Igor z Dobruské stáje

Zlatíčko, zlatíčko v autobuse, v tramvaji, zlatíčko při setkání se známou na zastávce, zlatíčko při vítání se se sousedy, zlatíčko na zahrádce i při večerním venčení, zlatíčko doma....kdo by věřil tomu, že jsem odpoledne  polykala slzy bezmoci z naprosto nezvladatelného psa. Dnešní návštěva na Psola byla jedna hrůza. Na druhém konci vodítka se zmítal štěkající, šílený pes, absolutně hluchý k mým slovům , ale ne ke štěkání borderek běhajících agility. A následovaly dobře míněné rady - nechcete zkusit sýr nebo salámek? - musíš ho na sebe nalákat! - upoutej jeho pozornost a dávej mu povely! Škubni s ním......... Salámek zrovna ne, ale dobrůtky v kapse máme, Igor nevnímá , ani když mu je cpu pod nos, hračka, ano, ale jen když se budu přetahovat a do doby než další borderka zaštěká. Škubu, škubu, škubu, zvíhám do výšky ,buchnu s ním o zem ( to jsem si vysloužila alespoň kratičký pohled), pak obcházím stadion.... Jo,samozřejmě také byly úspěchy , jedno ze dvou odložení( při druhém se neustále točil ,aby viděl na překážky),  otáčení se za rukou s pamlsky, přivolání k noze jakž takž a chůze bez očního kontaktu také. Naučit oční kontakt je prý v moci každého psovoda . V mé tedy ne. Když "šaškuji", abych upoutala pozornost, tak skáče, ale pokud jde a nečuchá, jsem já osobně  spokojená. Snad se nechám na zahradě natočit, abychom měli nějaký doklad o tom, že Igor přinejmenším tuší , co se za jednotlivými povely skrývá.                                                                                               dnes jsou k dispozici fotky, tak díky svolení autora ,přidávám pár snímků pro představu( 24.10.)

No hrůza ,když to po sobě čtu, ale ulevilo se mi. Minulý týden bylo vše zalité sluncem, domluvili jsme se , že budeme cvičit bez zajišťovací šňůry a dnes to bylo jako bych si přivedla jiného psa. V první chvíli jsem si říkala, že končím a už mě tam nikdo neuvidí, ale co bych pro zlatíčko neudělala. Příští týden jedeme znovu.