10. října, hned po příjezdu z praxe
Můj milý deníčku, už je to zas nějaká doba, co jsem ti nepsala, tak jsem usoudila, že je načase tě opět navštívit. Popravdě nestíhám, jsem velice zaměstnaný a vytížený student. Dobře, nebudu se přetvařovat, cítím se jako robot s naprogramovaným harmonogramem, který se vypne, jen když mu dojdou baterie. V mém případě to znamená, že nedobrovolně usnu. A přiznám se, že má baterie má velice omezenou kapacitu, protože usínám kdekoliv a kdykoliv. Například ráno, když si čistím zuby, také ve škole při hodinách patologie, včelařství a výživy, ale stává se mi to i při tělocviku (Proč mě nikdo při voleybale nechce do teamu? Čím to asi bude?), také usínám na záchodě a ve sprše, ale to ještě nic není, usínám i při chůzi, hlavně když přecházím z jedné školy do druhé. Jsem nejspíš dítě štěstěny, protože mě zatím nic nepřejelo. Ale můžu se vymluvit na počasí a změnu času z letního na zimní, je skvělé můj spánek na něco svést. Když už jsem u toho posunu času, tak jsem asi po třech letech, konečně přišla na to, jak na mých digitálních hodinkách změním čas. Opravdu mi to dalo spoustu úsilí, ale po pár zuřivých scének, že jsem je málem rozdupala a po vyhrožování, že jestli se teď ten čas nezmění, tak je vyhodím z okna, se mi to záhadným způsobem povedlo.
Další změnou je teplota počasí. Nemám ráda přechod mezi podzimem a zimou. Už chci zimu se sněhem, abych mohla lyžovat. Ale konečně můžu nosit čepice a šály, aspoň něco pozitivního. Miluji čepice a šály. =D
Mimochodem byli podzimní prázdniny, naši se opálení vrátili ze Španělska a vypadali spokojeně. Celé prázdniny jsem trajdala po doktorech a učila se a psala ročníkovou práci. Psát ročníkovku bez počítače je opravdu zajímavé. Hlavně, když má být v elektronické podobě. No nic, opět má Rejdová ztížené podmínky, jak jinak, u mě nejde nic jednoduše. Naštěstí je má babička moderní člověk a počítač mi půjčila. I přes to, že ji to asi rvalo srdce, musela totiž žít víc než den bez facebooku. Hotová katastrofa =0)
Myslím, že bych měla přejít k mému hereckému ,,talentu". Na ZUŠ mě to hrozně baví. Máme skvělou učitelku, která nás, i s mou kolegyní Klárou, moc chválí. Jsem šťastná, když můžu takhle blbnout a vtělovat se třeba do hloupé blondýny. Má výslovnost je lepší, takže třikrát hurá!!! Samozřejmě mě i nadále pořád opravují. Napřiklad slovo jsem se čte jako sem a slovo předevčírem nemám vyslovovat jako převčírem a slovo tak se čte s K a ne s G. Někdy je to k zbláznění a připadám si jako na logopedii, ale to mě od herectví neodradí, tak lehce ne! Poté, co mi spolužačka oznámila, že se mě dobře poslouchá a hltá mě svými očima při každém mém výstupu. A není to poprvé, co mi to někdo řekl a hlavně mi to dělá obrovskou radost. A ještě jsem se přihlásila do soutěže rokchemie a budu připravovat reportáž, tak už se moc těším, až to se svým foťákem natočím. Nejraději bych se už pustila do svého projektu, ale nemůžu =0( Nejdříve totiž musím odevzdat ročníkovku, ale pak už to rozjedu. Doufám, že najdu stejné blázny jako jsem já, kteří se budou chtít předvádět a bavit lidi a pomoct mi s mým projektem. Nedávno jsem rozesmála svou třídu při čtení mého formálního dopisu pro paní ředitelku, který jsme si měli připravit na hodinu slohu. Miluji, když někoho pobavím.I učitelku jsem rozesmála, začínám do sebe dostávat sarkasmus, jak ho píše Jugi. Je škoda, že ho neznám osobně, zajímal by mě jeho názor na určité věci. =0)
Tento týden mám praxi, takže celý týden strkám krávám teploměry do zadku, podestýlám, očkuji a dělám společnost úchylným inseminátorům. Až budu mít více času, určitě o tom napíši nějakou vtipnou povídku.
No a úplně na závěr něco ze života zvířátek. O víkendu jsem se pokoušela s Lugym natočit sestavu. Dopadlo to katastrofálně! Hudbu jsem měla puštěnou přes notebook, takže nebyla skoro vůbec slyšet. Při prvním pokuse o natočení naší sestavy se mamce nepodařila zapnout kamera, takže nic. Škoda, Lugy se zrovna snažil. Při druhém pokuse mi do toho vlezl bratr. Při třetím se Lugymu už nechtělo a začal po mě stěkat a tahat mě za mikinu. A při posledním pokuse, to dopadlo všelijak, protože Lugy se nesnažil, bratr vstupoval do objektivu a já si připadala jako blbec, který podivně poskakuje a o něco se snaží. Takže marně. Nejdřive jsem tuhle sestavu nechtěla nikde ukazovat a zveřejňovat, ale pak jsem se rozhodla, že ji mým čtenářům ukáži, ať vidí, že i psi a páníčci mají své dny. A že jsem opravdu usoužený puberťák. Jsem ráda, když se někdo baví na můj účet, tak ať se mí čtenáři pobaví. A až se nám to někdy s Lugym povede, tak společně se čtenáři budeme slavit úspěch.
Tak pěknou zábavu a zase někdy napsanou. =)