Stárnoucí Duster v horách
Starneme s Dusterem oba, ale v mém případě to není pro tento článek nijak zajímavé. Duster má již víc než pět a půl roku a po čtyřech letech jsem s ním zopakoval cestu do italských Dolomitů. Byl jsem zvědav, co bude stejně a co jinak.
První na co je potřeba upozornit změnily se dost podmínky, za kterých se cesta podnikla. Na autě byly tentokrát univerzální all terrain pneu Izzarda od výrobce Matador a provoz, ve kterém jsem absolvoval cestu tam a zpět byl mnohem hustší. Mimo to jsem denně dojížděl se studeným autem asi 10km k lanovce a večer zpět. Jinak bylo vše stejné jako před čtyřmi lety. Pravě popsané rozdíly se projevily hlavně ve spotřebě. Celková průměrná spotřeba nafty byla 8,5l/100 km. Přitom průměrná spotřeba pouze na jednu cestu (tedy bez krátkých popojíždění) byla 7,5l/100km. To bylo asi o 0,4i/100km více než při první návštěvě. Přičítám to prozu a stylu jízdy. Poprvé byl provoz menší a jel jsem delší čas, víc na pohodu. Nyní jsem jel obě cesty kolem Mnichova, kde byly zácpy hlavně při cestě zpět a kde bylo třeba v místech kde to šlo, kompenzovat to vyšší rychlostí. Tedy buď jsem se pohyboval přískoky v průměru do 10km/hod a nebo jsem jel skoro co to šlo (se skiboxem na střeše až 160km/h). Je jasné, že při takovém způsobu jízdy se moc neušetří, proto mne ani zvýšená spotřeba příliš nepřekvapila. Jinak i s pneu spíše do terénu se auto chovalo na dálnici slušně. Gumy jsem před jízdou foukal na 2,3 atm a tlak jsem během týdenního pobytu něměnil. Na horských cestách když napadl sníh jsem měl s Dusterem na Izzardach jasně navrch proti ostatním autům.
Takže v zasadě to lze shrnout: "I po čtyřech letech žádné překvapení." Mimo toho, že v horách v Itálii Dusterů značně přibylo. Objevuje se tam však zdatný konkurent a to Jeep Renegate. V některém z příštích článků se na něj budu muset blížeji podívat.
T.