O Nás
Hm. Hm. Hm.
Kdě začít. Jsme dvě. Dvě spolužijící bytosti, které se, dalo by se říct, věnují umění. Psát srozumitelně a originálně neumíme, zato tvořit obrazy a fotografie ? To ano. Přiznáváme se, že z historie jsme toho lecos zapomněly, to víte, školní léta jsou dávno za náma a hospoda U Lojzy zvládla svou úlohu na jedničku. O současném umění,toho přece jen víme trochu více, avšak dnešní okolnosti tak troch zabraňují dalšímu,novému objevování. To nemění nic na tom, že se budeme a chceme dál věnovat tomu, co nás baví nejvíce. Focení a malování. Netoužíme po obdivu (možná trošku), chceme jen, aby díky naším věcem byli lidé šťastní, dáváme do našich obrazů a fotek své "já", své srdce a možná proto jsou takové jaké jsou. Snad pocity, které vytváříme skrz fotografie k vám také budou promlouvat a budete se cítit plní nečeho, co nedokážete popsat..... Jejich snem je žít v Praze, Paříži, ve městech s umělečnem na každém rohu, žít a tvořit.
Společně se také věnují tvorbě plakátů, letáků, vizitek, bannerů, reklam aj. tiskovin. A dále už jen každá za sebe.
Klára Baranková
Se narodila na počátku roku 1990 v Opavě. Co si budeme namlouvat, žena je to převelice sličná. Vystudovala Střední školu uměleckou v Ostravě obor Propagační grafika / výtvarnictví a poté nastoupila do pracovního procesu. Do budoucna přemýšlí o kurzech fotografování či nějaké další škole se zameřením na fotku. Dalo by se říci, že k fotografování jí přivedla druhá polovička a od té doby se tomu věnuje neustále a že jí to teda jde. Našla se ! Fotografování je něco,co jí nesmírně baví, jde jí to a kde vídí, že dosahuje nějakých úspěchů. Je to člověk, který by pro své blízké udělal první poslední, člověk se srdcem na správným místě a to vše se odráží v jejích fotografiích. Proto, prosím, zastavte se zde na malý moment a zkuste objevit to co vám skrz své fotografie chce říci, stojí to za to.
Co fotí : staré budovy , sklepy , detaily starých či rozbitých věcí, věci smysluplné a naopak, věci na prví pohled fádní, ničím nezajímavé, akty a portréty lidí. fotí převážně v B/W režimu, pomocí zrcadlovky SONY 230.
Když se jí zeptáte, proč. Proč staré budovy, proč nezajímavé věci.... Odpověď bude znít jasně. " Stojí to tam léta, jsou v paměti všech a přitom je každý přehlíží,chodí kolem nich každý den bez povšimnutí a zamyšlení se.Kdysi bývaly také krásné, zajímavé, lidé je využívali, teď si na ně nikdo nevzpomene ale přitom ta krása je pořád tam, A na mě je to, abych tu krásu předala dál, Vám. "
Štěpánka Hlubková
Narodila se v roce 1991 v Kadaňi. V mládí se přestěhovali z Čech na Moravu (což jí poznamenalo v mnoha směrech ). Vystudovala společně s Klárkou Strední školu umělelckou v Ostravě obor propagační grafika / výtvarnictví avšak více jí vždy bavila malba. Zkoušela se hlásit na VŠ na obor "malba", marně. Je toho názoru, že Ostraváci jsou prostě mimoňi. Zanedlouho po tom však nastoupila jako Grafička do Opavské firmy. Nejraději se věnuje malbě, ale je také velkým rádcem a oporou své "kolegyni" K(á). Má ráda věci takové, co ostatní zamítají, ráda provokuje pomocí svých obrazů, nechce být stejná jako ostatní. Zatím se však nenašlo místo, kde by se mohla nachvíli zastavit v čase a tvořit věci nové, takové, které by odrážely její pravé já.
Co maluje : abstraktní často nesmyslné věci, sprosťárny a nahé ženy, tváře, ruce, oči, výplody své fantazie. Také ale kreslí - převážně jde o spleť myšlenek, které se jí honí hlavou ale umí být i konkrétní - kreslí věrohodné portréty aj. Nejraději maluje na velké plátna pomocí balakrylu a ze všeho nejraději má cákance, spoustů cákanců na plátně.
Řekla by o sobě, že je tak trochu zvrácená osoba. Je jedno co z toho nakonec vznikne, nebo jaký byl prvotní nápad, je to její, je tam zachyceno její já, její pocity a to je nejfůležitější. ať už se to lidem líbí nebo ne.
