Kapitola 8
8.
Pokaždé, když se vürdmeister Neph Dada s Krysou setkal, došlo k tomu na jiném místě. Pokoje v hostincích, sklepy v docích, pekárny, parky na východním břehu i slepé uličky v Doupatech. Od té doby, kdy Neph zjistil, že se Krysa bojí tmy, dával si záležet, aby se schůzky odehrávaly v noci.
Dnes Neph sledoval Krysu a jeho bodyguardy, jak vchází na starý přeplněný hřbitov. Nebyla taková tma, v jakou Neph doufal; jen o třicet stop dál byly nahloučené hospody, herny a nevěstince. Krysa své bodyguardy neposlal pryč hned. Jako většina míst v Doupatech se i hřbitov nacházel jen necelou stopu nad vodní hladinou. Králíci, jak se říkalo obyvatelům Doupat, pohřbívali své mrtvé přímo do bahna. Když měli peníze, nechali zbudovat nadzemní sarkofág, ale neznalí přistěhovalci po nepokojích, které proběhly asi před rokem, pohřbili své mrtvé v rakvích. Půda nad těmi hroby byla vyboulená, jak se rakve snažily vyplavat na povrch. Některé se rozlámaly, jejich obsah ohlodali divocí psy.
Krysa a jeho bodyguardi vypadali bez sebe strachy. „Běžte,“ rozkázal konečně Krysa výrostkům, nonšalantně sebral ze země lebku a po jednom ji hodil. Kluk rychle ustoupil dozadu a lebka, oslabená věkem nebo nemocí, se roztříštila o kámen.
„Zdravím tě, dítě,“ zaskřehotal Neph do Krysova ucha. Krysa sebou škubnul a Neph se usmál svým chudozubým úsměvem, dlouhé řídnoucí bílé vlasy mu v mastných pramenech padaly na ramena. Neph stál tak blízko, že kluk o krok ustoupil.
„Co chceš? Proč jsem tady?“ zeptal se Krysa.
„Ach, netrpělivost a filozofie skloubená v jedno,“ Neph se přišoural blíž. Vyrostl v Lodrikaru, východně od Khalidoru. Lodrikarci si mysleli, že když muž stojí tak daleko, že necítíte jeho dech, tak něco tají. Obchodníci v Cenarii, kteří s Lodrikarci obchodovali, si na to dost stěžovali, ale ochotně stáli dostatečně blízko, když byly v sázce lodrikarské peníze. Neph ale nestál tak blízko kvůli tradicím. V Lodrikaru nežil půl století. Stál blízko, protože se vyžíval v Krysově nepohodlí.
„Ha!“ vybafl Neph, Krysův obličej ovanul jeho zahnívající dech.
„Cože?“ nechápal Krysa a snažil se dál neustupovat.
„Ještě jsem to s tebou nevzdal, ty přerostlý hlupáku. Někdy se ti podaří něco se naučit, i když to sám nechceš. Ale proto tady nejsem. Ani ty tady kvůli tomu nejsi. Nastal čas se pohnout. Srocují se proti tobě nepřátelé, i když se zatím ještě nezorganizovali.“
„Jak tohle víš?“
„Vím toho víc, než si myslíš, Krysí pupku.“ Neph se znovu zasmál a prskal do Krysovy tváře sliny. Krysa ho málem udeřil, Neph to poznal. Krysa se nestal v gildě Pěstí pro nic za nic. Nepha by ale samozřejmě zasáhnout nedokázal. Starý muž věděl, že vypadá křehce, ale vürdmeister znal i jiné způsoby, jak se bránit.
„Víš, kolik chlapců tvůj otec zplodil?“ zeptal se Neph.
Krysa se rozhlédl po hřbitově, jestli je někdo neposlouchá. Jako by to tu Neph už nezkontroloval. Ten kluk byl beznadějný hlupák. Hloupý, ale dokázal být i úskočný a naprosto bezohledný. Kromě toho neměl Neph příliš na výběr. Když přišel do Cenarie, dostal na povel čtyři chlapce. Ten nejslibnější snědl v prvním roce zkažené maso a zemřel dřív, než Neph vůbec zjistil, že je nemocný. Tenhle týden zemřel druhý, když se dvě gildy porvaly kvůli území. Tím Nephovi zůstali jen dva. „Jeho Svatost se stala otcem sto třiceti dvou chlapců, co jsem počítal naposled. Většina z nich postrádala Talent a byla odstraněna. Jsi jedním z třiačtyřiceti, kteří vzešli z jeho sémě. Už jsem ti to říkal. Neřekl jsem ti ale, že každý z vás dostal úkol, aby prokázal svou užitečnost otci. Pokud ho zvládneš, možná se jednoho dne i ty staneš Bohokrálem. Dokážeš uhodnout, jaký úkol to je?“
Krysovy oči se zaleskly, když si představil ty nádherné vyhlídky.
Neph mu vrazil facku. „Tvůj úkol, chlapče.“
Krysa si promnul tvář, otřásal se vzteky. „Stát se Shingou,“ řekl tiše.
No, ten chlapec míří výš, než by si kdy Neph pomyslel. Dobře. „Jeho Svatost vyhlásila, že Cenarie padne, stejně jako všechny jižní země. Sa’kagé je jedinou opravdovou silou v Cenarii, takže ano, staneš se Shingou. Pak svému otci předáš Cenarii a všechno v ní − nebo spíš selžeš a zemřeš a o tohle se postará jeden z tvých bratrů.“
„Ve městě jsou další?“ zeptal se Krysa.
„Tvůj otec je bůh, ale jeho nástroje jsou lidé a ti selhávají. Jeho Svatost s tím ve svých plánech počítá. Teď, ty mé budoucí zklamání, jaký dokonalý plán máš, aby ses vypořádal s Azothem?“
Krysovy oči znovu zaplanuly hněvem, ale ovládnul se. Jedno Nephovo slovo a z Krysy bude ráno další mrtvola plavající v Plithu, to věděli oba. Ve skutečnosti ho Neph zkoušel. Krutost byla Krysovou největší výhodou − Neph znal Krysovu touhu po krvi, která děsila i starší kluky, co by ho mohli zabít − byla by ale k ničemu, kdyby ji nedokázal kontrolovat.
„Zabiju Azotha,“ řekl Krysa. „Bude krvácet jako…“
„To, co udělat nesmíš, je zabít ho. Jestli to uděláš, tak upadne v zapomnění a někdo další zaujme jeho místo. Musí žít, zlomený, aby to každý viděl.“
„Před všemi ho zmlátím. Zpřerážím mu ruce a…“
„Co se stane, když mu ty jeho ještěrky přijdou na pomoc?“
„To neudělají. Příliš se mě bojí.“
„Jako ostatní kluci, já vím,“ přerušil ho Neph. „Azoth není hloupý. Ví, co se děje, když k němu přešli ti výrostci. Mohl to celou dobu plánovat. První věc, kterou by předpokládal, je, že dostaneš strach a pokusíš se ho zabít. Takže se na to připraví.“
Neph sledoval, jak Krysovi pomalu dochází, že by mohl přijít o svou moc nad gildou. Jestli ztratí svou gildu, ztratí i život.
„Ale ty máš plán,“ řekl Krysa. „Něco, čím ho můžu zničit, že ano?“
„A dokonce se o něj s tebou podělím,“ řekl Neph.
* * *
Blížilo se to. Azoth to mohl cítit, zatímco ležel na podlaze, obklopený svými ještěrkami, svou gildou. Svou gildou. Patnáct mrňat a pět výrostků. Polovina mrňat a čtvrtina výrostků z Černého draka teď patřila k němu. Klidně spali kolem něj, pravděpodobně i Jezevec, který jediný měl spánek předstírat.
Azoth nespal už čtyři dny. Tu noc, kdy se po rozhovoru s Blintem vrátil domů, a každou další noc vleže probděl, plánoval, pochyboval, třásl se nadšením při představě života bez Krysy. A vycházející slunce nového dne rozptýlilo jeho plány jako mlhu. Těm, co s ním zůstávali, říkal z legrace ještěrky − protože do draků měli daleko − ale děti to jméno nosily s pýchou, hluché k beznaději, která z něj plynula.
V průběhu těch dní jednal, vydával rozkazy, formoval své ještěrky v armádu, dělal cokoliv, aby se vyhnul myšlence na zabití Krysy. Jak dlouho mohl Krysa vyčkávat? Čas na čistku už nastal. Každý čekal, co Krysa udělá. Každý si byl jistý, že něco udělá. Jestli brzy něco neudělá, jeho věrní stoupenci začnou pochybovat a on svou gildu ztratí úplně.
Azoth dal třem mrňatům, kterým věřil nejvíce, rozkaz, aby neustále chránila Panenku. Pak už si tím rozkazem tak jistý nebyl. To nebylo dobré využití pro sílu, kterou měl. Potřeboval mrňata, aby ho zásobovala informacemi − poslouchala ostatní v gildě a zjišťovala v jiných gildách, jestli by některá ze sousedních nechtěla ještěrky přijmout. Kromě toho, co by si tři mrňata počala proti všem Krysovým výrostkům? Děcka, kterým bylo osm, deset a jedenáct, nemohla zastavit Krysovy patnáctileté a šestnáctileté. Skončilo to tím, že dohledem nad ní pověřil dva výrostky, kteří se k němu přidali jako první, a držel se poblíž v době, když se budila.
Přesto však pomalu scházel. Noci beze spánku se na něm podepisovaly. V hlavě měl zmatek. Bylo jen otázkou času, než udělá nějakou hloupou chybu. A to vše jen proto, že neměl žaludek na zabití Krysy.
Mohl by to udělat dnes. Bylo by to jednoduché, opravdu. Krysa spolu se dvěma výrostky před půlnocí odešel, ale až se vrátí, tak hned usne. Azoth měl nůž. Měl dokonce i opravdovou dýku, kterou ukradl jeden výrostek. Všechno, co musel udělat, bylo přijít ke Krysovi a zarazit ji do něj. Postačí, když ho bodne blízko žaludku. I kdyby Krysovi Draci byl natolik loajální, že by ho vzali k léčiteli, určitě ho před tím oberou o všechny peníze. Jaký léčitel by se zadarmo namáhal s gildovní krysou? Azoth jen musel po Krysově návratu pět minut počkat a pak se jít vymočit. Cestou zpátky ho zabije.
Byl to jediný způsob, jak Panence zajistit bezpečí.
Věděl, co znamená stát se wetboyem. Všechno se změní. Wetboyové byli dýkami v temnotách. Azoth se naučí, jak bojovat, jak zabíjet. Nebude se tomu jen učit, bude to i dělat. Blint od něj očekává vraždu. Zneklidňovalo ho to jako Panenčin pohled, kterým se moc nezabýval, dokud se nepotkal s jejíma očima. Nepřemýšlel však o určité vraždě. Vyvolával si obraz Durzo Blinta, jak se směje tváří v tvář celé gildě. Blint, který se vysmíval Krysovi a jeho malé armádě. Neohrožený Durzo Blint. Durzo Blint, kterým se Azoth mohl stát.
Blint ho odvede pryč. Azoth by nevedl Černého draka. Nevedl by ani své ještěrky. To stejně nechtěl. Nestál o mrňata, jež by k němu vzhlížela jako k otci, a o výrostky, kteří by ho obklopovali a sledovali ho, jako by věděl, co dělá, jako by jim mohl zajistit bezpečí. Vždyť nedokáže zajistit bezpečí ani sám sobě. Tohle všechno byl podvod. Bylo to do očí bijící, ale oni to neviděli.
Nezaměnitelný zvuk otvírajících se předních dveří ohlašoval Krysův návrat. Azoth byl tak vyděšený, že by se rozplakal, kdyby neřekl Jezevci, aby zůstal vzhůru. Před svými výrostky plakat nesmí. Byl si jistý, že k němu Krysa přijde, podporován vlastními výrostky, a že ho odtáhne pryč kvůli trestu tak strašnému, že ten Jarlův pak bude v porovnání s ním ničím. Ve skutečnosti se ale Krysa nacpal do svého harému, svalil se na zem a během vteřiny usnul.
Wetboy by neplakal. Azoth se pokoušel zklidnit dech, zkoušel zaslechnout Krysovy bodyguardy, jestli taky usnuli.
Pokud tu zůstanu ležet a znovu se pokusím usnout, můžu tu taky spát a nic nedělat další noc nebo celý týden, ale Krysa mě nakonec dostane. Zničí úplně všechno. Azoth viděl pohled v jeho očích. Věřil Krysovi, že ho zničí, ale nevěřil, že by to trvalo ještě týden. Bude to tak, jestli ho nezabiji první. Ve svých představách se Azoth viděl jako hrdina, jako někdo z bardských příběhů − vrátí Jarlovi jeho peníze, Ja’lalielovi dá dost peněz, aby si mohl koupit své hodnocení, všichni v gildě ho budou za zabití Krysy milovat a Panenka poprvé promluví, řekne mu, jak statečný byl.
Byla to hloupost a hlouposti si teď nemohl dovolit.
Potřeboval se vymočit. Azoth naštvaně vstal a vyšel ven zadními dveřmi. Krysovi bodyguardi se na svých místech ani nehnuli, když za nimi prošel.
Noční vzduch byl chladný a páchl. Azoth utratil většinu ušetřených peněz, aby nakrmil své ještěrky. Dnes jim koupil rybu. Neustále hladová mrňata snědla i její vnitřnosti a udělalo se jim zle. Jejich moč v obloucích skrápěla uličku a jeho napadlo, že bude muset někoho určit, aby na ně dohlédl. Další věc, která mu bude chybět.
Uvnitř domu zaslechl zašoupání nohou. Otočil se a zavázal si kalhoty. Zíral do tmy, ale nic tam neviděl. Musel se přeslechnout, děsily ho zvuky, i když tu měl tři výrostky, kteří ve spánku sténali s prázdným břichem a strkali jeden do druhého.
Najednou se usmál a dotkl se nože. Mohla tu být stovka věcí, o kterých nevěděl, a tisíc dalších, které nemohl kontrolovat, ale věděl, co musí udělat teď.
Krysa musí zemřít. Bylo to prosté. Azothovi nezáleželo na tom, co se s ním stane, až to udělá. Ať mu za to poděkují, nebo ho zabijí, musí Krysu zabít. Musí ho zabít dřív, než se Krysa dostane k Panence. Musí ho zabít teď.
A s tím se rozhodl. Azoth držel nůž přiložený k zápěstí, když vešel dovnitř. Krysa bude spát, vmáčknutý do svého harému. Byl jen dva kroky stranou od místa, kudy Azoth projde. Azoth bude předstírat, že zakopl, pro případ, že by ho sledovali Krysovi výrostci, a pak zaboří nůž do Krysova žaludku. Bude ho bodat znovu a znovu, dokud Krysa nebo on nezemře.
Azotha dělily jen čtyři kroky od jeho cíle, když přišel na dohled svého vlastního místa na spaní.
Ve tmě tam na zádech ležel Jezevec, přes jeho krk se táhla tenká linka, černá na bledé kůži. Oči měl otevřené, ale nehybné.
Panenčino místo na spaní bylo prázdné. Byla pryč a stejně tak Krysa.