Bati), Leninova (Štefánikova), Murzinova (Dlouhá)), mezi nimi i zasloužilé místní občany (Bartošova, bří. Jaroňků, Lorencova, M. Knesla).
Pojmenování ulic bylo odjakživa vedeno přirozenou snahou o jasnou orientaci ve městě. Jména ulicím a prostranstvím dávali původně sami jejich obyvatelé – pojmenování vznikala spontánně, tradovala se z pokolení na pokolení, a z ústního podání se postupně přejímala i do záznamů úředních dokumentů (nejstarší zaznamenané názvy zlínských ulic se dochovaly z XVI. století.) Prvním záměrným zásahem bylo v tomto směru až usnesení městského zastupitelstva r. 1887, kdy bylo pevně fixováno 18 názvů zlínských ulic a náměstí.
Pro lepší orientaci v následujcícím textu přiložena mapa Zlína, jak vypadal v roce 1910. Podrobnější úsek centra nachází se v pravé dolní čtvrtině nákresu (autor akad. arch. Eduard Staša)
Historické názvy ulic, doložené už od středověku, dodneška živě zprostředkovávají kontinuitu staletého vývoje města. Samy o sobě svědčí o práci, myšlenkách a citech našich předků, kteří pojmenováním svého bydliště vytvářeli k němu ten nejpevnější vztah. Názvy nejstarších ulic nám trvale připomínají život a práci minulých generací a přitom ovšem v dlouhé, nerušené kontinuitě plní svou základní funkci – slouží k orientaci v městské zástavbě. Historická pojmenování snad zdánlivě nenápadně, avšak nenahraditelně a charakteristicky dotvářejí atmosféru dnešního Gottwaldova. Cenným kulturně-historickým dědictvím jsou i dnes názvy Zarámí, Hradská, Hornomlýnská a další.
Postupem doby, zejména od 19. století, bylo pojmenovávání ulic ovlivňováno stále více kulturním, sociálním a politickým klimatem doby a také dnes se tu odráží současný kulturně-politický obraz našeho společenského vývoje.
*****************
Zlín je v historických pramenech poprvé doložen r.
Přirozeným středem města bylo vždy náměstí – rynek, na který navazovala síť ulic. O tom, jak byly zlínské ulice pojmenovány v nejstarších dobách, se pro nedostatek písemných zpráv dlouho nic nedovídáme. Konkrétní údaje jsou známé až pro druhou polovinu XVI. století. Zde je důležitý zejména zápis v zemských deskách z r. 1571, ve kterém čteme, že Tetourové tehdy prodali město Zlín „s ulicí Dlouhou, s ulicí slove Kněze potok Novosadnici, s ulicí slove Hrackou, s ulicí slove Čepkov, s ulicí slove Otrubná, s ulicí na posvátným, slove Sychrov ..... s městečkem Grygovem, jinak slove Trávník ....“.
Dlouhá (zm. 1558); z 14. VI. 1887 Dlouhá ul. horní a Dlouhá ul dolní; obec výb. 12. XI. 1918 Wilsonova (název se nevžil); z 20. III. 1925 Dlouhá; MNV 12. V. 1945 tř. majora Murzina, od r. 1990 Dlouhá (foto stav 2006)
A navíc máme z této doby další důležitý pramen: zlínské městské knihy, v nichž čteme jména městských ulic i z doby o něco starší, nežli je onen deskový zápis. V těchto knihách se uvádí už r. 1557 Čepkov a dále pak Dlouhá (1558), Žebratka (1558), Otrubná (1558), Na posvátném (1558), Na Sychrově (1566), Kněže potok (1567), městečko Grygov jinak Trávník (1568).
Grygov čili Trávník, původně samostatné městečko (založené snad někdy kolem roku 1500, poslední zmínka o městečku z roku 1689); z. 14. VI. 1887 Grygov; z. 20. III. 1925 Dolní náměstí; z. 2. XI. 1934 Trávník (zrušeno výstavbou nového autobusového nádraží v roce 1983)(foto stav prosinec 2005).
Tyto historické zprávy nám sdělují nejen názvy užívané pro pojmenování městských ulic, ale současně vlastně podávají poměrně určitý obraz o rozsahu a charakteru celého městského organismu. Vždyť už samotný počet ulic napovídá hodně o tom, že Zlín byl v XVI. století dost velkým městem s pevnou hospodářskou základnou a svébytným kulturním životem.
Čepkov
- ves Čepková zm. 1397; ul. Čepkov či Na Čepkově (zm. 1557; 1571; 1592); z.
4. VI. 1887 - Čepkov
- střední ulice Domovem (zm. 1925; skupina domů postavená družstvem Domov, pojmenována roku 1925 na Klofáčovu čtvrť, název se nevžil); z. 20. III. 1925 Smetanova, p. 23. VIII. 1977 Čepkov (prodloužená ul). (foto stav květen 1977).
Hlavním centrem tu bylo přirozeně náměstí – kolem něho a v přilehlých uličkách stála asi třetina všech zlínských domů a usedlostí.
Čepkov - východní část z Jižních svahů (foto 23. prosince 1986).
Náměstí Míru - rynek (zm. 1592); z. 14. VI. 1887 náměstí; obec, výb. 12. XI. 1918 Masarykovo nám. (název se nevžil) - Hlavní náměstí, zm. 1925); z. 20. III. 1925 Masarykovo nám.; z. 30. VIII. 1940 Hlavní nám.; MNV 12. V. 1945 Masarykovo nám,; r. 30. V. 1951 (od 2. VI. 1951) nám. Míru (foto stav léto 2004).
A dále zde stály jednotlivé usedlosti naproti zámku, proti dolnímu mlýnu Na chmelnici, Na bařině, Na barevně, při mlýnském náhonu.
Dále asi pětina usedlostí byla v Dlouhé ulici, a asi stejně rozsáhlá byla pak horní osada kolem kostela; k horní osadě patřila ulice Otrubná, ulice Kněze potok či Kněžepotok (také V potokách či Na Sychrově), ulice Na posvátném (či V hliníkách) a ulice Hradská. Přibližně desetina zlínských usedlostí byla pak na Čepkově na druhém břehu Dřevnice.
Dlouhá ulice, křižovatka s ulicí Zarámí a Kvítkovou (foto léto 2006).
Díky důkladnému rozboru, jak jej provedl J. Polišenský, vyvstává před námi s velkou zřetelností obraz Zlína v době kolem r. 1600. Město tehdy sestávalo ze čtyř útvarů formovaných svébytným předchozím vývojem: náměstí, horní osada, Dlouhá ulice, Čepkov.
Čepkov se poprvé připomíná r. 1397 jako samostatná ves, ale už někdy v 15. století splynul se Zlínem – r.
Dlouhá - horní část (foto léto 2006).
A nezapomeňme, že západně od zámku tehdy stál ještě jeden sídelní útvar – „městečko“ Trávník (Grygov), poprvé připomínaný r. 1568. Měl určitou míru samostatnosti (samostatný rychtář), což je svědectvím, že Trávník nebyl tehdy považován za přímou součást Zlína; můžeme jej označit spíše za předměstí, které pak koncem XVII. století se Zlínem nakonec splynulo.
Zde se uvádí, že: „... Trávník přestal být samostatnou osadou a stal se ulicí při městě Zlíně, jak se říkalo. Naposledy je Trávník jmenován jako městečko r. 1689, od konce 17. století není o jeho zvláštním postavení zmínky.“
Pokud jde o rozsah Zlína, odhaduje J. Polišenský, že v době kolem r. 1592 zde bylo 200 ÷ 215 domů a usedlostí (včetně Grygova-Trávníku).
Zarámí - Za ramy (zm. 1644, podle soukenických rámů); z. 14. VI. 1887 Zarámí (foto léto 2006). Západní část ulice.
V bouřlivých dobách XVII. století většina ulic v horní osadě zanikla (Kněžepotok, Na Sychrově, Na posvátné, V hlinících). Na jejich místě se počátkem XVIII. století objevují názvy pozemků – Pústky, Nad požáry, Rumy, Nad kostely (Nadkostelí), V potokoch. Přechodně se v XVII. století ztrácí název ulice Žebratky. V této době se dovídáme o krátké existenci ulice Na Korábě (r. 1642), jak byla tehdy zvána nově vybudovaná jižní část náměstí. Z ulic, přetrvávajících do dnešní doby, se r. 1644 poprvé vyskytuje Zarámí (za ramy) a r. 1709 ulička vedoucí z rynku – dnešní ulice M. Kašpárka (zanikla v roce 1978 v souvislosti s výstavbou pošty na Nám. Míru). Vcelku beze změn si podržely funkce ostatní části města – náměstí, ulice Dlouhá, Hradská, Otrubná, Čepkov, Trávník.
Zarámí - východní část ulice (foto léto 2006).
Ničivé následky událostí XVII. století překonával Zlín jen s největšími obtížemi a teprve před polovinou XVIII. století dosáhl počet obyvatel města stavu z doby předbělohorské.
Ve druhé polovině XVIII. století vzniká nové zlínské předměstí, nazvané U sv. Antonína.
Nazvané snad podle patrona tehdejšího majitele zlínského panství hraběte Františka Antonína Khevenhüllera.
A v XVIII. století dochází také k osídlování Zlínských pasek.
Hrabě Khevenhüller byl také majitelem panství Feistritz ve Štýrsku na jihu Rakouska a podle dochované tradice odtamtud přesídlil kolem r. 1765 několik svých poddaných do Zlína k zavedení pověstného štýrského ovocnářství. Tito noví osadníci byli usazováni na Zlínských pasekách a také na Padělkách, v osadě sv. Antonína. Pro jejich vzezření se prý této osadě začalo později říkat Cigánov.
Ke zlepšení orientace ve městě přispělo očíslování domů, uskutečněné ve Zlíně r. 1771 podle patentu Marie Teresie z 19. 7. 1770.
Čepkov - střední část (foto léto 2006).
V XIX. století se půdorys Zlína zásadně neměnil. Zvyšovaly se však požadavky na přesnou orientaci ve městě, jehož ulice nesly své tradiční názvy, avšak bez závazné platnosti. Tato skutečnost vedla obecní výbor města Zlína k přijetí návrhu svého člena Vincence Chlupa (řídícího nadučitele zlínské školy): „..... by ulice ve Zlíně byly pojmenovány....“. Začátkem r. 1887 byl k tomuto účelu zvolen sedmičlenný výbor v čele se zlínským starostou Mikulášem Kašpárkem.
Dalšími členy tohoto výboru byli Antonín Minařík, Vincenc Chlup, Antonín Batia, František Kohutek, Jan Krajča ml a Jan Štenka.
Návrhy výboru na pojmenování ulic byly pak schváleny na chůzi obecního výboru 14. 6. 1887 s tím: „..... že na počátku a na konci v každé ulici dvě protější budovy budou označeny názvem ulice výhradně v řeči české.“. Při rozhodování o názvech ulic byla plně respektována dosavadní pojmenování – Dlouhá, Zarámí, Potrubná (místo původního Otrubná), Čepkov, Grygov. Jinde byly převzaty názvy tratí – Padělky, Nadkostelí, Na rumech. A konečně další jména vyjadřovala polohu či bližší charakteristiku – Náměstí, Kovářská, Pivovarská, Zahradní, Hlavní, Kvítková, Školní, Mlýnská, Vodní, předměstí sv. Antonína.
Kvítková - východní část ulice. Repetka (zm. 1887; podle opakovaného placení mýta - z lat. repetitio); z. 14. VI. 1887 Kvítková (foto červen 1977).
Sílicí hospodářský ruch, zejména po založení Baťových závodů r. 1894, se rychle odrážel v růstu Zlína. s tím se také ukazovala nutnost pojmenovat nově vznikající ulice. Na schůzi 19. 12. 1924 ustavila městská rada desetičlennou komisi pro pojmenování ulic a 20. 3. 1925 rozhodlo městské zastupitelstvo (na prvním zasedání v novostavbě radnice) o pojmenování všech 44 existujících ulic města.
Kvítková - západní část ulice. (foto říjen 1985).
Z oněch 18 názvů stanovených r. 1887 byla nyní v devíti případech ponechána dosavadní jména (Dlouhá, Zarámí, Čepkov, Nadkostelí, Na rumech, Pivovarská, Zahradní, Kvítková, Vodní), zbývajících devět ulic bylo pojmenováno (?) a zároveň se stanovily názvy 26 novým ulicím.
V tomto počtu není zahrnuta ulice U orlovny, jejíž pojmenování bylo odloženo na pozdější dobu, poněvadž tam mimo tělocvičny nestály jiné domy.
Tímto usnesením bylo nově stanoveno 35 úředně platných názvů. Při jejich určování byly zdaleka největší měrou (25 případů) přímo převzaty názvy již vžité či spontánně lidem utvořené.
Hluboká - Cesta hlubokým úvozem (zm. 1925-28); z. 2. XI. 19,4 Hluboká (část ulice od války Lorencova (foto červen 2005).
Mj. Pod Babou, Stráně, Podlesí, Cigánov, Katovec, Vývoz, U dvora, Školní, Kostelní, Nádražní, Hřbitovní, Malenovská, Březnická, Pasecká a t.d.
Mnohem méně početné byly tehdy názvy (8 případů) přejímající jména významných osobností kulturního a politického života.
Mj. Komenského, Smetanova, Bartošova, Kotěrova, Masarykovo nám. (dnešní nám. Míru),Rašínova a t.d. K tomu ještě dodejme, že už při vyhlášení samostatnosti ČSR se zlínský obecní výbor usnesl 12. 11. 1918 na pojmenování Masarykova náměstí a Wilsonovy třídy.
Školní - pozůstatek ulice. Hlavní u Šmídového (zm. 1925, ulice vedla z náměstí ke Komenského škole); z. 20. III. 1925 Školní (roku 1932 vybudována nynější ulice); z. 2. XI. 1934 Školní (foto léto 2004).
Není bez zajímavosti, že při této příležitosti byly restituovány také některé historické názvy (Hradská, Potoky).
Kotěrova - "Pětidomí" nebo "Druhá oblouková na Letné" (zm. 1923-24) či Letná III. (zm. 1925); z. 20. III. 1925 Kotěrova (foto srpen 2006).
Ve 20. – 30. letech se růst Zlína dále zrychloval, stavěly se m.j. celé obytné čtvrti s desítkami nových ulic, které ovšem bylo nutno pro lepší orientaci pojmenovat, jak na to ostatně ve svém „úředním připomenutí“ z 3. 10. 1928 upozornil městskou radu její tajemník A. Kvasnička.
Již 20. 3. 1925 schválilo městské zastupitelstvo pojmenování nově budované obytné čtvrti domků na Letné Baťovou čtvrtí. V dokladech z r. 1931 se vyskytuje název Baťova čtvrť nad Přehradní třídou pro skupinu domů na Dílech. Názvy se nevžily a pro lepší orientaci v městských čtvrtích bylo v budoucnu od podobných pokusů upuštěno.
Nádražní ulice - její pozůstatky z dob výstavby autobusového nádraží na území bývalého Grygova (foto červenec 1987).
Šlo především o obytné čtvrti poblíž Dřevnice na Oksnerce, domy stavebního družstva Domov, cestu podél nábřeží, nové čtvrti postavené firmou Baťa na Sokolské třídě, na Zálešné, Podvesné, výstavbu na Dílech, nad Obchodním domem. K nim pak v letech 1930/31 přibývaly kolonie domků na Kútech a Padělkách. Na návrh nově ustavené čtrnáctičlenné stálé komise pro pojmenovávání ulic schválila pak městská rada 28. nových názvů až 16. 10. 1931 s konstatováním, že další ulice budou pojmenovány v nejbližší době.
Nad Ovčírnou VI. - Nad ovčírnou, zm. 1928; z. 2. XI. 1934 Nad ovčírnou I. - V.; z. 24. II. 1939 U lomu (část); Nad ovčírnou (zm. 1979); Nad ovčírnou VI. (OÚPA) 19.VII. 1983(foto léto 2004).
V letech 1922/1923 koupilo stavební družstvo českých socialistů „Domov“ od farního úřadu parcelu č. 1915, t.zv. Farářův kút pod Stráněmi a vedlejší pozemek k parcelaci pro stavbu rodinných domů. Městské zastupitelstvo změnilo 20.3.1925 lidově užívaný název Domov na Klofáčovu čtvrť, název se ale nevžil.
Těchto 28 názvů bylo utvořeno téměř vždy převzetím jmen historických tratí, doložených mnohdy už v XVI.-XVII. století (Kúty 1556, Díly 1580, Padělky 1628, Zálešná 1652, Kamenná 1694), a nebo uplatněním vžitých lidových pojmenování (m.j. Podvesná, Na Požáře, Za humny, Na Beckově, Nad Bětákem, Na Loskách). Část názvů vyjadřovala směr ulice (Jaroslavická, Vršavská, Vizovická, Kostelecká) či místní situaci (m.j. Družstevní, Přehradní, Pod rozhlednou, Pod splavem). Zároveň byla tímto rozhodnutím poprvé důsledně pojmenována městská nábřeží (Na Domově, Na Oksnerce, Na Zálešné, Na Podvesné). Připomeňme také, že tentokrát se v široké míře uplatnilo ve větších obytných celcích číslování ulic: např. Podvesná I.-XIII., Díly I.-VI., a t.d. (tohoto způsobu bylo poprvé použito už r. 1925 pojmenováním ulic Lešetín I.-VI.).
Zálešná XII. - cesta Zalešná (zm. 1909); Zálešná (zm. 1926-28); z 2. XI. 1934 Zálešná I.-XII. (foto únor 1987).
Všechny ulice byly v té době označeny novými smaltovanými tabulemi. Jak nás informuje novinová zpráva z 10.4.1933, byly zhotoveny štíty pro 154 ulic.
Komise pro pojmenování ulic ve Zlíně se snažila vytvořit určité zásady pro systematickou činnost a nalézat nejvhodnější názvy ulicím rostoucího města. V tomto úsilí ji podpořil m.j. i pražský historik a zlínský rodák dr. K. Stloukal, který vypracoval zásady pro tvorbu názvů ulic s řadou konkrétních námětů. Zároveň komise hledala cesty jak nalézt vhodné názvy i od občanů města (zejména od pamětníků tradičních pomístních jmen).
Lešetín II. - Lešetín (zm. 1920, 1922, podle stavebního družstva, které tam vystavělo domy); z. 20. III. 1925 Lešetín I. -VI. (foto 23. prosince 1986).
Někdy bylo nutno řešit i změny dosavadních názvů. Některé návrhy přicházely také ze strany místních spolků a politických stran. Patrně prvním příkladem tohoto druhu byla žádost zlínského sokola z r. 1912 o přejmenování Kovářské ulice na Bartošovu – k tomu však došlo až v r. 1925 (zároveň s přejmenováním několika dalších ulic). Některá pojmenování – zejména ve 30.tých letech – byla vyvolána objektivními faktory, např. plánovitou přestavbou komunikací, změnami jejich průběhu, spojováním či rozdělováním ulic a t.p.
Bartošova - křižovatka se Soudní ulicí. Žebratka (zm. 1558); V Žebratce (zm. 1592) či Žebračka (zm. 1731); z. 14. 6. 1887 Kovářská; z. 20. III. 1925 Bartošova (foto léto 2006).
Příležitostí k revisi veškerých platných názvů se stalo nové měření zlínského katastru, prováděné katastrálním měřičským úřadem v r. 1934. Městskou radou byla ustavena nová komise, která upřesnila označení 171 ulic, jejichž názvy schválilo městské zastupitelstvo 2.11.1934.
K dalšímu pojmenování některých ulic došlo ve Zlíně v únoru 1939 v návaznosti na nové očíslování domů v ulicích protínajících třídu T. Bati, která se (po jejím vybudování v r. 1934) stala hlavní městskou komunikační tepnou. Počátkem 40. let byly pak pojmenovány ulice v nově vybudované Lesní čtvrti.
Tř. T. Bati - křižovatka s Dlouhou a Osvoboditelů - z. 2. XI. 1934 Tř. Tomáše Bati (část); MNV 22. VI. 1945 Stalinova; r. 16. I. 1962 Revoluční, od r. 1990 opět Tř. T. Bati ................. Otrubná (zm. 1558); z. 14. VI. 1887 Potrubná; z. 20. III. 1925 Komenského; z. 2. XI. 1934 tř. Tomáše Bati (část), z. 14. VI. 1887 Zahradn; z. 2. XI. 1934 tř. T. Bati (část), r. 16. X. 1931 Vizovická (část); z. 2. XI. 1934 tř. Tomáše Bati (část) - (foto srpen 1987).
Pojmenování ulic po 15.3.1939 bylo podmíněno souhlasem okupačních úřadů, na jejichž příkaz bylo nutno předložit v říjnu 1939 seznam německých názvů všech ulic Zlína ke schválení říšskému protektorovi. Ulice města musely být označeny dvojjazyčně a názvy nesměly připomínat dobu naší státní samostatnosti a národní svobody. Při nařízeném přejmenování takových ulic volila městská rada a zastupitelstvo názvy nepodléhající tendencím okupačního režimu (m.j. Jižní a Severní nábřeží (Tyršovo, Fügnerovo a Havlíčkovo nábř.), Horní tř. (Štefánikova tř.) , Hlavní nám. (nám. Míru), a t.p.) Pokud došlo v několika případech k jinému pojmenování, stalo se tak na nátlak okupantů. Názvy ulic z doby okupace byly zrušeny usnesením MNV Zlín hned po osvobození 12.5. a 22.6.1945.
Benešovo nábřeží - podvesenská část. R. 16. X. 1931 nábř. na Podvesné; z. 25. V. 1934 nábř. Dr. E. Beneše; z. 15. IX. 1939 Jižní nábřeží; MNV 12. V. 1945 nábř. Dr. E. Beneše; p. 28. III. 1951 Nábř. pionýrů; od r. 1990 Benešovo nábřeží (foto srpen 2006).
Např. přejmenování Horní třídy na třídu dr. F. Todta bylo provedeno na nátlak místní skupiny NSDAP, obdobně na nátlak německých příslušníků byla přejmenována Sokolská třída a Březnická ulice.
Radost a nadšení z osvobození od německé okupace našly výraz i v přejmenování některých zlínských ulic. Jednak se obnovily původní předválečné názvy, a vedle toho hned v květnu 1945 byla jedna z nejživějších ulic města nazvána jménem legendárního partyzánského velitele majora Murzina (Dlouhá). K tomu přibyly 22.6.1945 také další názvy symbolizující odboj a osvobození – nám. Rudé armády (nám. T.G. Masaryka), tř. 2. května, Partyzánská, dr. Jar. Kolaříka, Prlovská.
Mladcovská - Pod babou (zm. 1644); z. 20. III. 1925 Pod Babou; z. 2. XI. 1934 Mladcovská (název Pod babou ponechán odbočující, dnes již neexistující ulici (foto červenec 1987).
Nejdůležitější městská třída T. Bati byla rozdělena a nové úseky dostaly název Stalinova tř. a Benešova tř. Současně byly tehdy pojmenovány také městské parky: bývalý zámecký park byl na počest osvobození nazván parkem Svobody a park založený r. 1930 na místě bývalé panské zahrady dostal název park Komenského (zde se autoři mýlí, přesné názvy zní sad Svobody a sad Komenského. pozn. C.) . V parku Komenského byl v letech 1946-1947 postaven pomník padlým osvoboditelům, jehož pojmenování na Památník hrdinů schválilo plénum MNV Zlín dne 28.11.1947.
Schvalování názvů ulic a prostranství podléhalo r. 1945 jazykové kontrole, kterou prováděla Jazyková poradna Národního výboru Velkého Zlína. Platné názvy 175 zlínských ulic obsahuje seznam ulic ohlašovacího úřadu MNV z 11.9.1945. Brzy po osvobození začaly ve Zlíně vznikat další nové obytné čtvrti. Usnesením pléna MNV z 29.12.1948 došlo k pojmenování skupiny nových obytných domů mezi Díly III. a benzinovou stanicí u nemocnice na „Morýsovy domy“ – k uctění památky tragicky zahynulého předsedy MNV (dnes se název „Morýsovy domy“ vztahuje pouze na dva velkokapacitní bytové domy mezi Díly III. a Díly IV., za komplexem Družba/Sole stojí pět „věžových domů“ – obě tato označení jsou neoficiální a nepoužívají se ani v adresách).
Morýsův dům - západní blok /první M. dům/ (foto léto 2005).
K pojmenování došlo z podnětu Sboru architektů pro výstavbu Gottwaldova-Zlína a n.p. Baťa. Plénum MNV tak změnilo své původní usnesení z 5.12.1948, kdy byla na návrh místní organisace KSČ na Obecinách Morýsovým jménem pojmenována dnešní čtvrť Julia Fučíka (Obeciny). Název Morýsovy domy se nakonec ujal pro skupinu domů západně od nynějšího areálu Družba, zatímco pro východní část se vžil pojem „věžové domy“.
Na přelomu let 1950/51 provedl tehdejší jednotný národní výbor revisi názvů ulic se současným přejmenováním. V nově uplatněných názvech se odrážely společenské přeměny po nastoupení cesty k socialismu (tř. Úderníků (tř. T. Bati od křižovatky s Březnickou až po Louky), Marxova (Mostní), Leninova (Štefánikova)). Nové názvy dostaly ulice po výstavbě obytných domů na Obecinách (čtvrť Julia Fučíka (Obeciny)), na Zálešné (Z. Nejedlého (Zálešná II.) a M. Gorkého (Zálešná I.)) a na Benešově nábřeží (nábř. Pionýrů (Benešovo nábřeží)). Při příležitosti mírového hlasování (Stockholmská výzva) a současně slavnostním odhalení desky k 30. výročí KSČ bylo 2.6.1951 dosavadní Masarykovo náměstí přejmenováno na nám. Míru. V seznamu JNV (Jednotného národního výboru, pozn. C.) z 29.4.1952 bylo po revisi zapsáno celkem 174 ulic.
Tř. T. Bati - úsek vedoucí náměstím Míru (foto červenec 2005).
V seznamu byla vynechána neexistující ulice Na Valše.
Od padesátých let probíhal rozvoj města výstavbou v intravilánu, kde vedle bytů přibývaly i velké veřejné budovy, které zaujaly významné místo v městské zástavbě a změnily tvářnost jejích ulic (budova ONV, poliklinika, zimní lázně, budova správy spojů, Dopravní podnik města Gottwaldova a j.) Na zasedání 10.5.1957 schválila rada MěstNV Gottwaldov místo pro stavbu nové divadelní budovy. O tři roky později, na zasedání rady 2.2.1960 byl pro toto divadlo schválen původní název Divadlo pracujících (Městské divadlo) a zároveň byl pojmenován areál Družba (t.č. trosky Sole). Určujícím faktorem se už tehdy stala výstavba sídlišť, z nichž ještě Padělky a Lazy vyrůstaly v rámci dosavadní uliční sítě. Při jednání o územním plánu města r. 1957 se rada MěstNV Gottwaldov poprvé zabývala připravovanou výstavbou Bartošovy čtvrti a sídliště Jižní svahy. Pojmenování ulic pro I. etapu Bartošovy čtvrti schválila rada MěstNV dne 8.3.1966 a pro I. etapu výstavby Jižních svahů 24.6.1971. Název sídliště Jižní svahy byl radou MěstNV schválen 7.9.1971 (jako název staveniště, vlastní název sídliště měl být původně jiný. Označení Jižní svahy se ovšem vžilo a pozdější přejmenování nepřicházelo v úvahu. pozn. C.).
Jižní svahy - (foto červenec 1987).
V současné době je péče o uliční názvosloví jedním z mnoha odpovědných úkolů městského národního výboru. Při schvalování nových názvů se národní výbor řídí příslušnými předpisy ministerstva vnitra. Veškeré názvy prostranství a ulic v Gottwaldově schvalují (po předchozím vyjádření názvoslovné komise a na doporučení rady MěstNV) poslanci MěstNV na plenárních zasedáních. Názvoslovnou komisi ustavila rada MěstNV v Gottwaldově 13.1.1977 jako svůj poradní aktiv pro určování názvů ulic a veřejných prostranství. PO svém ustavení se názvoslovná komise zaměřila na odstranění duplicitních názvů ulic na území Gottwaldova po integraci obcí, uskutečněné v r. 1976 (dodnes jsou duplicity např. Pod stráněmi – Čepkov a Pod stráněmi – Prštné. pozn. C.).
Integrace Zlína s okolními obcemi probíhaly již od r.
1938 a zejména po vytvoření Gottwaldova (pod tímto neblahým názvem měl být původně provozován pouze t.zv. Velký Zlín, Zlín (historické centrum kolem náměstí) se kartograficky udržel navzdory komunistické totalitě. ) v r. 1949.
Dále komise prověřila správné označení ulic ve městě a doporučila, aby nově budovanému sídlišti na Kútech byl ponechán původní název Kúty. V r. 1979 byl schválen návrh na pojmenování ulic II. etapy výstavby sídliště Jižní svahy se záměrem zdůraznit v uličních názvech přátelství národů ČSSR a SSSR.
Názvy městských ulic byly znovu ověřovány v souvislosti s přípravou sčítání lidu, domů a bytů k 1. 11. 1980. Upřesněné údaje sloužily pro založení centrálního registru občanů. Další ověřování názvů ulic provedl odbor vnitřních věcí a odbor územního plánování a architektury MěstNV Gottwaldov r. 1983, kdy byly připravovány podklady pro nový plán města Zlína, vydaný v r. 1984 geodetickým a kartografickým podnikem v Praze.
Při složitosti celé problematiky označování ulic a prostranství správnými názvy se zde vyskytují některé nepřesnosti. Např. název ulice Rybníky byl úředně změněn již r. 1946 prodloužením ulice Pod stráněmi a dosud platný název Rybníky v katastru Zlína zůstává pouze pro prostranství za o.p. Svit na pravém břehu Dřevnice. (Závad vzniklo více – např. ulice Javorová na Jižních svazích je vedena o dva bloky domů východněji, nežli má být – původní Javorová zanikla jako průjezdná komunikace v roce 1977 a byla přebudována na chodník pro pěší. Pozn. C.)
Jména ulic, náměstí, nábřeží či parků dodávají každému městu charakteristické ovzduší neopakovatelnosti a současně i dějinné kontinuity. Jejich smyslem je usnadnit orientaci a pohyb ve městě, ale dovedou sdělit i něco navíc. Historická pojmenování zakotvená v názvech ulic a náměstí upozorňují svébytnou řečí na život a práci celých generací.
|
A. Randýskové ► Pod stráněmi |
Pod školou ► Žlebová |
Článek pánů Křečka a Štroblíka byl velmi sdělný, hutný, s vyčerpávajícími informacemi a daty. Přečtěme si ještě vyprávění Eduarda Staši, který pojednání pojal populárnější formou.
O názvech zlínských ulic
(akad. arch. Eduard Staša, TEP 1992)
.... A že by bylo vůbec dobré o názvech ulic něco napsat. Máme jich ovšem přespříliš, nic záživného pro běžné čtení. Budiž nám tedy dovoleno vybrat pouze ulice, jejichž názvy jsou svým původem zajímavé nebo vůbec málo známé.
Pokud jde o ulici Mostní, dostala jméno přes potok Březinku, který protékal údolím v místech Zimního stadionu směrem do Dřevnice. Ulice začínala pod Velkým kinem na křižovatce s Březnickou a mířila do nové silnice uprostřed Letné. Pojmenovali ji tak v roce 1927, vydržela tak až do roku 1951.
S ulicí Dlouhou se táhne historie mnohem starší. Ve středověku šlo o nejvýznamnější ulici města – součást „húčné cesty“ údolím Dřevnice. Později se dělila na Dlouhou-dolní od řeky po Zarámí a Dlouhou-horní ke kostelu. Změna přišla po roce V dalším se však budeme držet přece jen trochu abecedního pořadí a začneme ulicí Antonínovou na Letné. Pojmenovali ji na paměť bratra Tomáše Bati, Antonína, spoluzakladatele obuvnické továrny, který zemřel roku 1908. Můžeme se i podivovat, že vydržela pod tímto názvem celou éru minulého režimu. Možná proto, že z ní zůstalo věru málo, napsanou ji najdeme pouze nad vstupem do studentské koleje. Koleje na Antonínově ulici v lednu 1986. Také Bartošova ulice vznikla roku 1925 z dřívější ulice Kovářské. Připomíná nám národopisce a spisovatele Františka Bartoše, rodáka z Mladcové. Chodíval tou ulicí do zlínské školy a pobýval tu často u svého dědy, panského kováře Vrly. Beckovskou ulici nacházíme v místě, kde v předminulém století stával hostinec toho jména. Vojenští veteráni tu mívali nedělní dostaveníčko při tanci, zpěvu a zábavě. Název Beckov se později přenesl na hostinec naproti Sokolovně, ale jeho původ patří tam. Boněcko bývala středověká ves někde mezi pozdějším Přílukem a Zlínem. Zničena za husitských válek, zůstala po ní pouze pozemková trať toho jména. Dnešní ulice Boněcko I. a Boněcko II. jsou však s původním místem sotva totožné. Bratři Jaroňkové, Alois a Bohumír, vynikající představitelé valašského výtvarného umění a zakladatelé rožnovského skansenu, patří ke zlínským rodákům. Narodili se v sedmdesátých letech XIX. století někde v okruhu dnešní ulice, která nese jejich jméno. V polovině toho samého století stávala v místě dnešního sídla lesního závodu v údolí Januštice panská hájenka, spravovaná lesmistrem Burešem. Patřily k ní také okolní pozemky, které později zakoupil sousední mlynář Zavrtálek, ve 30. letech potom mlýn s hájenkou a pozemky získala do majetku firma Baťa. Pojmenování Burešov podle původního majitele se zachovalo do dneška. Cihlářská ulice v jižní polovině města (nad přehradou) vděčí za své jméno obecní cihelně, která kdysi stávala za horním okrajem ulice Hluboké. Říkalo se tomu místu později „růžový žlébek“ a přicházelo se tam hlubokou úvozovou cestou od kudlovského potoka v místech dnešní přehrady. Pokud jde o Čepkov nebo o ulici toho jména, zmiňujeme starobylý název kdysi samostatné vsi, jejíž původ sahá až do roku 1397. Setkáváme se s ním na všech starých mapách Zlína. Také pojmenování Díly, Kúty , Padělky, Nivy, Zálešná a Podvesná mají původ v názvech starých pozemkových tratí z dávných dob, kdy obyvatelé Zlína hledali obživu prostřednictvím rozšiřování zemědělské půdy. Některé z názvů svědčí o tom, že vznikaly dělením obecní nebo vrchnostenské půdy. A tak bylo přirozené, že nacházely uplatnění i při výstavbě čtvrtí a ulic firmy Baťa. Starší historické kořeny mají také ulice Hluboká, Hornomlýnská a U náhonu. Ta první byla původně úvozová „hluboká cesta“, která vedla z repetky (Kvítkové) do kopce k jihu. Až v polovině 20tých let se výstavbou rodinných domků změnila na ulici Hlubokou. Hornomlýnská se už od roku 1923 jmenovala „U horního mlýna“. Několik metrů za ní totiž stával ještě v té době zlínský mlýn zvaný horní, o němž najdeme zmínku už v r. Hradská ulice pochází z roku 1925. Ovšem její pojmenování vypátráme v daleko starších časech - dle bájného hradu, který prý stával dál ke Kudlovu na vrchu Hradíšťku. Archeologický průzkum tady odkryl pouze zbytky opevněné strážní tvrze. Do tohoto zákoutí zapadají také staré ulice Růmy, Hrnčířská, Na požáře, Potoky. K nim nám poskytuje věrohodné vysvětlení historik dr. Polišenský, když uvádí, jak v XVI. a XVII. století byla zničena „kdysi kvetoucí osada kolem kostela“. Zmizely zde tenkrát ulice Kněžepotok, Na posvátném, Na Sychrově, V hlinících a na jejich místě se na počátku XVIII. století objevují role Půstky, zahrada Nad požáry, pozemek Rumy nebo místo domků jen polní tratě Nad kostely či Nadkostelí a V potokoch. Právě tady můžeme hledat původ názvů ulic v této části města. Z historie však také víme, že v těchto místech bývaly zásoby hrnčířské hlíny, které sem lákaly rody zlínských hrnčířů Stavjaníků, Slavíků a dalších. Původ ulice Kamenné na protější straně údolí je úzce spjat s názvem kopce, se kterým se setkáváme také při hledání zemědělské půdy našimi dávnými předky. Tady a blízkém okolí také vypátráme, odkud pochází název čtvrti a ulic Lazy. Tak se totiž pojmenovávaly odedávna pole a louky na stráních a při okraji lesa. Nebylo tomu jinak ani tady. V našem abecedním pořadí jsme přeskočili Kotěrovu ulici a s ní můžeme probrat celou čtvrť Letná. V případě prof. Jana Kotěry jde o významného představitele české moderní architektury, který už před první světovou válkou navrhnul Tomáši Baťovi vilu na Čepkově. Roku 1918 vypracoval regulační plán čtvrti Letná a návrhy prvních rodinných domků. Vlastní pojmenování čtvrti čtyřdomků, dvojdomků, domků a svobodáren se zrodilo až o několik let později (původně se jí říkalo Baťova čtvrť) z euforie zlínské mládeže po jejím návratu ze všesokolského sletu v Praze na Letné roku 1920. Ani pak nebyl zrod pojmenování přímočarý, t.zv. Nová Letná znamenala Antonínovu a Kotěrovu ulici, tehdy zvané První oblouková a Druhá oblouková. O dnešní Letné pišme s jistotou až od března 1925. Kvítková ulice, dříve zvaná Repetka podle opakovaného placení mýta (lat. opakovat – repetere). V červnu r. 1887 městská rada schválila návrh tajemníka Limanovského a přejmenovala ulici na Kvítkovou. Příčinu to mělo prý v záhonech květin, které zdobily zahrádky zdejších domků. Z Kvítkové směrem k severu vybíhá řada ulic Lešetín I. až VI. (Lešetín II.). Rodinné domky se tady stavěly pro členy dělnického stavebního družstva již v letech 1912- Soudobějším vyjádřením památky je bývalá dolní část ulice Hluboké. V roce 1946 ji přejmenovali na ulici arch. Miroslava Lorence, popraveného za války německými fašisty. V našem městě jej připomíná m.j. řada architektonicky pozoruhodných budov. Výraz úcty k velkému urbanistickému a architektonickému dílu představuje také až po převratu pojmenovaná ulice arch. F.L. Gahury. Jméno bývalého městského architekta (a kudlovského rodáka) nese především za jeho celoživotní podíl na výstavbě Zlína jako jedinečného průmyslového města. Pro ulici Santražiny máme již dávno uznávané vysvětlení. Její název vzniknul lidovým zkomolením slova salnitr (sanytr) – ledek, který se zde kdysi vyráběl coby přísada do střelného prachu. Jinak zajímavý je původ ulice Školní, směřující původně z náměstí k budově dnešní Krajské knihovny Fr. Bartoše. Dnešní Školní ulice vznikla původně roku 1897 pro novou obecnou a měšťanskou školu coby bezejmenná komunikace. Po škole dostala jméno právě ta vzpomenutá ulička z rynku. Budování městské komunikační struktury ale šachovnici života obrátilo o 180 stupňů. Před školou zanikla třída J.A. Komenského (překryla ji nově budovaná tř. T. Bati), jižní blok domů na Masarykově náměstí se začal bourat a dnešní Školní ulice byla roku 1932 proražena až ke Štefánikově třídě. Obdržela svůj dnešní název, konec konců vedla k nově budovanému areálu škol. Původní ulice (dnes mezi domem MPÚ a McDonaldem) se stala bezejmennou spojkou. Roku 1928 vznikla čtvrť s poněkud neobvykle znějícím názvem Nad ovčírnou. Je upomínkou na panskou ovčírnu, která stávala u staré březnické cesty v místech dnešního náměstí Práce. Pokračující ulice U Lomu připomíná starý lom uprostřed lesa Barabáše, kolem kterého vzpomenutá prapůvodní „výpadovka“ do Březnice vedla.
Celou stať se snažíme udržovat abecední řazení názvů – zdá se, že nás již zajímají pouze Vodní a Zarámí jako poslední v abecedě. Ta první je dnes již pouze skromným torsem původní, lemované dvěma řadami venkovských přízemních domků se štíty do ulice. Patřila k ní také malá náves se studnou a stará patrová tovární budova Langerovy koželužny u mostku směrem na Zarámí. Jako Vodní byla pojmenována v r. 1887 snad podle blízké řeky a mlýnského náhonu. Do té doby se používal název Haltéře (z německého Halt), nebo lidově Oltéře – podle nádrží na ryby v řece Dřevnici.
Vedlejší ulice Zarámí se objevuje v půdorysu města už roku 1644 pod názvem „Za ramy“. To proto, že zde soukenický cech umísťoval „rámy“ na vytahování a sušení sukna. Bývalo takových míst ve městě několik, ale pouze toto z nich se zapsalo do historie města pojmenováním ulice. A jde o ulici v našem případě poslední nejen dle abecedy, ale i podle záměrů článku.
