Pokud si chceme slušně zachytat, měli bychom dodržet několik rozhodujících věcí.Samozřejmě pominu základní vybavení, jako je prut a naviják, i když i to je podle mě velmi důležité. Je úplně jedno, jestli s feederem začínáme, učíme se, nebo už máme spoustu prutohodin za sebou, ale jestli dodržíme klasické zásady, jako je volba vhodného prutu délkou i gramáží na určitý daný tip vody a k tomu vhodně zvolená špička, správně nakloněná vidlička a k tomu odpovídající úhel a postavení prutu, správně zvolená montáž průběžná nebo koncová a k tomu odpovídající délka návazce a průměr vlasce, dobře zvolená gramáž krmítka a odpovídající tvar, správně zvolená velikost háčku a k tomu odpovídající tvar podle nástrahy, na jakou chytáme, a ryby, na jakou líčíme, vhodně zvolené krmení podle lokality, ročního období, obsádce ryb a místa, kde chytáme a jeho správná příprava a namíchání, vhodně zvolené místo na vodě, kde jsme se rozhodli chytat, jeho správné „přečtení", vyloučení vázek a přesné zakrmení... a takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.
Jsou tu i ostatní neméně důležité věci, jako je například nutnost dlouhého podběráku, (co je nám platné, že jsme zdolali pěkného kapříka, když ho nemáme šanci na desítku forpásek dostat z vody), nezapomenout si s sebou vzít pár náhradních špiček( jeli jsme takovou dálku k vodě a po nešťastném zlomení pojedeme domů kvůli špičce), a další drobnosti jako kbelík na míchání a síto na přesátí krmení, ručník, polarizační brýle, deštník, obůstek, forpasovník s navázanými háčky, holinky.......
Je toho hodně, co by se mělo a nemělo a každý, kdo feederu propadl, mi to jistě potvrdí. Čím déle chytáme, tím více se učíme a tím více věcí nám připadá automatických, aniž bychom nad nimi přemýšleli.
Jako příklad můžu uvést, že každý již trošku zkušenější feederař po příchodu k vodě jako první namočí krmení, aniž by si rozbalil pruty, nebo nikdy nenosí k vodě pruty navázané, ale vždy je váže podle vody, proudu a lokality atd.
A jsme u toho, proč jsem se rozhodl vybrat pár největších vychytávek a podělit se s vámi o ně. Vždyť člověk se učí celý život a žádný učený z nebe nespadl.

1. Přesnost krmení

Toto je podle mě jeden z nejdůležitějších faktorů, který rozhoduje o braní nebo nebraní ryb, protože ho můžeme sami ovlivnit. Musím pominout samotné namíchání krmení, jeho vhodný výběr, barvu, konzistenci, o tom se zmíním jindy a taky krmení prakem nebo katapultem. Ruku na srdce, většina z nás si poradí na menších tocích jako je Sázava, Blanice Vlašimská, Nežárka a podobně, ale přijde na Labe, Vltavu nebo přehrady a rybníky a je zle. Co hod, to jinam a ani ty záběry nejsou tak časté, jak bychom potřebovali. Nepřesnost nahazování má samozřejmě za vliv rozházení krmení na hodně velké ploše a tím následné rozbití rybího hejna a méně záběrů, protože je ryba rozptýlena na hodně velké ploše nehledě na to, že jí tam ani neudržíme.

A přitom je to tak jednoduché. První možnost, jak nahazovat stále do stejného místa, je označit si vlasec lihovým popisovačem(stačí i obyčejná fixa na alkoholové bázi). Barvu volíme podle našeho vlasce, na světlé vlasce použijeme tmavší barvy,červenou, černou, nebo modrou a na tmavé vlasce je nejlepší bílá. Lihové popisovače nebo fixy koupíme skoro v každém papírnictví a stojí v průměru okolo padesátikoruny, (ty značkové i třikrát tolik) a vydrží nám hodně dlouho.

Vybrali jsme si nějaké místo, několikrát jím protáhli těžší krmítko nebo olůvko z důvodu vázek, určíme si nějaký bod naproti(například strom, stožár, keř, dům, plot, a podobně), větší, zakrmovaní krmítko naplníme krmením, nahodíme a položíme prut do vidličky. Po srovnání vlasce fixou(oznamovačem) nabarvíme vlasec mezi rolničkou navijáku a posledním očkem prutu a je to. Napočítáme do třiceti a vše znovu zopakujeme. Ze začátku nám bude trošku dělat problém sledovat vlasec , jak se odmotává z navijáku, ale za jednu vycházku u vody se to snadno naučíme. Stačí si namířit na námi zvolený bod naproti, švihnout prutem a očima sledovat, kdy z navijáku vylétne i obarvený vlasec. Levou rukou přibrzďováním regulujeme odmotávání vlasce. Pokud náhodou trošku přehodíme, není nic snadnějšího několikrát otočit kličkou navijáku a dostat obarvený vlasec na své místo. Necháme zase chvilku vysypat krmítko a vše opakujeme.

Na menších vodách stačí desetkrát před vlastním chytáním takto nahodit a máme zakrmeno a můžeme vyměnit velké zakrmovaní krmítko za menší, na větších vodách krmíme více.
Výhoda: nahazujeme stále do stejného místa, v případě, že si budeme chtít i sáhnout trošku za krmení není žádný problém přehodit a nechat čárku třeba od prvního očka na prutu, v případě velké ryby nic nebrání povolení vlasce a její vodění.
Nevýhoda: v případě vázky a následném přetržení vlasce se vzdálenost samozřejmě zkracuje. Pokud chytáme druhý den na jiné lokalitě a tím i jiné vzdálenosti, musíme použít i jinou barvu fixek.
Dobrá rada: chceme-li si uchovat námi naměřenou vzdálenost, abychom jí mohli použít třeba na druhý prut, zapíchneme si na břehu vidličku, zahákneme za ní háček na měřeném prutu a odvineme vzdálenost z navijáku postupným couváním, až se dostaneme k označené čárce. Zde zapíchneme druhou vidličku (klacík...) a tuto vzdálenost můžeme kdokoliv přenést i na ostatní pruty..
 

Možnost druhá - zaklipování vlasce gumičkou. Zní to možná složitě, ale je to v podstatě velmi jednoduché. Opět si naproti zvolíme nějaký bod, kam chceme nahazovat, nahodíme, srovnáme vlasec a než zaklapneme překlapěč navijáku, levou rukou podržíme vlasec, aby se z cívky neodmotával a pravou rukou nasadíme na cívku obyčejnou gumičku. Dvakrát jí omotáme a nehtem zasuneme za klip na cívce. Potom teprve překlopíme zpět překlapěč navijáku. Chce to jen trošku cviku a zase jednou u vody a už to umíme. Samotné nahazování je stejné, a po pár hodech už dokážeme odhadnout, jaký asi musíme mít nápřah. Pokud zvolíme prudší nápřah, gumička nám v klipu nához odpéruje a podrží ho a tím nahazujeme stále do stejného místa. Jen musíme pevněji držet prut, protože gumička sice odpéruje švih, ale to se projeví jako by vyražením prutu z ruky. Zase je to jenom otázka cviku a několik hodin u vody a už to umíme.
Výhoda: nahazujeme stále do stejného místa, aniž bychom si dělali čárku na vlasci.
Nevýhoda: v případě přetržení gumičky jsme přišli o vzdálenost, v případě vázky a přetržení vlasce jsme přišli o vzdálenost, v případě záběru od velké ryby a jejím následném úniku se sice gumička přetrhne, ale taky nemusí a ani se nám nemusí podařit dostatečně rychle gumičku uvolnit a můžeme o velkou rybu přijít, ale zatím se mi pokaždé podařilo gumičku uvolnit.
Dobrá rada: chceme-li si uchovat námi naměřenou krmenou vzdálenost, opět se vyplatí ji přenést na břehu mezi dvěmi vidličkami(nebo klacíky,..) a tím ji můžeme kdykoliv přenést na jiné pruty.
Taktéž můžeme obě možnosti s klipem a gumičkou kombinovat s čárkou na vlasci, což se mě jeví jako nejlepší možnost. Sílu kmenového vlasce volíme podle gramáže krmítek, na jaké chytáme.
 

Po nahození levou rukou podržíme vlasec, aby se neodmotával...(překlapěč je stále odklopený)

Na cívku navlékneme gumičku...(překlapěč je stále odklopený)....

a přetáhneme jí dvakrát...(překlapěč je stále odklopený)

Nehtem zahákneme gumičku za klip navijáku a překlopíme zpět překlapěč.

Vlasec se o gumičku zarazí...

Časem se naučíme nahazovat, aniž bychom gumičku přetrhli, ale chce to jen cvik

A ještě poslední rada na závěr: nikdy se nesnažte zaklipovat jen samotný vlasec za klip bez gumičky, jinak přijdete o ostrou hranu klipu při náhozu nebo záseku o vlasec a tím i o rybu.