Láska
Občas je divoká jak představy, potom je klidná jako hladina přehrady. Někdo ji nemá, někdo ji rozdává, někdo ji nechce a jiný ji nedává. A když nás naplní radostí, často se stává, že se rozpustí. To je ten neukojitelný cit, potvora láska.
Láska. Kdy člověk pozná, žer jí má, že je milován? Jak lidská bytost zjistí, že je odmítána? Odkdy máme nárok na ten emocionálně silný vjem? Chtěla bych říct, že od narození, ale jak je známo, výjimka utvrzuje pravidlo. Takové novorozeně, které skončí v babyboxu, mateřskou lásku nemá. Časem si jí možná získá od jiných osob, adoptivních matek, ale od své vlastní mámy ne! Mohla bych takto pokračovat donekonečna, je přece mnoho podob lásek. Stačí se jen zamyslet. Mateřská, pudem přírody zarytá láska. Kamarádská a zájmy spojená láska. Partnerská, feromony magicky stanovená láska. Jako u žánrů v hudbě, těch je taky mnoho a každý si může vybrat, co mu nejvíc vyhovuje. Vybrat, můžeme si lásku vybrat? Nebo ji jednoduše, aniž bychom to čekali, dostaneme a pak je jen na nás, jestli jí přijmeme?
Nevím, nevím, jak se ve svých myšlenkách vyznat. Protože ten emocionální dar nedostává každý jedinec ve stejné míře. Proč je i něco tak krásného také zkažené? Jakoby okolní svět svou nespravedlností nakazil i vše kolem sebe, i včetně toho mála, co by osobě na dně oceánu mohlo pomoci.
Frustruje mě to, evokuje mi to myšlenky a víte, kam mě až zavedli? Zažili jste už někdy platonickou lásku? City, které vychází pouze z jedné polovičky, ale ta druhá je k citům, které dostává lhostejná? Láska, která tak hrozně bolí a trhá srdce a svým způsobem ještě pořádně ani nezačala, nezačala se vyvíjet a budovat. Pouze našla zalíbení a šílenou chuť mít někoho rád. Ovšem někoho, kdo nás rád nemá . Jak hrozné je toužit proti své vůli. Co je to za nespravedlnost? Co je to za hloupý žert? Proč se člověk, ta nevinná bytost, která byla seslána na zem, aniž by se jí někdo zeptal, proč by měla trpět i nenaplněnou láskou? Proč i z toho mála, co nám je souzeno, se musíme trápit? Proč? Proč milujeme ty, co nás odmítají a odmítáme ty, co nás milují? Proč je láska, ten neúprosný cit, tak složitý? Proč je kolem lásky tolik otazníků?
Hlava se mi z toho točí, a to o silných emocích jen píši. Sama neznám odpovědi na své otázky, sama se v sobě ztrácím. Jsme to my, lidé, kteří dělají lásku láskou? Ano, kdo jiný! Sami sobě si to ztěžujeme a komplikujeme . Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě…?
Lidé jsou svým způsobem podivíni, kteří se buď láskou trápí anebo se z ní radují. Kteří jí odmítají či přijímají. Kteří silný pud darují a hlavně rádi odebírají. To jsme my a láska, po které celý život toužíme a vyhledáváme. Láska, těžce to popsatelný pojem. Lásku totiž nejde definovat, láska se musí prožít!
Psí a lidská láska :)
Komentáře
Přehled komentářů
Už jsem ti hodně řekla osobně, ovšem i po druhém čtení můžu pět jen chválu, opravdu povedené a výstižné!
nádhera
(Klárka, 9. 3. 2013 19:19)
Úvaha se moc povedla a dokonce mě dojala. Ale dneska jsem mírně přecitlivělá, takže nevím zda je to objektivní :-).
Přesně takhle to vidím. Láska se nedá definovat každý má svou a nemůže v ní heldat spravedlnost. A moc pěkně to vysvětluije jedno pořekadlo- Lidé se ptají co je to láska, ale kdo má potřebu se ptá to neví...
Ještě jednou
(Týna, 14. 3. 2013 12:08)