Jak vypadal Zlín ve 20tých letech

(ak. arch. Eduard Staša,  Zlínské noviny 1991)

V srpnu roku 1927 vzlétlo první letadlo firmy Baťa  s pilotem Jindřichem Broučkem  a redaktorem továrních novin  Jaroslavem Pagáčem k fotografování Zlína. Sotva může být něco názornější než právě snímek z letadla, který působí jako plastický model. Dává nám možnost přenést se do těch minulých let a konfrontovat s městem současným. S jistou dávkou fantasie, samozřejmě.

Popisovaná fotografie, tentokráte ve větším rozlišení (foto nabídnuté tiskem v roce 1991 nám příliš jasno v orientaci nedává). Podklad ze st. okresního archivu.

Na fotografii vévodí starý zlínský rynek  – náměstí s kašnou a skupinou lip, nesoucí tenkrát jméno T.G. Masaryka. I sochy Donáta a Floriána můžeme rozlišit, sem tam pochoduje náhodný chodec. Máme před sebou celou severní frontu náměstí s přízemními domy, zvednutými o rovné štíty falešných pater, které kdysi po požárech nařídil městský úřad. Kolmo na průčelí jdou hřebeny sedlových střech, tu a tam ještě kryté šindelem. Tři domy tam vynikají nad ostatní. Na levém (západním) okraji secesní hotel Balkán  – tam stával dříve rodný dům českého historika prof. Karla Stloukala. Uprostřed patrový dům rodiny Stuchlíkovy  – v něm začínali ševcovat sourozenci Baťovi. A při pravém (východním) okraji sgrafity zdobený dům obchodníka s ovocem Karla Meisela.

Na levé straně náměstí vidíme velký štít mohutné nárožní budovy nové radnice, na pravé straně pak střechy domů Občanské záložny se sálem uprostřed dvorů a hostinec U slunce.

Pozoruhodným svědectvím o původním tvaru náměstí je velký blok domů, který je odděluje od ulice Komenského, původně Potrubné. V tom bloku vévodí na levé jeho straně starodávný hostinec U Anděla, zvaný též Pagáčovo, a také dům první zlínské pošty Na Minaříkovém. Po pravé straně bloku vede ke kostelu ulice Kostelní, po straně levé ulice Školní  ke škole. Námi sledovaný blok se začal bourat v polovině třicátých let a na jeho místě  (po malém intermezzu let devadesátých s „buňkovištěm“) vydržel – navzdory nejrůznějším zájmům - parčík s kašnou. Ten dnešní se již ovšem příliš nepodobá původnímu, z počátku padesátých let pocházejícímu, navrženému ak. arch. Stašou.

Souvislá řada domů ulice Komenského, která probíhá pod spodním okrajem domovního bloku, stávala před dnešní frontou domů s Rybenou a Zlíňankou (novodobě – Archa a McPaper, pozn. C.).

Druhým výrazný prvek tvoří vpravo od náměstí probíhající ulice Dlouhá, lemovaná v dolní části stromořadím hlohů, která přechází od kostela dál v ulici Nadkostelní. Tam u fary z ní odbočuje doprava ulice Hřbitovní  (dnes Divadelní). Dlouhá ulice nám končí u mlýnského náhonu v místě zvaném Lanfešt, kde dnes dominuje podjezd pod tratí. A dál přes Dřevnici rozlišíme dokončený betonový most, když starý dřevěný  s kamennými pilíři v roce 1925 sebrala povodeň. Za mostem pod kopcem silnice končí návsí a domky starého Cigánova a vpravo od něm výstavnou budovou nové Sokolovny.

Nalevo od mostu za řekou stojí rozlehlé budovy obuvnické továrny Fr. Štěpánka s vysokým komínem v pozadí. V námi sledované době už ale patří Moravské bance a nese firemní značku Zlinea. Dnes se v těch místech setkáme se sportovním stadionem, autoservisem a zahrádkou hotelu Stadion (Maca).

Po nábřeží směrem doleva nelze přehlédnout dlouhou přízemní budovu první zlínské autoopravny Rudy Bati, syna někdejšího starosty města. Dál se rozprostírají ulice domků nového sídliště družstva Domov a nad ním pod kopcem starší ulice Pod stráněmi.

Na protější straně řeky, kam se přecházelo po dřevěné lávce k městu, nacházíme mezi zahradami dvě řady starých domků na Vodní ulici, zvané po zlínsku Oltéře. To podle dávnějšího Haltéře, což bývaly panské nádrže na ryby. Odtud se přes mlýnský náhon dalo přejít na Dlouhou ulici. A na druhou stranu okolo bývalé Langerovy koželužny na plácek před elektrárnu a na ulici Zarámí. Tu je vidět v celé její délce od křižovatky s Dlouhou až po osamělý dům Gotharda Maloty, který vzal za své až v první polovině devadesátých let. Jeho osud naplnila stavba velké veřejné budovy. V sousedství – směrem k Průmyslovým stavbám – PSG a.s. – vzniknul v této době objekt, koncipovaný původně jako budova výrobních družstev. Ale čas oponou trhnul a dnes v něm sídlí Česká spořitelna a po odchodu finančního úřadu celníci.

Jako na dlani vidíme starodávnou uličku Mikuláše Kašpárka ze Zarámí  k náměstí a také frontu domů na ulici Rašínově, vedoucí z náměstí na ulici Dlouhou. Poněkud ukryta za budovou radnice je ulice Bartošova, z níž vyčuhuje do náměstí dům Lidmilova železářství.

Na levém okraji snímku vedle bloku radničního stojí Okresní soud  i se zbytkem původních objektů pivovarských. A kolem bývalé panské sýpky na rohu ulice se dostáváme před výstavnou budovu školy J.A. Komenského, v níž dnes sídlí Krajská knihovna Františka Bartoše. Dole při levé straně snímku je k nám otevřena a obklopena zelení svým jižním průčelím i s představeným křídlem tělocvičny.

Zmíněná panská sýpka (zlínské panství prodal majitel až v roce 1929, my píšeme o roce 1927). Díváme se na místo mezi obchodem ASO (drogerie) a vstupem na zlínské tržiště „Pod kaštany“.

Od knihovny doprava se táhnou zahrady a humna až ke kostelu, obklopenému mohutnými kaštany. Pod jeho věží se krčí malý blok domů s obecním chudobincem v místech, kde dnes najdeme pouze parkoviště před Městským divadlem. Místo stánku múz zabírá na snímku řada původních domků i s rodným domem  Tomáše Bati  a humna směrem ke kudlovskému potoku. Přímo v linii budoucího vyústění tř. T. Bati směrem na východ, napravo od rodiště TB, můžeme uvidět i továrničku na obuv bratří Kuchařů.

Právě v těchto místech se v roce 1934 prorážela nová městská třída do východní části města (blíže zmíněno ve statích o zaniklých provozovnách, hlavní městské třídě  a bourání starého Zlína, pozn. C.) a k Vizovicím. Nad zahradami (severně) lze vidět řadu domů podél Kvítkové ulice i s továrnami Ant. Červinky   a Vlad. Barboříka . Jedna produkovala barvy a laky, druhá boty.

Snímek, téměř identický s probíranou fotografií, ovšem o osm let „mladší“ – z roku 1935. Mnohé již je nově postaveno a předěláno, třída T. Bati a Štefánikova se stávají novými páteřemi města. Na východě (vpravo nahoře) vidíme dnes již neexistující baťovskou zástavbu ve čtvrtích Padělky a Kúty.

Kolmo na Kvítkovou probíhají nové ulice Lešetína a nad nimi staré Santražiny s řadou stodol a Horním mlýnem. Název ulice připomíná staré panské sanytráže výrobny ledku. Ještě dále k Dřevnici vidíme stromořadí podél mlýnského náhonu a za ním velkou louku obchodníka Lidmily z náměstí. Ta je dnes celá zastavěna činžovními domy na Benešově nábřeží.

A za Dřevnicí? Sokolovnu jsme již zmínili, nyní si všimněme zahrady s vilou továrníka Fr. Štěpánka a louky, které se dle jejího majitele říkalo Oksnerka.  Vila (dosti zchátralá) stojí na svém místě dodnes. A my završujeme kolečko putování po staré letecké fotografii. Ti, co pamatují starý Zlín, by mohli jistě pokračovat dále.