ODPUŠTĚNÍ A ODČINĚNÍ
Proč jsou duše v očistci? Co zde dělají?
Jak jsou začleněny do společenství svatých?
Odpuštění vin
Než se dostanu k otázce očistce, musím se zastavit u nepochopení otázky hříchu - odpuštění - odčinění vin. Často se v debatách s lidmi o odpuštění hříchů můžeme setkat s nepochopením, k čemu vlastně dochází ve svátosti smíření. Myslím, že každý z nás se dostal do situace, kdy slyšel z úst nevěřících:"Vy katolíci to máte jednoduché, ať uděláte, co uděláte, zajdete ke zpovědi, Pán Bůh vám odpustí a můžete hřešit znovu." Bohužel s obdobným vnímáním se někdy můžeme setkat i u praktikujících věřících. Kdyby však tomu takto bylo, nebyla by vše velká nespravedlnost? Ano, svátost smíření nám umožňuje urovnání vztahu s Bohem, tedy odpuštění hříchů, ale rozhodně není tečkou za naším špatným jednáním. V takovém případě bychom měli my katolíci opravdu nespravedlivou výhodu. Bůh je však nanejvýš spravedlivý.
Odčinění vin - očistec
Z učení církve se dozvídáme, že každý člověk přichází po smrti k soukromému soudu, kde je souzen ze skutků celého svého života, tedy všech svých myšlenek, žádostí, slov a skutků špatných, ale i těch dobrých, které mohl vykonat, ale nevykonal. Na základě spravedlivého soudu dostane člověk odměnu nebo trest. Pro Boha je vykonání spravedlnosti snadné, jak můžeme číst u Sirachovce:"Pro Hospodina je snadné i v den skonání člověka odplatit mu podle jeho činů". (Sir 11,26).
Člověk neumírá často tak čistý, dokonalý a svatý, aby mohl vejít ke svatému Bohu do nebe, ale ani tak zlý a odvrácený od Boha, že by zasluhoval věčné zatracení. A zde se přesně dostáváme k vysvětlení, proč odpuštěním vin tedy hříchů vše nekončí. Zbývá totiž odpykat zasloužený trest za hříchy, kterých se dopustil a byly mu odpuštěny, takže má čisté svědomí, ale zůstávají mu tresty, které lze odčinit pokáním neboli očišťováním. Pravdou je, že očišťováním za hříchy můžeme projít již na zemi a to formou různých strádání, nemocí a obtíží. Po smrti je očišťováním "plamen" očistce.
Duše, která se dostává do očistce, trpí nesmírnou bolestí z důvodu touhy vidět Boha a momentální nenaplnitelnosti, ale také různými jinými mukami, které jim přisoudila Boží spravedlnost. O očistcových trestech učí církev jen to, že nejsou pro všechny stejně velké a že jejich trvání a velikost závisí na velikosti viny a dále na pomoci věřících na zemi, tedy živých, kteří pomáhají duším dobrými skutky. Součástí nauky je také, že duše v očistci, přestože trpí, mají velkou útěchu ve stavu Boží milosti, v jistotě, že se dočkají patření na Boha a v neposlední řadě v přímluvě ostatních ze společenství svatých. Po posledním soudu, kdy Kristus přijde soudit živé i mrtvé, očistec skončí. Tehdy dostane každý svůj úděl navěky.
Duše v očistci a společenství svatých
Duším v očistci můžeme snadno pomáhat díky společenství svatých, neboť pouta s námi živými nejsou smrtí přetrhána. Z křesťanské lásky jsme dokonce povinni těmto duším pomáhat, zvláště potom svým nejbližším. Jak? Tím, že se za ně modlíme, obětujeme mši svatou a získáváme odpustky. Církev také doporučuje almužny a kající skutky za zemřelé.
Sv. Jan Zlatoústý nám říká v homilii:" Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Jestliže Jobovi synové byli očištěni obětí jejich otce (Job 1,5), proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu. Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtví a obětujme za ně své modlitby."
Proud milostí však působí obousměrně, tedy i od očisťujících se duší směrem k nám živým.
Sv. Jan Maria Vianney říká: " Kdybychom věděli, jakou moc mají tyto dobré duše v očistci nad Srdcem Božím a kdybychom věděli, jakých milostí je možno dosáhnout na jejich přímluvu, tolik bychom na ně nezapomínali. Musíme se za ně mnoho modlit, aby i ony za nás mnoho prosily".
Radost očistce
Duše v očistci však nejsou zbaveny všech radostí. Mnohým se dostává útěchy od andělů a dokonce i od Matky Boží. Sv. Františka Římská říká, že anděl strážný doprovází duši do očistce a pak ji častěji navštěvuje znovu svou přítomností a povzbuzováním ji potěšuje. Také vnuká pozůstalým, aby se za duše zesnulých modlili. On pak přednáší tyto modlitby Bohu a nastal-li čas vykoupení, uvádí duše do nebe. Duše v očistci dostávají od svých andělů zprávy o nebi, o jeho krásách a nádheře a o nesmírném štěstí patřit na Boha. Přímluvné modlitby věřících jim vlévají balzám do jejich utrpení a zkracují jim dobu trestu. Někteří teologové učí, že andělé sdělují duším v očistci kdo se za ně na zemi modlí. I kdyby pozůstalí na zemřelé zapomněli, přece nejsou zcela bez útěchy, protože na ně církev denně při mši svaté pamatuje.
Jak se očistci vyhnout
Tridentský koncil říká, že obrácení, které pochází z vroucí lásky, může dosáhnout naprostého očištění hříšníka, takže už nezůstává žádný trest. Když člověk zemře zaopatřen knězem (svátost smíření, pomazání, generální absoluce, viatikum) a už nezhřeší, neexistuje překážka, která by mu bránila v okamžitém setkání s Bohem. Jednají tedy velmi pošetile ti, kteří se tváří tvář smrti váhají s láskou obrátit k Bohu i ti, kteří odmítnou využít svátosti nemocných, která jim mohla přiblížit nebeský domov na dosah ruky. Přestože mají duše v očistci spásu jistou, měli bychom usilovat žít a zemřít tak, abychom se s Bohem mohli setkat ihned, aby se v nás Boží milost mohla smrtí obratem proměnit ve světlo slávy, ve kterém smíme vidět Boha tak, jak je.
