Deník jedné malé ztracené existence

 Vždycky jsem si myslela, že jsem soběstačná, tak jak jsem. 
Samozřejmě to není pravda, ve svém životě mám spoustu lidí, bez kterých bych nebyla taková, jako jsem a všichni víme o koho přibliže jde. Velie si vážím několik lidí v mém životě. Faktem je, že jsem Marcusovi řekla, že jsou čtyři. Ale najdu jich asi víc.

*Anděl*, protože je snílek, můj dokonalý a jedinečný, který pořá umí lítat. A Bůh ví, jak moc potřebuji přátele s křídly.
Kitty, protože ať si ona myslí co chce, kdysi mi pomohla pochopit, co je správné a co ne.
Marcus, protože mi pomohl to špatné omezit, proto, že má tolik nadějě a proto, že mě nechává ho systematicky ničit, i když už si nemáme co říct.
Mia, protože mi pomohla pochopit, že všichni jsou takoví, jací se přejí zdát.
Dino, protože byla ochotná mi na pár dní dělat osobní sluníčko.
Nattalie, protože mi ukázala, kdo jsou mí opravdoví nepřátelé. A proto, že jsem jí měla radši.
Kloky, která mě nechala brečet na jejím rameni, i když nic nechápala a teď se kazí.
Orest, který ví, jaký by chtěl být a taky ví, že takový není a já ho moc neznám. 

Přemýšlím, chtěla jsem sem přidat někoho, kdo to měl v životě opravdu těžké a já si ho vážím, ale zjišťuji, že tento bod z půly plní Kitty. Ale nikoho jiného, koho bych si vážila, asi neznám... Protože jsem si přála, aby ke mě byli lidé upřímní, říkali mi, co si myslí, ale  ve skutečnosti... Jim na mě nezáleží. Nebo nejsou schopni mi do očí říct, že jsem hloupá kráva, to nevím.
Osm. To je slušný výsledek. Osm lidí, kterých si vážím, ať už je znám nebo ne. Dává mi to prostor... Mohu zkusit poznat lidi, co neznám. Kloky už asi ne, znávala jsem ji, ale něco se s ní stalo. Stala se jinou. Nattalie se také změnila. Těší mě vzpomínka na doby, kdy jsme se znaly jako nikdo jiný, ale i tehdy jsme byly hodně odlišné. Teď již jsme zcela někdo jiný. Mia mě stále fascinuje. Její názory, chování. Ale totéž mohu říct i o všech těch ostatních. Jsem fascinovaná člověkem.

Mám ve svém životě osm lidí, kterých si hluboce vážím. A sebe. A já teď otřebuji pomoc. Radu. Od kohokoli, jakoukoli. 

Hodlám darovat otci k vánocům knihu. Vlastní. dříve jsem psala pohádky a on je měl rád. Ale teď již nepíši, protože mi došly nápady. Potřebuji popostrčit, potřebuji téma, na které bych mohla pohádky psát. Pokud mi někdo poradíte, mohu na vaše přání pohádky klidně na stránky přidat. Pokud se někdo ozvete, klidně přidám i jednu či dvě ze starší tvorby.
Ale ano, ase mám takový nepříjemný dojem, že po stěhování se nikdo neudržel. Na seznamu to bylo všechno v pořádku. Stále jsem hluboce vděčná uživateli, co mě podržel, když jsem pochybovala, noc02. Vzpomínám na Tebe jen v dobrém a doufám, že i ty na mě, ačkoli jsem ti asi znechutila můj vlastní život :) 

Whit love like that you know you should be glad...
Prosím o omluvu, byla jsem v kavárně a hraje mi v hlavě ta písnička. Ano, poslouchám i Beatles. A měli tam u nejhorší hořkou čokoládu, co jsem kde pila. Kakao s umělou šlehačkou si zvládnu udělat doma za desetikačku. Bohužel, bohudík.