JamRock 2012
JamRock
KDY: od 14. června v 13:00 - 16. června do 2:00
KDE: Areál Pod Rozálkou Žamberk
PROGRAM: http://www.jamrock.cz/program-festivalu.html
Těším se, těším se, těším se =D. Víc k tomu dodávat nemusím. Slogan mluví za vše ;) Doražte a poznáte neuvěřitelnou festivalovou atmosféru. Tak nashle pod podiem se skandujícími lidmi.
RECENZE
V dny od 14. – 16.června se uskutečnila v ČR hudebně napráskaná akce, s třemi životy navíc tady byl music festival JamRock v Žamberku. A já, jakožto festivalový příznivec, jsem na téhle akci nesměla chybět.
Čtvrtek vypadal následovně, pršelo a pršelo a dokonce i v Hradci Králové bylo mokro, všude kaluže a bláto. Bylo mi jasné, že na Jamrocku to bude ráj pro prasátka a nemýlila jsem se. Mé holinky bohužel byli dosti smradlavé od praxe z dojení, a tak jsem si je nemohla vzít sebou, takže mé tenisky jsou po Jamrocku na odpis. V 16:00 jsem tedy z Hradce Králové vyjela autobusem do Žamberku se svou kamarádkou s herectví. Pršelo, stále pršelo, nás to znervózňovalo, ale po příjezdu do Žamberku pršet přestalo a vysvitlo i sluníčko a my se v klidu dostaly do stanového městečka a úspěšně postavily stan.
Ale teď k věci, v šest hodin večer jsme dorazily do areálu a byly jsme samozřejmě nadšené, i přes to bláto, které nám rvalo podrážku. Všechno bylo přichystané na mega akci, podia na svém místě, stánky s občerstvením a blbůstkami také. My tedy mohli festival začít koncertem Visacího zámku. Co bych k nim tak mohla říct, jen snad to, že jejich punk rock a kytarista Pixa to nemohli lépe začít. Zazněly známe songy jako například Známka punku, taky zazněly slova jako kurva drát, které se ve stanovém městečku pozdě v noci křičela po celou dobu festivalu, stejně jako slova Ruby a hovno, smrku, blíží se noc – drž hubu a tak podobně.
Dále jsme čekaly na zahraniční kapelu Young GUNS, přeskočila jsem sice kapelu Blue Effect, ale kdybych se měla vyjádřit ke každé kapele festivalu, tak recenze nemá konce a já se upíši, a tak tedy budu psát jen o kapelách, které mi nejvíce uvízly v paměti. Young GUNS, mladá kapela s Velké Británie zahltila areál festu rockovou hudbou a roztančila publikum svými písněmi Bones, kterou mi udělali radost nebo písní Weight of the World. A úplně nejlepší z jejich koncertu bylo, že jsem na konci chytila trsátko kytaristy, což je mé první chycené trsátko v dějinách. Jediné, co mi na kapele vadilo bylo, že i přes velkou snahu publika a vybízení kapely o přídavek, kapela zpět nepřišla. Asi jsem moc zhýčkaná českými kapelami a jejich hracím nasazení.
Ve 21:30 následovala kapela Awolnation z USA, která přivezla k nám do ČR elektrorock, jejich písně Sail či Not Your Fault rozvášnily snad každého posluchače. Zpěvák Bruno Aaron měl velice přátelský přístup a uměl se publiku skvěle prodat, bylo na něm vidět, že si koncert skvěle užívá a o přídavky také nebyla nouze, jeho děkování publiku bylo zaručeně bez falše.
Noc ve stanu ze čtvrtka na pátek proběhla hladce, my jsme šly celkem brzy spát, protože jsme věděly, že další den bude velmi náročný. A také byl. Já jako obrovský fanoušek kapely UDG si pro jistotu hlídala místo ve předu na jamrock stagi už od začátku, tím pádem jsem mohla slyšet dívčí kapelu z Hradce Králové K2, což byla na rozjezd pátečního dne ta správná kapelka. Myslím, že postupem času o téhle kapele ještě uslyšíme.
Dále následovala kapela Pine and Pints, popravdě ráda kapelu poslouchám, právě když píši, nebo se chci jen tak vyblbnout, ale ustát místo ve předu u takhle punkrockové kapely bylo o život, ovšem show to byla super a jejich velcí fanoušci si pogování i při tom nejostřejším slunci určitě užili.
V 17:00 začala hrát popová česká kapela UDG, kluci opět nezklamali. Fanynek měli pod podiem tisíce, a tak se kluci cítili ve své kůži. Fanoušci mohli slyšet různé písně ze všech jejich dosavadních desek. Festival Jamrock je jejich velice oblíbený, a tak na sobě nešetřili. Minulý rok zde UDG natáčeli záběry do dokumentu dvatisícejedenáct, který režíroval Lukáš Dostál, student filmové školy ve Zlíně. Fanoušci zažili skvělý skočný koncert plný energie a pozitivní nálady, kluci publikum na konec zklidnili písní Hvězdář, která umí obecenstvo dostat k slzám, protože má obrovský duševní příběh. Ale nejen píseň Hvězdář jej má. Celkově texty psané Jugim, bubeníkem UDG, jsou velice duševní a smysluplné.
Vypsaná Fixa také nezklamala, na posluchače konečně dopadl pod podiem stín, a tak pohyby publika byli mnohem veselejší s větší energičností. Nechyběli písně jako Dezolát, 1982, Darling, Antidepresivní rybička či Holka s lebkou.
V pub stagi, což byl takový cirkusový stan, kde snad bylo čtyřicet stupňů, hrála kapela, která patří mezi mé VIP, a tím byla mladá pohledná vystailovaná kapela Goodfellas. Český objevení andělé, kteří zpívají anglicky, obohatila festival rock'n'rollovou hudbou. Byla to příjemná změna, skvěle se na songy Car check, Girl like you, Bobby long či Robbery blues tancovalo a pro mnohé návštěvníky to bylo to pravé, co jejich tělo potřebovalo. Málokdy se totiž poštěstí tancovat v sauně. Kluci jsou velcí sympaťáci a jejich hudba má právoplatně v českém showbyznyse své místo.
Myslím, že by byl hřích kdybych pár slov nevěnovala kapele Wanastowi vjecy, ti totiž po velkém návratu do showbyznysu udělali skvělou show a potěšili všechny věkové generace. Návštěvníci mohli slyšet Slečna Anna je za vodou, Andělé nebo Zlomeninu srdečního svalu.
Wohnouti, jakožto tak u nich bývá, své fanoušky dostaly svými texty písniček do bujaré nálady, a tak se pogovalo na písně Banány, Svaz českých bohémů či Sej konopí.
Nastal poslední den nejbáječnějšího festivalu, kde teploty dosahovaly tropů a bahno, které panovalo ve čtvrtek, bylo zatvrdlé a suché. Jako první se představil a začal sobotní program Ruda z Ostravy a Miloš Knorr. Rudu doslava žeru i s navijákem a jeho historie slova kurva a drsné narážky na chudáka zvukaře mě skvěle pobavily. I Knorr byl skvělý, jeho poznatky z hulení marihuany byly výstižné a skutečně reálné. Zasmála jsem se, a to je účel komika.
V pub stagi hrály i Rybičky 48, což je profláknutá kapela ČR. Kluci hráli své známé songy jako je Emily, Amores Perros, Ooou či méně známé jako jsou Filmová hvězda či sexuální akrobat.
Příjemným překvapením byla pro mě mladistvá kapelka Ad libitum. Kluci to byli šikovní, přijeli z Kroměříže ukázat se s jejich rock-metalovou tvorbou. Hudba tvrdšího rázu, ale své příznivce si také našla. Klukům tedy přeji, ať se jim daří a jde jim hudba od ruky.
Hudbu, kterou každý zná přinesla kapela Děda Mládek illegal Band a díky této hudbě a textům se všechny věkové generace návštěvníku spojily a děti, teenageři či senioři si společně zatrsali a zakřepčili na písně Jožin z bažin nebo Linda.
Poté Michal Hrůza zapěl své songy z bývalé jeho kapely Ready Kirken. Jednalo se o písně 1+1 nebo Zejtra mám. Z jeho sólové dráhy zazněly písně Napořád, Bíla velryba nebo Namaluj svítání.
Chlapské tažení přerušila báječná zpěvačka Anna K, ta se svým teamem donesla hudbu z nového CD Relativní čas a očarovala publikum písní o slzách. Však zazpívala i písně staršího rázu jako Večernice, Nebe, Nelítej nízko nebo Večírek za koncem.
Úplně posledního interpreta bych zmínila kapelu No Name, kapela, která nemá jméno a přece si jej vydobyla. Slovenská kapela s láskyplnými texty o ženách a mužích. Koncert byl předposledním celého festivalu, měl své osobité kouzlo a pro zamilované to musel být skvělý zážitek, frontmen kapely umí skvěle spolupracovat s publikem, a tím jsi lidi pod podiem chytře získává. Nechyběli písně Žily či Nie, alebo áno.
Festival to byl luxusní. Měl osobité kouzlo, lidí tam byli kamarádští a nějak bezstarostní. Všichni měli dobrou náladu. Atmosféra byla tedy nezapomenutelná. Ovšem i tento festival měl konec, který nadešel a my se po No Name vydaly unavené do stanového městečka a za ty tři dny života navíc jsme usnuly, ani jsme nevěděli jak. A pak nadešla ta smutná chvíle, kdy se všechno balilo a všechno pomalu odjíždělo. Pořadatelům se oddychlo, že to všechno zvládli a že vše v pořádku dopadlo. Návštěvníkům zbyly vzpomínky a naděje, že příští rok dorazí znovu. S tejně jako v to doufám já. Akce pro mě byla magická a naplňující, i když i nám se oddychlo, když jsme věděli, že nám nikdo nic ze stanu neukradl a my mohly v klidu jet domů bez průšvihu. Na závěr bych řekla snad jen to, že se nemůžu dočkat na příští rok.
S zážitky na celý život festivalový příznivec Sára Rejdová.
Komentáře
Přehled komentářů
Jsem poctěna těmi několika řádky, kterých se mi tu dostalo a dokonce i svou fotkou to je opravdu velká čest! ;-)
Shrnula jsi to pěkně, byly to vážně tři dny života navíc a já bych si tam ten pobyt klidně prodloužila ( i když jsem v neděli večer sotva pletla nohama) a kapely do toho daly opravdu všechno.
Tak zase za rok....! ;-)
Re: JamRock
(Usoužená puberťačka, 7. 7. 2012 15:39)Nemáš vůbec zač má drahá přítelkyně ;). Budeme mít zážitky na celý život a příští rok to rozjedeme ještě víc, teda pokud to ještě jde :D
JamRock
(Týna, 2. 7. 2012 23:30)