Jan Votruba
ÚSPĚCHY:
2005/2006 Znojemští Orli – bronz
2009/2010 Pardubice – zlato
Hokejovou kariéru devětačtyřicetiletého děčínského rodáka ukončilo nepříjemné zranění kyčle již v osmadvaceti letech. Svou trenérskou kariéru odstartoval u žákovského týmu v rodném Děčíně. Následoval první trenérský přesun do Ústí nad Labem, kde vedl místní dorostence. Pod palcem měl mimo jiné i hvězdu NHL Milana Hejduka. Jeho působení u ústeckých dorostenců ukončila autonehoda, po níž byl rok invalidní důchodce, a situace nebyla dobrá.
Postupem času se ze zdravotních lapálií dostal a znovu se dal na trenérskou dráhu. Postavil se na střídačku Děčína a podařilo se mu s tamním týmem postoupit z krajského přeboru do druhé národní ligy. Poté se vydal coby student FTVS na trenérskou stáž do Švédska. Rozhodl se tak sám, aniž by mu kdokoliv pomáhal. Z původně zamýšlených třech měsíců pobytu ve Skandinávii se nakonec vyklubalo osm let. Působil u týmu Brynäs, kde trénoval nejprve juniory a následně pak i "A" tým. Švédskou anabázi ukončil druhým místem na lavičce druholigového Rögle BK.
V roce 2002 poprvé nakoukl do české extraligy, když přijal nabídku spolupráce s Markem Sýkorou u karlovarské Energie. Následoval exotická mise do Číny, kde vedl národní mužstva jak mužů, tak žen. Náročné angažmá zavedlo děčínského rodáka také do Kanady, kde několik měsíců s čínskou reprezentací strávil a výsledkem byl postup do divize 1 mistrovství světa. Po roční čínské misi zamířil do norského Frisk Asker. Od roku 2004 se opět vrátil na střídačku extraligového klubu, když stál po boku Miloše Hořavy u Znojemských Orlů. V sezoně 2005/2006 získal svou první extraligovou medaili, když skončili Orli třetí.
V roce 2006 spolupracoval také s exchomutovským trenérem Radimem Rulíkem, s kterým vedl reprezentační dvacítku na mistrovství světa. Extraligu na chvíli opět opustil v sezoně 2007/2008, když se postavil na lavičku ambiciózního prvoligového klubu z Mladé Boleslavi. V průběhu rozehraného ročníku se ovšem devětačtyřicetiletý kouč postaral o rozruch, když na přelomu roku opustil vedoucí tým první ligy, s kterým prohrál z šestatřiceti zápasů jen čtyřikrát, a po letech se opět vrátil do Ústí nad Labem. Úkolem bylo zachránit Slovan v nejvyšší soutěži, ovšem to se nepovedlo a katem byla právě Mladá Boleslav, kterou po většinu času právě Jan Votruba na vrchol sezony připravoval.
V Ústí setrval i v následující již prvoligové sezoně, když opět pomáhal Milošovi Hořavovi. Ústečtí dokráčeli až do baráže, kde se opět popasovali s boleslavskými hokejisty. Opět neúspěšně, a tak následoval přesun do Pardubic a navázání první vzájemné spolupráce s Václavem Sýkorou. Vzájemná spolupráce šlapala výborně stejně jako pardubický tým a vyústila v zisk mistrovského titulu. Václav Sýkora poté zamířil do ruského Petrohradu, a když se v průběhu sezony přesunul do pozice hlavního trenéra, stěhoval se do Ruska i Jan Votruba. Po krachu bohatého velkoklubu oba čeští trenéři u týmu skončili a poté, co Václav Sýkora podepsal smlouvu v Chomutově, vyžádal si k sobě opět Jana Votrubu.