Promoce Jana Antonína Bati

(Sestaveno za pomoci knihy M. Ivanova Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. Text převzat doslova, i s podivným mixem prvorepublikové dikce a moderního pravopisu)

Dílo J.A. Bati

 Prof. Dr. Ing. O. Kallnauer, děkan vysoké školy technické dra Edvarda Beneše, dne 26. března 1938 v projevu, jímž bylo doporučeno a odůvodněno udělení čestného doktorátu p. J.A. Baťovi, šéfovi závodů Baťa a.s.

Vaše magnificence, slovutný pane rektore!

Zprvu než vás požádám, abyste laskavě dovolil, aby pan promotor provedl vlastní promoční akt, prosím, abych směl aspoň stručně nastíniti rozhodující události v životě pana Jana A. Bati a jeho tak obdivuhodnou záslužnou činnost.

Velkou otázku položil 12. červenec roku 1932, kdy tak tragicky ve víru práce padl její přední průkopník. Zakladatel a organizátor závodů T.&A. Baťa, náš geniální Tomáš Baťa. Tanulo tehdy na mysli nejen obyvatelstvu průmyslového kraje zlínského, ale i oněm občanům našeho státu, kteří s obdivem sledovali ohromný, u nás nezvyklý průmyslový rozvoj ve zlínském kraji, přinášející požehnání nejenom tomuto kraji, nýbrž i zvláštní prospěch celému státu. Najde se schopný jedinec, který v kritické situaci převede zlínské podniky, ztrativší svého vůdce, přes hrozná úskalí nezaměstnanosti, odbytové krise rozvráceného světového trhu? Najde se nový vůdce, který je povede k dalšímu rozvoji?

Obavy takto projevované byly bohudík bezpředmětné, neboť se ukázalo, že Tomáš Baťa již dávno předurčil svého nástupce, kterého považoval za schopného řídit po něm jim založené podniky. Při obezřetnosti jemu vlastní, při oddanosti ke svému životnímu dílu a svým věrným spolupracovníkům, pamatoval zavčas na nového vůdce závodů, pro něž se mu zdály nasvědčovati veškeré předpoklady, že půjde vytrvale a úspěšně v jeho šlépějích. Již mnoho let před tragickým odchodem z tohoto světa pravil obrazně ke svým spolupracovníkům: „Jen nejlepší z vás dostane moje housle, ovšem ne k tomu, aby na nich hrál sobě, nýbrž i jiným.“ Kdo byl ten, jehož považoval za nejvhodnějšího? Byl to Jan A. Baťa.

Člověk

Jan A. Baťa nedostal se k vedení firmy nikterak snadno. Kráčel k němu cestou velmi obtížnou. Ta ho vedla ze Starého Města, kde zahájil 7. března roku 1898 pozemskou pouť a kde prožil dětství, do zlínských dílen a v jinošském věku dále do Německa a do Ameriky. V Americe podstoupil pracný životní zápas, snaže se najít pramen obživy jen svýma rukama. Začal s umýváním nádobí v restauraci, později rozvážel zeleninu autem a teprve po určité době se uchytil v obuvnickém oboru, kýženém svém živlu. Přes tvrdost práce Jan A. Baťa na Ameriku vděčně vzpomíná. Dala mu pevné základy sebevědomí, optimismu, programovosti, snaze po pokroku a vedla ho k vlastní zkušenosti, kterou tak rád zdůrazňuje, že jedinec může v určitém průmyslovém oboru vyniknouti, zejména ovládá-li obor nejen rozumově, ale i manuálně.

Zkušenosti, v cizině získané, přenáší Jan A. Baťa po návratu do Zlína, který vždy rád přijímal a přijímá schopné jedince, kde jejich zkušenosti aplikuje a rozšiřuje. Záhy vede již organizaci nákupu a stává se vedoucím výzkumné a výrobní organizace firmy T.&A. Baťa. Jeho iniciativa, myšlenky a činy v nejrůznějších směrech technické výroby, jakož i v problémech obchodní organisace přinášejí firmě značné úspěchy a jsou jednou z hlavních příčin jeho předurčení na vedoucí místo zlínských podniků.

Dílo

Obsáhnouti podrobněji činnost J.A.Bati v rámci promočního úvodu je problém neřešitelný a to s ohledem na čas, pro promoci jsoucí, neboť činnost J.A. Bati se nese v celé řadě směrů. V každém směru jest sama v sobě velmi rozsáhlou. Mohu tudíž poukázati na ni jen v heslech, seskupených v hlavní obory jeho působnosti, a to v obor technický, obchodní, sociální a kulturní.

V oboru technickém získal si J.A. Baťa zásluhy jak ve strojnictví a elektrotechnice, tak i ve stavitelství a chemii.

Ve strojnictví uskutečnil účelnou reorganisaci strojních dílen a rozšířil jejich počet ze 36 na 102. Některé z těchto strojních dílen a to zejména ony, jež vyrábějí stroje obuvnické a gumařské, vzrostly na velké továrny a v konstrukci strojní předčí mnohé nejlepší podniky světové.

V elektrotechnice se stává průkopníkem individuálního náhonu strojů elektromotory, konstruovanými z jeho popudu s kuličkovými ložisky; pro každý stroj určuje individuální osvětlení, což má velký význam sociální. Zasazuje se o elektrické vytápění různých za tepla pracujících strojů a dociluje tím příznivějšího pracovního prostředí. Snaží se všestranně o rozšíření slaboproudé elektrotechniky a rozšiřuje zvláštní studijní oddělení elektrotechnické. Nabádá k aplikaci elektrotechniky v domácnostech, při komunikacích, zavádí výrobu roentgenických pedoskopů. V oboru strojním zasloužil se Jan A. Baťa dále organizací výroby levných letounů  a větroňů. Sám je obdivovatelem vývoje letectví, které podporuje všestranně a sám ho využitkovává při svých četných cestách.

V oboru stavitelském snaží se o další rozšíření standardisace staveb, které dává aplikovati na ojedinělé stavební konstrukce, k nimž patří 17-patrová administrativní budova, vysoká 76 metrů, ze železobetonu. Staví celé řady továrních budov, internátů, škol, společenských a obchodních domů, nemocničních pavilonů, svobodáren a padronátů.

Z nově založených podniků nutno se zejména zmíniti o Baťově, kolem něhož vystavena obec pro 8000 pracovníků na terénu, který bylo nutno předem naplavením zemin podle direktiv J.A. Bati pro stavební účely upraviti.

Snaha o nejširší spolupráci

Zvláštní péči věnuje Jan A. Baťa komunikačním problémům, a to silničním, železničním i vodním. Je přesvědčen a hlásá, že světový obchod se nedá dělat bez světových cest a světové dopravy. Proto kráčí u nás v čele těch, kteří v zájmu celého československého obchodu poukazují na naléhavost rychlého vybudování řádných silničních a vodních spojů, které by nás zapojily do světových komunikací. Sám předchází příkladem účinnou účastí na budování trojproudové silniční těžké vozovky Kvítkovice – Malenovice s cyklistickou stezkou a chodníkem pro pěší; propaguje a podporuje myšlenku vybudování dálkového celostátního silničního spoje od Aše do Jasiny a dává pro určité úseky tohoto spojení, a to Chřiby a Javorníky, vypracovati podrobné projekty. Přebírá do své správy železniční spoj Zlín – Vizovice, který modernizuje; buduje vlastním nákladem trať Vizovice – Horní Lideč, dávaje tak v současně zlých dobách lidem možnost obživy. Propaguje intenzivně stavbu vodních cest a spoluúčastňuje se na stavbě vodního kanálu do Baťova, na kterém má býti letos zahájena plavba.

V oboru chemickém se pod jeho vedením vyvinulo mnoho věcí. Dochází k rozšíření, ke zlepšení provozu koželužen, k racionalizování výroby papíru, lepenky, past a barev. Dociluje se zvláště pokroku v oboru gumařském; zavádí se výroba urychlovačů, prostředků proti stárnutí gumy, výroba umělé vlny, pro které se staví zvláštní objekty v Batizovcích; zavádí se dále výroba celofánu, jakož i různých pomocných chemických látek, které firma potřebuje při provozu v jednotlivých výrobních odvětvích. Jan A. Baťa věnuje dále pilnou péči zachycování a zužitkování odpadkových produktů při výrobách určitých druhů a úspěšně řeší zužitkování odpadkových produktů při výrobě plsti a odpadků kůže a textilií při výrobě lepenky.

Aby zajistil závodu možnost stálého technického vývoje, buduje velkým nákladem rozsáhlé výzkumné ústavy strojní a zejména technické, v jejichž čelo staví prvořadé odborníky. Ústavy tyto zaměstnávají dnes desítky inženýrů a vědeckých pracovníků a vykazují významné pracovní úspěchy. Jinak hledí Jan A. Baťa k rozřešení různých odborných otázek zainteresovati různé odborníky na vysokých školách. Po právu nutno konstatovati, že s takovou péčí, jakou J.A. Baťa věnuje technickému výzkumnictví, se velmi vzácně setkáváme u vedoucích osob našeho průmyslu.

Pro světový obchod

V oboru obchodním hledí J.A.Baťa rozšířiti jeho organizaci na podkladě známé zlínské zásady nejužšího kontaktu výrobce se spotřebitelem. K tomuto cíli buduje další síť prodejen a snaží se export do zahraničí rozšířiti na nejvyšší míru. Tam, kde jeho úsilí se staví do cesty nepřekonatelné hradby celní nebo jiné ochrany, podporuje všestranně zahraniční sesterské podniky. Informuje se přímo o poměrech na světových trzích svými světovými cestami bez nichž, jak jsem se již zmínil, se světový obchod nedá dobře dělat. Že tyto zkušenosti jsou správné, svědčí ta skutečnost, že každý měsíc poslední jeho cesty kolem světa přinesl zaměstnání 1200 nových spolupracovníků. J.A. Baťa očekává, že hlavní vliv jeho cesty kolem světa  se projeví ve zvýšené produkci zlínských závodů teprve v letech dalších; soudí tak podle zkušenosti z cest z Ameriky, podniknuté v roce 1926.

Na svých obchodních cestách uvědomil si J.A. Baťa zvláště důležitost sběren a vzorkoven, které toho času za součinnosti československých konsulátů v cizině buduje.

Sociální dílo

V oboru sociálním hledí svým spolupracovníkům v mezích možností zlepšiti platy a mzdy, jako i účast na čistém zisku a již tím zvyšuje jejich zájem o práci.

V roce 1932 zavádí prvý v Evropě v závodech, jím řízených, 40-hodinový pracovní týden. Ke zlepšení životní úrovně zaopatřuje svým spolupracovníkům levnější potraviny a předměty jiné denní potřeby. Spolupracovníkům, stravujícím se v závodní kuchyni, hledí zaručiti bezvadnou stravu stálou chemickou kontrolou.

Stará se o zdraví spolupracovníků zvláštní zdravotní službou, soustředěnou ve vzorných nemocnicích, nejrůznějším směrem specialisovaných. Dává podněty k organisování zdravotní matriky, která má umožniti stálou kontrolu zdraví zaměstnanců a nově přijaté zaměstnance zařaditi na taková místa, na kterých by nebyli zdravotně ohroženi. Chystá se právě k dalšímu zdokonalení zdravotní péče velkolepým projektem Domu zdraví.

Jinak rozšiřuje budování vzorných obydlí pro své spolupracovníky na podkladě plánů ze světové soutěže. Organizuje chod technických dílen tak, aby jeho spolupracovníci byli při troše opatrnosti ušetřeni jakýchkoliv úrazů, a hlásá stále důrazně „Bezpečnost především“. Přispívá finančně ke všem důležitým akcím, směřujícím ke zlepšení sociálních poměrů a to nejen svých zaměstnanců, ale i celého kraje.

Závodní ústav národního zdraví od F.L. Gahury na Březnické dle projektu z roku 1936 - vidíme prostor dnešní sportovní haly a stadionu, díváme se od Březnické. Místo domků na Letné stojí solitérní zástavba baťovského typu. S domky a starými svobodárnami, vzhledem k jejich dočasnosti, se do budoucna nepočítalo. Válečný objekt se zřejmě příliš nelišil od starého návrhu, viz další zde publikovaný návrh náměstí Práce z roku 1942.

Zvláštní pozornost věnuje Jan A. Baťa péči o školu a kulturu. Snaží se zejména o to, aby škola dala mladým mužům a dívkám pokud možno, dobré základy k samostatnosti a podnikavosti.

K usnadnění vniknutí do přírodních věd buduje Studijní ústav Tomáše Bati, který vybavuje rozsáhlými sbírkami a knihovnou ze všech oborů vědy.

Buduje průmyslové, obchodní a jazykové školy, které mají vychovávati vhodný dorost pro potřeby průmyslu a světového obchodu. Zakládá Tělovýchovný ústav, buduje Studijnímu ústavu zlínskému obdobné ústavy v Třebíči a Batizovcích.

Jan A. Baťa podporuje i žurnalistiku a krásnou literaturu a to fondem ne nejlepší články a knihy. Pečuje, jak je známo, o hudební kulturu, je zakladatelem dnes již známého zlínského salonu a umělecké galerie.

Sám se všestranně snaží šířiti technickou a obchodní kulturu svými přednáškami v technických, obchodních a průmyslových organisacích, jakož i vlastními publikacemi, z nichž nutno uvésti zejména knihy „Spolupráce“, „Budujme stát pro 40 milionů lidí“ a „Za obchodem kolem světa“.

Nelze přehlédnout též snahy J.A. Bati o propagaci naší republiky v cizině; napomáhají mu v tom celé řady sesterských zahraničních podniků, dále řada jeho spolupracovníků, jdoucích do ciziny za nákupem a prodejem, jakož i jeho velké osobní známosti.

Zlínské závody přitahují každoročně do naší republiky mnoho významných cizinců i hostů a tím přispívají značně ke zlepšení cizineckého ruchu u nás.

Závěr:

Uvažujeme-li o všech uvedených zásluhách, musí býti každému jasno, proč rozhodnutí našeho profesorského sboru při hodnocení činnosti J.A. Bati a udělení čestného doktorátu bylo jednomyslné. Musím připomenouti, že náš profesorský sbor si byl současně vědom toho, že hodnotí zároveň práci geniálního zakladatele zlínských podniků pana Tomáše Bati a veškerých osvědčených spolupracovníků firmy.

Je to právě ta věrná, poctivá, intensivní spolupráce nejen ve službách podniku, ale i ve službách veřejnosti; tato spolupráce je klíčem k rozřešení, jak vedoucí jednotlivec mohl a může zvládnout tak úspěšně tolik problémů rázu technického, obchodního, sociálního, kulturního a jiného. Jan A. Baťa sám si je vědom nedocenitelných výsledků této spolupráce a proto jest jejím vášnivým hlasatelem, neúnavným propagátorem a zastáncem, jak to nejlépe dosvědčuje jeho spis, který spolupráci věnoval. Jeho výchova a úcta k práci a vedení celého podniku právě na soustavě uvedené spolupráce k účelům služby veřejnosti vytváří mezi jiným zlínskou obdivuhodnou pracovní ideologii. Jejím praktickým výsledkem je mezi jiným zlevnění a zpřístupnění různých technických výrobků, zejména obuvi, i málo majetným jednotlivcům širokých vrstev národa a lidstva. Jan A. Baťa, opíraje se o spolupráci, překonává úspěšně těžkou světovou krisi a vede závody k netušenému dalšímu rozvoji. Zaměstnávaly-li zlínské podniky roku 1932, kdy Jan A. Baťa převzal do svých rukou jejich vedení asi 28.000 pracovníků, zaměstnávají již dnes přes 43.000. Tato skutečnost sama o sobě jest nejlepším vysvědčením schopností ve vedení podniku.

Bližší analysou veškeré činnosti J.A. Bati přicházíme k závěru, že musíme téhož řadit k největším individualitám, a to v prvé řadě technického organisátorství. Jeho obdivuhodné pracovní úspěchy jsou známy a ceněny dnes nejen doma, ale i v celé kulturní cizině.

Náš profesorský sbor snažil se udělením čestného doktorátu technických věd složiti největší uznání v prvé řadě technické práci pana Jana A. Bati, velkého syna Moravy, který svoje myšlenky, snahy i činy úspěšně uplatnil v nejrůznějších oborech v rozvoji technické práce a podnikání a zasloužil se tak nejen o techniku, nýbrž i o náš národ, stát a lidstvo.

Vaše Magnificence, slovutný pane rektore, uzavíraje tímto svoje vývody, prosím, abyste dovolil, aby pan Jan Antonín Baťa byl veřejně na čestného doktora věd technických určen. 

Úkol čsl. podnikatele

 J.A. Baťa v promoční řeči na vysoké škole technické dr. Ed. Beneše v Brně, dne 26. března 1938.

Dosáhnuv hodnosti čestného doktora technických věd, vzpomínám na budovatele svobodné Československé republiky Tomáše G. Masaryka a nynějšího prezidenta dra Edvarda Beneše, jehož jméno tato škola nese.

Můj první dík patří mému zesnulému bratrovi Tomáši Baťovi, jehož výchovou se mi dostává dnešní cti.

Díky vzdávám:

Ing. Dr. technických věd Václavu Bubeníkovi, t.č. rektoru Magnificu tohoto vysokého učení, že dovolil, abych byl povýšen na čestného doktora věd technických.

Ing. Dr. technických věd Otakaru Kallaunerovi, t.č. děkanu této vysoké školy, že mě doporučil k dosažení čestné doktorské hodnosti.

Prof. Ing. Dr. technických věd Janu Dokládalovi, že mi jako promotor udělil hodnost doktorskou.

Děkuji znovu památce Tomáše Bati, jenž mi byl vychovatelem i otcem. – Děkuji svým učitelům, jejichž nesnadné práce s vděčností vzpomínám.

Děkuji svým 80.000 spolupracovníkům, soustředěných v městech spolupráce v Evropě a těm mnoha tisícům našich věrných, statečných průkopníků, kteří současně s dobrým jménem našeho zboží v celém širokém a dalekém božím světě roznášejí slávu a známost dobrého českého jména.

Čest, které se mi dnes dostává, je zároveň ctí Tomáše bati a mých spolupracovníků, jejichž věrné práce jsem nositelem.

Děkuji konečně všem, kdož mi jakýmkoliv způsobem projevili účast a přispěli k oslavě dne, památného pro mne i pro všechny členy naší velké pracující rodiny.  

Vaše Magnificence, dámy a pánové!

Jsem upřímně vděčen za čest, jež mi vzácné kolegium vysoké školy technické dra Edvarda Beneše prokazuje jmenováním čestným doktorem technických věd.

Považuji toto rozhodnutí spíše za vyznamenání těch tisíců lidí, vynikajících pracovníků a bojovníků naší práce ve Zlíně, jinde v Československu i v celém světě.

Jak vznikají podniky

Profesorský sbor této vysoké školy uvádí, že Baťovo technické a průmyslové podnikání přispělo a přispívá k povznesení země Moravskoslezské , jež ve svém poslání sleduje i tato škola.

Chtěl bych říci něco o tom, jak k tomuto našemu podnikání došlo.

Ševci z Hradiště, jedoucí na jarmark okolo Mayova cukrovaru, který nad okolí vynikal vysokými zděnými komíny, ustrnuli, když jim starý švec Baťa ukázal rouhavě prstem na ten komín a zvolal: „Takové komíny budou míti jednou moji synové!“

Dělali si z něho posměšky. Ale mladý Tomáš, který toto slyšel, považoval chloubu otcovu za svůj životní úkol.

Já sám narodil jsem se v Uherském Hradišti, úřednickém městě, v nejchudší jeho čtvrti, zvané Rybárny.

Nevím, čím bych dnes byl, kdyby do mého života nebyl vstoupil Tomáš Baťa po smrti otcově.

Tomáš vedl s matkou boj o to, abych se z Rybáren dostal do nového, tehdy teprve pomalu se tvořícího Zlína.

Později mi vyprávěl, jak k tomu došlo. Boj s matkou byl nerozhodný. Maminka se nechtěla podvolit – nechtěla mě pustit.

Když jednou opět Tomáš přišel, aby s ní o mně jednal, nalezl mě v hloučku kluků, jak jsem se jejich přesile bránil kamenem, uvázaným na provázku.

To tehdy rozhodlo. Tomáš byl bojovník. Tehdy si umínil mě získat a získal mě, duše jedna!

Ve Zlíně mě pak z rukou nepustil.

Nebyla to zrovna lehká ruka – nebyl to učitel, který by si svou práci usnadňoval. Ale učil tak, že se to nemohlo zapomenout.

Od něho jsem se také naučil stavěti si veliké cíle, aniž se člověk při tom toulá po hvězdách.

Když Tomáš Baťa padl, převzal jsem odpovědnost, jež nacházela vyjádření v prudkém a přímém potomku moravských Valachů, jakým byl Tomáš Baťa.

Nebezpečí nezaměstnanosti

S hrůzou jsem pozoroval, že ten náš lid, ten prostý, dobrý pracovitý a snaživý lid ztrácí své požehnání, svoji práci, že se z něho u nás začíná ve velkém vyrábět proletář a almužník.

Nebylo snad člověka ve vládě a ve sněmovnách, abych s ním nemluvil o této jediné věci: Jak odbourati nezaměstnanost. 

Jan Antonín Baťa při projevu - zde při natáčební filmu o cestě kolem světa (1936-37). 2/3 záběru vlevo zabírá čtecí zařízení - předválečný zlínský zlepšovák.

Nejlepší radu mi nakonec dal prezident republiky dr. Edvard Beneš. Řekl mi: „Žijeme v demokracii. Ne to se stane v tomto státě, co si přeje dr. Beneš, nýbrž jenom to, co si bude přát československý lid, jeho většina. Když máte plány, které mohou být užitečné všem, oznamte je veřejně a přesvědčete lidi o tom, že jim budou prospěšné...“

Proto jsem napsal a vydal knihu „Budujme stát pro 40 milionů lidí ...“

Ty miliardy podpor v nezaměstnanosti, ty almužny nedůstojné lidského ducha, dosvědčují pouze naši nedostatečnost. To nebylo to, po čem lidé opravdu dychtili, po čem prahli.

Oni toužili po práci a dostávali – almužnu.

Prožil jsem sám ve svém mládí doby, kdy jsem byl skutečně odkázán na pomoc a soucit jiných.

A nikdy, co živ budu, nikdy nezapomenu toho pocitu nelidskosti, ponížení, hanby, jehož jsem se nemohl dlouho zbavit.

Almužna, podpora, není projevem lidskosti, to je ubíjení duše člověka.

To je korumpování slabých.

A jestliže jsem dnes v čele podniků, živících na 80 tisíc lidí v celém světě, tož se domnívám, že ten tísnivý pocit přijaté almužny tehdy v mém mládí nejvíce k tomu přispěl.

Dnešní doba stále více dává mým návrhům za pravdu. – Jestliže to, co jsem v knize „Budujme stát pro 40 milionů lidí“ napsal před čtyřmi lety, bylo donedávna ještě jenom plánem, zralým k diskusi, tož za poslední měsíc se stalo jediným řešením problémů československého státu v Evropě.

Doprava jako základ

Hlavní technické problémy našeho státu jsou v dopravě.

ČSR. je útvar přes 1000 km dlouhý a 80 až 300 km široký. Sjednotí se, až si pořídí dopravou technické prostředky kulturního, hospodářského a politického života.

Dálkové silnice, železnice, dopravní kanály – to jsou ty technické prostředky československého sjednocení.

Podívejme se, co jsme v tom udělali za dvacet let republiky!

Potřebujeme silnice od západu k východu a místo toho máme silnice od severu k jihu.

Vodních cest nemáme.

Mezi Volhou a Rýnem není jiné tak krásné příležitosti, spojit vodním průplavem 100 milionů lidí na sever se 100 miliony lidí na jih od našeho státu, jako máme my. Náš stát má v tom klíčové postavení.

Buďto toho využijeme sami, anebo o toto své dominantní postavení ve střední Evropě přijdeme.

Ode dne, kdy jsem tuto část své přednášky napsal, se to už částečně i stalo.

Průplav Dunajsko-odersko-labský je podmínkou zdravého rozvoje našeho státu.

Nepochopiti tuto nutnost, znamená vydávati se v nebezpečí, že vývoj půjde přes nás, proti nám, nebo bez nás.

Kromě tohoto průplavu potřebujeme ještě řadu jiných dopravních kanálů, neboť jako jinde ve světě žijí i u nás na dvě třetiny obyvatelstva ze směny svých výrobků. Z dopravních kanálů, železnic a silnic musíme vytvořiti úplnou dopravní síť, která umožní, aby zboží a lidé, jež možno srovnati s krví v lidském těle, proudili volně pilným rytmem z jednoho místa ve státě na druhé.

Náš stát je dnes dopravně asi tak podvázán, jako kdybyste podvázali tepny lidského těla a žádali na něm plný výkon.

Pásma hor mezi Čechami a Moravou, Moravou a Slovenskem jsou překážkami našeho státního života.

Má to i silný politický účinek.

Lidé se neznají a proto i odlišně myslí. Což myslíte, že kdyby hlavní město ČSR bylo v Báňské Bystrici, nevolaly by hlasy po autonomii Čech?

Je třeba, aby technikové přijali program budování státu za svůj a stůj co stůj usilovali o jeho splnění.

Bez výzkumnictví se neobejdeme

Chtěl bych říci i několik slov o výzkumnictví.

Mohu vám prozradit, že zdárný vývoj našich závodů v posledních letech byl podporován především výsledky našeho výzkumnictví.

Dobře organizovaným výzkumnictvím jsme čelili hospodářské krizi a jím jsme vyhráli boj proti nezaměstnanosti.

Máme nyní v závodě celkem šest výzkumných ústavů: strojnický, chemický, koželužský, elektrotechnický, zemědělský a geologický.

Tyto ústavy dodávají nám řešení pro naši podnikovou problematiku v oborech vědeckohospodářských.

Ale oč více takovýchto vědeckých hospodářských problémů zůstává nevyřešeno v našem státě? Problémů, jež se vztahují přímo k možnostem zaměstnanosti a blahobytu našeho lidu.

Pohleďme na některé tyto problémy oběma očima!

Hlavní problémy čs. zaměstnanosti

V našem státě jsou čtyři hlavní druhy výrobků, které dnes živí náš lid.

Jsou to: uhlí – cukr – dříví – a železo.

Uhlí, dříví, cukr a železo nejsou přece ničím jiným než surovinou.

My tuto surovinu vyvážíme a stojíme dnes v krizi, protože nejde na odbyt.

Cukr vyvážíme za 90 haléřů

železo za 50 haléřů

dříví asi za 20 haléřů

a uhlí asi za   6 haléřů kg.

A co se z toho dá dnes všechno vyrábět?

Dříví stojí 20 haléřů kg. Celulóza už stojí Kč 2,- kg. A umělé hedvábí, které z něho vyrobíme, stojí Kč 20,- kg.

Dřevo není hledané ve světě – celulóza už víc – a umělého hedvábí dovážíme za víc milionů, než vyvážíme dřeva.

Z dříví dostaneme: aceton, Kč 18,- kg, metylalkohol Kč 3,-, papír od Kč 2,- do 18,- za kg, umělé pryskyřice asi Kč 20,- kg.

Ale z dříví se dá vyrobit a vyvážet: nábytek, knihy, domy, lodi, vozy, hangáry, garáže, letadla. – Chemicky: kyselina octová, acetátové látky, lihové barvy, formaldehyd, umělé třísloviny, aktivní uhlí, dřevný dehet a z odpadků pak plyn pro pohon automobilů.

Podívejme se nyní na uhlí: když uhlí zpracujeme průmyslově, dostaneme za kg výrobků tolik, kolik dnes dostaneme za metrický cent nebo i za tunu uhlí surového, z něhož lze vyrobiti svítiplyn a jeho zplodiny, anilin a barvy, fenol, kresol, toluol, benzol, xylol, benzidin, naftalin, aspirin a tisíce jiných výrobků.

Problémem speciálně československým je cukr.

Měli bychom vždycky chtít u nás pěstovat řepy co nejvíc. Je to výborná rostlina, nevysaje půdu, roste bohatě a dává dobrou úrodu.

Cukr má chemickou značku C₁₂H₂₂O₁₁. Dělají se z něho léčiva, butylalkohol, butylacetát, mléčná kyselina, etylaktát, nitrolaky. To je to, co se všeobecně ví. Ale dovedeme si přece představit, že se z něho dá získat ještě mnoho jiných výrobků. – Já myslím, že se z něho dají vyráběti zejména umělé hmoty a skvělý letecký materiál, který nás přiblíží výrobě lidového letadla.

Ale dají se z něho dělat umělé hmoty pro ložiska strojů a umělá vlákna a – kdož vůbec ví, co všechno.

Vždyť jsme dosud nezačali cukr ještě ani zkoumat!

Nejvýše jsme bádali, jak zvýšiti výnosnost cukru z řepy.

A je to ústřední problém našeho hospodářství státního, od jehož vyřešení závisí jak zemědělská rentabilita, tak i průmyslový vývoz.

A chceme myslit, že někdo jiný nám bude po světě řešit problémy tak výlučně československé, jako je otázka cukru?

Průměr vývozní ceny za kg železa a jeho výrobků činí dohromady v ČSR. asi Kč 3,77 za 1 kg.

Vývoz německý má průměr 12,87 Kč za kg.

To jsou tyto čtyři hlavní čsl. výrobky: uhlí, cukr, železo a dříví.

Každý z těchto hlavních problémů průmyslové výroby – jsa vyřešen – je schopen poskytnout obživu polovině dalšího obyvatelstva v našem státě.

A to jsou problémy, které se dají řešiti hlavně v technických učilištích československých.

Ale stejně mnoho je potřeba vykonati v zemědělství, dopravnictví, geologii, stavitelství, letectví a jinde.

Tož to je skutečná československá cesta z krize a nezaměstnanosti. Ta je mnohem těžší, nežli platiti podpory v nezaměstnanosti. Předpokládá mnoho věcí.

Hledejme československého člověka

Předpokládá, že budeme chtít dívati se na problémy života jako na skutečnost, které je nutno čeliti statečně, chlapsky a vyrovnati se s těmito problémy na místě a úplně.

Nezaměstnanosti se nedá čeliti jinak, nežli vytvářením pracovních příležitostí.

Kdo je má vytvořit? Zázraky se nedějí.

Musíme je vytvořit sami. Člověk je musí vytvořiti.

Ptáte se který člověk?

Ptáte se, kdo má vystavět silnice, železnice a kanály a kdo má pracovat na výzkumnictví a kdo má organizovat průmysl?

Nu, člověk schopný.

Který to je?

Dámy a pánové, člověk je ústředním problémem světa.

Musí býti nutně i problémem budování československého státu.

Musíme nalézt československého člověka, musíme jej vyhrabat z kolektiva, z masy, do které jsme ho nechali zapadnouti.

Musíme ho naučit novému učení.

V čem, myslíte, že je náš úspěch, nás – ve Zlíně?

V těch betonových budovách nebo skleněných bednách, v těch zářících výkladech našich prodejen nebo ve zpívajících strojích našich dílen?

Náš úspěch je v československém člověku

V tom, že jsme jej osvobodili z postavení panského robotníka, proletáře a vyděděnce, skrčeného za kamny. Udělali jsme z něho světoobčana, člověka, který se nebojí lidí a světa a který si je vědom toho, co dokáže, protože to dokázat chce.

Člověka, který vládne svým záměrům a je jeho pánem, nikoli otrokem.

Člověka, který ví, že jest silný tím, co dovede a co dokáže.

Čím dále jdeme nazpět v dějinách lidstva, tím bědnější nacházíme podmínky pro život člověka. Tím menší je také lidnatost na čtverečním kilometru.

Byly to však technické vynálezy, prosté i vznešené, které umožnily lidem hustější osídlování země a při tom dobré bydlení a živobytí.

Neboť člověk nezná většího štěstí na světě nad rozmnožování. Lidí i věcí. Všeho.

Technika buduje blahobyt

Že se počet obyvatelstva za posledních 150 let ztrojnásobil, způsobil James Watt a Jiří Stephenson.

Parní stroj, který byl vynalezen, nebyl však objev náhodný. Byl to výsledek tisíciletého úsilí o zvětšení síly.

Člověk snil o síle, hledal sílu, vyznával sílu, ctil sílu, kořil se síle a vychovával se k síle. Snil o síle, protože v ní tušil cestu ke zlepšení života svého a života svých dětí.

Parní stroj byl tou kýženou silou, byl splněním tisíciletého snu o síle, kterou by získal na rozdíl od síly zvířat, z hmot.

Důsledky parního stroje ve všech oborech lidské práce byly nesmírné a jsou dosud nedohledné.

Parní stroj rozšířil plochu půdy, kterou člověk mohl vzdělávati. Rozšířil ji především do hloubky. Zemědělec obdělával půdu do hloubky 30 cm, aby z ní dobýval živobytí. Parní stroj však umožnil, aby jiní lidé pronikli zemí až do hloubky 2,3 a snad kdysi i 10 tisíc metrů.

Parní stroj potřeboval uhlí, železo, ocel, ale potřeboval i umožňoval dopravu v rozsahu, o kterém se lidem nikdy nesnilo. Železnice umožnila výměnu zboží mezi krajinami, kterými sotva prošel nějaký krajánek.

Plachetní koráby představovaly dobrodružství – hrdinství. Parolodi však vytvořily z mořeplavectví přesnou a bezpečnou dopravní službu.

Pára a po ní následující vodní turbina, elektromotor, výbušný motor učinily z velikého, kdysi nepřehledného světa tak trochu větší okres. Nevěřme, že dnes ustálené názory na soužití lidí v době průmyslové jsou něčím definitivním. Nejsou.

My ve Zlíně jsme toho příkladem. Pokoušíme se vzíti z každého systému sociálního to nejlepší a s úspěchem.

Průmysl dnes živí dvě třetiny obyvatelstva zeměkoule. Do padesáti let bude živit 80 procent lidí v našem státě, zdaří-li se nám opříti jej o techniku. Průmysl musí být opřen o moderní techniku a jeho vynálezy.

A ještě něčeho je třeba. Je třeba vychovati a vzdělati příštího člověka československého v podnikatele, živitele lidu. Je to možné, vím to z vlastní zkušenosti.

Když mi bylo asi 12 let, leželi jsme s Tomášem u něho v zahradě. Bylo nás tam asi 8 mladých mužů, učňů a příslušníků rodiny. Tomáš Baťa tehdy z čista jasna na nás vyletěl: „Kluci, čím kdo z vás chce v životě být? Ven s tím!“

„Tož já nevím“, odpověděl první, nejstarší.

„Já bych chtěl být vrchním účetním“, prohlásil bratr gymnazista.

„Já bych chtěl být textilákem a zaříditi továrnu na textil se 300 lidmi“, prohlásil hrdě bratr Bohuš.

„A já mám chuť na koželužství“, řekl jiný.

„A já bych se chtěl dostat do automobilů“, odpověděl další.

Když se mě pak otázal Tomáš, řekl jsem mu rovnou, že mu to neřeknu.

„Proč bys to neřekl?“

„Protože by ses zlobil.“

„Nebudu, na mú dušu, nebudu.“

„Tož dobře. Tož já bych chtěl být šéfem tohoto podniku a chtěl bych být větším živitelem než Carnegie.“

Tomáš se svalil do trávy a smál se z plna hrdla společně s ostatními vrstevníky. Já jsem tehdy vypadal jako hlupák.

Nakonec se Tomáš zvedl a povídá: „Može, Jendo, može – može, može. – Ale, - lehké to mít nebudeš, to ti mohu najisto slíbit.“

Ale oni všichni ti tehdy přítomní dosáhli toho, co si v chlapeckých letech troufali vysloviti. Leopold zemřel jako vrchní účetní, Bohuš řídí textilní továrnu, Jan Hoza je ředitelem našeho podniku a Jindra se vyučil koželuhem a nyní staví továrnu na východě. Každý dosáhl, co chtěl.

Je třeba vychovávat v našich školách děti, aby se chtěly stát živiteli.

Úkoly škol – vychovávat podnikatele

Těch živitelů je třeba.

Každá doba měla své problémy. Z problémů doby se vytvořily i potřeby škol.

Čemu většímu by ještě měla sloužiti například vysoká škola technická nežli právě výchově živitelů těch méně šťastných lidí. Či mají býti podnikatelé nevzdělanci? Či vzdělanost nemá současně představovati povinnost vzdělaných vůči ostatním?

Vysoká škola má vštípit studentům pocit povinnosti k veřejnosti a zejména k pracujícím lidem v národě.

Má vychovávati ve studentovi cit povinnosti živitelství. Akademická práva znamenají povinnost vrátiti lidu – veřejnosti v mnohonásobné míře náklady na vzdělání, jež byly k jeho dosažení vynaloženy.

Ve svém proslovu jsem měl sotva čas vydechnouti o nevyřešených problémech, které kruší náš státní a národní život a pálí jako kopřiva lidi, kteří se ve svém životě naučili nejvíce oceňovati nenahraditelný čas.

Přeji vám, pánové, aby se vám podařilo vychovati v tomto ústavě ten druh nezlomného, pracovitého, podnikavého čsl. technika, jakého potřebuje náš stát, aby jeho lid mohl užívati všeho krásna, milosti a bohatství naší milované vlasti i celého světa.