Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr.  Heller, dr.  Hruban, Kahler. Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

94 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr.  Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr.  Šafařovič; jeho zástupci dr.  Bartoušek, dr.  Trmal.

Předseda dr.  Soukup  zahájil  schůzi v 10 hodin 29 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal   p ř e d s e d a: na dnešní schůzi sen. Fidlíkovi, Hakenovi, Hlávkoví, Janíkovi, Kellovi, dr. Kovalikovi, Langerovi, Lokotovi, Mezovi, Nedvědovi, Pavelkovi, Pilzovi, dr. Reylovi, Rovňanovi, Vydrové.

P ř e d s e d a   konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu dal senát hlasováním zdravotní dovolené: na měsíc červenec sen. Richterovi, od 9. června do konce července sen.Hrubému a na týden sen. dr. Hilgenreinerovi.

Rozdané tisky

Zpráva tisk 853.

Návrhy tisky 855, 856, 857, 858.

Zápis o 161. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 8. července 1932.

Zápisy

o 162. a 163. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky. pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázány

výboru iniciativním u návrhy tisky 855, 856, 857, 858.

Předseda (zvoní):   Budeme projednávati pořad jednání.

Budeme pokračovati v jednání, započatém ve 162. schůzi senátu.

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 845) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a rozšiřuje platnost zákona ze dne 28. listopadu 1931, č. 177 Sb. z. a n., o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem, tisk 849.

2. Zpráva výboru živnostensko-obchodního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 846) k vládnímu návrhu zákona o spotřební dani z droždí, tisk 850.

Uděluji slovo řečníku přihlášenému v této další rozpravě, panu sen. M i k u l í č k o v i ¹⁾.

     Sen. Mikulíček: Pánové! Není tomu dávno, teprve několik dnů, co schvaloval senát účetní uzávěrku na r. 1930. Místo 52 mil., které propočítal p. ministr Engliš, že bude přebytkem .....

(text je z důvodu větší čitelnosti krácen o s Tomášem Baťou nesouvisející oddíly, pozn. C.)

 ............ 

      O drahách jsem už mluvil, jak se tam hospodaří. Jedině hospodaření tabákové režie kryje deficitu 18 státních podniků, avšak ta hospodaří tak, že vydělává na konsumentech plných 58 %.

      Je přirozeno, že nemůžete popříti naše tvrzení, že je to hospodaření bankrotářské, že jednou budete musit také přestati se stálým navalováním daňových břemen. Ať se člověk dnes potká s agrárníkem, dělníkem., úředníkem, hoteliérem, s kým chce, třeba i s továrníkem, který má 100 dělníků, každý se ptá: Co tam děláte? Nač tam jste? Což nemáte jiné práce než jen daně, daně a zase daně? Co jste tam udělali užitečného pro lidstvo od Nového roku? Nic jiného než daně. přirážky, daně a přirážky. To je dnes smýšlení většiny občanstva. To je přirozený důsledek krachujícího kapitalistického hospodaření, a tím ovšem také krachujícího hospodářství kapitalistického státu. Všechno, co zde bylo a co. jste zde hájili desetiletí dříve, přes 10 let v tomto státě, je odsouzeno k zániku. To, čeho jsme byli svědky tento týden, není také nic jiného, než důsledek hnijícího a skomírajícího kapitalistického právního řádu. To, co se stalo v Otrokovicích; není ničím jiným. Vy řeknete: O mrtvých jen dobře. Já se budu snažit mluvit objektivně o případu a příčinách případu v Otrokovicích. (Sen. dr. Witt: Ale neštěstí neslouží k politickým účelům!) Já vím, bylo to neštěstí u Lowensteina, bylo to neštěstí u Kreugera, u Johnsona, u Castiglioniho a bylo to neštěstí také v úterý tento týden. Ale zjevy, které předcházely tomuto neštěstí, a důsledky, které se z toho jeví, v krátké době zase dají za pravdu nám, jako nám daly za pravdu při Kreugerovi a Lowenstemovi. Což je to jenom tak náhodné, že dotyčný, kterému nic nechybělo, ale který měl fixní ideu státi se všemohoucím pánem ve výrobě určitého artiklu, vida, že dílo jeho se mu hroutí přes jeho snahu... (Sen. Sechtr: Proč si to nepřevzal?)... to je tak naivní, mluvím tu objektivně o podstatě věci... Přes snahu nejsilnějšího jedince byla krise silnější, rozvrat kapitalistického hospodářství byl silnější než ten nejsilnější jedinec, a když ten silný jedinec viděl, jak se jeho dílo hroutí, když viděl, že 55% svých spolupracovníků musil propustiti po cestě z Indie a že... (Výkřiky sen. Sechtra. - Kontroverse sen. Sechtra s komunistickými senátory.) - Nepři se s ním, nemá to smyslu, on tomu rozumí jako koza petrželi. (Výkřiky sen. Sechtra.) Je to pravda, pane kolego, to ti musím říci, poněvadž se o ty věci nikdy nestaráš. Copak si myslíte, že všechna nespokojenost a rozruch, všechno to, čeho jsme svědky, je jenom důsledkem štvaní levicového tisku, že je to jen důsledkem toho, že se komunističtí agitátoři a řečníci nezajikají že komunističtí redaktoři umějí psáti? Tu je viděti, jak mělce posuzujete příčiny těchto přímo historických zjevů.

      Tento nejsilnější jedinec šel přes hospodářské a i přes skutečné mrtvoly ke svému cíli. Já povídám skutečné mrtvoly, poněvadž desítky lidí padlo za oběť buď uvařením, zabitím nebo čímkoli jiným. Připomínám, že je tomu asi dvě nebo tři léta, když tam praskl kondensátor, který by měl býti ze silnějšího plechu a horkou parou se uvařil 21letý hoch Družbík z Tečovic. 24 hodin se trápil kusy masa s něho udaly. Za 4 dny poté zemřel otec pěti dětí Vingárek z Louk, který tomuto chudákovi pomáhal a byl opařen také, trápil se 4 dny a zemřel. Já jsem tehdy řekl rodině zemřelého: Běžte hledat ten kondensátor, aby ho nezvexlovali, než přijde komise. Tehdy se rodině řeklo: Buďte bez starosti, my vás odškodníme. Ale nestalo se nic. Ve vašem tisku a hlavně v tisku národně sociálním jste velebili silného jedince, že přenáší hory a vyrovnává Bahňák. Ale že přenášení té hory si vyžádalo za oběť život dvou bratrů, otců rodin, mladých lidí do 30 let, to se odbylo pouze dvěma řádky: risiko práce. - A takových případů bych vám mohl uvésti celé desítky. Uvažte jak se tam jednalo, když svého času by zastřelen v noci šéf vrátný Jan Červinka a když najednou se zjevilo v časopise Sdělení:  >> S povděkem konstatujeme, že vrah Jana. Červinky nepochází z řad dělníků.<<  Mám ten časopis schován. Oznámil jsem to státnímu zástupci v Hradišti, sdělil jsem to ministru spravedlnosti, aby nařídil přísné vyšetřování, kdo Jana Červinku zastřelil, poněvadž zanechal po sobě několik dítek, z nichž, nevím z jaké příčiny, zda náhodou nebo osudem přírody, je několik mrzáčků, a ti mne s pláčem prosili, aby aspoň byl potrestán ten, kdo jejich otce zastřelil. Ale nestalo se nic.

 Vzrůst tohoto silného jedince vznikl v době války, kdy sta, tisíce a miliony nás musili jsme se válet z rozkazu v blátě, kdy nás žraly vši, kdy nám zarůstala pole, poněvadž naše ženy neuměly tak orati, nebo aspoň nebyly tomu tak zvyklé jako my, a kdy naše malorolnické rodiny, neřku-li rodiny milionů dělníků, neměly dosti chleba.

      Tehdy vzniklo zlínské panství, odhadované tehdy částkou přes 300 mil. Rostl vaší politikou, ať to byla panská koalice nebo všenárodní koalice, poněvadž tu, pánové, i když byli ve vládní straně, vám dokazovali, že jen na jediné dani obratové měl náskok proti konkurenci 75 mil. z daně obratové z polotovarů, a když jste zvýšili daň obratovou o celých 50%, nepřišli jste na tuto věc; abyste vyrovnali protivy mezi konkurencí slabého živnostníka a továrníka; který jenom tímto náskokem daně obratové z polotovarů ve vlastní režii vyráběných může ubít slabší konkurenty.

      Já jsem vám zde dokazoval, že jen na dani výdělkové s přirážkami bylo by nutno zaplatiti o celých 10 mil. více, podle odhadu, který mně veřejně sdělil v rozpočtovém výboru pan ministr financí dr Engliš. A jestliže se tak postupovalo - to jsme nemohli kontrolovati -- při dani důchodové, pak vaše politika tomuto silnému jedinci dávala ročně, jen na daních takřka 100 mil. a důsledek vaší politiky a jeho růstu hospodářského se pro-jevil v tom., že všecko přímo s byzantinismem podkuřovalo tomuto silnému jedinci..(sen. dr. Witt: Je Arosev také byzantinista?) Arosev chtěl něco jiného, chtěl dodávat miliony párů bot do Ruska. Já jsem byl v té věci volán na obchodní misi. Nebránil jsem se, aby se tam tyto miliony bot dodávaly, ale jen pod podmínkou. že ve Zlíně bude míti dělní totéž právo, jako má čeledín u mne nebo u každého rozumného zaměstnavatele. Ta podmínka se kladla. Myslelo se, že se všechno zlomí terorem., násilím, zvláště když pro ten teror byl podklad v politice, kterou jste prováděli. Dávali jste silnému jedinci stamiliony ročně a za to on vám dával do novin tučné inserty a za každý oslavný článek odměnu v různých formách. Počkejte, až bude určitý odstup od úterka, jak najednou zde nastane obrat byzantinismu ve všech novinách, jakého jsme nebyli svědky od dob; kdy byli císařové a absolutističtí vládcové. (sen. dr. Witt: A Rusko nekondolovalo Arosevem? - Nevyhýbejte se tomu!)

      Co všecko nebylo v »Telegrafu« a » A-Zetu«; jak si hrdinně počínal při hašení ohně svého vlastního podniku! Ale vědomosti redaktora nár. socialistického listu nešly tak daleko; že hašení ohně v továrně Baťově vyžádalo si i u několika komunistů určitých obětí., poněvadž; je-li někdo v neštěstí a je nebezpečí, že se neštěstí a katastrofa rozšíří, tehdy se nezná ani politická, ani náboženská vřava a rozdíl, nýbrž jde se pomáhat. (sen. dr. Witt: Vysvětlete tu kondolenci Arosevovu!) Pane kol. dr Witte, já nejsem nadřízeným orgánem nad Arosevem. (sen. dr. Witt: Vždyť jste tam rozhodoval o dodávkách!) Já nemohu poroučet Stalinovi, Arosevovi, ani ostatním. (Hlasy: To věříme!) Já jsem nezištný voják, bijící se, to zdůrazňuji, nezištně. (sen. dr. Witt: Arosev je zištný?) A tvrdím, že je? A tvrdíte Vy, že je Arosev zištný voják? Pánové, vy neznáte rozdílu v přesvědčení, že je možno také uskutečňovati své přesvědčení bez počítání, kolik procent to vynese. To je to. Vy nevíte, že my se bijeme s celým světem ne proto, aby nám bylo osobně dobře - vždyť víte o té naší blaženosti, o těch našich sinekurách. To jsou pendreky, bajonety, každou chvíli nebezpečí zastřelení, kriminál, ztráta mandátu atd. Já jsem zaplatil už 45.000 Kč soudních výloh, co jsem byl poslancem. Před tím jsem se nesoudil s nikým, až teprve pro výroky, které vznikly za mého veřejného života; byl jsem žalován a zaplatil jsem 45 tisíc Kč výloh. Soud československý mě odsoudil sice jen k pokutě 100 až 200 Kč podmínečně na 1 rok, ale advokát stál 4000 Kč. Připomínám na. př., že za jedno slovo, které jsem napsal, »cizopasník«, o tom, kterému vy jste přímo byzantinsky nadbíhali, jsem dostal 5 dní vězení nepodmínečně a asi 2 1/2 tisíce jsem platil soudních výloh. A já jsem přesvědčen, že váš státní aparát konfiskoval a zabavil konfiskací prošlý časopis »Večerník Rudého Práva« a, brožuru »Baťa bankrot«. kterou vám mohu posloužiti později, poněvadž jí zde nemám. Kdybych řekl, že ji mám zde, přišel by exekutor a zabavil by mi ji. (Veselost.) Státní aparát se staral o toho, který byl vaším vzorem a kterého socialisté zaměnili za Marxe. Dnes už nemají ani Marxe, ani Baťu. Lustig mi řekl, když šel s drem Wintrem předevčírem parlamentem: »ale máme tebe«. Já mu odpověděl: »Promiň, já mezi vás nepatřím, poněvadž neberu 100.000 Kč za intervence pro kradoucí banky.« Winter šel vedle něho a neřekl nic. Celý státní aparát se stavěl svými zákonnými ustanoveními k ochraně tohoto vašeho vzoru. Vy jste usnesli zákon "0 okresních a zemských zastupitelstvech" - dělala to panská koalice, socialisti na tom nemají viny.. Výkřiky sen. dr. Witta.) Ale vy jste doktor a dr.  Maisnner je také advokát. Kdybyste četli vývody Meissnerovy v ústavněprávním a rozpočtovém výboru proti zákonu o reformě veřejné správy, kde říká, snad jenom jinými slovy, poněvadž se učil 20 roků ve škole skládat abecedu, že je to přímo zločinem, co páchá panská koalice na občanstvu, pak byste oba jako důstojní lidé pod platností těchto zákonů neministrovali ani půl hodiny. Buďto zákon musí býti změněn, anebo by k ochraně těchto zákonů neměl škrtnouti ani perem. Podle těchto zákonů bylo možno -získati většinu okresních a zemských zastupitelstev jmenováním třetiny členů zastupitelstva.

 Vy jste věděli dobře, že komunistická strana v r. 1925 dostala 900.000 hlasů, ale váš vládní režim komunistické straně dělnické, straně, která representuje nejproduktivnější vrstvy, nedal jmenováním ani jediného zástupce do okresních a zemských zastupitelstev. Ale za to našli p. Sonnenscheina. Pan Sonnenschein, o němž se píše, že to dopracoval na Ostravsku pod tlakem vojenské vlády za války tak, že se tam úředně hlásilo jenom 2000 lidí k českému národu, šel před zástupci tří čtvrtin milionu dělníků a za ním šel Baťa! Žádný jiný tomu nerozuměl.

 Baťa je obětí svého vlastního imperialismu. Baťa nechodil na světové trhy oko kolega, nýbrž chodil tam jako dobyvatel (Sen. Kindl: Jako imperátor!), jako imperátor, a proto musil proti sobě poštvati všecky kolegy svého oboru, ať to bylo v Německu, Anglii, Jugoslavii, nebo kdekoli jinde, kde takový imperialistický vpád učinil. Když Baťa viděl, že ochranou zahraničních států, ochranou celní, ale hlavně ochranou valutární nemůže proniknout na zahraniční trhy se zlínským výrobkem, co udělal? Zakládal továrny - v některých se už pracuje a jiné se staví - v zahraničí, v Jugoslávii, ve Švýcarsku, v Polsku, v Německu, v Anglii, Francii atd., ba dokonce i v té Indii. Odpovězte mi na to všichni, kteří jste Baťu považovali za největšího vlastence, co je a co bylo hynou pákou jeho podnikání? Vlastenectví, láska k spolupracovníkům? Láska k vlasti? (Sen. Kindl: Mamonl) Touha po zisku. Co z toho má Československo a Zlín, že Aktiengesellschaft Baťa bude míti po světě roztroušeno tolik a tolik továren, co z toho bude míti vaše státní pokladna, co z toho bude míti Zlín a spolupracovníci, žijící v Československu? Ale byla naděje, že z toho bude míti Aktiengesellschaft čistý zisk. Vážení, byli jsme svědky, že již 41 tisíce strojů se ve Zlíně odmontovalo a zaslalo za hranice do továren.

      Člověk slyší denně: nebýti toho člověka, platili bychom ještě dnes boty 350 až 400 Kč. To může říci kritik, který si nevidí na špičku nosu. Když byly boty za 300 Kč, byl 1 kg surové kůže za 22 až 25 Kč. Dnes je 1 kg surové kůže pod 2 1/2 Kč. Když byly boty za 300 Kč, dostával rolník 26 Kč za 1 q řepy, 350 Kč legálně za 1 q pšenice, 10 Kč za 1 kg živého masa.  Dnes dostává 10 Kč za 1 q řepy, 100 Kč za 1 q obílí a 1.5 Kč, ba 1 Kč za 1 kg živého dobytka. Mám případ ze své obce, kde rolník Slovenčík musil prodati kus živého dobytka, který je pro něj zbytečný, poněvadž nemá píce, ve váze 700 kg střední jakosti a nedali mu za něj více než 700 Kč. Chcete vy dnes, aby za krávu 700 kg těžkou si člověk koupil 2 páry bot?

      Ale což konečně, byl v textilu Baťa? Jmenujte mi ho! První šaty jsem si koupil zde v družstevním podniku v Palackého třídě, 1 m látky prostřední kvality za 400 Kč. Poslední šaty, co mám, i s ušitím stály 530 Kč a v jakosti se jim vyrovnají. Je nesmysl, když se tvrdí nebýti toho a onoho, tak bychom se ještě dnes oblékali a obouvali tak a tak draho. Je to dnes vývoj hospodářských poměrů, že jsou dětské gumové boty za 6 Kč, ale při tom ještě dětí chodí bosy, poněvadž rodiče nemají ani 1 Kč na housky.

     Vážení, věci jsou takového rázu. Snad včera mnoho dělníků bylo dojato v přesvědčení, že, kdyby se nebylo v úterý stalo neštěstí ve Zlíně, byli by zabezpečeni. To jsou lidé, do nichž se vtlouká ve Zlíně - v časopise »Zlín« - jen pořád optimismus, do nichž se po léta vtlouká: Zlín krise nezastihne, kdyby umírali lidé ve Škodovce, u Rotchilda ve Vítkovicích, v dolech, kutích, kdyby umírali v textilu, ba kdyby umírali lidé i v zemědělství, vy jste ve Zlíně zabezpečeni. A časopisy komunistické, nejen že z rozkazu toho, který odešel, nesmělo jeho dělnictvo kupovati, ale policie a četnictvo ve Zlíně v počtu 4 mužů znemožňovaly každou jejich kolportáž. Máme svědky - podali jsme v té věci také interpelaci - že byli naši kolportéři surově zbiti. Třeba křičel 5letý kluk České slovo, Večerník, Právo lidu, nové vydání »Zlína«, ale vedle něho byl náš 60letý kolportér-invalida, a nebylo mu dovoleno kolportovati náš tisk, že prý to vadí frekvenci na tom chodníku. Ten 5letý, že křičel, to bylo dovoleno.

 Výroba pneumatik ve Zlíně v roce 1938

      Když tamější dělníci léta nesměli čísti nic jiného než ten optimismus, domnívali se ještě včera, že je postihla hrozná ztráta, nedomyslili, že ani ten nejsilnější jedinec, ba ani několik jedinců se neubrání v tomto právním řádu katastrofě. To ještě dělnictvo na Zlínsku neví, ale to ještě dělnictvo na Zlínsku nedovedlo včera a předevčírem odhadnouti příčin, pro něž slétl do Kanálu La Manche. Lowenstein , pro něž se střelil Kreuger a pro něž zahynul Johnson, ale již v nekrologu zemřelého v úterý po Krugerovi bylo znát, že se to třese. Cesta do Indie byla cestou přímo ze zoufalství, poněvadž do té doby se udržoval plný stav, plná kapacita výrobní. Cesta do Indie byla marnou, následovalo tisícové vyhození, nezůstalo tam ani 45% dělníků, hledána záchrana ve snižování cen, což odnesli šéfové prodejen a má to odnésti konto dělníků, mistrů, nadmistrů a správců, které je v obnosu 110 mil. Kč v tomto podniku.

 Mohu veřejně konstatovati, poněvadž to vím od těch lidí, na něž to přišlo. Sklad ve Zlíně měl se snížiti cenově o 100 mil. Kč, ale všemohoucí řekl: Vy všichni, kteří jste vydělali na tom tolik a tolik, dáte polovina. Šest vyšších úředníků, kterým bylo nadiktováno po 200 tisících Kč z konta na toto snížení, se vzepřeli. Byla konference, 2 se poddali, 4 na tom trvali a zemřelý řekl: Doufám, že uznáte, že nemáte v naší společnosti co dělat a žádám, abyste okamžitě opustili tuto místnost. Na kontě měli ještě 4krát tolik, kolik se na nich chtělo, ale smlouvou jsou vázáni ručiti za ztráty až do konce roku, čili do konce roku to bude vykalkulováno a oni z toho, co na tom kontě měli, nedostanou nic. To byste se mohli, zvláště vy, právníci, zeptati pana dr. Tománka v Uherském Hradišti, vynikajícího právníka, jak nákladné a dlouhé spory vedl o toto konto. Již jsem o tom mluvil. Na kontě je 110 mil. Kč., Dělníci z něho nezaplatili daně, poněvadž ho nedostali, ale závod také ne, poněvadž říká: To není moje, to je mých zaměstnanců. Stačilo by ze sta milionů Kč, když to rozpočítáte, na všechny daně: výdělkovou, důchodovou, obratovou atd. s přirážkami 10 mil. Kč? Myslím, že ne. Myslím, že produktivně pracující občanstvo je po tíženo větší dávkou než 10 % ze svého výdělku. A teď to unikne. Miliardový podnik nemohl zaplatiti daň, ale dovedl za stamiliony vyvážeti za hranice.

       Dělnictvo předevčírem a večera ještě truchlilo, ale za týden, 14 dnů se přesvědčí o tom, že katastrofa úterní nebyla ničím jiným než důsledkem celého předcházejícího počínání toho, kterého tato katastrofa postihla. Již dnes dokazujete v novinách: Brouček, jeden z nejspolehlivějších pilotů, který měl umělá žebra z války, kteréžto poranění utrpěl při havárii, který bezpečně urazil cestu desetitisíc kilometrů a zpět, ten pilot Brouček se vzpíral nasednouti do aera. Co to znamenalo? Má úcta! Ale protože byli přece jen spjati tím leteckým životem - při létání se často život jednoho dává v sázku za druhého - chvíli se hádali a naposled tento zemřelý skočil -- jak noviny píší a my to též zjistili k volantu. Nato teprve Brouček skočil do aera. Já to chápu. Bylo daleko nečestnější jednání Kreugera s hlediska posuzování široké veřejnosti. A také chápu, jestli počínání kapitalistického imperátora padnou za oběť desítky a stovky hospodářsky zničených existencí a pro jeho život padne za oběť fysické smrti několik set dělníků; čert seber i toho posledního! Půjdeš se mnou, půjdeme oba dva. Taková je situace. Tolik jsem pokládal za nutno říci k tomu případu, který se stal v Otrokovicích. Dělníci nemají příčiny k žalu. Nebylo nikde na světě takového otroctví, ani na galejích, jako při pohyblivém pásu. Důsledky takovéhoto imperátorského kapitalistického počínání odnesou nynější generace. Ne nadarmo řekl Baťa svým spolupracovníkům na poslední konferenci. Cituji to doslova: »Děti. co budete dělat, když se mi náhle něco stane? Může se stát, že mne některý šílenec zastřelí, nebo že mne potká nějaké neštěstí!« Spolupracovníci byli zaraženi a nevěděli, co říci. Baťa řekl dále: »Kdyby mne neočekávaně potkalo nějaké neštěstí, zůstaňte ještě rok v podniku a pracujte v mém duchu. Teprve po roce, kdybyste viděli, že to nejde, složte vše a jděte domů!«

      O čem to mluví? Že batismus nepřežije dlouho svého tvůrce. Ten křik ve všech novinách, že je všechno zabezpečeno, že sice kapitán odešel, ale vlajka že vlaje ještě na korábě, dosvědčuje, že tento podnik, který ničil všechno kolem sebe, zkrachuje, jako zkrachuje tento soukromokapitalistický právní řád. (Sen. dr Witt: Jaký zájem máte na tom, abyste pronášel takové prognosy?) Já nevím, pane kolego, proč se ještě nazýváte socialistou? (Sen. dr Witt: Co chcete z té mrtvoly vytěžit?) Nevím, proč se nepřipojíte k hakenkrajclerům nebo k národním demokratům? (Sen. dr Witt: Já jdu k Arosevovi!) Já ukazuji na tento přímo příkladný zjev v důsledku soukromokapitalistického hospodaření, a on řekne: Co tím chcete říci? (Sen. dr Witt: Poněvadž mluvíte o Baťovi v souvislosti s těmi., kteří skončili sebevraždou, jako Lórvenstein a Kreuger!) Vy jako advokát, chytrý člověk, nevíte, že nepomohlo zavádění nových daní, zavírání redaktorů, kteří psali proti tomu. a konfiskace časopisů, poněvadž cely aparát nedovedl tomuto kapitalistickému imperátoru opatřiti konsumenty a nedovede opatřiti ty konsumenty ani tomu dalšímu batismu; jestliže ten kapitán to jakž takž řídil tvrdou a přísnou rukou, vy chcete věřit tomu. Co vám vzkazuje Vavrečka a co donesl pan ministerský předseda Udržal, jehož první starostí bylo sednouti na aero a letěti do Zlína. Kde byl pan ministerský předseda Udržal, když ti dva padli a zahynuli v tom Bahňáku? To ovšem nebyli přední členové čsl. národa. to byli jenom živitelé rodin, ale zde to byl člověk, který opatřoval tučné prebendy nejen redaktorům v insertech, ale který také opatřoval synky vynikajících politiků. Proč nestačilo telefonovati do Zlína a zeptati se: Byls ty kluku, Francku - nebo jak se jmenuje, nevím - v těch Otrokovicích, či nebyl? To se nestalo, nýbrž na státní útraty musilo se vyplýtvati tolik benzinu a vydati se v nebezpečí, že dokonce ztratíme nepostradatelného p. ministerského předsedu. Což se to nemohlo stát, zvláště když tam v okolí při tom byla taková nešťastná vlna, která takové velikány tlačila zrovna k zemi?

 Vy se ptáte, proč to říkám. Činím tak proto, abych přednesl všechno, co bylo příčinou bídy statisíců lidí v tomto státě, co bylo něčím, co neznali ani středověcí otroci. Středověký otrok měl daleko více svobody, nežli dělník, spjatý  systémem zlínským, měl daleko více volných minut při své práci, než u té, která byla vypočítána na zlomek vteřiny. Je potřebí na to poukázati dělníkům a upozorniti na vás, že, čím více křičíte jak v »Právu lidu«, tak v »Českém Slově« nebo »Večeru«, tím spíše se to zhroutí. Já ještě do roka přirozenou smrtí nezemni, za rok si tedy povíme, měl-li jsem pravdu já, že to není ničím jiným, než pokračováním Lovensteinů, Kreugeru, Johnsonů a Detterdingů, nebo měli-li jste pravdu vy. Dělnictvo nad tím plakati nemusí. Těch 100.000 párů obuvi se musí někde vyrobiti, a stane-li se tak ve Zlíně, v Praze, Ostravě nebo Třebíči, to je dělnické třídě lhostejné. Jinak může mluviti jen ten, kdo posuzuje situaci s hlediska zlínského, anebo kdo je takový politik, že si nevidí na špičku nosu. V tom internacionálním a kosmopolitickém měřítku to nebylo žádné štěstí pro lidstvo. To, co vyrobilo 20.000 dělníků za den, vyrobí 50.000 dělníků třeba za delší dobu, ale bude to vyrobeno lépe, člověk za to dá snad více peněz, ale čtyřikráte déle mu to vydrží.

      My jsme vydali brožuru »Baťa bankrotu«, ve které jsou vesměs uvedena fakta nám sdělená dělníky, úředníky a mistry. Jak bych jinak mohl věděti, že těch 200.000 Kč nechtěl dáti, kdyby mně to někdo neřekl, jak bych mohl věděti, že náš státní fiskus najednou z bídy přišel k Katovi, že by měl zaplatiti něco z továrních objektů, které stavěl svým stavebním družstvem ve Zlíně, když každý jiný konkurent musil na obratové dani zaplatiti 200.000, 300.000, ale že Baťa řekl: Nedám nic, bylo to v mé režii, raději odmontuji stroje a půjdu pryč? Takový to byl vlastenec. My jediní jsme zůstali nezkorumpováni, náš tisk jediný nebál se poukazovati na tyto věci a všechno, co jsme kde uvedli, i v parlamentě, je podloženo fakty. Ale co dělala censura? Protože jsme dali do hlavičky dvě slova »Baťa bankrot« a že tato dvě slova pronesl posl.  Tal  v souvislosti s jinými, byla tato brožura zkonfiskována, proto byly učiněny prohlídky jak v odborovém sekretariátu, tak u soukromníků. Ovšem pánové jsou hloupí. Když jsem šel do fronty, měl jsem schovány metráky mouky a ani ten nejdelší četnický a špiclovský nos je nenašel, a teď si nechám najíti brožuru? Kam se hrabete v papučích na bál! (Veselost.)

 V administraci rudých odborů našli 3.000 exemplářů, ale nových 10.000 je jich venku a 15.000 bude na novo vytištěno. Poukazuji na to, že ty věci, které jsou proneseny s tribuny zde nebo v poslanecké sněmovně, dotýkají-li se pravdivého ocenění určitých imperátorů hospodářských, se tímto režimem zabavují. Není to již jen urážka presidenta státu nebo vlády, která se podle zákona na ochranu republiky trestá, nýbrž i urážka toho, koho několik tisíc lidí - poněvadž jim pomohl - chválí, ale statisíce haní, ba přímo proklínají. Zabavuje se i konstatování, čeho dnes jsme svědky a čeho budeme svědky v dalších týdnech. (Výkřik sen. Kindla.) Řeklo se to už, že dostane desku, nějakou takovou desku jako je tu nikde naproti. Tak to bude také o Baťovi.

      Jak obě předložené a projednávané předlohy jsou jenom logickým důsledkem odumírajícího soukromokapitalistického právního řádu, tak také úterní katastrofa v Otrokovicích a její následky nejsou ničím jiným. Jak jsem již jednou řekl, dělnictvo nemá čeho želeti. Otroctví, které bylo u běžícího pásu, snad na chvíli, než se najde nějaký nový podobný imperátor, bude odstraněno. (Potlesk komunistických senátorů.)

-----

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Wenzel.

Sen. Wenzel (německy): Slavný senáte! Nynější vláda neostýchá se tedy veškerému obyvatelstvu v tomto státě, které již beztak je zbídačeno a na polo vyhladověno, ukládati nové šílené daně. Ačkoli bychom se přece musili domnívati, že by nynější pan ministr financí považoval za nutné přijíti konečně jednou do sněmoven, aby odůvodnil své daňové předlohy, dělá si to -pan ministr financí velmi pohodlné a přednáší své daňové plány za zavřenými dveřmi jen pánům zástupcům vládních stran....

¹⁾

     Ve dvacátých letech poslanec za Komunistickou stranu Československa, od. r. 1929 (po V. sjezdu - bolševizačním) senátorem za tutéž politickou organizaci. Před Hitlerem utekl do emigrace a po válce se již neuchytil - nahradili jej "zasloužilejší" soudruzi. Tenhle společenský pokles a život penzisty jej možná uchránil od osudu mnohých svých předválečných kolegů - šibenice nebo dlouhodobého vězení a totální dehonestace osobnosti.

    [[ Za první světové války Tomáš Baťa pro nedostatek odborníků, snad i z kolegiality, dal možnost ukrýt se ve válečné výrobě před nástupem na frontu i samostatným výrobcům obuvi - živnostníkům. Práci dostal prakticky každý, kdo o ni projevil zájem.

     Pod Baťovu zástěru se před vojenskými povinnostmi běžel ukrýt  i pozdější velký baťobijec, komunista Mikulíček. Pracoval jako cvikař, což byla jedna z úzkoprofilových funkcí při výrobě vojenské obuvi. Později zneužil své zkušenosti z tovární velkovýroby ke svému nenávistnému poštěkávání v souladu s bolševickou stranickou linií. Tvrdil např.  - mimo výlevů, které uvádím na tomto webu -  že u Bati pracují otroci. Tohle odvozoval z faktu, že při příchodu i odchodu musí si dělníci zaznamenávati čas.

     Když v letech 1914-18 chvátával s. Mikulíček do továrny, zaznamenával samozřejmě příchod poctivě též. I po ukončení práce nečinil jinak. Nebylo mu to vůbec zatěžko a světe, div se, proti této praxi nevydal ani slůvka protestu.

     Paměť měl ovšem velmi krátkou a vděk? Na ten při svém politickém přesvědčení raději ani nepomyslel.

 ^{Dle:  Jan A. Baťa - Román života}]]

     Dikcí V. Mikulíčka se vyznačují mnohé ideologicky zbarvené články z doby rudé totality - na tomto webu se mikulíčkovskou rétorikou vyznačuje především František Vojta ve své historii o.p. Svit.