28.1.2012 po plese
Můj milý deníčku,
právě sedím na intru a píši ti, jak logické.
Na intru jsem přes celý víkend, jak tragické.
No, přeruším tohle trapné psaní. Zkrátka a dobře se mi nechce učit a tak jsem si našla hrozně dobrou výmluvu, že napsat do blogu je mnohem důležitější než nějaká biologie.
Důvod proč jsem na intru přes víkend, je jednoduchý. Včera se totiž konal ples SOŠ veterinární. A já jsem na něm samozřejmě nemohla chybět. Slušelo mi to a připadala jsem si jako modelka z nějakého časopisu. Škoda, že dnes vypadám jako zombie. Mám kruhy pod očima a usínám za chůze, ale když si lehnu do postele, tak neusnu, protože mi v pokoji hučí lednička, a jelikož je v pokoji hrobové ticho, bo jsem na celém patře sama, tak mi usnout nejde. Ples však stál za to. Ples od slova plesat, v mém případě trsat, úkol splnil. Mé silonky a nohy padly za vlast. Vypila jsem štamprlu vodky, která chutnala jako okena a u toho jsem radši skončila =D. Já na ten chlast asi nikdy nebudu. Naštěstí umím pařit i bez požití alkoholu ;). Co na to říct, pátek se vydařil, ale teď bych nejradši byla doma.
Co se týče školy, má depka ustala, ne vlastně ji mám pořád, ale už nemám sílu ji vysílat ven. Škola se mi tak zprotivila, že jsem k ní celkem pasivní. Což je divné, jelikož jsem vzorný student. Podle mého mínění to zavinila trojka ze slohu. Já, spisovatelské střevo, jsem dostala za tři ze slohové práce, které jsem věnovala celý pátek. Jak ocas jsem hledala informace, zpracovávala je a vybírala velmi spisovné slova. Schválně jsem si vzala těžší téma, ať si dokážu, že i nezáživné téma dokážu napsat a oživit. Ale podle učitelky z českého jazyka se mi to nepovedlo. Ale mí spolužáci, kteří psali neformální dopis babičce, měli jedničku. Samozřejmě jsem se jen tak nenechala a vyjádřila jsem svůj názor, že to není spravedlivé. A profesorka mi na to řekla, že někdy míň znamená víc. Když jsem se o víkendu vztekala a svoje rozhořčení vyprávěla doma, tak jsem pobavila celou rodinu. Příště se ji na to ... (víte co).
Mé vysvědčení však dopadlo nakonec dobře. Až na matiku a informatiku, z kterých jsem klasifikována za dobrý, a tím se můj sen o vyznamenání ztratil. Myslím si však, že můžu být na sebe hrdá, vždyť zvládám dvě školy naráz. A do toho všeho píši knihu, starám se o svůj blog a zakládám herecko-divadelní skupinu a zpracovávám filmový projekt. A úplně nejlepší na tom je, že se to všechno začíná slibně rozjíždět. Můj blog má velkou návštěvnost, má herecko-divadelní skupina má už tři členy společně semnou a doufám, že ještě přibudou. A úplně nejlepší nakonec je má kniha. Je pravdou, že jsem od minula moc nepokročila, skoro vůbec. Sekla jsem se na jedné kapitole. Na kapitole, bez které se ta kniha neobejde. Řekla jsem si, že jsem nejspíš v pasti. Ale mé úskalí bylo k něčemu dobré, mé úskalí mě dohnalo napsat Jugimu, bubeníkovi z UDG a zároveň skvělému blogaři. Požádala jsem ho o pomoc, požádal jsem ho, aby mi UDG a on sdělili zážitky z hudebního světa. Popravdě jsem nečekala, že odepíše, ale pevně jsem v to doufala. Zkusit se má všechno, za zkoušku člověk nic nedá. V hloubi své duše jsem však věděla, že má spousty fanynek a že ve své emailové schránce musí mít nespočet milostných psaníček a že si mého emailu, i když v žádném případě nebyl s milostnou tématikou, ani nevšimne. Opak byl však pravdou. Odepsal. Doposud žádný email mi neudělala takovou radost, jako jeho. Jeho email byl velice pěkně napsaný, dokonce mi poděkoval za můj email, který jsem mu napsala. Na jednu stranu jsem nechápala proč, ale na druhou stranu se utvrdilo, že je to člověk s duší na správném místě. Nechci tady sdílet naše emaily, ale jednu věc, co mi Jugi napsal vyzradím. Napsal, že zážitky z hudebního světa se nedají sdělovat, je to o nasávání oné atmosféry. Samozřejmě s ním nemůžu nesouhlasit, ale já si asi první zkoušky kapel ve zkušebně z atmosféry neodvodím, když jsem to nezažila. Ale nejpodstatnější na tom je, že mám někdy dorazit na jejich koncert a odchytit si je na baru a třeba pod vlivem atmosféry něco ze svých zážitků prozradí. Pomalu se ke mně vrací mé druhé já. A věřím, že v Pardubicích na koncertě UDG se zcela shledám. Jen doufám, že mě máma pustí a že najdu nějakého chudáka, který půjde semnou a ukáže mi cestu do klubu Žlutý pes, jinak bych byla opět v pasti.
Měj se krásně a já se letím učit paryby a ryby, chtěla bych totiž v dalším pololetí dosáhnout vyznamenání, takže nechci hned na začátku nasbírat špatné známky.
Zase někdy napsanou tvá Usoužená puberťačka.