Žena - pohyb a hudba
22. 9. 2011
Žena - pohyb a hudba.
Každý pohyb někde začíná a někde končí. Je vyvolán popudem – impulsem, který může být aktivní nebo pasivní.
Aktivní impuls - vzniká zvýšením svalového napětí.
Pasivní impuls – vzniká svalovým uvolněním a působením zemské tíže.
Východiskem pohybu může být buď centrum nebo periferie. Centrem je většinou míněna oblast křížových obratů nebo konec ploché hrudní kosti, periferií různé části těla – loket, koleno a pod.
Aktivní impuls ať už v centru nebo na periferii je vyvolán energií, silou (příklad: ZP- stoj spatný – vzpažit. Výkrokem pravé stranou podřep únožný levou – rovný předklon –
oblouky dovnitř upažit !)
Pasivní impuls je charakteristický maximálním uvolněním (příklad: ZP - stoj spatný – vzpažit. Volným pádem uvolněný hluboký předklon, začínají paže, hlava, trup.)
Impuls může vycházet z různých částí lidského těla – je začátkem veškerého pohybu.
Způsoby provedení pohybu.
Pohyby mohou být prováděny vedeně, švihem, hmitem.
Pohyb vedený (vázaný) – většinou je prováděn zvolna, v pomalém tempu a stejnou rychlostí. Je veden stejnou silou.
Přerušovaný pohyb – rychlý, prudký pohyb a po něm následuje krátká výdrž. Provádí se různou silou, ale ve výdrži je ji nutno udržet stejnou intensitou.
Švihový pohyb – začíná rychle a končí zpomalením, nebo začíná volným pádem a končí
v napětí a protažení do dálky.
Pohyby hmitem – jsou pohyby v malém rozsahu a opakují se v pravidelném rytmu.
Všechny tyto typy pohybu můžeme ještě akcentovat, tzn. dynamicky zdůraznit určitou fázi pohybu, většinou začátek.
Pohyb provádíme v prostoru a v čase a je vždy více nebo méně určován zemskou přítažlivostí. Popisujeme ho většinou jako soubor poloh jdoucích za sebou.
Určení polohy těla a jeho částí v prostoru vychází z prostorové součásti os, rovin a směrů vzhledem k tělu. Základem je těžiště těla při běžném, normálním postoji. V tompřípadě je těžiště někde v dutině břišní. Při pohybu se ovšem těžiště posunuje do různých míst těla, což klade nároky na udržení rovnováhy.
Tři základní osy tvořící symetrii těla:
Osa délková – prochází celým tělem od hlavy k patám. Při vzpřímené poloze je tato osa svislá.
Osa předozadní – je kolmá na osu délkovou i na osu pravolevou a prochází tělem vodorovně ze předu dozadu.
Osa pravolevá – prochází tělem zprava doleva nebo opačně, je kolmá na osu délkovou i předozadní.
Dvě základní osy určují vždy tři základní roviny:
Rovina čelná – je určena osou pravolevou a délkovou (svislou) a je kolmá na osu předozadní.
Rovina bočná – je určena osou předozadní a délkovou (svislou) a je kolmá na osu pravolevou.
Rovina pasová (vodorovná) – je určena osou předozadní a pravolevou a je kolmá na osu délkovou (svislou).
Určení rovin pohybu není zbytečné, jen vzpomeňte, jaké potíže dělá uvědomit si na příklad provedení „osmy“ svislé, vodorovné, bočné atd.
Vlastní pohyb vychází ze základního bodu. Rozeznáváme směry vpřed, vzad, vzhůru, dolů, zevnitř a dovnitř.
Orientace v prostoru je součástí kultivace pohybu cvičenek.
Rytmická složka pohybu
Vnáší do pohybu řád a organizuje čas, ve kterém pohyb probíhá. Rytmizace pohybu ovlivňuje provedení i pocit pohody cvičenek. Udávání přesného rytmu ulehčuje provedení a dává mu patřičnou intensitu (hlasové povely stroka při veslování, udávání rytmu a tempa záběrů údery bubnu na starověkých lodích, mlácení cepem a pod).
Ve snaze o dobrý soulad prováděného pohybu s hudbou je nutno si uvědomit rozdělení do taktů a zároveň také brát ohled na tzv. hudební fráze. Cvičitelky s dobrým hudebním sluchem a smyslem pro rytmus to cítí bez delšího přemýšlení, s trochou snahy se však dokáží vypracovat i cvičitelky, které tento smysl nemají. V každém případě má být cvičitelka předem připravena – tzn. má znát hudbu, kterou si pro cvičení vybrala.
Takt je časový úsek skladby, ve kterém se pravidelně střídají doby těžké a lehké, přízvučné a nepřízvučné. První taktová doba je vždy dobou těžkou, ovšem s výjimkou synkop, kde je přesunut pravidelný přízvuk z těžké doby na lehkou.
V našich tělocvičnách se běžně používá hudba rytmicky jednoduchá – nejčastěji pracujeme s hudbou psanou v taktu dvoudobém, tj. dvoučtvrtečním (střídá se těžká doba s lehkou), nebo třídobém, tříčtvrtečním (střídá se těžká doba a následují dvě doby lehké). Tyto základní takty se mohou kombinovat, takže vznikají takty složené, nejčastěji se setkáváme s taktem čtyřdobým tj. čtyřčtvrtečním (raz-dva- tři-čtyři), nebo šestidobým (raz – dva – tři – čtyři – pět – šest).
Pamatuji se ovšem, jak jsem se vyděsila, když se mne hudební skladatel Zdeněk Merta zeptal:“Proč máte všechno na tři nebo na čtyři, existují i jiné možnosti – na příklad takt „pětičtvrtní“!“ Zůstala jsem s otevřenou pusou. Rozesmál se a řekl: „To je hantýrka. Správně je to takt pětidobý!!“ V každém případě je uvedený pětidobý takt příkladem
tzv. taktů složených – a z vlastní zkušenosti mohu říci, že „vyvolává rozruch na sále“
(což se týká hlavně nácviku hromadných skladeb), svým způsobem porušuje zažitý stereotyp a působí zvýšení pozornosti cvičenců i diváků.
Rytmus je organizovaný pohyb podléhající logickému členění. Všechny pravidelně organizované pohyby vycházejí z rytmu (tikot hodin, tlukot srdce, dýchání).
V každém případě je dobré si dobře uvědomit vztah mezi taktem a rytmem.
Takt organizuje hudbu z vnějšku, pomocí taktů hudbu zapisujeme. Rytmus je to, co při poslechu nebo pohybu cítíme, člení hudbu tvořivě a bohatě.
Výchova rytmického cítění cvičenek je jedním z cílů dobře prováděné cvičitelské práce.
Většina cvičitelek působících v našich jednotách je o těchto teoretických poznatcích více méně informována, kromě toho zde hraje velkou roli také jejich zkušenost získaná v pravidelné práci v tělocvičně, na různých školeních a seminářích, možná i samostudiem.
V posledních letech je cvičení ženských složek orientováno především na „cvičení s hudbou“ jakéhokoliv druhu. Tady hrají roli fyzické možnosti a kondice cvičenek, ale také jejich zájem a hudební vkus. Jde o to, abychom ve všech případech dokázaly skloubit pohyb a hudbu tak, aby pouze neudávala rytmus cvičení, ale především vyvolávala pocit pohody, radosti, síly – a nezapomeňme na spolupráci cvičících.
Harmonická gymnastika obnovující a posilující naše síly tělesné i duševní - to je cíl, ke kterému směřujeme.
Jarina Žitná
Sokol Liberec I.
Literatura: M. Kytýřová – Taneční gymnastika
Praktické využití vedených a švihových pohybů, impulsů a střídání napětí v pohybové vazbě.
ZP – stoj spatný – připažit
I. 1 – 2 výkrokem levé stranou a mírným hmitem podřepmo stoj únožný pravou –
předpažit dovnitř pravou, vztyčit dlaň
3 – 4 mírným hmitem podřepmo a přenosem stoj únožný levou – předpažením
upažit pravou
V 1. – 4. době pohyb paže plynulý, dlaň vztyčena, trup i hlava sleduje
pohyb pravé paže
II. 1 -- 2 přenosem podřep únožný pravou – tahem (silou) skrčit připažmo pravou,
rozevřít prsty – otočit hlavu vpravo
3 -- 4 přenosem stoj únožný levou – upažit pravou, otočit dlaň dolů
III. 1 - 4 přinožením pravé stoj – čelným kruhem a obloukem
pravou dolů vzpažit pravou (švihem)
IV. 1 – 2 hluboký hmit podřepmo – hluboký ohnutý předklon – švihem zapažit
pravou – předklon hlavy
3 - 4 hlubokým ohnutým hmitem vzpřim – stoj – předpažením vzpažit (obě)
V. – VIII. = I. – IV. ale opačně, v první době V. taktu připažit pravou